| Příspěvky a připomínky: j.tomiska@gmail.com    |
|
Otvírací doba opět každý den od 10:00 do 17:00 hodin. |
|
Zde nyní najdete léta dřívější: 2003, 2005, 2006, 2007, 2008, 2009, 2010, 2011, 2012, 2013, 2014, 2015, 2016, 2017, 2018, 2019, 2020, 2021, 2022, 2023, 2024, 2025, od 2011 přímo v "Kalendáři" níže. |
![]() |
Pro nové čtenáře: Kalendář: po ťuknutí na akci v kalendáři se Vám otevře menší podokno s dalšími informacemi. Kalendář na rok 2025 v klasické verzi ke stažení ve formátu pdf je zde. Album fotografií: při zobrazení obrázku z alba můžete na počítači stisknout pravé tlačítko myši a z nabídky vybrat, mezi jiným, zobrazení velkého obrázku na displej nebo jeho uložení na počítač. Na tabletu nebo mobilu podobně, jenom podržíte na obrázku prst. |
| 20. 9. 2026 | Výstup na Smrk, 23 let rozhledny | |
|
Předpokládaný odjezd auty z náměstí v Krásné Lípě v 7 hodin, (kvůli parkování v Czerniawa Zdrój)
přes Žitavu, Frýdlant a Nové Město pod Smrkem do Czerniawa Zdrój,
trasa autem zde, 66 km. Pěší trasa: Czerniawa Zdrój – Stóg Izerski – Smrk – rozhledna – Czerniawa Zdrój, 14 km, 617 m: zde. Přihlášení (8): Jan Tomiška (auto), Jitka Štraubová (auto), Lucie Mošovská + 2 (auto), Diana Komárková, Marcela Píšová, Angelo Bitterlich. Dotazy, připomínky a návrhy: Jan Tomiška, j.tomiska@gmail.com, tel.: +420 737420960. |
|
| 6. 9. 2026 | Setkání u Lípy přátelství v Hrádku nad Nisou | |
|
Fotografie: Bogdan Stempkowski
Jan Tomiška
|
| |
| 2. 8. 2026 | Košťálov | |
|
Fotografie: Lucie Mošovská
|
Další povedený výlet pod taktovkou Jitky Štraubové. Některé výlety člověk plánuje dlouho dopředu. A pak jsou takové, na které se prostě přihlásíte jen proto, že je pořádá Jitka Štraubová. A přesně víte, že to bude stát za to. V 8:10 jsme s Ellí nastoupily do vlaku. Na nástupišti jsme byly úplně samy, takže to chvíli vypadalo, že pojedeme na soukromý výlet. Naštěstí už ve vlaku na nás čekala Ilonka, parta osmi turistů z KČT Rumburk a psí slečna Eliška. V České Kamenici přistoupila Jitka se svou věrnou Jessie a naše výprava byla kompletní. Po přestupu v Děčíně jsme dorazili do Lovosic, odkud jsme se přesunuli na autobusové nádraží. A právě tam přišlo první dnešní překvapení – přidala se k nám nová tvář, Petra z Děčína. V elegantním kloboučku a zářivě růžovém tričku byla nepřehlédnutelná. Autobus nás dovezl do Režného Újezdu a odtud už nás čekalo první stoupání na Boreč. Tahle nenápadná hora je známá unikátními ventarolami – puklinami, ze kterých v zimě proudí teplý vzduch, takže vrchol doslova „kouří“. My jsme se sice kouře nedočkali, ale o společnou fotografii na vrcholu ani o druhou na vyhlídce kousek pod ním jsme se rozhodně ochudit nenechali. Po zelené turistické značce jsme pokračovali do obce Boreč, kde jsme si prohlédli místní zámek – bohužel jen dírami v plotě. Původně renesanční tvrz byla v 18. století přestavěna na barokní zámek a dodnes patří mezi dominanty obce. Tady se rozhodly moje botasky, že už mají odpracováno. Rozpadly se s takovou vervou, že jejich další zastávkou byla nejbližší popelnice. Inu, i boty občas poznají, kdy je čas odejít do zaslouženého turistického důchodu. S lehčím batohem, ale i lehčí obuví jsme pokračovali směrem na Košťálov. Výstup ke zřícenině stál za každou kapku potu. Nahoře nás čekaly nádherné výhledy do Českého středohoří, chvíle na kochání, spousty fotografií a pro mě ještě jedna malá radost navíc – podařilo se mi ulovit místní kešku. Potom už následoval sestup na vlakové nádraží a jízda oblíbenou Švestkovou dráhou zpět do Lovosic, kde na nás čekal Jirka - lovosický kamarád. Po krátkém posezení a příjemném popovídání jsme se vydali na cestu domů. V České Kamenici jsme se s částí výpravy rozloučili (Jitka, Ilonka, Ellí, Jessie a moje maličkost) a ještě jsme si společně dopřáli zaslouženou tečku za krásným dnem – vychlazené pivo, limonádu pro mladší účastnici a něco dobrého na zub. Při ohlédnutí za celým dnem bylo jasné, že se Jitce opět podařilo připravit výlet, na který budeme ještě dlouho vzpomínat. Skvělé počasí, bezvadná parta, něco málo kilometrů v nohách, krásná příroda, jedna nalezená keška a jedny obětované botasky. Co víc si může turista přát? Jitko, děkujeme za perfektní organizaci, pohodovou atmosféru a další krásný den plný zážitků. Už teď se těšíme na další společné putování! Lucie Mošovská |
|
| 28. 7. 2026 | Brigáda na Křinici | |
|
Fotografie: Jitka Štraubová, Lucie Mošovská
|
Dnešní "velebrigáda" byl boj s vegetací nebo taky proklestit se džunglí. Jelikož u studánek nejsou stromy, tak začínají
vyhrávat ve velkém nálety maliní, ostružin, bodláků nebo břízy. Dvanáct brigádníků, tři křovinořezy, nespočet hrábí
a vidle. Krásná sestava. Chtěli jsme místo upravit nejen proto, že tam vede trasa Skalních hrádků (8 km), ale hlavně, aby se tam lidi cítili dobře. Pochvala přišla už od návštěvníků, kteří přijeli na kolech. Studánky prokoukly. Na konec příjemné posezení s opečeným buřtem, lízacím dipem od Ilonky a skvělou bábovkou a kávou od Libušky. Velké poděkování všem, kteří přišli. Jitka Štraubová |
|
| 18. 7. 2026 | Návštěva kamarádů z STP Lovosice | |
|
Fotografie: Jitka Štraubová |
V sobotu jsme se sešli s kamarády v Chřibské na náměstí. Čekala nás prohlídka muzea Tadeáše Haenkeho. Bylo ještě dosti
času, tak jsme si prohlédli kostel a jeho nejbližší okolí. Mezi tím přijel autobusem i Mikša. Paní Švejdová z infocentra nám připravila pečlivě připravenou zajímavou přednášku v muzeu. Plni vědomostí jsme se přesunuli do cukrárny Monika v Krásné Lípě na občerstvení. Monice moc děkujeme, nemělo to chybu. Domácí moučník, chlebíček, káva nebo zmrzlina. Počasí nám přálo a čekala nás procházka k Jitčině vyhlídce na úbočí Vlčí hory. Studánka Veronika bohužel v těchto horkých dnech byla bez vody. U Jitčiny lavičky jsme zazvonili na zvoničku, jukli na výhledy, ale vegetace nám již nedovolila dostat se k hrušním, které jsme před dvěma roky sázeli. Bylo to dosti zarostlé. Cestou zpátky jsme navštívili zahradu v Nobilis Tilia. Vše tam krásně kvetlo. Závěr dne jsme prožili na srubu Sichovka. Opékaly se buřty, jedly výborné buchty, pilo se i něco ostřejšího. Přijeli i další naši kamarádi a užili jsme si hodně legrace. Byl to krásný a pohodový den. Děkujeme, kamarádi, za skvělou návštěvu a zase někdy na viděnou. Bylo s vámi fajn. Jitka Štraubová |
