Historie změn:
poslední 24. 9. 2022 21.00 Výlet na Malý Stožec, pozvánka na akci

Příspěvky a připomínky: j.tomiska@gmail.com

Zde nyní najdete léta dřívější:
2003, 2005, 2006, 2007, 2008, 2009, 2010, 2011, 2012, 2013, 2014, 2015, 2016, 2017, 2018, 2019, 2020, 2021, 2022, nebo od roku 2011 přímo v "Kalendáři" níže.

"Naše" rozhledny:

Vlčí hora

Dymník

Vápenný vrch (plánovaná)

Od 1. 4. 2022 jsou obě rozhledny otevřeny v letním režimu, t.z. každý den!

Pro nové čtenáře:
Kalendář: po ťuknutí na akci v kalendáři se Vám otevře menší podokno s dalšími informacemi. Kalendář na rok 2022 v klasické verzi ke stažení ve formátu pdf je zde.
Album fotografií: při zobrazení obrázku z alba můžete na počítači stisknout pravé tlačítko myši a z nabídky vybrat, mezi jiným, zobrazení vekého obrázku na displej nebo jeho uložení na počítač. Na tabletu podobně, jenom podržíte na obrázku prst.

Aktuálně

1. 10. 2022	Výlet na Malý Stožec
	Podle turistického kalendáře našeho klubu nás čeká výlet na Malý Stožec. Sraz v Jiřetíně pod Jedlovou v 9 hodin. Pokud pojedete z Krásné Lípy vlakem, počkáme na vás (příjezd vlaku v 9.14). Z Rumburka a Varnsdorfu můžete přijet autobusem Quick na křižovatku Mýto v 8.28. Dejte mi prosím vědět, kdo přijedete a jak, abych věděla, zda budeme na někoho čekat. Kontakt: Líba Šaferová, saferovalibuse@seznam.cz nebo tel. 723 864 824. Těším se. Líba Šaferová

8. 10. 2022	Výlet za spadaným listím
	Vlak jede z Rumburku v 8.38, z Krásné Lípy v 8.44. V Novém Boru je v 9.14. Půjdeme z Nového Boru směr Radvanec, přes vyhlídku Jelení skok a Havraní skály. Z Radvance se můžeme vrátit do Nového Boru kolem lesního hřbitova, nebo dojít do Sloupu v Čechách na bus. Cestou není žádná hospoda, tak svačinu sebou. Terén je bez velkých kopců, pohodová šlapanda, cca 11 km. Přihlašky na email jitkastraubova@seznam.cz nebo mobil 606 590 040. Těším se na vás. Jitka Štraubová

	Dovoluji si vám netradičně nabídnout velice zajímavé čtení od Jiřího Raka, které se týká nejen turistů. Po sezoně v Českém Švýcarsku aneb Co bude a nebude dál
	Zářijová chladna jsou možná definitivní tečkou za letošním létem a České Švýcarsko se ohlíží za krátkou sezonou. Velký požár uprostřed léta dokonal proměnu krajiny, již začal před několika lety kůrovec, v centrální nejnavštěvovanější části kolem Hřenska, a turisté se zatím příliš nevrátili. Pomoc se chystá ze všech stran, práce na tom koordinuje obecně prospěšná společnost České Švýcarsko. Pro penziony, restauratéry a další podnikatele v cestovním ruchu je to každopádně další ztrátový rok po dvou covidových a je s podivem, že většina z nich je rozhodnuta pokračovat dále. Mají to zde rádi, mnozí z nich mi už dříve po povodních říkali, že by jinde začínat nechtěli, že ta krajina je přitahuje a že mají své hosty, kteří opět přijdou. Hosté zatím stornovali srpnové pobyty ve velkém a nebyli ochotni ani naslouchat svým ubytovatelům, kteří je informovali, že kromě Pravčické brány a soutěsek je řada dalších cílů, jež jsou přístupné bez problémů. Místní drželi palce hasičům, kteří nasazovali životy a dokázali odvrátit totální katastrofu v Mezné. Starostové některých obcí upozorňovali už dříve na nebezpečí požáru v souvislosti s nepříznivými klimatickými podmínkami, kůrovcovou kalamitou a nedostatečnými preventivními opatřeními. Do toho odborníci vědci naopak sdělují, že ze strany ochrany přírody vše proběhlo správně, požár znamená rychlejší obnovu lesa, tj. návrat k původnímu lesu, jenž tu kdysi byl před smrkovými monokulturami, a že příroda ponechaná sama sobě promění skalní krajinu v divočinu. Ušlechtilé myšlenky, jen někde se ztrácí člověk. O toho moc nejde, je zjevně pojímán jako přítěž, kterou je třeba omezovat v pohybu, které je třeba zakazovat vstup do národního parku. Resp. prý jen do těch nejcennějších zón, ale suché stromy padají i v ostatních zónách, těch přístupných, a tím je činí nepřístupnými. To známe už z dob likvidace nepůvodní vejmutovky, která napadala do skalních rozsedlin, a nastartovala tak vznik divočiny dávno před kůrovcem. Na lidi musí být přísnost Výchova člověka prostřednictvím zákazů a trestů, to je něco, co je v průřezu staletími velmi oblíbené, státní moc si tím posiluje svoje panství. S tím máme bohaté zkušenosti a mnohým z nás se to líbí, normální (byť bohužel běžné) to ale není. Koncem devadesátých let jsem se těšil na vznik Národního parku České Švýcarsko. Že budou zákazy v určitých místech, jsem předpokládal; jinak jsem byl ale naivní – myslel jsem, že spolu s Národním parkem Saské Švýcarsko dojde k propojenému bilaterálnímu chráněnému území, kde budou obnoveny i staré historické cesty a přechody ve skalách přes hranici. Tak, jak se to stalo už v devadesátých letech v Krkonoších, Tatrách, Pieninách. Tam jsou taky přeshraniční národní parky. Realita mne tehdy brzy vyvedla z omylu, v našem kraji se tak nestalo. V letech 1993 a 1996 jsem na dotazy, zda stezky budou obnoveny, dostával z CHKO Labské pískovce odpovědi, že čas ještě neuzrál a že je vše administrativně složité. Co šlo jinde, nebylo tady možné ani v době před vznikem národního parku. Natož po roce 2000. Nevím, a neví to zřejmě více lidí, a někteří z nich jistě nejsou hloupí, jen mají to území rádi a mají jiný názor než ochrana přírody zaštítěná ministerstvem životního prostředí, proč to nejde. Nevím, proč je základem všeho doktrína Návrat k divočině, která navázala na německé Natur Natur lassen, kde s tím přišli ještě o něco dříve. Možná v Yellowstone nebo jiných velkoplošných národních parcích na jiných kontinentech, ve zcela jiných podmínkách, ale v přírodně-kulturní krajině střední Evropy je to roubování něčeho, co sem nepatří. Staré kamenné cesty a stezky, stezky ve skalách s tesanými schůdky vznikaly v dobách Aldringenů a Kinských, podobně jako hostince ve švýcarském stylu: Dodnes je obojí zachováno v daleko větší míře v sousedním Sasku (a to není tím, že rozloha skalní oblasti je tam větší, prostě je tam větší kontinuita s minulostí a větší zájem zachovat původní věci, i přes příklon k divočině). Návštěvník skalní krajiny není a priori zloduch, který che vše zničit a likvidovat. Ten, co sem přijde jednou nebo párkrát za život, projde hlavní atraktivní cíle. Ten, co má skalní krajinu rád a chce projít i méně zatížená místa, nemá příliš šanci dostat se tam dostat. Požár nepochybně poškodil faunu i floru, krajina změní s novými porosty svoji podobu. Proč ale v této nové, obrozené krajině nechat zaniknout staré stezky, které jsme my nestavěli, proč nechat jen několik turistických magistrál, jako tomu nyní je, a neumožnit návštěvníkům variantní směry po cestách, které tu už před námi byly? Když šlo uchovat a po roce 1989 obnovit turistické přechody do polské části, a dokonce jednu přeshraniční stezku v KRNAP i v pásmu tundry. O udržovaných a opravovaných stezkách v méně chráněných místech ani nemluvě. Návrat k historickým stezkám? Dnes je to tak, že Je téměř zločinem mluvit o starých cestách přes hranici. Co je na tom tak neslýchaného? Ochrana přírody se vždy zlobí, jako by jiný názor byl revizionistický a oportunistický. Proč musí mít ochrana přírody jedinou pravdu i v kůrovcem poničených nebo ohněm spálených lesích? Od Boha to jistě není. Proč neobnovit starou cestu Fremdenweg z Velkého Winterbergu na Pravčickou bránu, a odchýlit tak část turistů mimo hlavní proudy z Hřenska a Mezní Louky? Proč neumožnit v Zadním Českém Švýcarsku sanaci cesty Divokou roklí k Černé bráně na Krásnolipský most a dále do Hinterhermsdorfu? Staré mapy ukazují, kudy cesty vedly. Co chráníme tím, že tyto historické trasy (nejen v centrální skalní oblasti kolem Hřenska) likvidujeme řízeným vznikem divočiny? Kdo nás k tomu opravňuje, když je tvořili dávní místní lidé a jsou součástí historie území? Kde to jsme, když podobná témata jsou znovu a znovu tabu, napřed v době bratrské socialistické hranice, a potom hned v devadesátých letech, kdy to nepovolila CHKO a následně NP? Ve východní části skal, kde nehořelo, směrem k Doubicím, Brtníkám a Krásné Lípě jsou dlouhodobě uzavřeny i mnohé značené cesty. Při jejich nepočetném stavu tam není dnes kam jít. Cyklotrasy podél Křinice a Brtnického potoka jsou průjezdné, pro pěší moc možností nezbylo. Neutěšené lány uschlých smrkových porostů v Kyjovském údolí, nad údolím Vlčího potoka směrem k Malému Pruskému táboru a jinde brzy popadají a zničí stezky, které byly oblíbené pro mnoho místních a umožňovaly relativně krátké okruhy z okolních sídel. Po nedávném – jiném – ohni (2020) je zničena část srubové osady Na Tokání, jediná, která zůstala ve skalní oblasti. A projít odtud na sever směr Brtníky dnes nelze. Není kam zvát turisty, pokud chceme ulevit centrální hřenské a jetřichovické oblasti. Jedlovou v Lužických horách nebo Loretu v Rumburku můžeme sice nabízet jako variantní cíle, ale asi cítíme, že to trochu skřípe. Destinační management to nemá jednoduché. Respektovat místní samosprávy v reálu a trochu praktických aktivit ze strany státu Možná, že by odborníci, již se staví na podporu divočiny, by mohli zkusit myslet na lidi, kteří přicházejí do skal, a na ty, kteří v regionu národního parku bydlí, jako na ty, kteří mají také právo žít a právo vyslovovat své postřehy a názory. Možná – kdyby se tu častěji pohybovali – by si více vážili práce místních samospráv, která je úplně o něčem jiném, ale jejímž jedním z mnoha cílů je dostat návštěvníky i své obyvatele do skalní krajiny, pokud se nepromění v nepropustnou poušť a houštinu. Třeba by se o to mohli více zajímat i úředníci z ministerstva životního prostředí a ministerstva pro místní rozvoj – a neposílat sem jen ministryni a ministra v krizové situaci po požáru, kteří zase odjedou, bez znalosti hlubších souvislostí. Jsou přitom poradci, kteří region s jeho problémy znají, jednoho osobně znám – ale není nad pohodlí úřadu. Doba po požáru je příležitostí nastolit lepší komunikaci. Mj. přestat nahlížet na místní a samosprávy obcí jako na kverulanty a potížisty, když s něčím nesouhlasí a upozorňují na své potřeby a na to, co je potřeba z jejich pohledu změnit. A stát by pomocí svých ministerstev mohl nastavit v chráněných územích České republiky skutečné parametry udržitelného turismu, aby vznikly vpravdě excelentní destinace, jako vidíme v zemích na západ od nás. Chce to ovšem peníze, hodně peněz a koordinovat odpovědně a nepřezíravě všechny aktéry. Bez strategií, které končí v koších, protože není stanoveno, jak je realizovat. O tom bych dlouho mohl vyprávět. Autor Jiří Rak (65) je bývalý destinační manažer a bývalý ředitel obecně prospěšné společnosti České Švýcarsko, dnes pracuje pro destinaci externě na poli mobility turistické dopravy a přeshraniční spolupráce se Saským Švýcarskem. Zde se vyjadřuje jako soukromá osoba a velký znalec přeshraničního regionu Českosaské Švýcarsko.

