Historie změn:
poslední 17. 9. 2020 16.00: Jizerky, 17. výročí otevření rozhledny na Smrku odjezd v 7.30
Příspěvky a připomínky: j.tomiska@gmail.com.
Zde nyní najdete léta dřívější:
2003, 2005, 2006, 2007, 2008, 2009, 2010, 2011, 2012, 2013, 2014, 2015, 2016, 2017, 2018, 2019 nebo od roku 2011 přímo v "Kalendáři" níže.

"Naše" rozhledny:


Vlčí hora

Dymník

Vápenný vrch (dříve Maškův)
plánovaná


Pro nové čtenáře:
Kalendář: po ťuknutí na akci v kalendáři se Vám otevře menší podokno s dalšími informacemi. Kalendář na rok 2020 v klasické verzi i ke stažení ve formátu pdf např. pro tisk je zde.
Album fotografií: při zobrazení obrázku z alba můžete na počítači stisknout pravé tlačítko myši a z nabídky vybrat, mezi jiným, zobrazení vekého obrázku na displej nebo jeho uložení na počítač. Na tabletu podobně, jenom podržíte na obrázku prst.


Aktuálně



U příležitosti konání Dne Českého Švýcarska 29. 8. 2020
byli senátorem ing. Zbyňkem Linhartem oceněni za přínos pro České Švýcarsko:
Renata Hergetová, Jiří Chlum, Dagmar Kubíčková, Jiří Vích.
Mezi oceněnými byl i náš dlouholetý člen Jiří Rak. Cenu obdržel za 15 leté úsilí v oblasti
cestovního ruchu, kterým pomohl učinit destinaci České Švýcarsko jednou z nejlépe fungujících
a hodnocených turistických oblastí v ČR.

Jirko, gratulujeme.




19. 9. 2020

Jizerky, 17. výročí otevření rozhledny na Smrku
Připomenutí výročí desátého

Jedeme na jeden den, tedy v sobotu, odjezd z náměstí v Krásné Lípě v 7.30. Po setkání s některými kamarádkami a kamarády v Doubici měním trasu na lehčí – půjdeme ze Smědavy. Trasa se zkrátí asi na 13,3 km a převýšení na pouhých 347 m. Podívat se na mapku můžete zde. Cestou zpět si mohou rozchozenější odskočit na Paličník, trasa se tak protáhne asi o 3 km.
Zájemci, hlaste se mně prosím mejlem nebo SMS.
Přihlášení: Jan Tomiška, Ilona Řechtáčková, Mikuláš Peterka, Jitka Štraubová st., Jitka Štraubová, Lída Hanzlíková, Líba Šaferová.
Jan Tomiška



20. 9. 2020

Vzpomínkový den se sourozenci Bienertovými


Dovolte mi, abych Vás touto cestou pozvala na „VZPOMÍNKOVÝ DEN SE SOUROZENCI BIENERTOVÝMI“, který pořádá dne 20. září 2020 Město Šluknov a Spolek Němců a přátel německé kultury. Letos je to již 30 let od jejich tragického úmrtí. Přijďte společně s námi na sourozence Bienertovy zavzpomínat.
Sraz bude ve Šluknovském zámku v 9.00 hodin, odkud se půjde na procházku po městě (malý okruh cca 2 km), dále pak k Zeckelovu kříži a na vyhlídku na Židovském vrchu (velký okruh cca 7 km). Po návratu bude na zámku připravena „Bienertova svačina“ a budete moci navštívit výstavu fotografií s názvem „ŠLUKNOV OČIMA BIENERTŮ“, která potrvá až do 20. prosince 2020.
Akce se koná za jakéhokoliv počasí.
Těšíme se na shledání s Vámi a děkujeme za případnou další propagaci.
S pozdravem a přáním pěkného dne
Jitka Schneiderová



3. 10. 2020

Horní Lužice


Šluknov zastávka – hraniční hřebenovka – Wehrsdorf – Weifa – Wilthen, cca 16 km.
Krajem lesů a podstávkových domů.
- 9:11 z Rumburka (k vlaku jede bus z Krásné Lípy v 8:26)
- zpět vlakem 16:18 z Wilthenu, přestup v Ebersbachu na autobus, příjezd Rumburk 17:13, Krásná Lípa 17:31. Při zdržení může být návrat o 2 hodiny později!
- Jízdenky Nisa Neisse



8. 11. 2020

Českosaské Švýcarsko


Maxičky – bývalý Královský mlýn – Velký Zschirnstein – vodopád Klopotského potoka – Dolní Žleb, cca 15 km
Náročnější. Záplava žlutých modřínů a bříz.
- odjezd 8:05 z Rumburka a 8:11 z Krásné Lípy (tentýž vlak), přestup v Děčíně na městský bus, odj. 9:31 do Maxiček
- zpět 17:02 z Dolního Žlebu do Děčína, zde se čeká 75 minut na přípoj (možnost večeře!!), odj. 18:35, příjezd 19:42 Krásná Lípa, 19:50 Rumburk. Při špatném počasí bez Zschirnsteinu a návrat o 2 hodiny dříve.
- Jízdenky DÚK