|
| 20. 6. 2026 | S STP okolím Lovosic | |
|
Fotografie: Lucie Mošovská |
Dnes jsme zamířili na výlet do Lovosic a jeho okolí. Připravili ho pro nás kamarádi z STP Lovosice. Vedoucím tohoto
krásného výletu byl Jirka Hauf. Dostali jsme pečlivé a vyčerpávající informace o všem místech, kopcích, které jsme
navštívili nebo viděli. Ale popořádku... Rumburk – Krásná Lípa – Děčín, to byla první část cesty vlakem. V Děčíně přestup na vlak do Lovosic přes Ústí nad Labem. V Lovosicích už na nás čekají Jirka (nemůžeme jeho přivítání přehlédnout) s manželkou Libuší, Frantou, který vše důkladně zdokumentoval, a Jiřinou. Z Lovosic pokračujeme busem do Března. Jirka poprosil řidiče, aby nám zastavil tam, kde potřebujeme a ušetřil nám metry v tom pekelném teple. Vyskakujeme asi tak hbitě, jako ve filmu Slunce, seno, jahody při hlášce: "Nezastavujeme, máme zpoždění". To už se nám otevřely výhledy na České středohoří. Jedním slovem nádhera. Dominantni Lovoš (573 m n. m.), Kletečná (706 m n. m.), samozřejmě Milešovka (837 m n. m.), Boreč (450 m n. m.), Ostrý (553 m n. m.), Oltářík (568 m n. m.) a další kopečky. Cestou do Sutomi žasneme, jak už jsou červené třešně, stromy obalené ořechy a švestkami. V Sutomi navštěvujeme starý hřbitov, který parta dobrovolníků dává dohromady. Jedním z nich je i náš průvodce Jirka. Zde se můžeme podívat na hrobky české linie rodu Schönbornů, kterým patřilo panství Vlastislav a nedaleký zámek Skalka. Hroby jsou zdobeny erby a nápisy, které jsou v češtině i němčině. V nedalekém kostele sv. Petra a Pavla (1816-24) nás čeká přednáška o tomto místu. Pepa Otradovec, místní patriot, ví o kostele hodně zajímavého. Původní plán odbočit na nedaleký Holý vrch (459 m n. m.) neprošel. Opravdu bylo vedro. Ale na nedaleký zámek Skalka se zříceninou hradu Skalka šlapeme zvesela. Je to z kopce. V místním zámku (ano, je to ten, který vlastnili Schönbornové) je překrásná pohádková výstava. Ta se nám opravdu moc líbila. A nejen ta. Také výstava letadel, mořských majáků, starých kočárků a včelí výstava. Od této chvíle nám začíná dělat společnost zřícenina hradu Košťálov na vrchu Košťál (494 m n.m.). Také jedna z těch krásných dominant Českého středohoří. Potom již míříme do malé vesničky Teplá, kde na nás již čekají další kamarádky z STP Lovosice – Pavla a Jaruška. Přijali jsme velmi milé pozvání a posezení na chaloupce našeho průvodce Jirky a jeho ženy Libušky. Čekalo na nás pohoštění, výborný štrůdl a bábovka, káva, chlazené pivečko a na ohni buřty. Jako v pohádce. Není nad to se svalit do trávy a jen tak relaxovat. Milým překvapením byla návštěva Vlastíka, který se přijel podívat z chalupy v Dolních Zálezlech. Abychom přeci jen nezlenivěli, čeká nás ještě krátká cesta do Třebenic na vlak. Švestkovou dráhou do Lovosic, rychlíkem do Děčína a pak až do Rumburka, konečná. Bylo sice pekelné vedro, ale byl to krásný den s mnoha hezkými místy. Mnozí z nás je viděli poprvé. Kamarádům do Lovosic velké poděkování za krásný den a skvělou pohostinnost. Děkujeme, příště na viděnou u nás. Jitka Štraubová |
|
| 13. 6. 2026 | Pohádkový les, 40. ročník | |
|
|
| |
| 6. 6. 2026 | Po stopách loupežníka Karáska | |
|
|
V rámci poprojektové spolupráce a udržitelnosti trvalých a přátelských vztahů si náš klub v součinnosti
s partnery z Görlitz a Žitavy naplánoval na výše uvedený den výlet do části Německa, kde působil populární
loupežník Karásek. Cíl cesty nám pomohli vybrat naši sousedé ze Saska. Já sám si pamatuji, že jsme jako
zástupci našeho klubu jezdili do Seifhennersdorfu se stánkem na každoroční oslavy v rámci vzpomínky na tuto
legendární postavu. Ano, v Německu legendární, ale u nás postava méně známá. Kupodivu, protože Jan Karásek
byl Čech, rodilý pražák (*1764), přezdívaný pražský Honza. Živil se jako truhlář, ale svatý určitě nebyl.
Roky ve vězení nebyly určitě za nic a zlodějskému řemeslu se neustále přiučoval. Pašoval zboží do sousedního
Saska a naopak. V Chřibské se nechal naverbovat do armády, domnívaje se, že unikne dalšímu hrozícímu vězení.
Krátce na to dezertoval a usadil v Sasku, které tak dobře znal z dřívější pašerácké činnosti. Oženil se,
ale právě tady, pod rouškou spořádaného občana začíná nejhorší stránka jeho života. Přidal se do bandy
jistého Jense Palmeho a po jeho smrti bandu převzal jako kapitán raubířů. Loupili v Seifhennersdorfu,
Neugersdorfu, Ebersbachu, Varnsdorfu, Dolním i Horním Podluží ale i ve Šluknově. Polapen byl 1. září 1880
ve svých 36 letech. Utekl, byl znovu chycen a uvězněn v Budyšíně. Protože se neustále pokoušel z vězení
utíkat, byl přemístěn do vězení v Drážďanech, kde v roce 1809 zemřel. Pouze těchto pár kusých informací jsme znali, když jsme 6. června l.r. odjížděli z Krásné Lípy do Sefhennersdorfu, které se mimo jiných kulturních a historických zajímavostí pyšní muzeem loupežníka Karáska. A to byl hlavní cíl naší cesty. V tomto malebném saském městečku jsme byli očekáváni našimi přáteli z Görlitz a Žitavy v čele s p. Uschi Wilde, duší společenského života v tomto regionu. Po srdečném přivítání nepatrná změna programu. V muzeu se návštěvníkům, kteří byli před námi prohlídka protáhla, takže jsme byli nejdříve pozváni na oběd do „Karasek Schenk“ v nedalekém Leutersdorfu. Posezení více než příjemné, oběd výtečný, část platby (i přes naše protesty) za nás uhradila německá strana, takže celkově velká spokojenost. Pár stovek metrů od krčmy na malém návrší jsme byli po obědě očekáváni na zajímavé lokalitě. Těsně vedle obrovské větrné elektrárny je vybudována vyhlídka. Dívali jsme se přes rozlehlé, nádherné údolí a podle přehledné panoramatické mapy je vidět zhruba půlkruhový výhled především na Lužické, Žitavské a zčásti i Jizerské hory až směrem ke Kotmaru a Jitrovníku. Samotným zážitkem je i těsná blízkost větrné elektrárny, betonový fundament, kotvení obrovskými šrouby, vysoký stožár, a rotor s obrovskými