28. 9. 2022	Do soutěsky Křinice
	Milí přátelé, nabízím v podivné době výlet do podivuhodné krajiny po kůrovci, v tradici dávných našich výletů z let 2014 – 2019. Pojeďme 28. září ve státní svátek do Českosaského Švýcarska, do soutěsky Křinice na fungující lodičky (platí se v EURech). Trasa: Mikulášovice, střed – rozhledna Weifberg – Hinterhermsdorf – Obere Schleuse, lodičky – Zadní Doubice – údolí Bílého potoka (Weissbachtal) – Píčův vrch – Mikulášovice, zastávka Horní nádraží, 17 km. Opět tradičně milé překvapení v příjemných Mikulášovicích na začátku trasy. Odjezd vlakem z Krásné Lípy v 9:15 (vlak jede už z Liberce), návrat tamtéž v 18:31. Jiří Rak

28. 7. 2022	POZOR
	Vstup na území NP je k 28. 7. 2022 zatím povolen mj. v oblasti Jetřichovických skal a Kyjovského údolí. Správa Národního parku České Švýcarsko žádá návštěvníky, aby do národního parku nevstupovali již nyní a alternativně využili návštěvnických cílů ležících mimo Národní park České Švýcarsko, tedy cílů v oblasti CHKO Labské pískovce, CHKO Lužické hory nebo v Žitavských horách (SRN). Další informace na stránkách NP České Švýcarsko.

Již proběhlo

17. 9. 2022	Rozhledna na Smrku, 19. výročí otevření
Fotografie: Jitka Štraubová Jan Tomiška	Již tradičně druhá sobota měsíce září patří výročnímu výstupu na rozhlednu Smrk (1124 m n.m.).Letos se konal již 19. ročník jejího znovuotevření. Z Pihelu vyjíždíme ve třech, jelikož všichni účastníci jsou z jeho okolí. Na Bártlově boudě v Bílém Potoce na nás čeká kamarád Mirek Kozák. Přivítáme se. Moc jsme si přáli, abychom pláštěnky nepotřebovali, ale Jizerky nám dnes ukázaly, jak déšť vypadá v plné síle. No co, oblékáme si pláštěnky a jako pašeráci vyrážíme po zelené značce směr chata Hubertka. Tu nakonec míjíme a červenou značkou stoupáme po bývalé sáňkařské dráze na Tišinu. Leje a leje. Odbočujeme na neznačenou cestu po Vlašském hřebenu. Krásná a pohodová cesta, při dobrém počasí jistě i s menšími výhledy. Na vrchol Smrku nám zbývá už kousek po modré a jsme tam. Rozhledna je zahalena v mlze, fouká. Teploměr ukazuje 5 stupňů. Letos zůstaneme bez výhledů. I když Honza se nahoru vydal. Uvnitř si dáváme Mirkovu pálenku na zahřátí (byla opravdu dobrá) a Honzův rum. Venku se počasí trochu uklidnilo, tak sestupujeme po Nebeském žebříku dolů. Když je s námi Mirek, tak je to většinou známka toho, že půjdeme nějakou neznačenou cestou, kterou ještě neznáme. A i letos to stálo za to. Podle Mirka ta cesta značená kdysi byla, ale to je již minulost. Nejenže se vyhýbáme větvím, ale hřiby, kterých je všude okolo po desítkách, musíme přeskakovat. Ani letos jsme neodolali a vezeme domů dvě tašky. To ale nebyla ta hlavní krása. Ta na nás čekala v podobě malých tůněk, zarostlých zeleným mechem. Malé kaskády a potůčky se měnily ve větší, až přerostly v nádherné kaskády a vodopády na Hájeném potoce. Opravdu je na co se koukat. Je to jeden velký vodní balet, který bere dech. To už se napojujeme na žlutou značku, která nás dovede až zpět k Bártlově boudě, anebo nahoru na Paličník, který jsme ale pro nepřízeň počasí vynechali. U auta vše mokré jde dolů a převlékáme se do suchého. Vezeme Mirka domů, pozdravíme se se Soňou a míříme na něco teplého. Tentokrát v Raspenavě restaurace Myslivecké zátiší. Česnečka s extra silným česnekem byla výtečná. Druhý chod – nakládaný hermelín, nezklamal. Jen sladká tečka v podobě zmrzliny ve Lvové se nekonala, měli již zavřeno. Domů jsme dojeli kolem 20. hodiny, příjemně unavení a spokojeni. Ušli jsme cca 12 km, a i když počasí nám nepřálo, byl to moc krásný výšlap se spoustou legrace. Honzovi a Mirkovi opravdu velké díky za pěkné cesty a zážitky. Že jsme poznali zase něco nového a krásného. Jizerky nikdy nezklamou, ani v dnešním počasí. Mirku, nezapomeň, za rok jsme zpátky.:-) Trasa je na dvě části, spojnici podle potůčku mapy neznají. První část je zde, druhá zde.

11. 9. 2022	Setkání s Poláky, 25. výročí spolupráce
Fotografie: Ilona Řechtáčková Bogdan Stempkowski Jan Tomiška	K pravidelnému setkání v Hrádku nad Nisou u lípy předcházela domluva, mimo jiné se dohodlo, že netradičně bude společný oběd na polské straně. Program byl dohodnut na akci Pochody okolo Krásné Lípy. V letošním roce jsme si nepřipomněli jen pět let od společně vysazené lípy (tilii henryanu), kterou nám věnovalo město Krásná Lípa, ale také 25 let vzájemné spolupráce. V souvislosti s touto události výbor klubu zvažoval na svých jednáních pro polského partnera vhodný dárek. Volba nakonec padla na sklo. Využili jsme novoborského přítele Petra Randuse, který nám během týdne nechal zhotovit dva atypické skleněné návrhy. Přepravu skleněných polotovarů z České Lípy do Mikulášovic zajistili postupně R. Andonov, J. Straubová a L. Hanzlíková. Finále už bylo na malířce písma paní S. Machorkové, která ztvárnila naši představu. Z Mikulášovic nám výrobek přivezl M. Kučera. Zbývalo zakoupit dárek jubilantovi, předjednat účast hrádeckého starosty a zajistit auto, které by nás odvezlo. Tradičně s námi jel nezištně J. Eichler. V neděli jsme se sešli na náměstí v Krásné Lípě. Vzhledem k výhodnějšímu tankování jela většina aut přes Cvikov. Ti, co jeli přes Žitavu, měli v Hrádku čas v nové kavárně na svačinu. V 10 hodin jsme se sešli společně s polskými přáteli a starostou Hrádku nad Nisou panem Josefem Horinkou. Dle svého slibu nechal velkolepě revitalizovat parčík, ve kterém máme společně zasazenou lípu. Po krátkých zdravicích a připomenutí začátku spolupráce jsme v koloně aut (10) odjeli do nedaleké Bogatinie, kde jsme se prošli uličkami s podstávkovými domy i novostavbami. Další zastávkou byla přehrada Niedów. Na Witce (u nás řeka Snědá) asi kilometr od českých hranic byla postavena rozlehlá nádrž; po dvou kilometrech pod její hrází se Witka vlévá do Lužické Nisy, tvořící hranici mezi Německem a Polskem. Přehrada byla dokončena v roce 1962 jako zásobárna vody pro elektrárny Turów, Bertsdorf a Hirschfelde, brzo se stala ale i rekreačním centrem pro místní. Na jejich březích byla vybudována i dvě rekreační střediska. Byli jsme také seznámeni i s historii přehrady, zejména povodní v roce 2010. V sobotu 7. srpna 2010 po poledni se začal navyšovat i přítok do polské nádrže, i přes zvýšený odtok z přehrady došlo mezi 15. - 17. hodinou k naplnění její kapacity, voda přetékala přepadovými propustěmi, následně v 18 hodin došlo k protržení sypané hráze, její destrukci. Následně byla celá přehrada znovu vybudována, ale ne již jako sypaná, ale železobetonová s vodní elektrárnou a zajímavým rybím přechodem. Poslední poznávací zastávkou byly Radomierzyce, kde jsme se prošli starými alejemi podle vodního příkopu okolo celého rozlehlého zámku. Zámek je v soukromém vlastnictví a nepřístupný, ale je vidět velký pokrok v jeho obnově. Společný oběd byl zajištěn v restauraci Rancho Grillhause u Osieku Łužyckiego. Troufnu si říct, že většina účastníku měla o nabízené gastromomii jinou představu. Ani rychlost a přehled obsluhujícího personálu neodpovídal běžným standardům. Hlavní ale bylo opětné setkání s našimi polskými přáteli. Také jsme při té příležitosti popřáli předsedovi PTSM Henryku Sławińskému k 75. narozeninám. Polskému klubu jsme předali k 25. výročí pohár, přátelé nám věnovali plaketu a předali i svůj plán činnosti na rok 2023. Následovalo srdečné rozloučení a návrat domů. Václav Hieke

20. 8. 2022	Kolem Jiřetína
Fotografie: Jitka Štraubová Líba Šaferová	Dnešní výlet byl ryze holčičí. Byly jsme jako tři grácie. I přes nepříznivé počasí, které nám vůbec nevadilo, jsme si ho užily. Vyšly jsme z náměstí směr Křížová hora. I v tomto počasí, zahalena do mlhového oparu, působila tajemně. Stejně tak i Getsemanská zahrada. Jdeme dál. Za jemného mrholení přicházíme k bývalé hospodě Zvoneček. Dnes už nabízí pouze ubytování. Je zde božský klid. Míjíme nově opravené a moc hezké zařízení Pfeiferovu boudu a Ranč. Dnes sice bez výhledů, ale i tak je okolí krásné. Máme vše i s výkladem Libušky. Scházíme dolů do Jiřetína přes zimní středisko Slovan, které už má bohužel dávno po sezoně. Stejně tak i místní sjezdovka, která je už zčásti na soukromém pozemku. Část obce Jiřetín nazývaná Rozhled, nás překvapuje místními domky. I zelený rybník má své kouzlo. Docházíme na náměstí v Jiřetíně a je nám moc fajn. I v tomto počasí to byl nádherný výlet. Stejně jako pohoštění u Libušky. Libuško, moc děkujeme za výlet. Lída už ví, co znamená jít kolem komína, a že je tam krásně. A vám oběma moc díky, vy už víte za co. Příště se snad přidá více lidí. Jitka Štraubová