Již proběhlo

12. 9. 2020

Hornolužická hřebenovka
Fotografie:
Standa Leš



Místo plánovaného výletu do Saského Švýcarska, který byl odvolán na doporučení správy NP Saské Švýcarsko, náš průvodce Jirka Rak nabídl alternativní akci. Odjezd zůstal stejný, tedy z Rumburka, a změnila se výstupní stanice na Šluknov zastávka-Císařský. U vlaku se nás sešlo celých "pět", jak jinak, ale chuti k pouti do neznáma nám to určitě neubralo. Vystupujeme z vlaku, s ulehčením snímáme ze zpocených obličejů povinné roušky a vyrážíme po zelené značce k Zeckelovu kříži odkud je výhled na Šluknov, Hrazený, Partyzán a další blízké a vzdálené kopečky. Sluníčko začíná hřát, brzy asi půjdeme do triček, vše tomu nasvědčuje, nikde ani mráček.
Pokračujeme po zelené a na radu směrovky "Cesta vede pastvinami", cestou necestou přes několik elektrických ohradníků, u kterých se modlíme, aby byly mimo provoz. Nikdo nemá zájem předvádět "farářův taneček" ze známého filmu režiséra Trošky. Dopadlo to dobře, byly vypnuté. Pastvinami přicházíme ke kapličce v Novém Hraběcím, kde nacházíme opět zelenou, která nás vede do lesa nad obcí, kde nás Jirka neznačenou cestou dovedl na modrou, kde už začíná Hornolužická hřebenovka.
Cesta vede po hraničním hřebenu, kde místy šlapeme levou nohou doma a pravou u sousedů v Sasku. Děvčata cestou sbírají hřiby, které němečtí turisté míjejí bez povšimnutí, což nechápeme. Jdeme po Naučné stezce saských lesů, která je shodou okolností také značena modře. Zajímavě vyvedené panely jednotlivých zastavení NS mají i český překlad (to potěší). Odpočinková místa mají podobu roubených chatiček, z nichž každá má v průčelí vkusně vyvedený název. V jedné z nich nesoucí jméno "Celní chata" dáváme malé občerstvení a kus řeči, kdy nám Ilonka líčila, jak si pomocí periskopu hledala před zrcadlem klíště na zádech. Téma bylo dáno a o zábavu bylo postaráno, neradi opouštíme útulnou celnici a pokračujeme na Lipovou. Přicházíme na Kostelní stezku, a po ní se vracíme do civilizace. V dálce vidíme kostel v Lipové a v blízkém okolí stezky obdivujeme křížky a svaté obrázky, jimiž je Lipová vyhlášena široko daleko. Přicházíme do areálu zámku v Lipové, procházíme upraveným zámeckým parkem, kde nás upoutala krásná zámecká minivinice, záhony barevných růží. Celý park působí příjemně uklidňujícím dojmem. Budova zámku, už značně nahlodaná zubem času, je nepřístupná, ale snad už se začíná blýskat na lepší časy, soudě podle lešení uvnitř budovy a jakési stavební aktivity na nádvoří zámku.
Vyvrcholením dnešního putování je Naučná stezka "Okolo Zámeckého rybníka". Překvapivě malebný okruh se zajímavostmi uvedenými na jednotlivých panelech, dřevěné vyhlídkové plató, nádherně upravená studánka, nádherné svaté obrázky a křížky, citlivě umístěné v okolí. Nádhera! Stezka končí, opouštíme stín a jsme silně přitahováni nedalekým vývěsním štítem nesoucím název U Pytláka. Vyprahlá hrdla zvlhčujeme cvikovskou dvanáctkou, jen to zašumělo a něco k snědku, každý podle vlastní chuti. Já neodolám gulášku s pěti (viz foto). Byl super a libovej! Paráda! Ale čas je neúprosný, a tak neradi opouštíme Pytláka a jdeme k "íčku" na autobus do Rumburka.
Dnešní výlet se vydařil, neměl chybu, naše díky patří Jirkoví, který nás bravurně provedl nástrahami cesty a bezpečně nás dovedl zpět do civilizace. Těšíme se na další část série "Putování s Jiřím Rakem".
Standa Leš



5. 9. 2020

Oddílový výlet do Liberce
Fotografie:
Marcela Píšová

Líba Šaferová



Oddílový výlet začal stejně jako každý jiný větší projekt pomalým shromažďováním účastníků zájezdu na určeném místě. V 7 hodin jsme byli víceméně shromážděni, přijel BUS s 50 volnými sedadly, o která se podělilo 30 účastníků, takže místa bylo dost a dost, k sezení i případnému ležení. Odjíždíme. Směr Liberec přes Jiřetín, Varnsdorf, Žitavu do Hrádku n. N. zhlédnout památeční lípu. Lipka roste, kvete a je krásná (zajímavý květ). Po nezbytném obdivování a focení pokračujeme do dnešního cíle. Po chvíli se na pravé straně objevil Ještěd a Liberec je před námi.
BUS nás vyplivl před budovou radnice a odjel někam zaparkovat. Jdeme houfně do "íčka" koupit vstupenky do radnice. Chvíli čekáme na průvodce po novorenesanční radnici postavené v letech 1888-1893, která je zdejším skvostem. Prohlídka útrob radnice skutečně stála za to, navštívili jsme krásnou dřevem vykládanou obřadní síň s vlastními varhany. Za pozornost stojí okna radnice vyzdobená nesčetnými vitrážemi, parádní jsou také stropní klenby a nepřehlédnutelné umělecky vyvedené lustry. Na závěr prohlídky radnice nás čeká zlatý hřeb – výstup na radniční věž s vyhlídkovým ochozem. Nádhera! Liberec jako na dlani s Ještědem v pozadí. Spokojenost! Bylo to super, až na těch plus minus 164 schodů nahoru a zase dolů, ale jinak nezapomenutelný zážitek.
BUS přijel na zavolání a převezl nás k divadlu F. X. Šaldy, kde byl dán rozchod na oběd. Všichni jsme se rozprchli po známých i neznámých restauracích, sklípcích a hospůdkách. My jsme ještě chvíli před obědem věnovali poznávací činnosti a objevili jsme Kanálovou uličku. Ulička dlážděná "dekly" kanálů z Československa, Německa i Polska. Je to docela dobrej fór, je jich tam asi 50, nenapadlo mě je počítat.
Po obědě nás opět vyzvedl BUS a převezl nás do technického muzea. Moc zajímavá expozice nejrůznějších dopravních prostředků od kol, motorek, aut, autobusů, přes tramvaje, lokomotivy až po roboty. Prostě nemám slov, srdce mužů plesala, reakce žen jsem pro samé slintání blahem ani neregistroval (mraky angličáků, i tramvaj jsem řídil – na trenažéru).
Po ukončení prohlídky muzea "jdeme" 300 m k zaparkovanému BUSu a jede se domů. Cestou nás přepadá liják, že tu vodu ani stěrače neberou, ale ve Svoru už neprší. Do Krásné Lípy přijíždíme už po dešti a včas!
Výlet to sice byl veskrze kulturně poznávací, nachozeny máme asi tak 3 km a něco schodů, ale těch zážitků...
Díky, bylo to moc fajn!
Standa Leš



2. 9. 2020

Tajemství kraje pod Vlčí horou
Fotografie:
Jaroslav Leksa

Standa Leš

Mikuláš Peterka



Tajemství kraje pod Vlčí horou, tak lákavě zněla pozvánka na dnešní výlet, který pro nás připravil Jirka Rak. Je poměrně chladné úterní ráno, sešlo se nás celkem šest, náš obvyklý již dlouho nepřekonaný počet účastníků na výlety, na kterých se chodí. Jirka nás přivítal a pozval nás do suterénu "íčka", kde je malý kinosál a tam jsme zhlédli nádherný film z roku 2006 Krajina tajemství. Bylo to úžasné zahájení a správně naladěni a navnaděni jdeme na BUS, který nás dopravil k Nobilis Tilia ve Vlčí Hoře.
Plánovaná návštěva tohoto regionálního výrobce byla pro výpadek el. proudu vynechána. Proto pokračujeme podle plánu žlutě značenou cestou přes vyhlídku na Lužické hory. Výhled při dnešním počasí skutečně bez chyby, pokračujeme dál kolem Hesseho kříže k nově postavené kapličce sv. Ant. Paduánského. Tam jsme zastihli partu stavitelů kapličky v čele s Jendou Doudou. Chvilku jsme tam povídali, zacláněli, obdivovali a pěli chválu na toto nádherné dílo, které nesporně obohatí zdejší krajinu.
Když jsme se dosyta pokochali, pokračujeme cestou necestou, směr Köglerova naučná stezka, kolem Jitčiny skály (tak ji pojmenoval Mikša) kolem dalších skal, až k Malému pruskému táboru a po chvíli nás vítá značka NS. Po té stoupáme k Englovu prameni a na Kamenný vrch, kde jsou tzv. tektonická zrcadla. Po krátkém oddechu pokračujeme směrem Na Bělidla a do Kyjova, kde nás čeká Na Fakultě toužebně očekávaný obídek, pivínko a krátký pokec, než přijede autobus.
Celkem vzato, byl to moc pěkný půlden s ideálním počasím, strávený ve společnosti příjemných lidí. Jirko, díky, bylo to super, jako ostatně vždycky.
Standa Leš