lopatkami. Připadáte si nepatrní vedle takového obra a v první řadě vás napadne spor mezi zastánci a odpůrci větrných elektráren. V době naší návštěv elektrárna nepracovala a stojí tak, že v okruhu cca 300m není žádná zástavba. Od místních jsme se dozvěděli, že žádným způsobem neruší. Vzápětí jsme se přesunuli zpět do Sefhennersdorfu. Vstupné do muzea opět přes naše protesty bylo již uhrazeno a při vstupu do budovy středem kvalitního informačního střediska jsme byli srdečně přivítáni správcem muzea. Dobová uniforma a puška v ruce bez rozpaků nabízela myšlenku, že se možná jedná o pra, pra, prapředka Jan Karáska. Prohlídka trvala bezmála 2 hodiny. Přízemní expozice obsahuje vitríny plné historie saského regionu od pradávna až do dnešních dnů-nerostné bohatství, fauna, flora, kultura jakož i další aspekty života obyvatel této části Německa. Horní patro zabírají místnosti, ve kterých jsme si mohli představit život prostých lidí tak, jak zde žili po mnoho generací – ve fotografiích, modelech ale i v reálich (nábytek, nádobí, tkalcovské stavy, krby, osvětlení, obrazy apod.). Vše původní a skvěle zachovalé. Nicméně prostřední etáž nejzajímavější. Celá věnována loupežníku, kapitánu raubířů, pražskému Honzovi Janu Karáskovi. Návštěvník se posadí na masívní dřevěné lavice, dívá se, poslouchá podrobné a poutavé vyprávění našeho průvodce o pohnutých osudech našeho rodáka, kterému historie navždy připsala jediný přídomek – loupežník. Vitríny okolo místnosti plné historických artefaktů a fotografií vhodně doplňují a dokreslují vyprávění našeho průvodce, který hovořil německy, ale díky paní Monice Schwarzové jsme všichni rozuměli. Informací jsme získali mnoho (jejich shrnutí by vydalo na další povídání) a my, obohaceni o nevšední zážitky jsme se po rozloučení vrátili v pozdních odpoledních hodinách do Krásné Lípy. Jan Douda. |
|
| 27.–31.5. 2026 |
Turistika u Mariánských Lázní | |
| Fotografie Jan Tomiška Středa
Absolvovali jsme v devíti lidech zajímavou pětidenní akci turistiky v západních Čechách s dopravou auty. |
27. 5. Prvním zastavením byl románský kostel ve Vroutku u Podbořan. Kostel nám otevřel pracovník obce Vroutek. Vynikající stará architektura. Potom přejezd do Žihle, Restaurace u Kiliána: někteří tvrdili, že se doposud v životě tak dobře nenajedli. Potom Rabštejn nad Střelou, provedl nás šéf tamní DMO Postřelí Ondřej Fábera. Malá túra v okolí, prohlídka nejmenšího městečka v ČR v krásné krajině na skalnatém ostrohu nad Střelou. Večer Žlutice, ubytování. Ženy a muži odděleně, kromě manželských párů. V penzionu možnost večeří a snídaně. | |
|
Čtvrtek |
28. 5. Hora Vladař, symbol kraje. Stvoly, nečekaně zastávka u gotického kostelíka. Manětín – prohlídka zámku
a parku. V bistru jsme se občerstvili, ale chuť nám vzal pohled na špinavou servírku/prodavačku/kuchařku
v jednom. Nečtiny, malé retro muzeum. Po prohlídce jsme další muzea už do konce pobytu nechtěli. Zřícenina
hradu Nečtiny (Preitenštejn) a exterier zámku Nečtiny. Krásná stavba, něco mezi Masarykovým nádražím a zámkem Hluboká. V podvečer výstup na Chlumskou horu se skvělým výhledem. Tam už Mikša nebyl, odjel do penzionu na hokej, ale naší reprezentaci to k vítězství nepomohlo. |
|
|
Pátek |
29. 5. Okolí Bečova nad Teplou: čedičové varhany v lese u Hlinek a čedičový jehlan Homolka. Vyhlídka Zlatý vrch
(603 m n. m.) nad Bečovem nad Teoplou a botanická zahrada tamtéž, která se ale moc nepovedla. Potom byla většina v zámku na prohlídce
historické rarity – relikviáře z 12. století. Někteří prchli do cukrárny a cpali se tam dorty (Rak, Peterka, Tomiška). Inu každý
není na kulturu. V pozdním odpoledni kostel Navštívení Panny Marie v obci Skoky, příjezd 2,4 km po velmi rozbité prašné cestě. Večer návštěva tajemného kostela v Lukové – lavice plné umělých umrlců v bílých hábitech. |
|
Sobota
|
30. 5. Pohoří Slavkovský les: Krásno s novorománským kostelem a pěkným výkladem, okruh na unikátní
Krásenskou rozhlednu, výhled nejen na Krušné hory. Dále přejezd do lesů v nejvyšší části pohoří: malý okruh k malým
mofetám/miniaturním sopkám, asi nejznámější Smraďoch (tak malé, že Smraďoch nesmrděl sírou, jak by měl, ale nám to nevadilo,
protože jsme sami smrděli – potem z horka) a k vynikající Farské kyselce. Krásné zachovalé smrkové lesy.
Nebyl zde ani kůrovec, ani nehořelo. Oběd v loveckých chatách na Kladské uprostřed lesů (820 m n. m.). Někteří jedli jen polévku – vinikající kulajdu, protože byli přecpaní z (každodenní) bohaté snídaně. Potom přejezd na vyhlídku U Tří křížů (817 m n. m.), stále na náhorní plošině Slavkovského lesa. Nádherné upolínové louky. Večer někteří v divadle – Žlutické divadelní léto. Do sálu se šlo přes hospodu, mělo to své kouzlo, hra "Popel a pálenky" byla výborná. Chlapi kromě Raka byli raději v penzionu, neboť tvrdili, že nejlepší kultura je ta pivní (hokejová). |
|
|
Neděle |
31. 5. Poslední snídaně tradičně bohatá. Ženy z kuchyně nám snesly vajíčka (ne, nebyly to slepice, ale velmi
ochotné a příjemné paní), přinesly je míchaná nebo jako volská oka nebo ve formě omelety, tak jsme jim hezky poděkovali
a definitivně odjeli. Následovala procházka v žulových skalách u Žihle – Viklan, Bába, Dědek, některé kameny
byly starší než my všichni dohromady, a to už je co říct. Potom Potvorov – románský kostel a Mladotice – Santiniho
kaple z počátku 18. století, nejmenší jeho stavba v Čechách. Výborný výklad pana Slacha. No, a potom rychle do aut – po pěti krásných jasných dnech začalo lejt jako z konve. (Cenzorský zásah: – a taky bylo dobře rychle ujet Rakovi, protože už stačilo a další program jsme už nechtěli.) |
|
|
Ze Žlutic |
Skvělý tým, skvělé počasí, skvělé cíle kulturní i přírodní. Za rok zase někam. Jiří Rak Jirko, díky, byly to prima dny! |
|
| 23. 5. 2026 | Brigáda – nátěry turistického zařízení | |
| Fotografie Zdena Churáčková |
Tento den patřil v našem klubu nátěru našeho turistického zařízení. Vyfasovali jsme barvy, štětce a šli jsme na to. Jednalo se hlavně
o část trasy Pohádkového lesa, od Kamenné Horky přes Vápenku, takže tři skupiny si rozdělily lavičky, altán u Pěticestí, Xylofon.