13. 8. 2022	Krásnolipské pochody
Fotografie: Roman Smita Jarda Leksa Líba Šaferová Jan Tomiška	Krásnolipské pochody jsou již minulostí. Po dvouleté pauze způsobené covidem a kůrovcovou kalamitou v NP ČŠ nám letos nebyl povolen vstup na většinu tras tradičních turistických pochodů „Skalními hrádky Labských pískovců“. Pochody pořádáme od roku 1983 do roku 2000, a poté do roku 2019 již se souhlasem NP ČŠ na celém území NP. Proto jsme pochody museli přejmenovat na „Krásnolipské pochody“ a vést je více jak z 95 % mimo území NP ČŠ. Nadělalo nám to velmi mnoho starostí, problémů a příprav. Zásadní otázka byla, zda tyto turistické pochody dále ještě pořádat nebo je zrušit. Byly problémy s přejmenováním, rozhodnutí z třídenních pochodů zkusit pochody jako jednodenní a vyloženě klasické a tradiční, jaké byly od počátku vzniku, a to bez dálkových tras, dálkových běhů a doplňování dalšími akcemi, které s tradičními klasickými pochody neměly nic společného. Navíc tento typ dálkových pochodů je již několik let za zenitem a bez zájmu širší veřejnosti. Proto jsme provedli pečlivou a náročnou technickou i propagační přípravu, zaměřili jsme se hlavně na kratší a zajímavé trasy pro rodiče s dětmi a mládež, nezapomněli jsme ani na dvě kratší cyklotrasy. Bylo připraveno sedm pěších tras. Pět krátkých – 3, 10, 15, 16 a 24 km a dvě trasy dlouhé – 33 a 50 km. Připraveny byly i dvě krátší cyklotrasy – 27 a 46 km. Start byl navíc prodloužen od 6 do 12 hodin, podobně i cíl byl prodloužen až do 19. hodiny pro všechny trasy, aby si účastníci mohli akci vychutnat jako celodenní výlet. Startovné jsme zvolili co nejlevnější. Děti do 6 let zdarma, do 15 let za 30,-Kč. Dospělí měli startovné na všech trasách do 24 km za 30 Kč včetně cyklotras, na trasách 33 a 50 km startovné 50 Kč. K diplomu každý účastník obdržel kovový odznak. I přesto vše to byla to velká sázka do loterie, jak pochody dopadnou. K pochodům jako vedoucí akce se vyjadřovat nebudu, to si zhodnotí sami účastníci, ale uvedu celkový přehled účasti dle jednotlivých tras: 3 km – 11 účastníků 10 km – 45 účastníků 15 km – 24 účastníků 16 km – 19 účastníků 24 km – 17 účastníků 33 km – 5 účastníků 50 km – 5 účastníků Celková účast na pěších trasách byla 126 účastníků. Cyklotrasy: 27 km – 3 účastníci 46 km – 2 účastníci Celková účast všech startujících byla 131 osob. K překvapení startujících byly připraveny pěkné odměny pro NEJ, NEJ, NEJ. Nejmladší účastník – Adam Kubát, narozen 2020 (bonboniéra), nejvzdálenější účastník – Tomáš Brückner z Brna (klubové triko) a nejstarší účastník – Karel Šlechta, 88 let (klubové triko), který šel dokonce trasu 24 km! Závěrem rád moc děkuji za tradičně dobrou spolupráci s vedením města a technickým službám, za spolupráci „Kostce“ Krásná Lípa za propůjčení T-klubu s výborným zázemím, poděkovat krásnolipským hasičům za poskytnuté ubytování. V neposlední řadě poděkovat všem pořadatelům, kteří se na akci podíleli. Nebyly žádné problémy, ani připomínky startujících. Prezentace, prodejní stánek, občerstvovací stánek i jednotlivé kontroly na trasách se zhostily svých úkolů na výbornou a zaslouží velké poděkování. Vedoucí pochodu Mikuláš Peterka

2. 8. 2022	Setkání se slovenskými kamarády v Krásné Lípě
Fotografie: Jacek Palo Jan Kolář	Milá návštěva Ve dnech 28. – 31. 7. 2022 jsme po covidové přestávce přivítali naše přátele ze slovenských Práznovců. Setkání bylo nejen na úrovni turistů, ale i s vedením obcí. Návštěva začala v pátek 28. července. V 19,00 hodin na Křinickém náměstí starosta města společně se zástupci KČT přivítali svého kolegu a celou delegaci z Práznovců. Následoval přesun do cukrárny U Moniky, kde bylo pro hosty připravené občerstvení. S ohledem na to, že přátelé za sebou měli dlouhou a únavnou cestu, bylo sezení ukončeno kolem půlnoci. V pátek 29. 7. v 10 hodin byla slovenská delegace se zástupci KČT přivítána dle slovanských tradic chlebem a solí starostou města na radnici. Starosta Jan Kolář seznámil účastníky za pomoci video prezentace s novodobou historií a životem města. Vzájemná diskuse, která začala na radnici, pokračovala i na krátké procházce městem. Pro účastníky byl zajištěn oběd v pivovaru Falkenštejn. Odpolední část dne byla věnovaná společnému vysazení sekvojovce obrovského. Sekvoj je kultovní strom našich přátel, mohutný exemplář roste nad jejich obcí a o jeho významu svědčí i to, že jej turisté mají ve svém znaku. Nejen u stromu (ale i setkání na Křinickém náměstí, při společných sezení na výletě apod.), kde se vystřídalo několik řečníků, si člověk uvědomí, jak mají turisté k sobě blízko, a že turistika nezná žádné hranice. Následoval přesun auty ke klubové kapličce sv. Antonína Paduánského. Hosté byli za účasti člena klubu, který měl jako druhý nejvíce odpracovaných hodin při stavbě kapličky, seznámeni s celou historií objektu. Aktérům výletu bylo ještě umožněno vidět Malý prusky tábor. Při zpáteční cestě do Krásné Lípy čekala hosty malá zastávka s exkurzí ve firmě Nobilis Tilia. Vrcholem pátečního dne byl společný večer. Před ubytovnou firmy Eurotopozu za letního večera po oficiální části, kdy promluvili zástupci obou stran a při předávání dárků náš klub obdržel u příležitosti 40 let trvání klubu krásnou vázu, následovala neformální zábava. K poslechu i tanci hrál harmonikář, který se střídal s kytarou a zpěvem předsedy KST Práznovce. O hojné občerstvení včetně grilu a obsluhy se staral pan starosta se svým týmem. Moc děkujeme. Na sobotu 30. 7. byl dlouhodobě připravovaný pěší výlet. Bohužel sobota byla ve znamení přeháněk, proto bylo operativně rozhodnuto navštívit Mikulášovické nožířské muzeum. Na třináctou hodinu byl ve chřibské Radniční restauraci připraven společný oběd. Odpolední návštěva Všemil se skalní kapli sv. Ignáce se neobešla bez deštníků. Na 18. hodinu byl koncert v našem kostele. V rámci krásnolipského kulturního léta vystoupilo v kostele sv. Máří Magdalény hudební těleso Virtuosi di Praga s koncertem duchovní hudby Ave Maria. Představili se Minyoung Park (Jižní Korea) – zpěv, Eliška Klímová housle, Johana Klímová housle, Jiří Emmer varhany a Oldřich Vlček housle a dirigent. Hluboký kulturní zážitek rezonoval mezi účastníky koncertu ještě při slavnostní večeři. Při volné diskusi si předsedové spolků domluvili další spolupráci. S ohledem k tomu, že naši přátele měli na zpáteční cestě naplánovanou zastávku v Praze a museli stávat brzy, rozešli jsme se před půlnocí. Nedělní ráno bylo sice opět slunečné, ale nastal čas se rozloučit. O upřímnosti vztahů svědčili u některých aktéru (nejen u žen) slzy v očích. Mottem loučení bylo – zase se uvidíme. Závěrem těchto řádků, v kterých jsem se snažil stručně popsat naši milou návštěvu, bych chtěl moc poděkovat všem, kteří se na přípravě setkání jakýkoliv způsobem podíleli, všem, kteří věnovali svůj čas. Především bych chtěl poděkovat opravdovému partnerovi setkání, a to vedení města a jeho pracovníkům, technickým službám, cukrárně U Moniky, firmě Euro-topoz, Nobilis Tilia a penzionu u Lamy. Významné poděkování zaslouží MAS Český sever. Návštěva byla spolufinancován z projektu MASKY. Václav Hieke

23. 5. 2022	Brigáda u pramenů Křinice
Fotografie: Ilona Řechtáčková Jitka Štraubová	Bohužel kůrovcová těžba se nevyhnula ani tak krásnému místu, jako jsou prameny Křinice. Úklid klestu a těžebních zbytků po kůrovcové těžbě na hromady v celém okolí všech 3 pramenů studánek bylo provedeno pracovníky Lesů ČR, lesní správy Rumburk tak, jak nás předem revírník informoval. K našemu milému překvapení navíc s nečekanou precizností, a to i za pomocí hrábí. Zbývalo nám to vše jen "doladit" s drobným dočištěním v okolí všech studánek, vyčistit příkopy od drobných větviček, které tam napadaly při těžbě. V pátek v 15.30 hodin odpoledne v horku jsme se do toho pustili. Bylo nás pět, jako od Poláčka. Mikša s Igorem odstranili ohniště, které doputovalo už přímo k altánu a v těchto vedrech nevím, nevím... Společně s Ilonkou a Libuškou jsme pohrabali okolí a drobný těžební odpad. Libuška natřela v altánu lavičky a venku koš na odpadky. Jitka mezitím vyčistila příkopy, aby voda mohla pěkně odtékat. A bylo hotovo. Odměnou nám byl při krátkém posezení na lavičce výborný bramborák s okurkou od Libušky. Stejně tak opečené buřty u Peterků na zahradě s výbornou lízací skleničkou s dipem od Ilonky. Ač pohled na vykácené okolí pramenů není veselý, přesto to byla fajn užitečná brigáda a odpoledne. Vše je o lidech a tato sestava je dobrá společnost. Jitka Štraubová