30. 7. 2020

Výlet lodí
Fotografie:
Standa Leš

Ilona Řechtáčková

Eva Šteckerová



Byla jsem mile překvapena, když dva dny před akcí mi zavolala Eva Steckerová, že už toho lenošení bylo dost a že by to chtělo někam vyrazit. Oprášila totiž výlet, který se jí nepodařilo uskutečnit loni, a pozvala nás na cestu lodí Porta Bohemica z Ústí n. L. do Litoměřic.
Na celodenní jízdenku DÚK jsme jeli autobusem do Děčína, tam přestoupili na rychlík do Ústí a spěchali (zcela zbytečně) do přístaviště, kde jsme zjistili, že nás musí pro nižší stav vody odvézt autobus do Vaňova, takže jsme byli ochuzeni o jízdu přes střekovské zdymadlo. Nevadilo nám to, cestou jsme projížděli zdymadlem v Lovosicích.
Cestujících na lodi bylo tak akorát, takže záď lodi byla naše. Plavčík – stevard nás pilně obsluhoval, horká čokoláda, studené pivo, káva všeho druhu, každý si z té nabídky vybral. Sluníčko svítilo, na palubě vládla pohoda. Vlastík se ujal průvodcovské role a trpělivě odpovídal na naše dotazy. Kopečky Českého středohoří z labské hladiny se tvářily trochu jinak, než jsme z našich výletů znali, ale orientovali jsme se dobře a nostalgicky vzpomínali na absolvované výlety na Varhošť, Milešovku, Lovoš, Hazmburk, Velké a Malé Žernoseky, na kterých nás povětšinou provázel Vlastík.
Před námi je vidět Radobýl, a to už víme, že jsme v cíli cesty – v Litoměřicích, kde jsme byli i na oddílovém zájezdu předloni.
Měli jsme 2 hodiny na malou prohlídku města, oběd a zpátky stejnou cestou domů.
Evo, děkujeme Ti za krásný nápad, kdoví, jak to s tou vodou bude příště.
Líba Šaferová



4. 7. – 11. 7. 2020

Cyklo Žďárské vrchy, 18. ročník
Fotografie:
Petry Hladíkové

Mikuláše Peterky

Jan Tomišky



4. července, sobota: cesta tam
Před devátou se scházíme u Peterků, nakládáme bagáž a kola a krátce po deváté vyrážíme směr Svratka. První zastávka je na zmrzlinu ve Lvové, tu nemůžeme vynechat. Další plánovaná, ale neplánovaně dlouhá, je na zámku Humprecht u Sobotky. Prohlížíme si nečekané množství místností (12 z 27), centrální 16 m vysoký hodovní sál s úžasnou akustikou a ve druhém patře vyhlídkový ochoz. O něco lepší výhled je i z věže.
Další zastávkou je Masarykova věž samostatnosti asi 1 km od centra Hořic. Také s vyhlídkovým ochozem ve výšce 25 m.
5. července, neděle: Svratka – Devět skal – Černá skála – Bílá skála – Milovy – Svratka, 25 km
Devět skal je nejvyšší hora Žďárských vrchů (836 m n. m.) s vrcholovou vyhlídkovou rulovou skalkou. Zejména Bílá skála je nepřehlédnutelný rulový útvar vzniklý mrazovým zvětráváním. Je vysoký 25 m a dlouhý asi 60 m. Milovy jsou rekreačním střediskem u osmi hektarového rybníka.
Mapa je zde.
Do Svratky jsme se vrátili brzy, tak jsme ještě podnikli autem vyhlídkovou jízdu po okolí s výjezdem na Lucký vrch (739 m n. m.) s úžasnými výhledy na Orlické hory, Králický Sněžník a Jeseníky, ale i bližší okolí, zejména veliké údolí s vesnicí Telecí.
Mapa je zde.
6. července, pondělí: Svratka – Hamerská přehrada – Košinov – Chlum – Januš – Hlinsko – Dědová – Svratka, 46 km
Hamerská přehrada je chráněný zdroj pitné vody na řece Chrudimce. Vybudovaná byla v letech 1907–1912, první sypaná zemní tížná hráz na území Česka. Délka hráze je 208,4 m, výška 17,7 m nad základovou spárou, šířka v úrovni základů 64,0 m a 2,3 m v koruně hráze. Januš je rekreační rybník, dříve i s restaurací a půjčovnou lodiček. Hlinsko je východiště do Žďárských vrchů i Železných hor. Restaurované domky starých řemeslníků v části Betlém.
Mapa je zde.
7. července, úterý: KPČ (kulturně poznávací činnost) – zámecký park ve Slatiňanech, krátká prohlídka Chrudimi – historické opravené hradby, Mydlářovský dům (Muzeum loutkářských kultur) a i Koželužský mlýn na náhonu z řeky Chrudimky.
8. července, středa: Svratka – Herálec – Fryšava – Medlov – Studnice – Pasecká skála – Kadov – Svratka, 41 km
Medlovský rybník v nadmořské výšce 710 m je rekrečním rybníkem spíše pro otužilce. Pasecká skála je rozhledová skála 808 m n. m. již s omezeným rozhledem vrcholky stále rostoucích smrků. Kadov je naše oblíbená malá rodinná hospůdka U Janečků, kde jsme se letos dověděli od hostinského pana Janečka mnoho zajímavého z minulosti Kadova a jeho okolí, ale i ochutnali (trošku) bylinkovou specialitu likér Kadovánek.
Mapa je zde.
9. července, čtvrtek: Svratka – Cikháj – Polnička – Velké Dářko – Radostín – pramen Sázavy – Svratka, 48 km
Cikháj je obec s partyzánskou tradicí, v Polničce se zabaví děti v pěkné areálu s malou železnicí, rybníčkem s "motorovými čluny" i dráhou pro čtyřkolky. Velké Dářko je největší rybník Českomoravské vrchoviny s rozlohou 206 ha, v nadmořské výšce 610 m. Je využívaný k rekreaci – koupání, jachtingu a k projížďkám na loďkách. Na rybníku jsou místním klubem pořádány závody ve windsurfingu a největší závody dračích lodí na Vysočině. Pramen Sázavy je bohužel mnoho let neudržovaný, i když letos k němu přibyl "pomníček" z leštěné žuly. Vzhledem ke stavu pramenu tam působí jako pěst na oko...
Mapa je zde.