Ilonka, Lenka, Libuška, Johana, Pavel, Zdena, Eva (natřely i Mnišský pramen), odvedly skvělou práci. Lavičky jsou jako nové. Nezahálelo se ani pod Vlčí horou u studánky Veronika, kde Honza s Nellou čistili střechu u altánu, vrstva mechu byla opravdu poctivá. Ukázalo se, že střecha má už to nejlepší za sebou. Jitka, Lucka a Eli natíraly kromě tohoto altánu ještě altán pod Vlčí horou. Na srubu Sichovka se Mikša, Mirek a Jindra pustili do nátěru srubu a i zde si mákli. Srub září novotou. Ti, co měli své úseky hotové, se sjeli na Sichovku, kde u ohně poseděli a dali si buřta a něco sladkého na zub .Přijel se podívat i Jaromír. Byl to sice pracovní den, ale moc pěkný a příjemný. Všem moc a moc děkuji, byli jste skvělí a vážím si toho, že jste přišli. Jitka Štraubová |
|
| 2. 5. 2026 | Tajný výlet | |
| Fotografie Jarda Leksa |
V sobotu se nás sešlo v 8 hodin na náměstí v Krásné Lípě celkem 21 osob a 2 čtyřnozí společníci. Sluníčko už svítilo a zvědavost,
kudy vlastně půjdeme, byla předzvěstí hezkého dne. Na výlet se sjeli lidé ze všech stran. Známé tváře, ale i zcela nové. Velkou radost nám udělali kamarádi z STP Lovosice. Velitel jejich vozu Jirka Hauf šel s námi, tří děvčat se ochotně ujala Libuška. Z náměstí jsme odjeli na srub Sichovka, kde jsme nechali zásoby na odpolední posezení. Auty jsme se přemístili kousek za Doubici na malé parkoviště. Libuška šla s děvčaty procházkou do Doubice s částečnou prohlídkou, na kávičku do restaurace Stará Doubice k "sochám", později se přesunula do Doubické hospody k rybníku, který suchou nohou i přešly. My ostatní jsme šlapali ze začátku po žluté turistické k třípackovému buku se svatým obrázkem Nejsvětější Trojice. Ten zde umístil NP České Švýcarsko. V dálce byla krásně vidět Spravedlnost (533 m n. m.) a Studenec (737 m n. m). Pokračovali jsme asi 300 m "po nové modré", ale pak již neznačenou Limberskou cestou kolem Limberské louky s výstupem na skalní vyhlídku Limberk (491 m n. m). Vyhlídka byla ještě do roku 1945 velmi udržovaná, později chátrala, nyní je již dosti zarostlá. Říká se jí i Sokolí vrch. Byl ale pěkně vidět hřeben Lužických hor s dominantním Studencem, na opačně straně v Saském NP i Großer Zschirnstein (561 m n. m.). Potom nás čekalo díky kůrovcové kalamitě a popadaným stromům dobrodružství. Bylo na každém z nás jak zdolá kterou překážku – přelézt, podlézt, přeskočit. Při scházení k jeskyňce byl vidět mezi stromy i Děčínský Sněžník (723 m n. m.). Stülpnerova jeskyně je krásné a velmi upravené tajuplné místo, které málokdo najde, a asi to tak má být. Má svoji pověst o lupiči Stülpnerovi, ale není ničím podložené, že by zde přebýval. Stejnou cestou se vracíme k autu. Sluníčko pálí v plné síle a po takovém výkonu láká chuť na pivečko nebo oběd. Stavíme u Doubické hospody, kde na nás čekají děvčata z Lovosic. Po občerstvení se přesouváme na srub Sichovku, kde je v tomto parnu velmi příjemně. Opečení buřtů přišlo velmi vhod. Milou společnost nám udělal Vlastík, který za námi přijel tradičně – do Rybniště vlakem a přes Karlovu výšinu (586 m n. m.) došel na srub. Stejně tak Jaromír, který nás moc potěšil svým nečekaným příjezdem. Harmonikář Mirek nám k tomu všemu pěkně zahrál a pěkně jsme si i zazpívali. Bylo to moc krásné odpolední posezení, tak jak má být. Poděkování Mikšovi za organizaci, občerstvení a přípravu Tajného výletu. Vyšlo to na jedničku. Jitka Štraubová |
|
| 24. – 26. 4. 2026 | Jizerky | |
| Fotografie Lucie Churáčková |
Pátek 24. 4. Vyjíždíme z náměstí v Krásné Lípě natěšeni na nové dobrodružství, protože Jizerky nikdy nezklamou. Zatím nás je deset, odpoledne se k nám přidá čtvrté auto a bude nás magických třináct a dva psi. Jako již tradičně míříme cestou přes Žitavu a Bogatyni. První zastávka je v Breitebergu. Věž Dr. Curt Heinke byla sice zavřená, ale cesta k ní byla pestrá na výhledy. Luž se pyšně vystavovala na sluníčku. V městečku Hörlitz zastávka u zámečku, který slouží v současné době jako hotel. Majestátní 170 let starý jilm mu dělá společnost. Bohužel v Žitavě nebylo místo k zaparkování, takže tradiční zastávka u květinových hodin se nekonala. Bogatyň projíždíme a za chvíli brzdíme u cukrárny Vločka ve Frýdlantě. Je to naše tradice, stejně tak jako polévka v nedalekém Penny. Další zastávkou byl Obří sud nad Lázněmi Libverda, vyhlídka Dobrého ducha Muhu, vyhlídka Pekelské sázky a hejnické Madony. A dál? Hejnice. A když Hejnice, tak bazilika Minor s nově restaurovaným lustrem. Je nádherný. Zde se k nám přidává posádka čtvrtého auta a jedeme se ubytovat do penzionu Krakonoš v Bílém Potoce. A protože Jizerky se musí využít na 100%, k večeru se jedna skupina vydala na gastroturistiku – prozkoumat restauraci Dělnický dům, a druhá, krásy v okolí Bílého Potoka – kříž Milénia, Sedmitrámový most a Wenzerichův pomník. Večer pěkně do peřin, v sobotu nás čekal hlavní výstup. Sobota 25. 4. Sluníčko se na nás usmívalo od brzkého rána. Posilněni snídaní vyrážíme na Smědavu. Na parkovišti dostáváme lekci, jak správně zaparkovat a nevyčnívat z řady. (Po návratu z výletu vidíme proč – parkoviště je zcela zaplněné!) Čeká nás trasa vesměs po neznačených cestách a jak jsme se přesvědčili, s krásnými výhledy. Na Černém vrchu (1029 m n. m.) vidíme Ještěd, Jizeru, zasněžené Krkonoše a součástí vrchu je i Čertův kámen. Pokračujeme cestou do osady Jizerka. Na začátku údolí ční kužel Bukovce (1005 m n. m.). Vítá nás jedna z nejhezčích osad Jizerských hor s protékajícím Safírovým potokem a rašeliništi. Narcisky u Hnojového domu jsou v plné kráse. Tentokrát snad i díky zábranám bez válejících se turistů mezi nimi. Zde se dělíme na dvě skupiny. První pokračuje po Jizerské silnici na Smědavu, druhá na Střední jizerský hřeben na další vyhlídky Věžní skály (1018 m n. m.) a Pytlácké kameny (975 m n. m.). Romantické Černé jezírko, stejně tak vodní plocha Koleníkova bouda na Černé Smědé, zvýrazňují krásu těchto míst. Byla to opravdu nádherná trasa. Na Smědavě se potkáváme s první skupinou, která měla štěstí ještě na výborný boršč. Vzhledem k výpadku elektřiny jsme boršč již bohužel nemohli posoudit. V penzionu na nás čekal k večeři gulášek a svatba. Nejmladší účastnice Elli vyzkoušela teplotu vody a vykoupala se v potoce. Klobouk dolů. Nikdo z nás ji ale nenapodobil. Darovala si dárek k narozeninám, které s námi večer oslavila. A jak již bývá také tradicí, přišli na návštěvu kamarádi Soňa a Mirek Kozákovi. A zase byla legrace, popili jsme vínečko a snědli zásoby z domova. Neděle 26.4. Po snídani se rohloučíme s Krakonošem a vyrážíme směr Příchovice, vyhlídka Bílá skála (968 m n. m.). Ráno byly vrcholky hor v mlze, ale než zaparkujeme, tak sluníčko již zase svítí. Cestou na vrchol obdivujeme Hutterův kříž zdobený reliéfy sv. Václava a sv. Anny. Výhledy jsou famózní a jak už to tak bývá, ze všech