2. 7. – 9. 7. 2022	Cyklo Žďárské vrchy, 20. ročník
Fotografie: Jitka Štraubová Jan Tomiška	Letos nás jezdilo jenom "dva a půl". Ne tedy půl člověka, ale jenom částečně, bohužel, s námi mohla být Jitka. Přesto, že neměla své kolo a nebyla rozježděná, v pohodě absolvoval okružní trasu s hlavní zastávkou v Kadově (31 km, 436 m). Klobouk dolů! Škoda, že nemohla být na celý týden, snad příště... Celkem jsme ujeli, většinou v krásných a liduprázdných lesích Vy436+436sočiny, 263 km s celkovým převýšením 3 042 m. Počasí nám celkem přálo, jediné dopoledne jsme "cyklisticky" ztratili. Děkuji Jitce i za tak krátkou účast, bylo to milé. Skvělému parťákovi Mirkovi, na kterého je vždy spolehnutí a "drobné" překážky, např. tlačení kol již po neexistujících, zarostlých a mnohdy i zavodněných cestách, jsme celkem v pohodě zvládli. Díky. Honza Přehled tras 2. 7. 2022 sobota Okolo Karlštejna 13 km, 136 m 3. 7. 2022 neděle Ovčín – Košinov – Krucemburk – Nové Ransko – Řeka – Radostín – Nová Huť – Herálec 53 km, 517 m 4. 7. 2022 pondělí Žižkov – Lucký vrch – Borovnice – Prosička – Krásná – Křižánky – Česká Cikánka 47 km, 732 m 5. 7. 2022 úterý Kadov 31 km, 436 m 6. 7. 2022 středa Lucký vrch jinak – Borovnice – Spělkov – Krásné – Nad Pasekami – Česká Cikánka 40 km, 446 m 7. 7. 2022 čtvrtek Možděnice – Januš 36 km, 462 m 8. 7. 2022 pátek Svratka – Dářko, silnice 43 km, 313 m I když jsem se nezúčastnila všech ročníků Cyklo Žďárské vrchy a moje účast byla na ročníky slabší, přesto ve mně zůstaly ty nejhezčí vzpomínky na Vysočinu. Má své velké kouzlo přírody, skal, rybníků, skanzenů, vyhlídek, ale i lidí, kteří tam žijí, a lidem, kteří tvořili cyklotým. Ráda bych poděkovala Honzovi, který vlastně akci vymyslel, vytvořil trasy a vše zajistil. Cyklo Žďárské vrchy, alespoň za mne, patří mezi ty nejhezčí klubové akce. Díky, Honzo. A třeba i příští rok. Jitka Štraubová Díky pečlivosti Mikuláše Peterky přidávám nejen pro pamětníky jeho autentické zápisky o prvním ročníku v roce 2003. 27. 6. – 6. 7. 2003 Odjezd v pátek 27. 6. autem do Hlinska, v sobotu dopoledne a odpoledne příprava zahrady pro příjezd jak auty tak vlakem dalších 10 účastníků. Ve 20 hodin jdeme na společnou večeři, od 22 do 24 žolíky. Sestava: Honza, Mikša, z Varnsdorfu Irena Uličná a Eva Grilová, Zemlerová, H. Hocková, z Rbk J. Koňaříková, E. Trávníčková, Jar. Bydžovská, H. Radilová (Duchcov), A. Synková z Jiřetína a J. Leksa. Celkem 12. Neděle 29. 6., pěkné počasí, azuro Odjezd v 8 s průvodcem (zeť Honzy), jedeme Raná, Radčice, Malinné, lom Kaňon, dále Skuteč, Předhradí, hrad Rychmburk (jediný trvale obydlený hrad v republice). Obědváme v Panské zahradě v podhradí. Jedeme na Kolumbovo vejce, Nové Hrady, Vranice, studánka Džberka. Potom jsme si prošli Toulovcovy maštale. Dále již na kolech přes Ranou do Hlinska, kde jsme byli po 70 km ve 20.10!!! Večeře, žolíky do půlnoci. Pondělí 30. 6., pěkné počasí Ráno v 6.45 koupání v Matulově lomu (necelé 4 km u Srní), dopoledne po dlouhé nedělní trase odpočinkové – prohlídka Hlinska a nákup v bazaru. Oběd. Odpoledne ve 14 na Dědovou, Kameničky, Filipovský pramen Chrudimky, Chlumětín, Svratouch, rybník Chochol, Svratouch hospoda u Gregorů, Herálec, Černý rybník, Studenec, Hamry a na pivo u Pavlousků, doma po 43 km ve 21. Večeře, žolíky do 23.30. Úterý 1. 7., oblačno Budíček ve 4.50, koupání v Matulově lomu. V 7.40 vyjíždíme společně na „zahřívací“ Bubenec (2 km s převýšením 100 m), v Jeníkově kostelík, náhr. kámen J. Parduse. Jedeme do Kameniček (Slavíčkův dům), dále Svratka, Milovy, Buchtův kopec, Javorek, Prosíčka (skalní vyhlídka). V Borovnicích oběd. Stoupáme táhlým kopcem pod Lucký vrch, zastavujeme u památné lípy, skalní útvar Čtyři palice, Zkamenělý zámek, zastavujeme u vyschlé Knížecí studánky, Karlštejn, dále do Svratky za deště na pozdní oběd (restaurace U Šilllerů) a za stálého silného deště přes Kameničky domů. 77 km. Příjezd v 18.35. Někteří ještě šli v dešti v 19 hod. do Svatojánských lázní k soukromníkovi p. Sejkorovi pro domácí mléko za 8.-Kč. Já kupuji 3 l ! Večer kolektivní posezení do 23.30. Středa 2. 7. Budíček v 6, , koupání v Matulově lomu. Dopoledne prohlídka Hlinska s obědem v asijské restauraci. Odpoledne cyklotrasa od 13.10. Jedem na Krásnou pilu, rybník Januš, Všeradov a Veselý kopec (prohlídka skanzenu). Pokračujeme na Dřevíkovskou zvoničku, Hmožděnice, Trhová Kamenice, lom u Petrkova (studená voda). Doma v 19.10. 36 km. Večer na party do 24 žolíky. Čtvrtek 3. 7. Budíček v 5.40 budíček, koupání v Matulově lomu. Odjezd na cyklotrasu v 7.40. Vortová, Herálec, Lisovská skála, Malinovská skála, sjíždíme na Samotín a jedem do Kadova (hospoda u Janečků). Plno much-plácačky, pivo desítka za 13,-Kč, za zabití více much zdarma pivo!!! Kořalka Kadovánek, ochutnáváme decentně malé štamprle, dáváme utopence. Odjíždíme na Paseckou skálu a sjíždíme do Medlova za velkého deště. V Medlově dáváme jen čaj a čekáme až se lijavec zmírní. Pokračujeme stoupáním na Fryšavu, Tři Studně, Cikhaj, Herálec, Vortová. V 18.30 doma 75 km. V 19.30 jdeme na společnou večeři k Pavlouskům, od 22.30 do 23.30 žolíky. Pátek 4. 7., polojasno Budíček v 6.40 budíček, koupání v Matulově lomu. Od 8.15 jdeme do města na nákupy – bazar, v 10.30 u Pavlousků lehké jídlo. V 11.15 cyklotrasa urnový háj a Husův pomník z r.1928. Jedeme do Krucenburku (prohlídka hřbitova, náhrobního kamene malíře Zerzavého (1890-1977)). Jedeme k rybníku Řeka – občerstvení. Pokračujeme do Hluboké a na Velké Dářko (pivo), dále do Škrdlovic (prohlídka moderního kostelíka). Pokračujeme na Skelnou Huť, a stavujeme se na chatě u Dřevíkovských u Krejcaru. Velmi příjemné seznámení a posezení dokonce při 2 velkých frťanech s tchánem Honzy a krásným vyprávěním. Děda je velký milovník přírody a Českomoravské vysočiny. Loučíme se v 18.20 . Jedeme na Vojtěchův kopec (po frtanech). Bývalý lomík s pěknými výhledy na rybník Krejcar, Kameničky a okolní kopce. Sjíždíme do Kameniček, kde potkáváme druhou partu Jarmilky s Hankou Duchcova, E. Trávníčkovou a J. Bydžovskou. To bylo radosti. Jedeme společně do restaurace v Kameničkách v 19.10. Smažený sýr jen za 39.-Kč. Příjezd do Hlinska ve 21 hod. po 52 km. Sobota 5. 7. Budíček 5.15. Domů jedu po vlastní ose na kolech s Irenou, Stáňou a Jardou přes Slatiňany, Chrudim, Lázně Bohdaneč s prohlídkou, dále na Nový Bydžov a do Lomnice nad Popelkou do lyžařského sportovního areálu. Zde má v penzionu Jarda příbuzné. Najeto 133 km, posledních 10 km stoupání bylo výživných. Příjezd v 19 hod. Zde má Jarda příbuzenstvo, byl zde plánovaný konec dnešní trasy s přespáním. Velmi vlídné přijetí s jídlem a pitím, nechybělo vykoupání, posezení a povídání. Po pokochání se prohlídkou areálu jdeme spát 2,5 km přes Rváčov na soukromnou chatu Jardova příbuzenstva do osady Vranovsko. Kouzelná roubená chaloupka z 19 st. s pecí. Nemá to chybu. Jarda dal pokyn, ať si každý ustele kde chce. Zvolil jsem kouzelné samostatné místo za pecí. Byl to úžasný večer, tak jako v pohádce, ale únavou jsme brzy všichni usnuli. Neděle 6. 7. Čeká nás druhý den ještě necelých 100 km jízdy domů, tak vstáváme v 6.30, odjíždíme v 8.45, navštěvujeme ze slušnosti pozdravit Jardovu tetu Zdenu bydlící jen 1.5 km při cestě domů. Také bydlící v typicky horské roubené chaloupce. Ale co se nám dále nestalo. Po ujetí pouze 4.5 km přišel velmi nepříjemný defekt kola Stáni. Horší, že to nešlo opravit – prořezaný plášť. Jela na něm zpomaleným tempem za našeho doprovodu na nejbližší vlakové nádraží ještě 24 km do Turnova a odtud jsme jeli vlakem domů v 13.18 do Liberce, z Liberce ve l4.34 do Vdf s příjezdem v 15.38. V 16 hodin jdeme na rozloučení do hospody k Šimkům do 17.30. Po rozloučení s děvčaty jedeme na návrh Jardy ještě do varnsdrofské nemocnice na návštěvu konající služby jeho kamarádky Nadi Slanařové od 17.45 do 19.30. Pak se Jardou vyjeli kopec Studánku, kde nás dojel Honza s věcmi. S Jardou jsem se na Studánce rozloučil a domů jsem přijel ve 20.30. Celkově to byla velmi pěkná a zdařilá týdenní cykloturistická akce s výbornou organizací Honzy, který to vše vymyslel a připravil. Poznávací kulturní činnost neměla žádnou chybu. Škoda jen toho nedělního závěru, že jsme vzhledem ke zvláštnímu defektu nemohli domů dojet po vlastní ose. Mikuláš Peterka

26. 6. 2022	Sloup v Čechách a jeho vyhlídky
Fotografie: Standa Leš Marcela Píšová Ilona Řechtáčková Líba Šaferová Jan Tomiška	Výlet původně plánovaný na sobotu 25. 6. byl z důvodu nepřízně počasí přeložen na neděli. A byla to vynikající volba, příjemné teplo, žádný pařák, prostě pohoda na výlet. Z původních 10 účastníků se nás z různých důvodů sešlo celých 6, 1 pes a 2 auta. Z nádraží v Novém Boru odjíždíme do Janova k Jitčině zahrádce zaparkovat auta, dál už pokračujeme po svých. Procházíme uličkou Úvoz lemovanou roubenkami, cestou mezi ploty do podhradí. Tam se dělíme na část hradní a podhradní. Na hrad jdeme s Marcelou a ostatní jdou do podhradí na pivo. Výstup na hrad nebyl tak krutý, jak to zdola vypadá, prohlídka hradního bludiště byla hodně zajímavá. Nekonečné prolézání proplétajícími se chodbičkami, schody a cestičkami. Koupili jsme si sice tištěného průvodce hradem, ale je nám úplně k ničemu ,stejně jsme se tam motali jako vítr v bedně. Pokochali jsme se výhledy do kraje, vyfotili poustevníka a podívali se přes barevná sklíčka a míříme k hradnímu východu. V podhradí jsme vyzvedli zbytek skupinky a míříme k lesním divadlu. Nejsme zklamaní, zdejší divadlo patří k těm nejzachovalejším. Usedáme do hlediště a se zájmem nasloucháme Jitčinu zasvěcenému výkladu. Honza zatím prolézá za jevištěm skalní kulisy. Dále jdeme k rozhledně Na Stráži, cestou odbočujeme k několika vyhlídkám po okolí. U rozhledny odpočíváme většinou s nanukem v hrsti, jenom Honza provokuje s táckem, na kterém má štrúdl se šlehačkou pokapaný čokoládou. Jdeme shlédnout známý skalní útvar "Medvěd", vracíme se na zelenou a odbočujeme na vyhlídky – Hraběnčinu, Hradní, Maxmiliánova, U Turka, Mikovcova a nad Liščí dírou. Zpět a po modré na žlutou, vzhledem k těžbě částečně neschůdným úsekem, tudíž lesním porostem, kolem skalní věže "Bílá paní" a po zelené okolo místního hřbitova zpět do Janova na Jitčinu zahrádku. Po cestě obdivujeme výhledy na sloupské skalní město, okolní kopce s dominujícím Klíčem. O historky a zážitky z cest se s námi podělila Libuška, která se vrátila z pobytu v Beskydech, Ilonka i přes drobnou indispozici nezůstává nic dlužna své pověsti a opět perlí svými vtípky a průpovídkami, takže nejen o počasí, ale i o dobrou náladu bylo postaráno. Jitka s Honzou jako místní znalci se nám postarali nejen o bezpečnou dopravu, ale i o kulturně poznávací činnost. V klidu se vracíme, dáváme nezbytnou zmrzku, a pak se už jen těšíme na zlatý hřeb výletu – opékání špekbuřtů na překrásné Jitčině zahrádce. A nebyli jsme zklamáni. Nejenže je tady příjemný stín v příjemném prostředí, ale když Jitka donesla orosené plechovky několika druhů piva, pocit blaha téměř neznal mezí. Fanda rozdělal oheň, Ilonka dodala dipy vlastní výroby (neměly chybu!) a začalo opékání s volnou zábavou. Po nasycení Jitka podala kávu s jablkovým závinem a fůrou rozinek (mňam!) a Libuška pocit blaha doplnila buchtou s vrstvou čokolády. Škoda, že Honza musel odjet dřív, ale na rodinné oslavě jistě zkrátka nepřišel. A já opět týden budu váhu obcházet obloukem. Na závěr se Jitka obětovala a odvezla nás domů. Jitko a Honzo, moc děkujeme za dopravu a celý den naplněný zážitky. Milerádi někdy zopakujeme s ukončením třeba na mé zahradě. Nachozeno z avizovaných 8 km nakonec 12 km (vyhlídky, zacházky těžba aj.). S pozdravem "Ahoj, zas někdy!", Standa.