Celkem jsme letos najeli 160 km, což se zdá býti proti počátečním ročníkům výrazně méně, ale čas je čas.

10. července, pátek: po zabalení a úklidu jsme dojeli autem nad vesničku Javorek a po lesní cestě a následně pěšině jsme po 2,5 km dorazili k vyhlídkové skále Prosička (739 m n. m.), o které se říká, že z ní je nejhezčí výhled Vysočiny. Shodli jsme se na tom všichni. Opravdu paráda.
Mapa autem je zde. Mapa pěšky je zde.

Poté jsme se rozloučili s Jirkou a Petrou, kteří ještě zústávají do soboty, a krátce po poledni jsme vyrazili na cestu domů. Výborně jsme poobědvali v Konecchlumí v restauraci U Patřínů, kterou jsme doposud znali jenom podle dobré zmrzliny, a přes Jičín, Mnichovo Hradiště, Mimoň a Svor jsme dorazili do Krásné Lípy.
Děkuji Petře za záznamy projetých tras.
Děkuji všem za účast, věřím, že se jim 18. ročník líbil, i když nám počasí nepřálo jako jindy, a že se uvidíme třeba na 19., předpokládám že předposledním, ročníku této akce.
Jan Tomiška



21. 6. 2020

Výlet Česká Kamenice a okolí
Fotografie:
Mikuláše Peterky Jaromíra Petružálka Ilony Řechtáčkové

Kdo nechtěl túry, mohl si vybrat neděli. Dopoledne drobně mrholilo, odpoledne už bylo slušně.
Sraz byl opět v České Kamenici. Místo výstupu na Zámecký vrch jsme díky starostovi České Kamenice Janu Papajanovskému navštívili gotický kostel a barokní kapli, a potom vyjeli historickým motoráčkem do Kamenického Šenova. Odtud smluvním autobusem do Kamenického Šenova, kde byla zajištěna opět bezplatná prohlídka sklářského muzea. Potom návštěva Panské skály a autobusem k bývalému lomu Klučky. Dvoukilometrová túra přes čedičové varhany na Klučkách a louky s výhledy na České Švýcarsko a Studenec nás dovedla ke kapli v lučinatém sedle Polevského hřebene. Od kaple se nabízí tradičně skvělý pohled na pyramidu Klíč, Ještěd, Ralsko.
Potom autobusem do Prysku – prohlídka renovovaného kostela a posezení v kiosku na koupališti.
Během akce nás postupně provázeli senátor Zbyněk Linhart, starosta Č. kamenice Jan Papajanovský, starosta Prysku a náměstek hejtmana Libereckého kraje pro dopravu Jan Sviták, starosta Kamenického Šenova František Kučera, ředitel o.p.s. České Švýcarsko Jan Šmíd a vedoucí odboru kultury v České Kamenici Vendula Fedorčáková, která se výborně zhostila úlohy zajištění celé akce.
Škoda, že za náš Klub nás tam bylo opět zanedbatelné množství…... Chápete, byli jsme spolupořadateli jedné z hlavních akcí roku.
Jiří Rak



20. 6. 2020

Nejkrásnější túra Českosaským Švýcarskem
Fotografie:
Mikuláš Peterka Ilony Řechtáčkové

V 9 hodin jsme se sešli na nádraží v České Kamenici, kde čekal smluvní autobus (zdarma): odjeli jsme jím se zastávkou v infocentru v Srbské Kamenici před Mezní Louku, kde jsme nastoupili 14 km dlouhou túru kolem Větrovce, na Malou Pravčickou bránu a Šaunštejn, po České silnici do Táborového a Mokrého dolu, jím na Pohovku, po červené přes vyhlídky na Kolišti, sestupem ke kapli Kny a po modré kolem Kočičáku do Jetřichovic. Vůbec nepršelo a příjemných 15 – 17 stupňů bylo při túře vhod. Zároveň jsme byli přítomni otevření Naučné stezka Česká silnice, kterou zahájil ředitel Správy národního parku České Švýcarsko Pavel Benda. Na několika zastaveních podal výklad Václav Sojka. Povalové chodníčky k uhlířovu domku (Pyšná princezna) dobře dokreslily dávnou atmosféru.
Z Jetřichovic jsme odjeli zpět do České Kamenice k vlaku.
Na akci přišlo 45 osob, za náš klub se přihlásilo mizivě málo členů a ještě méně, čtyři, jsme se nakonec zúčastnili. Byla řada dalších dobrých známých, kteří pravidelně chodí, ale za Klub prakticky nikdo.
Je otázkou, jakou nabídku akcí by si členové přáli, když taková společná akce jako otevření sezony, po měsících půstu díky koronaviru nezaujme. Mělo by být více účasti na volnočasových aktivitách. Cukrárna s Monikou je bezva, je to naše skvělé zázemí, ale že by to mělo být postupně jediné větší místo našeho zájmu ve volném čase (nemluvím o brigádách), to se mi nechce věřit.
Jiří Rak



19. 6. 2020

První vozíčkářská trasa v Ústeckém kraji byla otevřena
Fotografie:
Jany Kučerové Jaroslava Leksy Mikuláše Peterky Romana Smity Miloše Tomana