vyhlídek na nás mává dominantní Ještěd (1012 m n. m.). Pokračujeme do Tanvaldu na vyhlídku Terezínka. Roku 1853 ji nechal továrník Mayer udělat pro svou ženu Terezu. Je zde krásný výhled na Tanvald a Nové Hamry. Je už poledne a žaludek se hlásí o slovo. Zavítáme do bistra v Tanvaldu natěšeni na boršč. Odcházíme zklamáni, zaskočila tak velký zájem, že asi museli dost ředit... Zastávku v pekárně ve Smržovce jsme nemohli vynechat. Mimo jiné, koláče vynikající. A Honza zde doplnil – plánovanou zastávku u Urbanovy křížové cesty jsem přejel, tak příště. Omlouvám se. Potom již do Jablonce nad Nisou a na skalní vyhlídku U Dobré Vody. Byla otevřena v roce 1902. Je zde pěkný výhled do okolí. Kousek od ní stojí vodojem z roku 1915. To bylo naše poslední turistické zastavení. Ale to ještě není konec výletu. Ta sladká tečka nakonec byla zmrzlina ve Lvové. Bez ní by to nebyly ty pravé Jizerky. Chtěla bych moc poděkovat Honzovi za krásnou přípravu výletu, za počasí, které objednal na jedničku, a za skvělou partu lidí, s kterými bylo opravdu fajn. A všichni jsme si to moc užili. Věřím, že za rok zase vyrazíme směr Jizerky. Jitka Štraubová |
|
| 22. 4. 2026 | Můj africký příběh | |
| Fotografie Lucie Churáčková |
||
| 18. 4. 2026 | Za Kočkou do Litoměřic | |
| Fotografie Lucie Churáčková |
Po stopách kočky: výlet, kde se šlapalo… a ještě víc ochutnávalo. Všechno začalo na horním vlakovém nádraží v Litoměřicích, kam se postupně sjížděli účastníci z různých koutů. Když vlaky odjely, napočítali jsme krásnou sestavu: 20 dospěláků, jedno dítě (bez pyžama) a tři čtyřnohé chlupaté posily. První kroky vedly k rozhledně Mostka. Naděje na dechberoucí výhledy byla veliká, ale rozhledna měla vlastní plán – otevírala až odpoledne. Nezbylo tedy než přijmout fakt, že výhled dnes obstará příroda sama. Od rozhledny jsme se vydali dál po modré značce k našemu hlavnímu cíli - skalnímu útvaru Kočka. Na Kočce jsme si udělali pauzu, vytáhli svačiny, pořídili fotky, pokochali se okolím a nasáli tu správnou „nicnedělací“ pohodu. Přesně ten moment, kdy nikdo nikam nespěchá a všechno je tak, jak má být. Jen při odchodu se naše skupina o malý kousek ztenčila – pejsek Čenda se rozhodl zůstat se svým páničkem Vlastíkem a užívat si kočičího místa o něco déle. Zbytek výpravy se vydal zpět směrem do Litoměřic. A tady se začala psát druhá kapitola dne: kulturně-gastronomická. Prošli jsme se městem, zastavili se u pomníku Karla Hynka Máchy, prošli se po terasách, udělali další várku fotografií (protože těch není nikdy dost) a pak… pak to přišlo: náměstí, hospůdky, cukrárny. A bylo vymalováno. Nějak nenápadně se z turistické akce stala akce degustační. Ochutnávalo se všechno, co se dalo – sladké, slaně sladké, sladce sladké… a možná i něco mezi tím. Dá se s jistotou říct, že jsme dnes pravděpodobně víc snědli, než nachodili. Ale kdo by to počítal? Kalorie se přece na výletech nepočítají, ty se ukládají jako zážitky (a občas i jinam). Postupně se odpoledne přehouplo do své klidnější části a my se začali přesouvat zpět na horní nádraží. Ještě před odjezdem jsme se rozloučili s Jitkou – kamarádka z Litoměřic, a Jana s Tarou – povinnosti volaly a noční směna si žádala své. A pak už přišlo loučení. Vlaky nás postupně rozvezly zpět do našich domovů – unavené, spokojené, možná o pár kroků bohatší… a dost možná i o pár kilo těžší. Celý den se nesl v duchu pohody, smíchu, skvělých lidí a téměř letního počasí. Modrá obloha, slunce nad hlavou a dobrá nálada v každém kroku. A jestli jsme skutečně šli po stopách kočky? Ano. Protože jsme si šli tak trochu po svém. Velké díky Jitce za super výlet. Lucie Churáčková |
|
| 11. 4. 2026 | Vytí na Vlčárně | |
| Fotografie Lenka Peterková |
Společné vytí na Vlčárně a jak všichni dohromady udělají moc. Někdy stačí parta správných lidí a i ten nejtěžší náklad se zdá o něco lehčí. V páteční podvečer jsme se sešli v Krásné Lípě, abychom zahájili čtvrtý ročník Stezek z Lásky. Někteří dorazili poprvé, jiní už patří mezi „staré známé“. Večer jsme zahájili společným grilováním a posezením, u kterého jsme nabrali síly na to, co mělo přijít. V sobotu ráno nám místní hasiči zajistili přepravu přímo k místu výkonu práce. Pod rozhlednou na nás čekala pořádná výzva: Osm set pytlů s cementem, tvárnice ztraceného bednění a další technický materiál. Úkol zněl jasně: vynést vše o 200 metrů dál s 19metrovým převýšením. Akce, pořádaná ve spolupráci s městem Krásná Lípa, měla charitativní podtext a formu závodu. Za každý vynesený pytel dostal nosič lísteček – nejen jako potvrzení pro odměnu, ale hlavně jako důkaz pomoci pro nemocného Tomáška. Za každý jeden pytel totiž putovalo 20 Kč do jeho kasičky. Díky nasazení celkem 127 lidí se dílo brzy podařilo. Celkem se vynosilo neuvěřitelných 800 jednotek materiálu a po zásluhách nás čekal společný oběd a odpočinek. Je skvělou vizitkou naší party, že první tři místa za nejvíce vynesených pytlů obsadili právě naši dobrovolníci. A kdo se na tak těžkou práci necítil, přemístil se o 12 km dále k rozhledně Dymník. Tam se pustil do úpravy terénu, aby návštěvníkům zajistili ještě lepší výhledy do krajiny. Obrovské díky patří vítězům, ale i každému z vás, kdo přiložil ruku k dílu na Vlčí Hoře, ale i na Dymníku. Společně jsme dokázali, že i pár hodin práce může znamenat velkou pomoc. Děkuji všem přítomným dobrovolníkům. #stezkyzlasky Sváťa Mejvaldová |
|
| 28. 3. 2026 | Otvírání pramenů Křinice | |
| Fotografie Ilona Řechtáčková
|
Tradiční již 34. ročník oblíbené akce Otvírání studánek proběhl za velmi pěkného počasí,
které přilákalo asi stovku účastníků. Hlavní trasa vedla z náměstí v Krásné Lípě a jelikož
je to hvězdicový pochod, přidávali se lidé z Dolního a Horního Podluží, Varnsdorfu, Studánky,
ale i z Křečan, Děčína i Ústí nad Labem. Po krátkém povídání o historii tohoto půvabného místa a pozvání na naše blížící se akce přišlo na to hlavní – odemčení studánek. Letošního odemykání se ujali společně s Lídou malá Žofie a Pankrác. Nemohly chybět verše "Znám křišťálovou studánku...". Velkým lákadlem byl pro mnohé z nás první jarní buřt opečený na připraveném ohni. Opékalo se, povídalo a i nejen díky sluníčku, to byl moc hezký den. Poděkování všem, kteří se na letošním Otevírání studánek podíleli brigádně, přípravou i účastí. Lesům ČR Rumburk za výsadbu ovocných stromů, které budou studánky zdobit. Jitka Štraubová |
|
| 25. 3. 2026 | Jitčina lavička | |
| Fotografie Jan Fiala Jitka Štraubová |
Dne 25.3.2026 nainstaloval ve vlčíhorském katastru, na trase Köglerovy naučné stezky mezi
studánkou Veronika a rozhlednou Vlčí hora, krásnolipský klub KČT Krásná Lípa novou
turistickou "atrakcičku" – Jitčinu vyhlídku. Součástí vyhlídky je lavička se zvoničkou
a pojmenovaná je na počest Jitky Peterkové (1949 - 2022), jež zůstala navždy v srdcích