11. 6. 2022	Pohádkový les, 36. ročník
Fotografie: Christina Behrendt Blanka Škvorová Roman Smita Jan Tomiška	Skončil další ročník Pohádkového lesa. Splňoval všechny potřebné atributy, které by akce, pořádané klubem českých turistů, měly nabízet. Motivoval širokou veřejnost k pohybové aktivitě. Pohádkový les přinesl radost a poznání dětem, skvělou propagaci klubu a našeho města. Podrobné hodnocení a poděkování jednotlivým aktérům je v dalším článku. Obsah těchto řádku bych chtěl věnovat kamarádovi a osobnosti klubu, Mikuláši Peterkovi, vedoucímu a duší této akce. Není mnoho ze zúčastněných, kteří mají představu, co všechno obnáší organizace tak velké akce, jako je Pohádkový les. Od zajištění potřebného počtu pohádkových bytostí, (Mikša je shání hned, jak skončí poslední ročník), pořadatelů a reklamy až po program. Během vlastní akce zúročuje letité zkušenosti a s cílenou přesností koordinuje aktéry, podílející se na akci. V závěrečném hodnocení se o Mikšovi díky jeho skromnosti dozvíme nejméně. Rád bych tedy nejen za sebe, ale i za všechny spokojené účastníky, chtěl Mikšovi moc poděkovat. Václav Hieke 36. ročník Pohádkového lesa v Krásné Lípě je už minulostí. Tak by se dal ve velké stručnosti nazvat tradiční krásnolipský Pohádkový les. Je třeba se ale zmínit pár slovy o jeho průběhu. Pořadatelé mají za poslední léta hlavně štěstí, že nám přeje pěkné, teplé počasí, prakticky bez deště. Do akce pro rodiče s dětmi se v posledních letech dobrovolně zapojuje k našemu milému překvapení stále více a více mladých lidí s dobrými a zajímavými nápady, jak vytvářením pěkných kulis na jednotlivých stanovištích, tak i osobním zabavením pro děti i dospělé. Po dvouleté pauze způsobené covidem se klub maximálně na letošní rok připravil. Očekával jsem i nárůst prezentujících se účastníků hlavně z důvodů zvýšené propagace Pohádkového lesa. Start obou tras byl od 8 hodin, tentokráte poprvé v kulturním domě města. Delší 7 km trasa byla na startu ukončena v 10 hodin. Zdá se to brzo, ale máme zájem na tom, aby si účastníci pohádkové bytosti v klidu pěkně „vychutnali“ i na dvoukilometrové trase s ukončením v 11.30. Bylo připraveno rekordních 21 pohádkových stanovišť s 87 pohádkovými bytostmi. Prezentace byla v letošním roce posílena z 12 osob v roce 2019 na 20 osob. Ukázalo se to nakonec jako velmi dobré řešení. Velké prostory sálu kulturního domu umožnily rychlejší a přehlednější odbavení startujících. Z technických důvodů se dobře osvědčila i nová vedoucí prezentace Lída Hanzlíková. V roce 2017 byla doposud největší účast, a to 2 099 prezentujících se osob. Poslední 3 roky byla účast velmi stabilní, a to nad 2 000 startujících. Klub měl na startu i prodej svého turistického zboží i informace o aktivitách. V letošním roce bylo připraveno několik zajímavých novinek pro další zkvalitnění akce. Bylo nové stanoviště ukázek výcviku 4 služebních psů, nové rytířské velké kolbiště, rozšířené stanoviště včetně sněhurky a 7 trpaslíků. Při občerstvení na 7 km trase zpíval šašek za doprovodu harmoniky, což bylo velmí pěkné zpestření. Většina stanovišť měla i větší počet pohádkových bytostí, které více a kvalitněji zabavily hlavně děti. Cíl byl opět v kulturním domě ve 14 hodin. Ve 14.45 od kulturního domu odcházel na náměstí za doprovodu kapel průvod spojený s účastníky X. ročníku folklorního festivalu. Bylo to pro zájemce a fotografy velmi pěkné podívání. V 15.25 bylo provedena u pódia na náměstí tradiční přehlídka všech pohádkových stanovišť a pohádkových bytostí s vyhlášením tří nejlepších pohádkových stanovišť. Všechny pohádkové bytosti byly jednotně odměněny finačními poukazy do Kauflandu a pěkným dárkem na památku od vedení města. Tři nejvíce hodnocená stanoviště ještě obdržela bonus – pěkné domácí dorty. Pořadí pohádkových stanovišť vyhlašujeme a odměňujeme dle volby všech prezentujích se účastníků 7 km trasy, kteří mají možnost vidět všechna pohádková stanoviště. V letošním roce bylo toto umístění nejlepších pohádkových stanovišť: 1. místo – Harry Potter 2. místo – Čerti 3. místo – Pat a Mat Toto byly pouze mé základní informace z pohledu vedoucí pochodu. Do podrobností na prezentaci na jednotlivých stanovištích, ukázek a zabavení dětí se z organizačních důvodů vůbec nedostanu. Vlastní posouzení letošního Pohádkového lesa si jistě udělají sami účastníci. Budu velmi rád, když od vás, účastníků pochodu, obdržím zajímavé informace a hlavně kritické připomínky na vylepšení Pohádkového lesa pro rok 2023. Děkuji vám všem za nečekanou a velkou účast, předem vám děkuji i za vaše poznatky a kritické připomínky. Můžete-li, pošlete nám případně i vaše fotografie z této akce, které dáme s vaším souhlasem i na naše klubové stránky. Závěrem hodnocení chci poděkovat vedení města Krásné Lípy a TS města za výbornou spolupráci, poděkovat SDH města. Děkuji všem sponzorům: vedení města, VPP-Česky-Pěšky, Eurotopozu Krásná Lípa, OPS České Švýcarsko, Interpap Děčín a cukrárně U Moniky. Osvědčilo se tradiční "lesní" občerstvení na 7 km trase. Obsluhující členové klubu zaslouží poděkování za přípravu a vlastní prodej, který byl bezproblémový. Snědlo a vypilo se vše. Mikuláš Peterka, tel.: 602 4822 39, email: mikulas.peterka@seznam.cz. A na závěr trocha statistiky Celkem účastníků: 2 502 Z toho: Trasa 2 km celkem 1 084 (děti 552, dospělí 532) Trasa 7 km celkem 1 418 (děti 747, dospělí 671) A nesmíme zapomenout ani na 151 pořadatelů.

28. 5. 2022	Z Nové Huti v Lužických horách do Jiřetína
Fotografie: Ilona Řechtáčková Jitka Štraubová	Ranní pleskání deště do okna a ocelová obloha nelákaly zrovna k vystrčení čumáku z chalupy, ale představa dne stráveného s kamarádkami všechna negativa přebila. V Krásné Lípě jsem radostí poskočila nad přistoupivší Zdenou, v Rybništi jsme znejistily, že nebyla Libuška, ale už i dvě je výlet s partou. Na zastávce v Nové Huti jsme čekaly cvakání fotoaparátů, ale všechna pozornost se věnovala pěknému mladému průvodčímu, objasněn blízký takřka rodinný vztah. Nakonec došlo i na vítací foto od organizátorky Líby a obou Jitek Štraubovic. Už při stoupání Starou pražskou cestou na nás vykukovalo sluníčko a otevíraly se pěkné výhledy. Přesto nám ještě několikrát cestou lehce sprchlo, takže z plánovaného něco ubylo a jiné se spontánně přidalo. Vzhledem k počasí a cestám i terénu mimo ně ve stavu totální hrůzy jsme se rozhodly obětovat Konopáč a pokochaly jsme se pěkně udržovaným Třípanským sloupem a pomníkem U sv. Jakuba, kde jsme zapálily i svíčku. Na nádraží Jedlová jsme dorazily takřka do liduprázdna, čekala na nás vytoužená dršťkovka i gulášovka a na spláchnutí pivínko. Než jsme se občerstvily, byla hospoda plná a cestou k Tolštejnu už jsme v obou směrech potkávaly skupinky turistů. Zřícenině jsme se vyhnuly a vystoupaly k Ranči, a protože už jsme z mokrých luk byly dost ucourané, tak jsme nešly přes Křížovou horu, ale osadou Rozhled mezi malebnými chaloupkami jsme dorazily až do Jiřetína pod Jedlovou. Při obdivování fontány jsme se potkaly s litoměřickou kamarádkou Jitkou, která se s námi celý den míjela, tak si užila alespoň kousek závěru. Ten spočíval v nápadu navštívit galerii p. Zosera, který se nás ochotně ujal a provedl celým interiérem včetně momentální expozice Paměť stromů, což je výstava obrazů Ivany Štětkové, zaručeně žena mnoha talentů – úvodní báseň člověka hodně zasáhne. Nakonec došlo i na sklípek a jeho historii a byl nám nabídnut i přípitek šnapsíčkem z vlastních zdrojů – dobrota pro nešoféry. Ze závěrečné volby AV restaurant nebo cukrárna jsme skončily u Libušky na kafíčku s domácím moučníkem, a aby toho nebylo málo, tak posledním bonbónkem byl přejezd na Sněžnou proběhnout se arboretem – krása nesmírná, sice něco před odkvětem, ale bylo na co koukat a fotky tu osobní procházku zkrátka nedokážou zprostředkovat. Já a Zdena jsme vyskočily v Krásné Lípě na náměstí a čekáním na můj bus jsme završily ještě dobrým Falkenštejnem. A největší klika dodatečně, Jitka mi poslala fotky havárky vlaku chvíli po našem vystoupení – strom. No nejsme my děcka štěstěny? Den jako obrázek, Libuško, těšíme se na další kapitoly putování „kolem komína“, bylo to super. Ilona Řechtáčková

21. 5. 2022	Severní stopou, 44. ročník
Fotografie: Jaroslav Leksa Jaromír Petružálek	Podrobná zpráva od vedoucího akce Jaroslava Leksy je zde.