Jedinečná krajina okolo Krásné Lípy, kde se snoubí příroda NP Českého Švýcarska, CHKO Lužických hor a CHKO Labských pískovců, které tvoří jeden celek, protnutý sítí turistických cest, nabízejících návštěvníkům rozmanitou možnost výletů. Kopcovitý a místy skalnatý terén neumožňoval tuto možnost tělesně postiženým, ale i oni zaslouží užívat si krás, kterou nám dala příroda.
Proto v roce 2018 vznikla myšlenka vybudovat okolo Krásné lípy vozíčkářskou trasu. Nabízel se k tomu poměrně rovinatý terén jihovýchodním směrem od Krásné Lípy. V první části s výhledem na kopce kolem Jedlové, v druhé části na Dymník a Vlčí horu. Nápad podpořili senátor Ing. Zbyněk Linhart a především starosta města Jan Kolář. Kladné stanovisko zaujala Krajská komise turistického značení. PaedDr. Jan Eichler s PhDr. Ing. Zdeněkem Matoušem zajistili většinu potřebných finančních prostředků, také se podílela Československá obchodní banka, Spolchemie Ústí nad Labem, KČT Krásná Lípa a KČT Ústecké oblasti. Stezku vytrasovali manželé Cabalkovi z Brna. Zpracovatelem projektu je firma BO CO, spol. s.r.o. Libchavy. Stezku realizovala Orlicko-ústecká firma Otakara Boury. Celkové náklady byly 281 680 Kč. Unikátností je to, že ke vzniku stezky se spojily tři obce, po jejichž území stezka vede. Potřebné úpravy pro průjezdnost invalidních vozíků hradily ze svých prostředků. Krásná Lípa vybudovala 800 m nové cesty s povrchem z jemné drti. Ve městě byly upravené nájezdy na chodníky, společně s Rybništěm udržují spojku k Velkému rybníku, Horní Podluží vyasfaltovalo chodník do obce a doplnilo mobiliář o další tabuli. Jiřetín pod Jedlovou propojil město s cyklostezkou novým chodníkem.
Stezka byla dokončena v říjnu 2019. Část stezky (okruh kolem Krásné Lípy) vede většinou po lesních cestách, z důvodů intenzivní těžby po kůrovcové kalamitě nešlo nyní cestu zprovoznit. (I do budoucna bude nutno počítat s tím, že při hospodářské činnosti majitele lesu může být krátkodobě průjezd omezen). Na jaře zprovoznění přibrzdila epidémie koronaviru.
Významným dnem pro turisty se stal pátek 19. června 2020, kdy došlo k zprovoznění první vozíčkářské stezky v Ústeckém kraji. Od časného rána byla obloha zatažena černými, vodou nasycenými mraky a i předpověď počasí ukazovala déšť. Naštěstí pršet začalo až po akci. Na krásnolipském náměstí před budovou OPS ČŠ připravily technické služby města zázemí pro „kmotry“ stezky.
Od 8.30 hodin zvala z podia hudbou a zpěvem k účasti country kapela Poutníci z Děčína. V 9 hodin přivítal všechny přítomné Jan Eichler, předseda Ůstecké oblasti KČT. V úvodu popsal historii stezky a uvedl její donátory. Poté slovo předal senátorovi Zbyňkovi Linhartovi (38 let členem KČT krásná Lípa), uvítal realizaci stezek i to, že krásnolipská byla první v kraji. Emotivně zapůsobilo na přítomné, kteří znali jeho otce, když ve své řeči připomněl že byl 20 let odkázán na invalidní vozík. Slovo předal radnímu Ústeckého kraje Zdeněku Matoušovi, který mimo jiné přiznal, že je mu rozvíjející Krásná Lípa blízkou a pochválil realizátory stezky. První místopředseda ÚV KČT Zdeněk Cabalka mimo jiné ocenil, že klub stezku realizoval z vlastních zdrojů, též se mu líbilo důstojné otevření stezky. Posledním řečníkem byl starosta města Jan Kolář. Ocenil, že se podařilo dát dohromady kolegy sousedních obcí ke spolupráci na společné věci. Pochválil myšlenku, na které se velkou měrou podílel.
Krasnolipský farář Antonín Sedlák stezku požehnal krátkou motlitbou. Senátorem Zbyňkem Linhartem, radním Zdeňkem Matoušem, starostou Janem Kolářem a místopředsedou KČT Zdeňkem Cabalkou byla přestřižena páska. Slavnostního aktu se mimo jiné zúčastnil i Pavel Benda, ředitel Správy NP České Švýcarsko, čestná předsedkyně revizní komise UV KČT Ružena Straftaová, majitel firmy Euro-Topoz Michal Osif, starosta obce Rybniště Roman Forfera, ředitel OPS ČŠ Jan Šmíd, vedoucí Destinačního fondu Jiří Rak, milé bylo přivítat se s delegaci tělesně postižených z Lovosic, vedenou místopředsedou Miroslavem Kučerou. Akci přijelo pozdravit a pomoci s organizaci 5 členů oblastního výboru. Nechyběli ani členové krásnolipského odboru a ani předsedové okolních klubů a veřejnost.
Po oficiální části měli účastníci možnost občerstvení, k poslechu hráli Tuláci. Akce byla zajímavá i pro Primu a regionální televizi. Přejme stezce, která je určena vozíčkářům, ale i kočárkům, mnoho uživatelů a v budoucnu ještě další „sestru.“



19. 6. 2020

Výlet po krásnolipských překvapeních
Fotografie:
Jaroslava Leksy Mikuláše Peterky Jaromíra Petružálka Ilony Řechtáčkové

Po dopoledním slavnostním otevření 1. vozíčkářské trasy v Ústeckém kraji naším klubem jsme odpoledne ve 13 hodin zahajovali další velkou akci, a to záhájení turistické sezóny, kterou jsme jako klub s OPS pořádali.
Sraz byl na náměstí v Krásné Lípě ve 13 hodin. První den jsem měl za úkol dělat průvodce. Trasa byla naplánována na 12 km dokonce se dvěmi přestávkami na odpočinek a občerstvení. První v Lučním baru, druhá, hlavní, na srubu Sichovka s plánovaným posezením a opekáním špekáčků.
Počasí nám ale nepřálo, i když jen většinou mrholilo. Bylo velmi smutné, že se ale na otevření sezóny sešlo pouze šest osob, k nemilému překvapení jen 2 členové členové klubu - Jirka Rak a já, coby hlavní pořadatelé!!! Ti, kteří by "možná" odpoledne přišli, měli pořadatelské povinnosti na dopoledním zahájení vozíčkářské trasy a byli dostatečně prochladlí na to, aby odpoledne do nevlídného počasí ještě šli na 12 km výlet.
Čtyři skalní přátelé kromě nás dvou přece jenom přišli!! Od 13.30 do 14.30 jsme příjemně poseděli v Lučním baru při objednaném výkladu majitele – uměleckého kováře Míly Petráška, který nám za obětavost a prokřehlost, že jsme došli, poskytl výraznou slevu na občerstvení, rozpálil výheň a při příjemném posezenívelmi pěkně o Lučním baru a jeho historii vypravoval.
Po rozloučení jsme pokračovali ke studánce Haničce, kde si nějaký "dobrák asi zapůjčil" pěkný klasický potištěný hrníček!!! Pokračovali jsme mokří na Vápenný vrch (548 m n. m.), kde má stát v budoucnosti 36 m vysoká železná rozhledna. Trasu jsem pro dohodě s partou pro promočení změnil a hlavně zkrátil. Zvolil jsem zajímavé vápencové lomy, Vápenku a příčnou odvozní nejbližší cestou jsme šli ke srubu. Na srub jsme došli dle plánu v 16.30, roztopili kamna na osušení a uvaření vody na čaj a kávu. V dešti, který nepřestával, jsme rozdělali oheň, opékali špekáčky a různou tekutinou je zapíjeli.
Nakonec se nás tam sešlo a sjelo překvapivě 16 přátel, ale zase nikdo ze slibovaných členů mimo Lídy H., která přijela až z Děčína po práci! Závěr nám vše negativní u ohně vynahradil – byla i legrace a smích.
Do Krásné Lípy jsme ale již dojeli auty. Na náměstí jsme byli v 18.45.
Je to ale jinak dosti smutná klubová epizoda na zahájení turistické sezóny, když jsme byli spolupořadateli. Znovu jsem se přesvědčil o tom, že není možné dělat dvě velké klubové akce v jeden den. Pro některé je těžké to pochopit, a je to na další rozbor a povídání........
Mikuláš Peterka




