Fotografie
Jaromír Petružálek
Bogdan Stempkowski
Jan Tomiška
Vážené dámy, vážení pánové, milí hosté,
dovolte mi, abych vás seznámil s výroční zprávou za rok 2025. Ještě předtím bych vás chtěl požádat, abychom se povstáním a chvilkou ticha
poklonili památce členů, se kterými jsme prošli kus společné životní cesty a kteří nás v uplynulém roce opustili. Vzpomeňme na Jindřicha
Opata, Ilsu Margu Hauswald a Zofiji Trubitz. Ještě bych chtěl připomenout dva nečleny spjaté s klubem, a to Pravoslava Vébra a Jana Hiekeho.
Členská základna
K 30. 12. 2025 měla naše základna 112 členů, z toho 56 žen a 56 mužů a 6 dětí. Při klubu máme pod vedením Hanky Volfové TOM. Máme skupinu
metodických pracovníků, avšak bylo by potřeba tento kádr doplnit.
Dobrý stav je v oblasti značení – máme 7 značkařů, vedoucích a cvičitelů máme 8. Vzhledem k počtu pořádaných akcí bychom však potřebovali
proškolit další vedoucí a cvičitele. Pro případné zájemce zajistíme školení v Ústí nad Labem nebo v České Lípě.
Sportovní činnost
Kromě splněného plánu činnosti se členové účastnili i dalších akcí, které pořádaly jiné odbory či organizace.
Nový rok klub tradičně zahajuje výstupem na Vlčí horu. Nejsevernější zimní táboření, 43. ročník, proběhlo od pátku 10. do neděle 12. ledna
na terénní základně ČSOP. Po dlouhé době byla pravá tábornická zima, přesto byla účast táborníků spíše komorní. Stálou součástí plánu
činnosti je březnové Otevírání studánek u pramenů Křinice. Potěšením je účast – naposledy se u pramenů hvězdicově sešlo 152 turistů. Další
tradiční akcí je Pohádkový les, který svou kvalitou dokáže přilákat nejvyšší návštěvnost nejen mezi akcemi našeho odboru, ale i v rámci
celé Ústecké oblasti KČT. Zúčastnilo se více než 1 700 startujících. Na organizaci se podílelo 151 pořadatelů, z čehož vyplývá,
že bez pomoci spolupracovníků z jiných organizací by nebylo možné akci zajistit. Druhá zářijová neděle se stala pevným termínem pravidelného,
již osmého Setkání u lípy v Hrádku nad Nisou s našimi polskými přáteli z Lubaně. Poslední z tradičních akcí jsou Krásnolipské pochody
(bývalé Skalní hrádky Labských pískovců). Popularita dálkových pochodů je obecně na ústupu, “přežívají “ pouze tradiční a dobře připravené
akce. Vzhledem k tomu, že po kůrovcové kalamitě a velkém lesním požáru v NP ČŠ se postupně obnovují turistické cesty, došlo k dohodě
s NP ČŠ, že se klub vrátí ke své původní značce a ve spolupráci s NP ČŠ uskuteční 41. ročník Skalních hrádků. Vzhledem k historii pochodu
je v zájmu klubu, aby tato tradice pokračovala i do budoucna. Rádi přivítáme zájemce, kteří by pomohli s organizací.
V září jsme si důstojně připomněli 140. výročí založení Horského spolku pro nejsevernější Čechy a 100 let od úmrtí jeho předsedy
MUDr. Johanna Hilleho a vzpomněli i autora NS Rudolfa Köglera.
Brigádnická činnost
Nedílnou součástí činnosti klubu je brigádnická práce. Odbor pod vedením Jitky Štraubové udržuje studánky, vyhlídky, lavičky a další turistickou
infrastrukturu. Na těchto pracích bylo odpracováno 186 hodin. Další nezištné hodiny odpracovali členové, kteří zajišťovali občerstvení
na zimním táboření, pálení čarodějnic, Krásnolipských pochodech i při dalších setkáních v kině. Výjimečný výkon podal Jan Douda, který při
zajištění provozu rozhleden odpracoval 605 hodin a další hodiny věnoval údržbě rozhledny a kapličky na Vlčí hoře.