přátel nejen z klubu KČT Krásná Lípa. Prvky vyhlídky zhotovil Jaroslav Vlasák z Křešic (tel. pro zájemce 608 964 208). Poděkování za pomoc, spolupráci a podporu při výrobě a instalaci vyhlídky patří: KČT Krásná Lípa, Jaroslav Vlasák - Křešice, LČR, Lesní správa Rumburk Ing. Jan Drozd, Hasiči Krásná Lípa, Lucie Fiala, Leoš Virgler, Jitka Štraubová, Lucie Mošovská Churáčková a Václav Hieke. Díky všem. y n ?? a |
|
| 25. 3. 2026 | Brigáda u pramenů Křinice | |
| Fotografie Lucie Churáčková |
Dnes jsme u pramenů Křinice udělali opravdu velký kus práce – a to hned ve dvou „směnách“. Ráno se do úklidu pustili žáci 8.C spolu s Ekotýmem ze ZŠ a MŠ Krásná Lípa. Vyčistili cesty, okolí pramenů i parkoviště a společně naplnili 13 pytlů odpadků. Odpoledne pak nastoupily členky klubu, které prameny krásně vyzdobily a dodaly celému místu tu pravou jarní atmosféru. Teď už je vše připraveno na sobotní akci OTEVÍRÁNÍ PRAMENŮ KŘINICE – TŘÍ STUDÁNEK. Stačí si jen přát hezké počasí, aby se akce vydařila tak, jak má. Těšíme se na vás! Lucie Churáčková |
|
| 14. 3. 2026 | NP Saské Švýcarsko | |
| Fotografie Míla Wisinová |
Město Krásná Lípa, Klub českých turistů Krásná Lípa a trochu o.p.s. České Švýcarsko uspořádaly
v sobotu 14.3. poučnou i pěknou túru do Saského Švýcarska. Bylo nás třicet pět a vycházeli jsme od Nationalparkzentrum v Bad Schandau, kde probíhala 20. Tourismusbörse, tj. otevření turistické sezony. Jiří Rak tam představil německým zástupcům turismu novinky v Českém Švýcarsku. A pak jsme vyrazili. Starý elektrický výtah s výhledem do labského údolí, výstup do skal Schrammsteine ("saské Dolomity"), skalní hřebenovka Gratweg a sestup do Schmilky. Míla Wisinová vedla odvážné strmým sestupem kolem krásné vyhlídky Kleine Bastei, když předtím diplomaticky odradila od této varianty ty, kteří již byli unaveni. Ti pak s Jiřím Rakem sestoupili pod skalami cestou Elbeleitenweg k Mlýnu ve Schmilce, kde popíjeli pivo za 5,50 EURO a byli rádi, že už to mají za sebou. Spojili jsme se v jeden proud opět u přívozu ve Schmilce (už byla tma) a v 19 h jsme odjeli vlakem domů. Tyto túry k sousedům pořádáme každoročně na jaře, vždy vybíráme nějakou jinou cestu a jiné cíle v oblasti Schrammsteine/Affensteine/Grosser Winterberg. Za rok znovu. Jiří Rak |
|
| 3. 3. 2026 | Výroční schůze STP Lovosice | |
| Fotografie František Anděl |
Vyjeli jsme na pozvání našich přátel do Lovosic. Přivítání bylo srdečné a velmi milé. Na začátku schůze zazpívali své pásmo písniček děti ze 4. ZŠ Lovosice a pokračovala ženská skupina 4 TETY. I jejich vystoupení bylo moc pěkné. Poté vystoupila se zajímavou přednáškou paní Dr. Vacková. Pan Mirek Kučera a jeho děvčata nás seznámila s celoročním vedením a hospodařením klubu, jejich kulturním životem a úspěchy. V diskuzi vystoupil se zdravicí i náš předseda Vašek Hieke a starosta města Lovosice pan Krejčí, který odpovídal na otázky. Po skončení schůze nás kamarádi pozvali do restaurace Labužník na večeři. Byla výborná. Domluvili se zde další společné akce, výlety a ozdravné pobyty. Moc děkujeme za vaši pohostinnost a krásné odpoledne. Bylo nám s Vámi dobře. Krásné jarní dny a těšíme se na další setkání. Jitka, Miksa, Vašek a Jaromír |
|
| 21. 2. 2026 | Únorová procházka do Sloupu | |||
| Fotografie Lucie Churáčková
| Sobota 21. 2. 2026 začala přesně tak, jak si člověk představí pravý únor – husté sněžení, minimální viditelnost a pocit, že svět končí deset metrů od nosu. A přesto se nás na nádraží v Novém Boru sešlo 16 dospěláků, 1 statečné dítko (ano, bez pyžama, ale byl to boj!) a 3 chlupatí parťáci. Už tam na nás čekala hlavní hrdinka dne – Jitka, organizátorka s železnou výdrží, spolu s Jessie a Honzou. První kroky vedly k sídlu společnosti LASVIT. Jeho ikonická prosklená budova vznikla citlivým propojením historických domů s moderní architekturou a je ukázkou toho, jak může tradiční české sklářství fungovat v současném designu. Firma byla založena v roce 2007 Leonem Jakimičem a dnes patří mezi světově uznávané značky v oblasti světelných instalací. A my jsme si tuhle architektonickou parádu prohlédli hezky zasněžení od hlavy až k patě. Po červené jsme pokračovali do Chotovic ke Kapli Navštívení Panny Marie, kde nám Jitka připravila krátké, ale poutavé povídání o místních budovách a historii okolí. I když krajina byla zahalená sněhovou clonou, výklad jsme si užili naplno. V Lesoparku Franze Hantschela nás hned na začátku přivítala perníková chaloupka. Nejmladší účastnice byla nadšená – a pejsci rozhodně nezůstali pozadu. Společně se do chaloupky doslova „rvali“, jako by čekali, že uvnitř opravdu bydlí Ježibaba s připravenou svačinou. Smích, štěkot a radost – to byla ta pravá atmosféra. V altánu jsme pak posvačili, zahřáli se a pokračovali dál. Další zastávkou byla Helzelova kaple a poté přišla první jeskynní výzva – Velká cikánská jeskyně. Cesta k ní vedla přes lávku, která byla sama o sobě malým dobrodružstvím. Klouzalo to, lávka mělo svá nejlepší léta dávno za sebou a přejít ji chtělo odvahu i soustředění. Následovala Malá cikánská jeskyně a pak už jsme zamířili k lesnímu divadlu ve Sloupu. Cestou nás však čekala neplánovaná sprcha – projíždějící řidiči obohatili Janu tak vydatně, že její kalhoty by se daly ždímat. Únor se prostě nezapře. Ve Sloupu v Čechách jsme se rozdělili podle chutí a potřeb. Část výpravy zamířila do Hospůdky Maminka, kde přišlo vhod cokoliv teplého. Honza s Jindou zvolili cukrárnu – protože cukr je základní palivo každého správného turisty. Každý si přišel na své. Odpoledne sněžení ustalo, viditelnost se zlepšila a těsně před koncem výletu začalo symbolicky lehce pršet – aby bylo jasno, že počasí má stále hlavní slovo. Autobusem jsme se přesunuli zpět do Nového Boru. Pan řidič byl poněkud nevrlý, zřejmě překvapený, že se mu v sobotu do vozu nahrnulo tolik turistů najednou – ale i to patří k zážitkům. My jsme si náladu vzít nenechali. Velké poděkování patří Jitce za skvělou organizaci, energii a zajímavé povídání během celé trasy. A obrovský respekt všem, kdo dorazili i přes nevlídné počasí – protože právě takové výpravy se zapisují do paměti nejvíc. Únorový trip? Rozhodně stál za to. Lucie Churáčková | |||
| 4. 2. 2026 | Příkladná spolupráce s Lesy ČR | |
|
Náš slovenský družební turistický klub Práznovce u Topolčan má ve znaku velmi vzácnou jehličnatou dřevinu,
a to sekvoj obrovskou. Jako symbol družby náš klub koupil před dvěma lety také sekvoj a s povolením vedení města jsme ji za přítomnosti