Na Tokání – oáza uvnitř skal




Samoty Na Tokání byly pro mne vždy oázou pro odpočinek uprostřed skal zadního Českého Švýcarska. Neměl jsem štěstí uvidět již dříve zaniklý Český mlýn, Zadní Jetřichovice nebo Dolský mlýn, které se nacházely v roklích skalních řek, a byly podobně součástí kulturního dědictví Českosaského Švýcarska; jsou nenávratně pryč.
Tokáň je jiná svou polohou. Vysoko nad Táborovým dolem, na úpatí Vysokých stěn, ve skalním kotli pod Jedlinou, který byl ukryt právě vyhořelým srubem , na rozcestí mnoha cest. Nebudu zde vzpomínat, jak jsme jezdili s děti ještě v polovině devadesátých let do posledního srubu k paní Kouřilové, obdivovali stará kamna a poslouchali vyprávění lovců, kteří se tam v podzimní večery scházeli – každý má své vzpomínky.
Chci vyjádřit něco jiného. Miloval jsem krajinu skal kolem Tokáně pro svůj půvab malých, ale dobře prošlapaných stezek ke skalním výšinám i do hlubokých roklí. Vytesané schůdky z doby Kinského pochůzek, více než 170 let staré a staré chodníčky mezi borůvčím a vřesem mne pohodlně vyvedly k Jedlině a Vysokým stěnám, s panoramatickým výhledem přes hloubku lesů a roklí Českosaského Švýcarska k blízkému Rudolfovu kameni, Sněžníku a oběma Winterbergům. V kraji nekonečné samoty bylo možné zahlédnout spíše kamzíka než člověka. Mohutné buky pod skalami zůstaly dodnes. Překonávají i exempláře, které objevíme někde v ruinách Jizerských hor pod Poledníkem.
Je to můj pohled na svět, svět starých cest, které patřily k historickému odkazu tohoto kraje, stejně jako sruby, mlýny, zájezdní hostince ve skalách. Nikomu jej nevnucuji.
Pro mladší je možná tím jejich světem onen „návrat k divočině“, kdy jsou (v posledních dvaceti letech) likvidovány nepůvodní dřeviny s tím, že budou obnoveny ty, které patřily k této zemi ještě předtím, než byla lidi objevena. Klimatické změny současnosti, sucho a nedostatek vody k této divokosti jistě přispívají. Zánik starých stezek se urychluje a moc jich nezbývá. Naopak přibývá zákazů. (S těmi žijeme koneckonců vlastně rádi….)
Pro mne to už není kraj k vycházkám. Nevyhledávám tato místa, změněná k nepoznání, a po náhlém zničení jejich srdce, osady Na Tokání, nemám zde ani záchytný bod k odpočinku a občerstvení.
Je třeba táhnout dál, možná zpět do Jizerek. Jejich sanaci do téměř původní krásy po čtyřiceti letech prožívám s radostí. České Švýcarsko už v jeho původní, pro mne nejkrásnější podobě, neuvidím.
Jiří Rak




Cestami v okolí Maxiček nad Děčínem




Hezký den všem turistům,
v nedávné době jsem po letech prošel lesními cestami v okolí Maxiček nad Děčínem. Nádherné výhledy do labského kaňonu z vyhlídek Žehlička, Labská, Nad jeptiškou a U gilotiny jsou neopakovatelné. Jsou to přitom místa mimo NP a mimo přírodní rezervace, takže přístupná a bez lidí. Myslím na to, že tam uspořádáme během roku výlet po trase:
Čertova Voda – Žehlička – Labská vyhlídka – U gilotiny – Dolní Žleb, 13 km. (Musí jet Dráha národního parku přes Bad Schnadau, jinak je dojezd z výběžku komplikovaný.)
Jedna z nejkrásnějších túr v Českosaském Švýcarsku, s pohledy na Růžák a Zschirnstein.
Těším se na Vás.
Jiří Rak





Nabídka výpomoci našim seniorům

Seniorští členové našeho klubu,
Jitka Štraubová (606 590 040) a Lída Hanzlíková (720 448 567) vám nabízí v těchto problematických časech výpomoc s obstaráváním potravin a léků.
V případě potřeby volejte na výše uvedená telefonní čísla.

Děkujeme Jitce a Lídě za tuto aktivitu.





Poděkování

KČT Krásná Lípa a koronavirus
Pandemie ochromila život nejen u nás, ale prakticky na celém světě. Každý situaci prožíval jinak. Díky našim členům se ale klubový život nezastavil.
Chtěl bych touto cestou poděkovat za aktivity během uplynulých týdnů. Velké poděkování zaslouží Jitka Štraubová s Lídou Hanzlíkovou. Obě se hned od počátku vyhlášení karantény nezištně nabídly (na klubových stránkách) s donáškou nákupů a o zájemce se hojně postaraly. Mikša Peterka organizoval brigády na údržbu našich turistických zařízení, Eva Steckerová s Pavlem Podhorským pracovali na Mnišském pramenu, Alena Starostová organizovala brigády na úklid Křinice, Ing. Michal Osif stavebně dokončil prostory, které budou sloužit k potřebám našeho klubu (kancelář, archiv).
Naši členi, starosta Jan Kolář a místostarosta Zbyněk Linhart, krom toho, že perfektně zvládli situaci ve městě, si našli ještě čas i na klubovou činnost a podobně jako další naši značkaři pracovali na obnově turistického značení. Jan Kolář s Janem Doudou připravovali zahájení výstavby kapličky. Organizace, které vedou Ivana Preyová, Hanka Volfová a Jan Eichler se zapojily do výroby ochranných pomůcek.
Kladem bylo, že nám fungovaly klubové stránky. Ve výčtu nejsou naši dobrovolníci, kteří šili roušky, pomáhali druhým s nákupy (Alena Starostová, Igor Knapp) a nebo se vzájemně mezi s sebou povzbuzovali alespoň telefonicky. Za korony jsme uspěli s dvěma grantovými programy (Jan Douda).
S poděkováním Václav Hieke


A něco z lidové tvořivosti


23. 5. 2020

Vlakem do Českého ráje I a II
Přátelé turistiky,
už jsem se začala těšit na setkání mnou organizované, které by se mohlo uskutečnit po 11.5.2020 - Vlakem do Českého ráje – plánované na 23.5. a 22.8., ale bohužel musím konstatovat, že zasáhla vyšší moc a já musím oznámit, že oba plánované výlety musím z technických důvodů zrušit. Došlo totiž pro nás k nepříznivé úpravě jízdního řádu a cesta by se prodloužila o hodinu tam i zpět.
Promyslím náhradní výlety a včas prostřednictvím stránek našeho klubu dám vědět.
Mějte se hezky a opatrujte se.
Líba Šaferová




6. – 10. 5. 2020

Lázně Velký Meder – akce zrušena

24. – 26. 4. 2020

3 dny – 3 státy – 3 pochody – akce zrušena
Tuto mezinárodní akci zrušili vzhledem k pandemii pořadatelé.
Protože máme Jizerky rádi, mohli bychom se tam podívat, bude-li zájem, později.