O KČT město Krásná Lípa a partneři
Rozsáhlá činnost klubu vyžaduje spolupráci s dalšími organizacemi a institucemi. Nejvýznamnějším partnerem je město Krásná Lípa. Všechny
významné akce začínají na místní radnici a většina z nich je realizována ve spolupráci s městem a organizacemi jím zřízenými. Město nám
poskytuje technické služby, prostory ve svém vlastnictví, finanční prostředky na činnost klubu a podporu veřejných akcí.
Dlouhodobými partnery v naši činnosti jsou Lesy ČR, Svaz tělesně postižených z Lovosic, ČSOP Tilia, folklorní soubor Dykyta
a Krásnolipský komorní soubor. Významnou pomoc nám poskytuje také základní škola, technické služby města a dobrovolní hasiči. Jsme členy
Destinačního fondu OPS ČŠ, členy MAS Český sever a jsme členy KRS.
Spolupráce s turisty
Klub spolupracuje se všemi kluby Šluknovska a je v kontaktu s Odbory KČT Hrádek nad Nisou. Specifikou naše klubu je dlouholetá mezinárodní
spolupráce s turisty z německého Neustadt in Sachsen, polské Lubaně a slovenských Práznovců. Nově spolupracujeme se sportovním klubem
z Görlitz. Nejedná se jen o formální konstatování. Výsledkem jsou společná setkání a grantové programy.
Finance
O hospodaření klubu se druhým rokem stará paní Veronika Havlíková. Rok 2025 byl z finančního hlediska úspěšný. Získali jsme dotace
na činnost i podporu veřejných akcí. Úspěšní jsme byli v malých i velkých grantových programech a hospodářské činnosti. Další potvrzené
platby obdržíme v následujícím období. Významnou měrou se na úspěšnosti projektů podílel Jan Douda, kterému patří velké poděkování.
Závěr
Přátelé, jsme na začátku roku, v kterém si 7. listopadu připomeneme 45 let naši činnosti. Rok nezačínáme úspěšně. Téměř deset let
očekávaný vznik turistického muzea, depozitáře a archivu vzhledem k tomu, že se nepodařilo získat potřebný grant, nebude realizován.
Z obdobného důvodu není žádný posun v realizaci rozhledny na Maškově vrchu. Prostory určené muzeu město využije k jiným účelům.
Firma EURO TOPOZ, spol. s r.o., nám neprodloužila nájemní smlouvu na prostory, v kterých máme archiv. Lesy ČR nám k 30. prosinci 2025
vypověděly nájemní smlouvu k provozu rozhledny Dymník. Stále zůstává uzavřená, krátce po vyznačení, Divoká rokle. Pokud to zjednoduším,
turisté nic nepotřebují, mají tělocvičnou přírodu, ale pokud neseženeme adekvátní prostory ke skladování a archivování klubových dokladů,
zanikne celá historie našeho klubu.
V letošním roce nás čekají další výzvy, především je to náš plán činnosti a naše tradiční akce pro veřejnost. Připomenutí 45 let trvání
klubu a 130. výročí rozhledny na Dymníku. V našem kraji budou dvě velké akce, a to ve Štětí 54. Poslední puchýř a v Krušných horách
mezinárodní sraz Eurorando. Čekají nás stavební práce na Vlčí hoře a v neposlední řadě údržba turistické infrastruktury, o kterou se staráme.
Vážení členové, přátelé a hosté,
dovolte mi na závěr vyjádřit přání, aby nás ani v dnešní době nic nerozdělovalo a aby nás i nadále spojovala společná láska k přírodě,
turistice a aktivnímu pohybu. Právě tyto hodnoty jsou základem našeho klubu a tím, co mu dává smysl.