22. – 24. 4. 2022	3 dny – 3 státy – 3 pochody, 30. ročník
Fotografie: Bogdan Stempkowski Standa Leš Líba Šaferová Jitka Štraubová Černý vodopád Pod Černým Jan Tomiška Černý vodopád Pod Černým	Pátek Vyjíždíme z náměstí v Krásné Lípě v pátek ráno v 8 hodin směrem na Žitavu. Tam je naše první zastávka u známých "květinových hodin". Květinovou výzdobu údajně tvoří až 2 700 kusů macešek všech barev. Nádhera, nutno vidět! Počkali jsme si na zvonkohru, která zaznívá každých 15 minut. Pro nás zazněla v 8:45, poněkud nenaplnila naše očekávání, ale svůj účel splnila. Pokračujeme dál do Polska, okolo elektrárny v Bogatyni a zpět domů do Frýdlantu, kde je další zastávka na prohlídku zámku venkovním okruhem. Moc pěkné, až na tu přístupovou cestu dlážděnou oblázky zalitými v betonu, hodně to klouzalo. Následuje první zastavení v cukrárně. Volíme oblíbenou Vločku, kávička, dortíky, chlebíčky, no prostě pohoda. Přejíždíme do Nového Města pod Smrkem, v restauraci Dělňák si dáváme lehký obídek. Nabídka dne: hovězí polévka s celestýnskými nudlemi a nočky s kuřecí řezankou a sýrovou omáčkou. Co dodat, bylo to mňam! Pokračujeme na Obří sud, vypadá ale poněkud ošuměle, je zavřeno, takže jenom nezbytná fotodokumentace a pokračujeme do lázní Libverda. Procházka po lázeňské kolonádě, nezbytné teplé lázeňské oplatky (prý bývaly mnohem lepší – skoro chyběla náplň). Následují Hejnice, kde navštěvujeme Chrám Navštívení Panny Marie s klášterem františkánů. Úžasný interiér baziliky nás přímo nadchl, je tady co obdivovat. Klášter v současné době slouží k ubytování uprchlíků z Ukrajiny. V Hejnicích je druhé zastavení v cukrárně na odpolední kávu, a potom už přímo do RS Bílý Potok na ubytování. Vyfasovali jsme chatku pro 15 lidí se dvěma stoly a osmi židlemi, dvěma WC, sprchovým koutem a dvěma umývadly. No prostě skromné turistické ubytování, ale hlavní je, že jsme měli ledničku, varnou konvici a dokonce i dvouplotýnkový vařič. Jelikož jsme nasyceni a po cestě odpočatí, jedeme ještě na Smědavu (847 m n.m.). Překvapila nás poměrně silná vrstva umrzlého sněhu, ukrutně to klouzalo, ale bylo to fajn zpestření. "Výstup" končíme na Paulově pasece (960 m n.m.), kde je rozsáhlé prameniště Bílé Smědé. Tady nám Honza předváděl, jaký je nutno zaujmout postoj při focení žáby ve vodě a nenamočit se. Samozřejmě to vyvolalo všeobecné povyražení a vtipné komentáře tohoto postoje. (Bohužel žába na fotce nikde není – dokonalé mimikry!) Za bujarého veselí šustíme zpět na parkoviště Pod Smědavou, odkud podle pamětníků zmizela chata Smědava, která bude nahrazena moderním hotelem. Na večeři jdeme do restaurace Poledník, kam za námi přijdou i naši dlouholetí přátelé Soňa s Mirkem. Byl to zase hezký večer. Sobota Ráno odjezd do Hejnic a odtud modře značenou Starou poutní cestou, kterou lemují obnovené křížky. U Farské louky odbočujeme v pravo po tvarové značce na vrcholek Nad Farskou loukou s vyhlídkou na Hejnice a okolí. Vracíme se "balvanovým polem" s množstvím různě zaoblených balvanů, je to paráda, velice fotogenické. Vracíme se na cestu, po pár krocích odbočujeme k Jelenímu skoku, zajímavému místu na hranici bývalé Clam-gallasovské jelení obory – jeleni mohli seskočit dolů, do obory, ale nahoru jim to už nešlo. Plot býval 42 km dlouhý a tvořilo ho mj. i několik tisíc žulových sloupků. Míjíme Kámen republiky a asi po 1 km odbočujeme na Viniční cestu s tabulkou "Po stopách starých lesníků". Rovinatá, pohodlná cesta dlouhá 6,3 km, vedoucí okrajem tzv. pralesa Pod Poledníkem, od roku 1999 je součástí NPR Jizerskohorské bučiny. Viničná cesta je známa hojným výskytem mloka skvrnitého, proto ochránci přírody tuto cestu osadili "Mločím desaterem". Jsou to cedule upozorňující cyklisty na výskyt mloků. Několik ukázek z desatera: "Kdo už slyšel o mloku, zde zpomalí do kroku", "V nebezpečí neuhnu, bohužel jen vytuhnu – mlok", "Každý placatý mlok nosí smůlu rok". A jsme zpět v Hejnicích a po nezbytné třetí zastávce v cukrárně jdeme ještě na kopeček Triangl, se zbytky lesního divadla a pěknou vyhlídkou Poustevníkův kámen. Návrat do Bílého Potoka na večeři tentokrát do osvědčeného Dělnického domu – mimochodem výborný "Jizerský drak". Neděle Vstáváme už v 6 hodin ráno – Jitku napadlo, že by se dalo jít k vodopádu Černého potoka. V 6:45 už šlapeme po zelené zhlédnout tento přírodní úkaz. Opravdu to stálo za to! Honza s Pavlem si dali jen tak bokem ještě výstup na Frýdlantské cimbuří, my ostatní jdeme uklízet a balit. Před desátou hodinou opouštíme Bílý Potok a jedeme na čtvrté zastavení v cukrárně, kávička a něco pod zub. Následuje závěrečný přejezd do Bedřichova. Z parkoviště Maliník v Bedřichovském sedle jdeme k vodnímu dílu na Černé Nise, nejvýše položené přehradě v Čechách (775 m n.m.). Přehradě se také říká Bedřichovská. Přecházíme 340 m dlouhou přehradní hráz a pokračujeme lesní cestou, kde míjíme několik malých vodních stavidel (vodních zámků) a jeden vodní zámek zděný. Celá tato soustava vodních dílek slouží jako pomocné zdroje vody pro vodní elektrárny Rudolfov I. Obloukem se vracíme do Bedřichovského sedla na parkoviště Maliník, kde končíme naše putování již za deště. Nasedáme a jedeme směr Lvová na něco pod zub a potom už domů. K poslední zajímavosti výletu naše auta navedla Ilonka, a to k "vajíčkovému stromu" v Jiříkově. Na pár obrázků z velikonoční doby se můžete podívat zde. Zvláštní poděkování patří našim řidičům Jitce, Pavlovi a Honzovi za bezpečnou dopravu a Honzovi navíc za přípravu a zvládnutí této náročné, ale velice atraktivní akce. Byla to senzace, příště jedeme znovu a snad ve větším počtu. Standa Leš.

9. 4. 2022	Výlet Lovečkovice
Fotografie: Standa Leš Líba Šaferová Jitka Štraubová Ilona Řechtáčková Jan Tomiška Antiperlice!	Je sobota 9. 4. 2022 ráno, v 7.19 hod. přijíždí Arriva a v ní nás vítají Ilonka s Jindřiškou, usedáme a už je nás s Maruškou a Pavlem celkem pět. Cesta do České Lípy uběhla, ani nevíme jak. Na "hlaváku" nás čeká náš dnešní šéf – vedoucí Honza s Libuškou, která už přijela dříve. Na parkoviště přijíždí Jitka s Džesinkou, nasedáme do aut a odjíždíme směr Úštěk. Za Úštěkem odbočujeme na parkoviště pod obcí Ostré a křížovou cestou stoupáme kolem 14 obnovených kapliček na vrchol zdaleka viditelné Kalvárie. Je to známé poutní místo, kde se na Velký pátek konává pobožnost za účasti litoměřického biskupa. Po prohlídce kaplí a sochařské výzdoby, nabaženi nádhernými výhledy po okolí, sestupujeme zpět na parkoviště a pokračujeme na hrad Helfenburk nebo také Hrádek, který je ukrytý ve zdejších hlubokých lesích. Klesáme do Ptačího dolu a dál stoupáme strmou cestou k majestátnímu hradu, který se nám tyčí nad hlavami. Při vstupu na nádvoří teprve vidíme, jak rozlehlý tento hrad musel být. Majestátní čtyřboká hradní věž ozdobená zubatým cimbuřím jenom umocňuje pohádkovost tohoto objektu. Procházíme areálem, obdivujeme mohutné hradby, rozestavěnou repliku vodního kola a mlsně pokukujeme po hradní věži vysoko nad našimi hlavami, ale Pavel, který iniciativně vyběhl několik desítek shodů ke vstupu do věže,oznámil – zavřeno. No co, svačíme, fotíme, a v tom přichází zázrak v podobě "hradní paní", která má klíč od věže a odemyká nám vstupní dveře. Nenecháváme se pobízet a mažeme nahoru, i když od kýženého cimbuří nás dělí jenom 143 schodů. Hradní paní na věži vztyčila vlajku s hradním erbem, což znamená, že hrad je obsazen posádkou. Z vrcholu věže jsou nádherné výhledy na Říp, Ronov, Vlhošť, Sedlo a Úštěk. Sestupujeme z věže, loučíme se s hradní posádkou a jdeme vstříc dalším dnešním dobrodružstvím. Zlatým hřebem dnešního výletu je výstup na Sedlo (726 m n. m.). Odjíždíme do Levína, kde měl být původně oběd, ale nebyl, byly tam Keramické trhy, a tak pokračujeme směr Horní Vysoké, parkujeme na parkovišti pro trhy vyhrazeném a jdeme vstříc té hrůze, o které ještě nevíme. První kilometry v pohodě, ale jak se terén začíná zvedat, přibývá šutrů, kořenů, bláta a občas se přidá i nějaký ten strom přes cestu, ale jde to. Na obzoru vidíme vrcholek, ale po jeho dosažení následuje další vrcholek na obzoru a pak zase další a pořád do kopce, no prostě hřeben Sedla. Cesta nebo spíš necesta se zdá nekonečnou, ale zelená značka je nekompromisní a vede nás stále vzhůru. Před závěrečným výstupem na vrchol nás přepadá vichřice se zmrzlým sněhem (antiperle), bolí to a studí ještě víc. Ukrýváme se, kde se dá, mezi kameny, za stromy a čekáme, až ta siberie skončí. Naštěstí to netrvá moc dlouho, ale stačilo to, jít se v tom nedalo. Konečně vrcholová vyhlídka, zápis do vrcholové kroniky, krátké pokochání dalekými výhledy, ale blížící se sněžení nás žene na zpáteční cestu, než to zase vypukne. Vracíme se dolů také po zelené, ale druhou stranou, tou kratší. Jenomže to není cesta, ale nový polom, prostě překážková dráha, ale humor nás nepřechází. Ilonka opět perlí svými hláškami, zvláště když obkročmo osedlává v cestě ležící klády. Jedna z mnoha "Z koně jsem ještě nespadla". Konečně máme ten krkolomný sestup za sebou s několika modřinami a s blátem i tam, kde mnohdy nepůsobí zrovna estetickým dojmem, se vydáváme k autům. Shodneme se na konstatování "Sedlo je krásné, ale pouze jednou a nikdy více"! Celkově to byl super výlet, trochu náročnější, bohatý na zážitky a kopec srandy. Nikdo neutrpěl vážnější újmy na zdraví ani na duši. Účast: 5 žen a 3 muži + Džesinka. Nachozeno 18 – 20 km (jak kdo). Zvláštní poděkování patří Honzovi za vedení výletu a velký dík Jitce a Honzovi za bezpečnou dopravu tam i zpět. A trochu provokativně na závěr "Tak zase někdy na Sedle ahoj!". Standa Leš Děkuji všem účastníků výletu za opravdu nevídaný fyzický i psychický výkon a doufám, že všichni přežili ve zdraví. Ještě trochu statistiky: největší strmá část byla dlouhá 383 m, převýšení 132 m, tedy na necelých třech metrech o jeden metr nahoru, nebo jinak – bylo by to asi 733 schodů. Celkové převýšení od aut na vrchol bylo 355 m na vzdálenosti 4,2 km, tedy téměř 2 000 schodů. Honza

2. 4. 2022	Jaro v Lužici, 13. ročník
Fotografie: Henryk Sławiński Ilona Řechtáčková Jan Tomiška	„Cestovní ruch spojuje generace“ – to bylo heslo sobotního pochodu 2. dubna 2022 v Lubani. Z Motelu Łużycki se přes 140 turistů vydalo na pochody po Lubani a okolí. Akci připravila pobočka Łużycki Polské mládežnické ubytovny a sídliště PTTK č. 35 v Lubani za účasti Polské federace popularizace cestovního ruchu se sídlem ve Štětíně. Účastníky 13. ročníku „Jaro v Lužici“ byli: žáci školy s rodiči ze ZŠ č. 1 Olszyna a ZŠ Orła Białego v Kościelniku, skupina z Ergoterapeutických dílen v Lubani, členové Klubu diabetiků z Lubaně, hosté z Klubu českých turistů v Krásné Lipě, členové Łużycké pobočky PTSM v Lubani a individuální turisté z Lehnice, Krotoszyce, Kamienna Góra, Jelenia Góra, Bogatynia, Leśna a Zgorzelec. Nejmladší účastnici Patrycja bylo 6 let, nejstarší Monice 86 let. Po sobotním aprílovém sněhu nebylo ani památky. Sluníčko se zpoza mraků stydlivě dívalo, i když studený vítr od zasněžených Jizerských hor znemožňoval sundávat šály a rukavice. Účastníci vytrvale hledali jaro na dvou trasách, 10 a 15 km. Průvodci byli Henryk a Tadeusz Sławiński. Obě trasy vedly od Motelu Łużycki přes Harcerska Góra k hostinci „Eureka“, kde se turisté mohli zahřát a posílit chutným občerstvením a nápoji, které dostali na startu, nebo které připravili a podávali milí přátelští turisté. Dále trasy vedly přes hřiště v Jałowci a lávku na Kwise. V Lužici se cesty rozcházely. Trasa 10 km vedla podél Aleje Niepodległości, přes areál bývalého ZNTK k Bracké věži a k motelu Łużycki. Delší trasa od lávky vedla směrem na Kamiennou Góru, kolem koňských stájí, dále kolem bývalých těžebních jam, okolo velkého čedičového dolu (obvod 1 700 m, plocha 16,5 ha) s čedičovými varhany, do centra města. Obě trasy končily v pohostinném Motelu Łużycki. Všichni došli do cíle ve zdraví, posilnili se výbornou a výživnou gulášovou polévkou, posbírali diplomy a odcházeli spokojeni domů, plní jarní krajiny. Akce byla spolufinancována z rozpočtu města Lubań. Organizátoři vás zvou na túry v rámci cyklu „Turistika spojuje generace“ v červnu a říjnu. Podrobnosti a plakáty na webu OŁ PTSM Lubań v záložce „Turismus spojuje generace“. Vedoucí pochodu Henryk Sławiński