11. 4. 2020

Nový koš u pramenů Křinice
Tři prameny se mohou pochlubit novým košem na odpadky. Je zcela na místě, jelikož i v tomto období
je pořád plný. Starý byl již celý zrezivělý a bez dna. Kovovou konstrukci vyrobil pan Beneš z Nového
Oldřichova. O dřevěnou část se postaral Igor Knapp. Moc děkujeme, jelikož to byla mravenčí práce,
ale výsledek je moc pěkný.
Jitka Štraubová


28. 3. 2020

Otvírání studánek, prameny Křinice – akce byla zrušena

21. 3. 2020

Jarní sraz turistů okresu Děčín, 60. ročník – akce byla zrušena

12. 3. 2020

Výlet za bledulemi ke Skalici
Fotografie:
Mikuláše Peterky Ilony Řechtáčkové

Po zjištění, že je nová akcička neuvedená v kalendáři a hlavně nezrušená, jsem se tetelila radostí, s kolika známými tvářemi se opět uvidím. Je fakt, že nás bylo víc než legendární výlet kolem Zákup ve dvou, ale i tak to byla bída. Sešly se nás tři smíšených párů – dvě ženy, dva muži a dva psi (taky kluk a holka) na nádraží ve Skalici. Vzhledem k tomu, že jsme tak trochu chtěli i hospůdku a ve Skalici není, tak padl návrh se přesunout k bledulím autem, čemuž se ženy včetně Jessiny vzepřely a vypravily se pěšky, pánové s pejskem Čendou sedli do auta.
Přestože bylo avizováno bláto u bledulí a to taky bylo, nic proti tomu, co nás čekalo cestou do části Svobodná ves, kde se část cesty rekonstruuje až tak, že po kotníky jílovité bahno všude a není se kam vyhnout. To mne tak vykolejilo, že jsem ten sajrajt nestihla ani vyfotit. Bledulek bylo místy dost, ale celé místo je taky pozměněné nedávnými futeřemi. U rybníka jsme se všichni setkali, krátce se občerstvili a autem jsme se přesunuli zpět k nádraží už za vydatného deště.
Popojeli jsme do Okrouhlé do pěkné hospůdky a milým překvapením bylo, že tam za námi dojela i Lída. Poseděli jsme, pojedli, popili a před odjezdem a rozloučením jsme si ještě prohlédli zajímavý parčík přes ulici. Je pěkně upravený, u každého stromu a uskupení hornin jsou cedulky s vyčerpávajícím popisem.
S návratem z divočiny do civilizace jsme se dozvěděli nová opatření, takže nám bylo hned jasné, že se hned tak neuvidíme. Tak o to víc děkuju za dnešní den organizátorce Jitce Štraubové, za společnost Mikšovi Peterkovi a Vlastíkovi Kocmanovi a také přepadení Lídou Hanzlíkovou.
Ilona Řechtáčková



7. 3. 2020

Tradiční výlet k MDŽ, Jiříkov
Fotografie:
Ilony Řechtáčkové Evy Šteckerové Jana Tomišky

Jako každoročně, tak i letos se uskutečnil výlet při příležitosti svátku MDŽ. Letošní volba padla na Jiříkov a uskutečnila se v sobotu 7. března. Vzhledem k tomu, že jsem místní, tak jsem tu natěšenou grupu očekávala na autobusové zastávce na náměstí v Jiříkově. Z autobusu se vykulilo bezmála dvacet účastníků v čele s předsedou klubu Vaškem Hiekem.
Chvíli jsme ještě posečkali na setkání s domluveným průvodcem p. Oldřichem Podzimkem z jiříkovského Spolku betlémářů, založeného v roce 2015. Zavedl nás do historické budovy bývalé spořitelny, jejíž základní kámen byl položen v roce 1912. V prvním patře má spolek k dispozici prostory ke své činnosti. Byli jsme seznámeni s pátráním po předválečné historii jiříkovských betlémářů a prohlédli jsme si vystavené betlémy všech možných typů i z různých materiálů a část prostoru je věnovaná i pracem místních dětí. Nahlédli jsme i do obřadní síně, kde se kromě svateb uskutečňovalo i vítání občánků. Všechny interiéry jsou překrásné – počínaje schodištěm, halou a jednotlivými místnostmi. Převažuje dřevěné obložení a v obřadní síni jsou krásné lustry vyrobené v kdysi místní továrně Lustry.
Naší další zastávkou byl kostel sv. Jiří, který svou velikostí odpovídá počtu obyvatel Jiříkova v době největšího rozkvětu a je to číslovka na dnešní poměry ze světa fantazie. I tady nám p. Podzimek řekl něco k historii a několik zajímavostí, např. věž kostela byla barokní a nynější podobu získala až po požáru úderem blesku. V kostele nadále probíhají každý týden bohoslužby.
Po této prohlídce se s námi pan Podzimek rozloučil a my jsme pokračovali na oběd do restaurace Adriana. Cestou jsem měla možnost ukázat, co kde ještě před nedávnem bylo a už není a zejména pohled na buď opuštěné továrny nebo torza zbořenišť je opravdu smutný.
V restauraci jsme měli k dispozici salonek, kde se o nás postaraly dvě příjemné servírky. Každý si objednal podle své chuti, měli jsme ještě příležitost si popovídat a navzájem si obdivovat, jak komu sluší srandovní brýle, které byly součástí dnešního image. Ještě pár foteček a před jednou hodinou jsme se rozloučili a po velkých porcích na talíři odfuněli každý na svůj gaučík.
Tak zase za rok ve stejnou dobu na jiném místě ahoj.
Ilona Řechtáčková