Rád bych poděkoval všem, kteří se v uplynulém roce podíleli na naší činnosti. Poděkování patří našim partnerům, členům výboru, cvičitelům,
značkařům, provozovatelům rozhleden, kronikářce, prodejcům i všem členům klubu. Každý z vás přispívá svým dílem k tomu, že klub funguje,
rozvíjí se a má dobré jméno.
Společně vytváříme respektovaný klub, který je viditelný nejen v našem regionu, ale i v celé republice. Je to výsledek dlouhodobé práce,
spolupráce a ochoty věnovat čas i energii společné věci.
Přeji nám všem, aby se nám i v dalších letech dařilo pokračovat v této cestě, aby nás turistika těšila, spojovala a přinášela radost
z pohybu, z přírody i setkávání.
Václav Hieke
| |
24. 1. 2026 |
Mráz nemráz Kamenickým Šenovem |
Fotografie
Lucie Churáčková
Ilona Řechtáčková
 |
Turistický pochod s názvem „Mráz nemráz“ nám potvrdil, že názvy akcí jsou někdy spíš přáním než realitou. Mráz nikde! Zato mlha všude.
Mlha před námi, mlha za námi, mlha kolem nás – a občas i v našich hlavách.
Na startu se sešla skvěle naladěná výprava: 12 dospělých, 2 dětí (té starší se oslovení "dítě " moc nelíbilo) a 2 psí parťačky – Jessie a Eliška.
Kde nebyl provoz a bylo bezpečno, tam si pejsci užívali volnost, pohyb a výlet po svém. Zkrátka plnohodnotní účastníci pochodu.
Ráno jsme vyrazili vlakem do České Kamenice, odkud jsme pokračovali autobusem do Kamenického Šenova. A pak už začalo putování, které slibovalo
leccos – jen ne jasné výhledy.
První zastávkou byla sklárna Eliáška. Dnes je bohužel ve velmi špatném, až havarijním stavu, ale stále silně připomíná slavnou sklářskou tradici
regionu. Snad se naplní naděje, že se do roku 2030 dočká opravy a nového, důstojného využití.
Odtud jsme zamířili ke starému sklářskému hřbitovu, tichému místu, které připomíná generace místních sklářů. Následoval kostel sv. Jana Křtitele
a bývalá sklářská škola, kde si člověk snadno uvědomí, že sklo zde nebylo jen řemeslem, ale skutečným způsobem života.
Krátce jsme minuli penzion TAVBA – bez zastávky, jen tak mimochodem – a pokračovali dál k místu, které se stalo ledovým vrcholem dne – k prameni
Žába. Právě tady bylo nejvíce zledovatělo z celé trasy. Dostat se až k prameni nebylo vůbec jednoduché a chůze připomínala spíš opatrný tanec
než turistiku. Přesto jsme to všichni zvládli bez jediného úrazu, což lze považovat za malý zimní úspěch. Zde se definitivně potvrdilo, že nesmeky
nejsou doplněk, ale nutnost.
Od pramene jsme pokračovali po Maixnerově stezce. Výhledy sice mlha většinou schovávala, ale občas se přece jen slitovala – a tak se nám ukázal
i Střední vrch, který byl příjemným překvapením na jinak mléčně laděné trase. Cesta nás následně zavedla do Prysku.
Dalším výrazným bodem dne byla křížová cesta v Kamenickém Šenově, kde už se šlo z kopce a bylo potřeba zvýšit opatrnost. Právě zde byli pejsci
připoutaní na vodítko, aby nikoho nesrazili a aby byl sestup bezpečný pro všechny. Mladší dítě drželo tempo s obdivuhodnou vytrvalostí, a dospělí
ukázali, že rozvaha je v zimních podmínkách tou nejlepší výbavou.