26. 3. 2022	Otvírání studánek – prameny Křinice
Fotografie: Jaromír Petružálek Ilona Řechtáčková Roman Smita Jan Tomiška	Po dvouleté nucené absenci díky covidu jsme se dočkali a letos mohli konečně dle tradice otevřít studánky na Pramenech Křinice. Na náměstí v Krásné Lípě všechny účastníky přivítal nejen Mikša, ale i sluníčko. Jeho paprsky přilákaly na výlet rekordní účast asi 160 lidí. Z náměstí odcházelo 50 účastníků, z Varnsdorfu se přidalo 30, dále měl zastoupení Rumburk, Horní a Dolní Podluží, Jiřetín, Benešov nad Ploučnicí, Děčín, Ústí nad Labem. Přijeli i naši milí kamarádi z Neustadtu. Nejvzdálenější účastnicí byla naše velká kamarádka z Litoměřic Jitka Košnerová. Bohužel ji v Děčíně ujel vlak. (Některé doby na přestup jsou nemožné.) Přesto to nevzdala a na studánky přišla asi v půl druhé. Odměnou jí bylo pohoštění od Mikši a pozvání do cukrárny. Jitko, palec nahoru. Dobrým nápadem bylo založení ohně dříve. Účastníci přicházeli postupně a u ohýnku se všichni krásně a bez dlouhého čekání vystřídali. Takový první jarní špekáček stojí za to. Zahájení s přivítáním účastníků a s historií studánek provedl Mikša v 11.30. Velkým překvapením byl Mirek s harmonikou. Bylo to veselé zpestření. Měl velký úspěch a hodně se to líbilo. Škoda jen, že stromy nepustily blíž i sluníčko. Vítr a chladno mnoho účastníků vyhnalo dříve pryč. Ale ještě do 14. hodiny se trousili ke studánkám jednotlivci i skupinky, kteří to dříve nestihli. Studánku odemkla Lída Hanzlíková s malou Anežkou společně s recitací básničky "Znám křišťálovou studánku..." Ve 14.15 Mikša uhasil ohniště, uklidil okolí a letošní otevírání studánek se stalo minulostí. Akce se vydařila. Mezi dobře známými tvářemi byla i spousta nových a hlavně rodiny s dětmi se nedaly zahanbit. Snad byl spokojený i revírník pan Dvořáček se svojí rodinou, který se přišel na akci podívat. Každý obdržel účastnický list, kdo měl zájem i klubový kalendář a také i propagační letáky na Pohádkový les. Myslím, že si Mikša určitě "ulovil" nějaké pohádkové stanoviště. Tak, jaro, vítej a studánky ať přináší radost všem, kdo se u nich zastaví. Jitka Štraubová

23. 3. 2022	Brigáda u pramenů Křinice
Fotografie: Jitka Štraubová	Dnešní odpolední brigádou, kterou tradičně pořádáme po zimním období před otvíráním „Tří studánek“, jsme se dobře připravili na sobotní hvězdicový výlet k pramenům. Šest se nás sešlo po 15. hodině v areálu pramenů, o které klub již 32 let pečuje a které jsou v majetku LČR. Ještě před týdnem byly v okolí studánek vyvrácené stromy, ale díky ochotě revírníka p. Dvořáčka byly stromy již zpracované a z okolí studánek i přiblížené na odvozní místo. Velmi milé překvapení a revírníkovi velké poděkování. Nám zbyly již tradiční práce – upravit nejbližší okolí studánek po těžbě a zimním období, vyčistit všechny studánky, odtokové příkopy ze všech tří studánek, uklidit vnitřní prostory altánu a zavěstit informační tabuli, která byla k překvapení spadlá, ale nepoškozená. Nakonec jsme vyměnili pytel na odpadky a odpadky odvezli na TS. S dobrou náladou a elánem nám práce šla dobře od ruky. Přálo nám i počasí, tak jsme na lavičce po práci poseděli a poklábosili. Libuška Šaferová měla z domova k překvapení pro všechny udělanou kávu a sladkosti, potom jsme si opekli buřtíky a v dobré náladě se v 18 hodin rozloučili s odjezdem domů. Děkuji všem, kteří se brigády zúčastnili. Mikuláš Peterka

19. 3. 2022	Jarní sraz turistů okresu Děčín
Fotografie: Jaromír Petružálek	V pořádání nejstarší tradiční turistické akce Děčínska se střídají jednotlivé kluby. Krásnolipský klub měl být pořadatelem již v roce 2020. Bohužel přes to, že akce byla připravena (důkazem jsou obdržené „retro“ pamětní listy), pandemická nařízení neumožnila tradiční setkání uskutečnit. Letošní rok byl příznivější, a tak po celostátním Zimním srazu (13. – 16. 1. 2022) mohl klub díky dělným členům uskutečnit tak jako v letech 1985, 1992, 1997, 2008 a 2013 šedesátý ročník Jarního srazu. Akce byla ve spolupráci s městem Krásná Lípa, KČT oblasti Ústeckého kraje a firmy Euro - topoz. Setkání podpořil BESIP (Ústí nad Labem). Od devíti hodin bylo k dispozici kino, kde se v příjemném prostředí navzájem zdravili turisté z České Lípy, Děčína, Dolní Poustevny, Rumburku, Šluknova, Varnsdorfu a ze Saského Neustadtu a pořádajícího klubu. Pořadatel zajistil pro účastníky drobné občerstvení, nechyběl tradiční chléb se sádlem, ale ani moravské koláče. Každý účastník dostal pamětní list a srazový odznak. K zakoupení byl Jarní odznak. V 10.15 přivítal účastníky starosta města Jan Kolář. Sraz zahájil předseda KČT Ústecké oblasti Jan Eichler. Pan Milan Stehlík prezentoval zajímavým způsobem BESIP. Nechyběly dárky v podobě reflexních prvků, které jsou vhodné při turistických aktivitách. Závěrem s milým pozdravem vystoupila Anička Machová z České Lípy. Českolipští prezentovali nového průvodce Českolipskem. Došlo k tanci i na zpěv. Následovala návštěva firny Euro topoz. Za hezkého jarního počasí následovaly výlety připravené a vedené našimi cvičiteli. Zájemci mohli absolvovat výlet po klubem zřízených a udržovaných studánkách, a to i k připravované studánce u pramene Lužničky. Další připravená trasa vedla po vozíčkářské trase do Jiřetína pod Jedlovou. Rád touto cestou děkuji všem, kteří se podíleli na realizaci akce, jíž se zúčastnilo na 150 turistů. Jménem klubu děkuji všem za účast. Václav Hieke

12. 3. 2022	Setkání k MDŽ v Chřibské
Fotografie: Ilona Řechtáčková	Hned úvodem musím konstatovat, že je kolem nás tolik krásných míst na oslavu, že není třeba chodit daleko a atraktivity nejsou dávno ještě vyčerpány. Proto jsme se i letos z různých směrů a různými prostředky sešli v počtu čtrnácti zúčastněných na desátou v Chřibské, abychom dodrželi tradici a připomněli si svátek žen. Předseda klubu pan Václav Hieke nás pěkně přivítal a nastínil průběh dne. Omlouvám se za nevycválané přerušení, jsem nad sebou zamyšlena a polepším se – Vašku, promiň. Ujala se nás paní Moravcová a za jejího doprovodu jsme vystoupali do 1. patra Muzea Tadeáše Haenkeho, kde nás seznámila nejen s historií jeho neskutečně bohatého a plodného života, ale i s historií Chřibské. Na všechny naše zvídavé otázky dokázala odpovědět a následně ještě plnila v íčku i nejedna přání a požadavky – šikulka na svém místě, děkujeme moc. Přesunuli jsme se pár kroků vedle do restaurace Radnice, kde jsme měli rezervaci na oběd. Ceny dnešním trendům příznivé, ALE jedna dobrota větší než druhá. Asi v půlce jsem už nemohla, ale to bylo tak dobré, že jsem riskla i rupnutí zipu. I obsluha byla rychlá a vtípkům nakloněná. Po obědě se probraly budoucí úkoly a záměry, Jitka Peterková zastoupila nemocného Mikšu a vzpomněli jsme i nemocnou Lídu Hanzlíkovou a poslali oběma energii (a to byla v té přežranosti teda porce!!!) na uzdravení. I skladba účastníků byla milá – kromě žen i tři muži a také dvě dívenky, které nám vesele snižovaly věkový průměr. Jak jsme se srotili, tak jsme se i rozstřelili: část naskočila do autobusu, část do aut a sedm statečných se vybralo pěšky. Že se před tím ve vedlejší cukrárně s příjemnou obsluhou a neskutečným sortimentem do mne ještě něco vešlo, tak to teda! A pak tedy „lanksam“ pořád do kopce a pořád do kopce, ale bylo azúro a povídalo se a smálo se a den jako vymalovaný. Jak se tak blbě říká „ve špatnou dobu na špatném místě“, tak já jsem tedy dnes byla v dobrou dobu na dobrém místě a v úžasné společnosti a moc vám za to děkuju. Zakončení u Evy a Pavla na kávičce - no, kdo to má! Tak, bando, v sobotu ahoj a žijme v této době na plné pecky! Ilona Řechtáčková