družebního klubu a vedení města s radostí slavnostně vysadili do městského parku pod hřbitovem. Jenže jsme vůbec nedomysleli, že tato budoucí ozdoba městského parku, bude nečekaně chutnat tak srnčí zvěři, že nám tento vzácný jehličnatý druh dřeviny hodně poškodila, naštěstí ale ne vrcholové přesleny s terminálním výhonem. V dlouhodobé velmi dobré spolupráci s Lesy ČR Lesní správou Rumburk jsem se po tomto zjištění a trvající zimě obrátil za náš turistický odbor o pomoc k odkoupení jednoho tzv. „oplůtku“ z hustého drátěného pletiva, abychom tento vzácný jehličnatý dar zachránili. Po včerejší telefonické konzultaci s revírníkem panem Dvořáčkem jsem se dnes nestačil divit tomu, že mně oplůtek přivezl až domů. Pan Dvořáček vše ještě včera zkonzultoval s vedoucím lesní správy Lesy ČR v Rumburku panem Drozdem, který rozhodl, že ochranné zařízení proto okusu zvěři z důvodu vzájemné velmi dobré spolupráce platit nebudeme. Velmi natěšen jsem obratem telefonicky požádal našeho nového člena pana Zemana, zda by ke mně ještě dnes přišel a pomohl mi tento dosti velký oplůtek k sekvoji obrovské donést. Věřím, že tento krásný dar bude již zachráněný a poroste ke své mohutné kráse. Ještě jednou za náš turistický odbor děkuji za velmi dobrou spolupráci Lesům ČR Lesní správě Rumburk. Mikuláš Peterka, člen Odboru KČT Krásná Lípa. |
|
| 31. 1. 2026 | Výroční zpráva Odboru KČT Krásná Lípa za rok 2025 | |||
| Fotografie Jaromír Petružálek
Vážené dámy, vážení pánové, milí hosté, | dovolte mi, abych vás seznámil s výroční zprávou za rok 2025. Ještě předtím bych vás chtěl požádat, abychom se povstáním a chvilkou ticha poklonili památce členů, se kterými jsme prošli kus společné životní cesty a kteří nás v uplynulém roce opustili. Vzpomeňme na Jindřicha Opata, Ilsu Margu Hauswald a Zofiji Trubitz. Ještě bych chtěl připomenout dva nečleny spjaté s klubem, a to Pravoslava Vébra a Jana Hiekeho. Členská základna K 30. 12. 2025 měla naše základna 112 členů, z toho 56 žen a 56 mužů a 6 dětí. Při klubu máme pod vedením Hanky Volfové TOM. Máme skupinu metodických pracovníků, avšak bylo by potřeba tento kádr doplnit. Dobrý stav je v oblasti značení – máme 7 značkařů, vedoucích a cvičitelů máme 8. Vzhledem k počtu pořádaných akcí bychom však potřebovali proškolit další vedoucí a cvičitele. Pro případné zájemce zajistíme školení v Ústí nad Labem nebo v České Lípě. Sportovní činnost Kromě splněného plánu činnosti se členové účastnili i dalších akcí, které pořádaly jiné odbory či organizace. Nový rok klub tradičně zahajuje výstupem na Vlčí horu. Nejsevernější zimní táboření, 43. ročník, proběhlo od pátku 10. do neděle 12. ledna na terénní základně ČSOP. Po dlouhé době byla pravá tábornická zima, přesto byla účast táborníků spíše komorní. Stálou součástí plánu činnosti je březnové Otevírání studánek u pramenů Křinice. Potěšením je účast – naposledy se u pramenů hvězdicově sešlo 152 turistů. Další tradiční akcí je Pohádkový les, který svou kvalitou dokáže přilákat nejvyšší návštěvnost nejen mezi akcemi našeho odboru, ale i v rámci celé Ústecké oblasti KČT. Zúčastnilo se více než 1 700 startujících. Na organizaci se podílelo 151 pořadatelů, z čehož vyplývá, že bez pomoci spolupracovníků z jiných organizací by nebylo možné akci zajistit. Druhá zářijová neděle se stala pevným termínem pravidelného, již osmého Setkání u lípy v Hrádku nad Nisou s našimi polskými přáteli z Lubaně. Poslední z tradičních akcí jsou Krásnolipské pochody (bývalé Skalní hrádky Labských pískovců). Popularita dálkových pochodů je obecně na ústupu, “přežívají “ pouze tradiční a dobře připravené akce. Vzhledem k tomu, že po kůrovcové kalamitě a velkém lesním požáru v NP ČŠ se postupně obnovují turistické cesty, došlo k dohodě s NP ČŠ, že se klub vrátí ke své původní značce a ve spolupráci s NP ČŠ uskuteční 41. ročník Skalních hrádků. Vzhledem k historii pochodu je v zájmu klubu, aby tato tradice pokračovala i do budoucna. Rádi přivítáme zájemce, kteří by pomohli s organizací. V září jsme si důstojně připomněli 140. výročí založení Horského spolku pro nejsevernější Čechy a 100 let od úmrtí jeho předsedy MUDr. Johanna Hilleho a vzpomněli i autora NS Rudolfa Köglera. Brigádnická činnost Nedílnou součástí činnosti klubu je brigádnická práce. Odbor pod vedením Jitky Štraubové udržuje studánky, vyhlídky, lavičky a další turistickou infrastrukturu. Na těchto pracích bylo odpracováno 186 hodin. Další nezištné hodiny odpracovali členové, kteří zajišťovali občerstvení na zimním táboření, pálení čarodějnic, Krásnolipských pochodech i při dalších setkáních v kině. Výjimečný výkon podal Jan Douda, který při zajištění provozu rozhleden odpracoval 605 hodin a další hodiny věnoval údržbě rozhledny a kapličky na Vlčí hoře. O KČT město Krásná Lípa a partneři Rozsáhlá činnost klubu vyžaduje spolupráci s dalšími organizacemi a institucemi. Nejvýznamnějším partnerem je město Krásná Lípa. Všechny významné akce začínají na místní radnici a většina z nich je realizována ve spolupráci s městem a organizacemi jím zřízenými. Město nám poskytuje technické služby, prostory ve svém vlastnictví, finanční prostředky na činnost klubu a podporu veřejných akcí. Dlouhodobými partnery v naši činnosti jsou Lesy ČR, Svaz tělesně postižených z Lovosic, ČSOP Tilia, folklorní soubor Dykyta a Krásnolipský komorní soubor. Významnou pomoc nám poskytuje také základní škola, technické služby města a dobrovolní hasiči. Jsme členy Destinačního fondu OPS ČŠ, členy MAS Český sever a jsme členy KRS. Spolupráce s turisty Klub spolupracuje se všemi kluby Šluknovska a je v kontaktu s Odbory KČT Hrádek nad Nisou. Specifikou naše klubu je dlouholetá mezinárodní spolupráce s turisty z německého Neustadt in Sachsen, polské Lubaně a slovenských Práznovců. Nově spolupracujeme se sportovním klubem z Görlitz. Nejedná se jen o formální konstatování. Výsledkem jsou společná setkání a grantové programy. Finance O hospodaření klubu se druhým rokem stará paní Veronika Havlíková. Rok 2025 byl z finančního hlediska úspěšný. Získali jsme dotace na činnost i podporu veřejných akcí. Úspěšní jsme byli v malých i velkých grantových programech a hospodářské činnosti. Další potvrzené platby obdržíme v následujícím období. Významnou měrou se na úspěšnosti projektů podílel Jan Douda, kterému patří velké poděkování. Závěr Přátelé, jsme na začátku roku, v kterém si 7. listopadu připomeneme 45 let naši činnosti. Rok nezačínáme úspěšně. Téměř deset let očekávaný vznik turistického muzea, depozitáře a archivu vzhledem k tomu, že se nepodařilo získat potřebný grant, nebude realizován. Z obdobného důvodu není žádný posun v realizaci rozhledny na Maškově vrchu. Prostory určené muzeu město využije k jiným účelům. Firma EURO TOPOZ, spol. s r.o., nám neprodloužila nájemní smlouvu na prostory, v kterých máme archiv. Lesy ČR nám k 30. prosinci 2025 vypověděly nájemní smlouvu k provozu rozhledny Dymník. Stále zůstává uzavřená, krátce po vyznačení, Divoká rokle. Pokud to zjednoduším, turisté nic nepotřebují, mají tělocvičnou přírodu, ale pokud neseženeme adekvátní prostory ke skladování a archivování klubových