Závěrečná část trasy vedla po cyklostezce, kde už se mluvilo hlavně o kluzkých úsecích a o tom, že výlet byl sice náročný, ale povedený.
Na nádraží, při čekání na vlak domů, přišel krásný závěr celé akce. Rozloučili jsme se s Jitkou a Igor jí předal kytici narcisů jako poděkování
za skvěle vymyšlený výlet i trasu. Slova díků byla upřímná a zasloužená.
Poslední akcí celého dne se stala káva z nádražního automatu, která chutnala lépe, než by kdo čekal. A ve vlaku jsme se shodli na jednom: byl to
fajn výlet. Takový ten, po kterém bolí nohy, ale člověk je příjemně unavený a má pocit, že den byl využitý přesně tak, jak měl být.
Protože i když Mráz nemráz, zážitek rozhodně nezklamal. Jitko, děkujeme.
Lucie Churáčková
|
| 
|
9. –11. 1. 2026 |
Nejsevernější zimní stanování |
Fotografie
Jan Eichler
Karel Hanousek
Daniel Němec
 |
Tradičně druhý lednový víkend od 9. do 11. 1. 2026 již po 43. připravili pro příznivce a zájemce o zimní táboření členové
Klubu českých turistů Krásná Lípa tábořiště se zázemím a programem. Zázemí již šestým rokem poskytuje Český svaz ochránců
přírody Tilia z Krásné Lípy.
V pátek přijíždějící účastníky vítala po mnoha letech pravá ladovská zima. Ideální počasí pro táborníky – zasněžené stromy
a výše sněhové pokrývky 25 cm, teplota pod nulou. V pátek od 16. hodin přijížděli první účastníci a začali budovat stanový tábor.
Do večera stálo deset stanů. Večer se účastníci sešli v teple klubovny ČSOP ke společnému posezení s hudebními nástroji účastníků.
Sobota vždy patří výletům a pro účastníky byl připravený výlet s průvodcem. Další zájemci se do krásné zimní přírody vydali
individuálně. V sobotu během dne přibylo dalších pět stanů. Večer byl opět na chatě, která je zázemím pro táborníky a ve které mají
účastníci po celou dobu akce možnost bohatého občerstvení. Ani páteční sněžení a klesající teplota neodradilo 37 táborníků k přespání
v přírodě. Dalších pět účastníku využilo k přespání v teple chatu ČSOP. Nedílnou součástí pořádaných stanování jsou výlety do okolí,
ale především setkávání táborníků. Tato komunita turistů je velkou rodinou vyznavačů zimní přírody. Někteří se potkají již na příštím
táboření, jiní se setkávají až třeba po roce a vždy je to vřelé, všichni se rádi vidí. Svědčí o tom společná posezení většinou
doprovázená hudbou některého z účastníků.
O popularitě nejsevernějšího táboření svědčí prezenční listina. Z celé republiky se zúčastnilo (s pořadateli) 68 lidí.
Namátkou z Litoměřic, České Lípy, Nového Boru, Děčína, Hradce Králové, Prahy, Teplic a Litvínova.
V neděli již účastníci jenom posnídají, zabalí vše a odjížddějí.
Nejstarším účastníkem byl Josef Vrabec, ročník 1943.
Nejvzdálenějším účastníkem byl Andrej Hora z Vinické oblasti.
Pátek: 10 stanů, 1 bivak, 20 cm sněhu, -10°C.
Sobota: 15 stanů, 1 bivak, 25 cm sněhu, -12°C.
Tábořilo 37 účastníků, na chatě přespalo 5 účastníků. Pořadatelů bylo celkem 10 (3 organizátoři, 2 občerstvení, 4 úklid, 1 vedoucí výletu).
Václav Hieke
|
|
|
1. 1. 2026 |
Výstup na Vlčí horu |
|
|
Fotografie
Jan Eichler
 |
Zbyněk Linhart
 |
Jana Tržilová
 |
|
|
|