13. – 16. 1. 2022	Zimní sraz turistů
Fotografie: Jan Kolář Kulturní zážitek Jitka Straubová Jan Tomiška	V roce 2018 byl náš klub osloven předsedou lyžařské sekce s návrhem na pořádání českého zimního srazu. Následovala diskuse a schválení ve výboru odboru. Akce byla schválena oblastním výborem Ústecké oblasti a 2. února na výroční schůzi OKČT Krásná Lípa. Následně od 16. do 17. února 2019 se předseda klubu Václav Hieke se starostou města Krásné Lípy Janem Kolářem zúčastnili 16. Zimního srazu v Polici nad Metují. Zde zástupci odboru převzali putovní štafetu. V roce 2020 následovala intenzivní příprava. Byla konzultace na Euroregionu Labe v Ústi nad Labem, s německým partnerem byla připravována grantová žádost. Bylo vytvořeno logo srazu, 17. března byl ustanoven organizační štáb, byly vytištěny první nutné propagační materiály.Tiskoviny byly ve velkém rozdávány, s pozváním k účasti na srazu, na celostátní konferenci 28. března 2020 v Praze. Klub uspěl s projektem z Programu Česká republika – Svobodný stát Sasko 2014 – 2020. Štáb 22. července rozpracoval jednotlivé úkoly, za které zodpovídaly konkrétní osoby. 12. září proběhlo setkání s partnerem. Šířící se pandemie covidu ale přiměla organizační štáb k tomu, aby akci pro rok 2021 zrušil s tím, že bude realizovaná v lednu 2022. 24.srpna 2021 se v relativně klidnější covidové době opět sešel organizační štáb, který začal s další přípravou s tím, že další rozhodnutí k pokračování příprav srazu bude k 30. listopadu (konečné rozhodnutí bylo 10. 12. 2021). 6. prosince zastupitelé města jednohlasně schválili finanční příspěvek pro potřeby srazu, 4. ledna 2022 se štáb podílí na kontrole a doplnění úkolů. Od pondělí 10. do 13. ledna pracovníci Technických služeb města s pracovníky MÚ Krásná Lípa zajistili výzdobu města (banery přes ulici na příjezdech do města) realizovali výzdobu centra srazu v kulturním domě. Krom povinné publicity akce a upozornění na povinnosti dodržovat hygienická opatření, sál zdobily státní vlajky a loga klubů SRN, Polska, Maďarska Slovenska a ČR. K jedinečnosti výzdoby patřily dekorační panely vytvořeny s přírodních materiálů umě vpletených do kovové konstrukce dotvořené množstvím živých květů bílých bramboříků. Jedinečná kompozice byla esteticky sladěna do zelené a dominantní bílé barvy. Originální prvek výzdoby vytvořily městské zahradnice. Čtvrtek 13. ledna: V obou centrech dění zimního srazu (kulturní dům a základna ochránců přírody Tilia) proběhly přípravy tak, aby mohla být od 12 hodin zahájena prezentace účastníků srazu. V centru dění v kulturním domě měli účastníci po celou dobu možnost získat srazové razítko a srazové odznaky, zájemci mohli plnit podmínky OTO, IVV a 200. K radosti pořadatelů přijel akci podpořit čestný občan Krásné Lípy Ing. Jan Havelka. Vzhledem k tomu, že jsme už ve čtvrtek měli k dispozici autobus a našli se zájemci, uskutečnili jsme neplánový výjezd za poznáním okolí Krásné lípy. Od 19. hodin byla připravena přednáška a beseda M. Stavovského, odborníka na cestování po finských parcích. Pátek 14. ledna Od 9.30 hodin byly připraveny pěší výlety různých tras dle propozic. Autobusový zájezd na Šluknovsko (Šluknov, Lipová, Mikulášovice, Vlčí Hora, rozhledna Vlčí hora). Návštěva Šluknova byla pod patronací paní starostky Mgr. Evy Džumanové. Slavnostní zahájení srazu Všichni účastníci se v 17. hodin shromáždili na Křinickém náměstí před pódiem, které zajistili pracovníci městských technických služeb Krásné Lípy. K výzdobě patřily vlajky Evropské unie, SRN a ČR. nechyběly loga klubů. Slavnostní program zahájili trubači ze Střední lesnické a odborné školy Šluknov. Starosta města zval jednotlivé aktéry programu na pódium. Poslední na pódiu vystupovala naše přední operní sopranistka Pavlína Senič. V jejím podání si turisté vyslechli státní hymny České a Slovenské republiky. Po emotivním úvodu účastníky pozdravil patron srazu senátor PČR. Ing. Zbyněk Linhart. S vystoupením následovali: předseda ÚV KČT Mgr. Vratislav Chvátal, předseda lyžařské sekce Otakar Boura a předseda pořádajícího OKČT Václav Hieke. Následovalo přijetí činovníků turistiky na radnici. V příjemné a milé atmosféře vytvořena hostiteli proběhla věcná diskuse představitelů města a pozvaných hostů. Vyvrcholením dne byl koncert výše uvedené operní pěvkyně. Před očekávaným koncertem došlo k milé události. Starosta města Jan Kolář udělil za celoživotní práci našim dvěma členům Janu Doudovi a Mikulášovi Peterkovi cenu starosty. Cenu jim předal společně s místostarostkou města Janou Drobečkovou. Předávající oba laureáty formou medailonu představili. Nutno jen dodat, že si cenu opravdu zasloužili a moc gratulujeme. Jsou první, kteří tuto cenu starosty obdrželi. Po této slavnostní chvíli následoval avizovaný koncert. Sobota 15. ledna Dle programu část účastníků odjela na celodenní exkurzi na Bastai a do Drážďan. Fungovaly všechny plánované pěší i lyžařské trasy (Polevsko). K dispozici byl záložní autobus. Na 17. hodinu bylo naplánované slavnostní zakončení srazu. Slavnostní akt zahájili trubači ze Střední lesnické a odborné školy Šluknov. Následovalo vystoupení Krásnolipského komorního souboru vedeného Petrem Jánišem. Repertoár souboru reagoval na mezinárodní účast. Slavnostní večer moderoval starosta města. Za ÚV KČT vystoupil místopředseda Ing. Ivan Press za oblastní výbor KČT ústeckého kraje PaedDr. Jan Eichler, předseda lyžařské komise Otakar Boura (předal za komisi čestná uznání) předseda Karlovarské oblasti Ladislav Zoubek pozval přítomné na následující zimní sraz v roce 2024. Starosta města Jan Kolář připnul na putovní standartu stuhu se symboly města a klubu. Štafetu převzal zástupce příštího srazu a starosta města 17. zimního srazu ČR s mezinárodní účastí oficiálně zakončil. Večer byl zakončen turistickým bálem. K tanci a poslechu hrála děčínská country kapela „Harcovníci“ se zpěvačkou Hanou Vechovou. Neděle 16. ledna Drobné poznávací výlety podnikali účastníci individuálně. Pořadatelé se věnovali úklidu a likvidaci výzdoby. Účastníci většinou do dvanácti hodin odjeli. Tato zpráva není konečná, bude doplněna o poznatky z výborové schůze OKČT Krásná Lípa a o statistické údaje až po dopočítání s německým partnerem. Alespoň několik důležitých informací. XVII. Mezinárodní zimní sraz turistů ČR v Krásné Lípě byl financován z Programu spolupráce Česká republika-Svobodný stát Sasko 2014 – 2020. Akce byla finančně podpořena Ústeckým krajem, velkou měrou Městem Krásná Lípa a firmou Eurotopoz Ing. Michala Osifa. Poděkování patří všem 32 pořadatelům za nezištnou pomoc. Poděkování zaslouží Oblast KČT Ústeckého kraje, školní jídelna za velmi dobré jídlo, Eurotopoz, Základní škola, Hasiči a základna ČSOP Tilia za ubytování účastníků. Poděkování patří městu Šluknov a paní starostce Mrg. Evě Džumanové. Největší poděkování patří našemu spolupořadateli městu Krásná Lípa a to především paní Janě Drobečkové, paní Martině Hlavové, paní Aleně Starostové a panu Janu Kolářovi. Každému pořadateli akcí bych přál takového spolupořadatele, jakým je naše radnice. I přes hrozbu pandemie, nejistou dobu a přes spíše komorní účast lze říci, že se podařilo naplnit plánovaný program, a to setkání komunity, sportovní, poznávací a kulturní akce. V neposlední řadě to byla propagace našeho města a okolí. Celá akce byla společnou prací velkého kolektivu, kde každý přispěl svým důležitým dílem. Všem mnoho díků. Václav Hieke

ytr?

28. 12. 2021 – životní jubileum předsedy klubu Václava Hiekeho
Své 70 životní jubileum oslavil se svými kamarády 28. 12. 2021 v kulturním domě v Krásné Lípě.
Vašek je rodákem v Krásné Lípě a již od dětství ho rodiče brali při každé příležitosti do přírody. Zdejší nádherná příroda ho tím maximálně upoutala. Od mládí potom začal chodit s kamarády na procházky a výlety do přírody v okolí, později po celé republice.
11. 11. 1981 s partou nadšenců založil první poválečný místní turistický klub v Krásné Lípě. Hlavně jemu, jeho neskutečným myšlenkám a nápadům dostala činnost klubu velmi rychlý vzestup. Po měsíci založení klubu v prosinci 1981 absolvovali tři členové klubu v Horní Světlé pod Luží úspěšně seminář cvičitelů turistiky. V roce 1982 na jeho popud začal klub s aktivní brigádnickou činností.
V září 1982 byl iniciátorem pořádání první velké a velmi úspěšné okresní dvoudenní akce klubu pro veřejnost pod názvem „Dny vysokohorské turistiky“ v Kyjově. To mu dalo impuls, že v roce 1983 dal klub do plánu roční činnosti již tři velké akce pro veřejnost, a to Novoroční výstup na rozhlednu Vlčí horu, zimní táboření pod Vlčí horou a turistické pochody Skalními hrádky Labských pískovců.
Tyto veřejné akce se již prvním rokem tak osvědčily, že Vašek přišel s dalším zajímavým nápadem, a to uskutečnit pro členy klubu týdenní červencovou dovolenou autobusem za poznáním krás naší oblasti. Pro neskutečně kladnou odezvu se tato týdenní dovolená stala pravidelnou každoroční červencovou dovolenou členů a přátel klubu.
V roce 1985 byl propagátorem založení další veřejné akce pro rodiče a děti – Pohádkového lesa, který se stal v posledních letech největší organizovanou turistickou akcí v celém Ústeckém kraji.
Díky jeho výborné představivosti a nápaditosti vzniklo v Krásné Lípě v 80. letech minulého století turistické muzeum, a to v nejstarší historické budově „U Frinda“ v 1. patře jako jediné v celém kraji. Ve městě byly jeho zásluhou organizovány vždy na podzim a v zimním období kvalitní pravidelné turistické přednášky, také turistické výstavy pro veřejnost s velkým ohlasem.
Vašek je vedoucím skupiny značkařů našeho klubu, prosazuje mimo jiné nové, zajímavé návrhy nových turistických cest. Po otci, který byl kronikářem Krásného Buku, zdědil tuto dobrou vlastnost, na kterou v historii navázal, a dále ji propaguje i rozšiřuje. Jeho krédem je udržovat, zvelebovat a zachraňovat historické památky, ale také budovat i ty, které byly již zničené. Je ve velmi úzkém kontaktu s muzeem jak v Rumburku, tak ve Šluknově.
Je hlavním iniciátorem spolupráce klubu s vedením našeho města, také okolních obcí a měst, tur. klubů a zájmových organizací. Klub velmi dobře zastupuje v turistice v různých funkcích, jak na úrovni města, okresu, kraje, tak i na celostátní úrovni. Je autorem mnoha zajímavých klubových turistických brožur, ale také spoluautorem historických knih.
Vašek je předsedou klubu již více jak 20 let. Jeho volba, i když se jí dosti bránil, byla velmi dobrá. Klub má hlavně jeho zásluhou velmi dobré jméno mezi turisty nejen v kraji, ale také na celorepublikové úrovni.
Je v kolektivu velmi oblíbený, má velkou autoritu. Povahově je velmi klidný, rozvážný a diplomatický.
Vašku, přeji ti za celý náš kolektiv do dalších let hlavně mnoho zdraví, které teď velmi potřebuješ, abys ještě hodně dlouho vedl náš klub tak dobře, jako ho vedeš doposud.
Mikuláš Peterka

1. 1. 2022	Novoroční výstup na Vlčí horu
Fotografie: Standa Leš Ilona Řechtáčková	Rok se s rokem sešel a je tady dlouholetá tradice "Sraz v 11:30 na náměstí a odchod směr Vlčí Hora". Náměstí opouští celých osm nadšenců, procházíme Krásnou Lípou, Krásným Bukem mezi podstávkovými domky ke kapličce na Sněžné se Stromkem splněných přání a pokračujeme klesáním ke kozí farmě, kde už není les, který cestu lemoval, ale i kozy na farmě vystřídaly husy. Další stoupání nás vede po silničce mezi udržovanými domy se zajímavou výzdobou, a to nás již vítá obec Vlčí Hora, Nobilis Tilia a rozcestí pod Vlčí horou. Začíná nám notoricky známé stoupání k vrcholu korunovanému kamennou rozhlednou. Bez nehody se dostáváme na rozhlednu, kde nás vítá Honza Eichler,Jitka s Besinkou,Ilonka,Lenka a celá "svatá rodina" ze včerejška, ale bez růžového člena. Mikša pronesl novoroční přípitek, připili jsme si tradiční "Turistickou Lužickou", zavzpomínali jsme na kamarády, kteří se z nejrůznějších důvodů nemohli zúčastnit, a začala žranice z donesených dobrůtek a pitíček. Chudáci žaludky a játra také nepřišla zkrátka, ale jednou za rok ... Výhledy zajímavé na leden – sluníčko, atmosféra příjemně přátelská, přípitky hojné, hřejivé a velice chutné. Čas kvapí a den je ještě stále krátký a nezadržitelně se blíží stmívání, loučíme se s rozhlednou a nastává nezvykle pohodový sestup /neklouže to/ ke studánce Veronika a dál k Tilii, kde nás opouštějí mobilní přátelé a my pěšáci jdeme spokojeně za neustálé výměny názorů na aktuální témata těch pár kiláčků do Krásné Lípy. Na náměstí se loučíme a těšíme se na setkání na srazu. Celkově to byl velice příjemný vstup do nové turistické sezony. Standa Leš