dokladů, zanikne celá historie našeho klubu. V letošním roce nás čekají další výzvy, především je to náš plán činnosti a naše tradiční akce pro veřejnost. Připomenutí 45 let trvání klubu a 130. výročí rozhledny na Dymníku. V našem kraji budou dvě velké akce, a to ve Štětí 54. Poslední puchýř a v Krušných horách mezinárodní sraz Eurorando. Čekají nás stavební práce na Vlčí hoře a v neposlední řadě údržba turistické infrastruktury, o kterou se staráme. Vážení členové, přátelé a hosté, dovolte mi na závěr vyjádřit přání, aby nás ani v dnešní době nic nerozdělovalo a aby nás i nadále spojovala společná láska k přírodě, turistice a aktivnímu pohybu. Právě tyto hodnoty jsou základem našeho klubu a tím, co mu dává smysl. Rád bych poděkoval všem, kteří se v uplynulém roce podíleli na naší činnosti. Poděkování patří našim partnerům, členům výboru, cvičitelům, značkařům, provozovatelům rozhleden, kronikářce, prodejcům i všem členům klubu. Každý z vás přispívá svým dílem k tomu, že klub funguje, rozvíjí se a má dobré jméno. Společně vytváříme respektovaný klub, který je viditelný nejen v našem regionu, ale i v celé republice. Je to výsledek dlouhodobé práce, spolupráce a ochoty věnovat čas i energii společné věci. Přeji nám všem, aby se nám i v dalších letech dařilo pokračovat v této cestě, aby nás turistika těšila, spojovala a přinášela radost z pohybu, z přírody i setkávání. Václav Hieke | |||
| 24. 1. 2026 | Mráz nemráz Kamenickým Šenovem | |||
| Fotografie Lucie Churáčková |
Turistický pochod s názvem „Mráz nemráz“ nám potvrdil, že názvy akcí jsou někdy spíš přáním než realitou. Mráz nikde! Zato mlha všude. Mlha před námi, mlha za námi, mlha kolem nás – a občas i v našich hlavách. Na startu se sešla skvěle naladěná výprava: 12 dospělých, 2 dětí (té starší se oslovení "dítě " moc nelíbilo) a 2 psí parťačky – Jessie a Eliška. Kde nebyl provoz a bylo bezpečno, tam si pejsci užívali volnost, pohyb a výlet po svém. Zkrátka plnohodnotní účastníci pochodu. Ráno jsme vyrazili vlakem do České Kamenice, odkud jsme pokračovali autobusem do Kamenického Šenova. A pak už začalo putování, které slibovalo leccos – jen ne jasné výhledy. První zastávkou byla sklárna Eliáška. Dnes je bohužel ve velmi špatném, až havarijním stavu, ale stále silně připomíná slavnou sklářskou tradici regionu. Snad se naplní naděje, že se do roku 2030 dočká opravy a nového, důstojného využití. Odtud jsme zamířili ke starému sklářskému hřbitovu, tichému místu, které připomíná generace místních sklářů. Následoval kostel sv. Jana Křtitele a bývalá sklářská škola, kde si člověk snadno uvědomí, že sklo zde nebylo jen řemeslem, ale skutečným způsobem života. Krátce jsme minuli penzion TAVBA – bez zastávky, jen tak mimochodem – a pokračovali dál k místu, které se stalo ledovým vrcholem dne – k prameni Žába. Právě tady bylo nejvíce zledovatělo z celé trasy. Dostat se až k prameni nebylo vůbec jednoduché a chůze připomínala spíš opatrný tanec než turistiku. Přesto jsme to všichni zvládli bez jediného úrazu, což lze považovat za malý zimní úspěch. Zde se definitivně potvrdilo, že nesmeky nejsou doplněk, ale nutnost. Od pramene jsme pokračovali po Maixnerově stezce. Výhledy sice mlha většinou schovávala, ale občas se přece jen slitovala – a tak se nám ukázal i Střední vrch, který byl příjemným překvapením na jinak mléčně laděné trase. Cesta nás následně zavedla do Prysku. Dalším výrazným bodem dne byla křížová cesta v Kamenickém Šenově, kde už se šlo z kopce a bylo potřeba zvýšit opatrnost. Právě zde byli pejsci připoutaní na vodítko, aby nikoho nesrazili a aby byl sestup bezpečný pro všechny. Mladší dítě drželo tempo s obdivuhodnou vytrvalostí, a dospělí ukázali, že rozvaha je v zimních podmínkách tou nejlepší výbavou. Závěrečná část trasy vedla po cyklostezce, kde už se mluvilo hlavně o kluzkých úsecích a o tom, že výlet byl sice náročný, ale povedený. Na nádraží, při čekání na vlak domů, přišel krásný závěr celé akce. Rozloučili jsme se s Jitkou a Igor jí předal kytici narcisů jako poděkování za skvěle vymyšlený výlet i trasu. Slova díků byla upřímná a zasloužená. Poslední akcí celého dne se stala káva z nádražního automatu, která chutnala lépe, než by kdo čekal. A ve vlaku jsme se shodli na jednom: byl to fajn výlet. Takový ten, po kterém bolí nohy, ale člověk je příjemně unavený a má pocit, že den byl využitý přesně tak, jak měl být. Protože i když Mráz nemráz, zážitek rozhodně nezklamal. Jitko, děkujeme. Lucie Churáčková | |||
| 9. –11. 1. 2026 | Nejsevernější zimní stanování |
| Fotografie Jan Eichler |
Tradičně druhý lednový víkend od 9. do 11. 1. 2026 již po 43. připravili pro příznivce a zájemce o zimní táboření členové Klubu českých turistů Krásná Lípa tábořiště se zázemím a programem. Zázemí již šestým rokem poskytuje Český svaz ochránců přírody Tilia z Krásné Lípy. V pátek přijíždějící účastníky vítala po mnoha letech pravá ladovská zima. Ideální počasí pro táborníky – zasněžené stromy a výše sněhové pokrývky 25 cm, teplota pod nulou. V pátek od 16. hodin přijížděli první účastníci a začali budovat stanový tábor. Do večera stálo deset stanů. Večer se účastníci sešli v teple klubovny ČSOP ke společnému posezení s hudebními nástroji účastníků. Sobota vždy patří výletům a pro účastníky byl připravený výlet s průvodcem. Další zájemci se do krásné zimní přírody vydali individuálně. V sobotu během dne přibylo dalších pět stanů. Večer byl opět na chatě, která je zázemím pro táborníky a ve které mají účastníci po celou dobu akce možnost bohatého občerstvení. Ani páteční sněžení a klesající teplota neodradilo 37 táborníků k přespání v přírodě. Dalších pět účastníku využilo k přespání v teple chatu ČSOP. Nedílnou součástí pořádaných stanování jsou výlety do okolí, ale především setkávání táborníků. Tato komunita turistů je velkou rodinou vyznavačů zimní přírody. Někteří se potkají již na příštím táboření, jiní se setkávají až třeba po roce a vždy je to vřelé, všichni se rádi vidí. Svědčí o tom společná posezení většinou doprovázená hudbou některého z účastníků. O popularitě nejsevernějšího táboření svědčí prezenční listina. Z celé republiky se zúčastnilo (s pořadateli) 68 lidí. Namátkou z Litoměřic, České Lípy, Nového Boru, Děčína, Hradce Králové, Prahy, Teplic a Litvínova. V neděli již účastníci jenom posnídají, zabalí vše a odjížddějí. Nejstarším účastníkem byl Josef Vrabec, ročník 1943. Nejvzdálenějším účastníkem byl Andrej Hora z Vinické oblasti. Pátek: 10 stanů, 1 bivak, 20 cm sněhu, -10°C. Sobota: 15 stanů, 1 bivak, 25 cm sněhu, -12°C. Tábořilo 37 účastníků, na chatě přespalo 5 účastníků. Pořadatelů bylo celkem 10 (3 organizátoři, 2 občerstvení, 4 úklid, 1 vedoucí výletu). Václav Hieke |
| 1. 1. 2026 | Výstup na Vlčí horu |
|
Fotografie Jan Eichler |
Zbyněk Linhart |
Jana Tržilová |
| |