15. 2. 2020

Brtnické ledopády, 60. ročník, KČT Šluknov
Fotografie:
Karla Hanouska

Za krásného jarního dne jsme se zúčastnili 60. ročníku třídenní turistické akce "Brtnické ledopády", kterou organizuje odbor KČT Šluknov. Ten v čele s Egonem Wiesnerem připravil několik zajímavých tras s různou délkou kilometráže.
Po příjezdu čtyř polských turistů (Tadeusz Sławiński, Anieszka Wittig-Sławińska, Bożena Rudko, Krzysztof Podkowiński) v 10.30 hodin po prezentaci na 13 km v ceně 60,-Kč v krásnolipském kině odjíždíme autem do Kyjova, kde naše putování začíná. Rozhodli jsme se, že půjdeme přes Kyjovský hrádek, ale byli jsme rádi, že jsme prošli ve zdraví první úsek z Kyjova přes Kinského vyhlídku k Sýrovému potoku, protože vše bylo namoklé a rozbahněné, tudíž stačí špatně šlápnou na kořen a už to jede.
Poté jdeme již silničkou na rozcestí k Jeskyni víl, kterou jsme museli navštívit, jelikož tu byla umístěna samokontrola. Po ledopádech ani stopy. U Turistickému mostu, nás čekalo překvapení v podobě různého občerstvení – od teplých libereckých párků, uzené slaniny až po ovoce, ale i pivo bylo v ceně pochodu. Po bohatém občerstvení odcházíme krátce po zelené turistické značce až k rozcestí do údolí Vlčího potoka, kudy prochází modré psaníčko. To jsme prošli již bez odboček až k poslednímu rozcestí před rozcestím U Mrzutého jezevce. Zde jsme odbočili vlevo, lesní cestou bez značení. Je zde velké úložiště dřeva a značně rozježděná cesta od těžké techniky. Touto cestou jsme se po chvíli dostali k dalšímu k rozcestí, kde jsme odbočili vpravo. Cesta odtud vede do mírného kopce, odkud je krásný výhled na Vlčí horu. Poté cesta pokračuje kolem bývalého podzemního dolu a vyšlapanou pěšinou jsme se dostali až k rozcestí nad Brtníky. Po zelené turistické značce jsme pak sešli do Brtníků, kde před čtrnácti dny byla naposled spatřena bývalá škola, dnes je z ní hromada cihlové sutě.
Do cíle v bývalé restauraci na rozcestí, která byla propůjčena na tuto akci, jsme dorazili ve 15.30 hodin. A opět nás čekalo překvapení: "Co si dáte – prdelačku nebo ovocný knedlík?" A to ještě byl v ceně pochodu diplom s nálepkou a odznakem. Před 17. hodinou se v Brtníkách loučíme, jelikož polští přátelé mají auto v Kyjově, tak jim paní Helenka Landová zajistila odvoz do Kyjova, mně jede v 17.03 hodin autobus do Krásné Lípy. Na další akci jsme se domluvili na 7. března, kdy proběhne jarní setkání s turisty na Milešovce.
"Do następnego spotkania".
Karel Hanousek



15. 2. 2020

Festival Jdeme do hor!, 1. ročník
Fotografie:
Ilony Řechtáčkové Jana Tomišky Karla Veselého

Akce v kině
Dnešní 1. ročník této turistické akce byl, co se týká účasti, velmi úspěšný – pro účastníky se musely přistavovat ještě dvě řady židlí, celkem 96 lidí. Jako první jsme zhlédli filmový dokument o zájezdu do Norska v roce 2007, který organizoval a dnes i komentoval Karel Veselý. Poté promítnul a komentoval fotografie z Dolomit, jednoho z horských masivů v Italských Alpách.
S Krušnohorskou hřebenovkou (Kammweg) nás seznámil Radek Hrdlička & Jan Bělohlávek, který fotografie doprovodil moc hezkým čtením z deníku, který si psal při prvním procházení po trase původní hřebenovky z počátku 19. století.
Následovaly úžasné fotografie a komentář Petra Koška z traverzu okolo Manáslu, což je s 8 163 m n. m. osmá nejvyšší hora světa. Nachází se v pohoří Mansiri Himal v oblasti nepálského Himálaje. Název pochází ze sanskrtu a lze jej přeložit jako „Hora ducha“. Manáslu je nejvyšším vrcholem masívu Gurkha a leží asi 70 km východně od osmitisícové Annapurny. Ze svahu hory stékají do údolí ledovce Manáslu, Pungen a Thulagi.
Poslední fotografie s komentářem byly Martina Zíky z Národního parku Borjomi v Gruzii.
Poté již nastoupila turistická country kapela Čumbrci.
Myslím, že celá úspěšná akce měla z našeho pohledu jednu velkou vadu – byla komerčně zaměřená, což na našich akcích není zvykem. Do organizace akce byl proto zapojen jenom jeden náš člen, takže klub se na ní nijak nepodílel a do budoucna s tím zřejmě ani počítat nebude.
Jan Tomiška



25. 1. 2020

Výroční členská schůze klubu
Fotografie:
Bogdana Stempkowského Ilony Řechtáčkové Jana Tomišky

Stalo se skutečností, že výroční členská schůze se natrvalo usadila v kalendáři na měsíc leden. V kulturním domě a kině navzájem se sešli členové našeho klubu a pozvaní hosté. Po zapsání na presentaci u Jitky Peterkové a Líby Šaferové si většina zaplatila členské příspěvky na letošní rok a přispěli na námi sponzorovaného čápa černého v ZOO Děčín. Po počátečním mravenčení a vítání se vše v 10 hodin utišilo a samotná schůze začala.
Mikša Peterka všechny v sále přivítal a seznámil s průběhem schůze. Za předsednickým stolem mu sekundovali předseda klubu Václav Hieke, předseda ústecké oblasti Jan Eichler, senátor ing. Zbyněk Linhart a starosta Krásné Lípy Jan Kolář. Mezi pozvanými hosty byli Jaroslav Lexa a Jaroslav Bednář (KČT Dolní Poustevna), Eva Grillová a Irena Uličná (KČT Varnsdorf), Miluška Semdnerová (KČT Rumburk), Miroslav Kučera (STP Lovosice), přátelé z PTSM Lubaň s Tadeuszem Slawinskim, přátelé z Neustadu s Renatou a Jürgenem Gerstner, ing. Michal Osif (EUROTOPOZ), Prokop Škoda vedoucí DYKYTY, Jiří Rak (OPS ČŠ), Helena Landová s manželem (KČT Šluknov), pan Suda (hasiči) a Monika Semanová s přítelem z cukrárny MONIKA.
Hlavní zprávu o činnosti v roce 2019 přečetl Václav Hieke, který zhodnotil celý rok našich akcí. Připomněl i letošní jarní sraz turistů, který pořádáme, a stavbu kapličky sv. Antonína Paduánského. Následoval se zprávou o hospodaření klubu Jan Douda, který téměř po dvaceti letech práci hospodáře předal Aleně Starostové. Jako klub si vedeme finančně velmi dobře. Zprávu o brigádnické činnosti přednesl Mikša Peterka. Hlavní brigádnickou činností byla pomoc na Dittrichově hrobce, kterou měla na starost Lída Hanzlíková. Následovalo ocenění nejlepších brigádníků-členů. Za muže Igor Knapp, za ženy Lída Hanzlíková. Jako brigádník nečlen byl oceněn Mirek Podhorský. Za vedení webových stránek byl oceněn Jan Tomiška, kronikářka klubu Jitka Štraubová, manželé Collerovi za dlouhodobou práci pro klub, Miluška Semdnerová za dlouholetou péči o kapličku sv. Anny, Jan Douda za dlouholetou práci hospodáře, Hartmut John – životní jubileum.
Čestné uznání převzali dámy Collerová, Doležalová, Knollová, Koblihová, Lankašová, Maruška Píšová, Marcela Píšová, Sičová, Štraussová, Suchá, Šaferová, Uličná, Frýbová, Volfová, Portlová a pánové Kocman, Coller, Knapp, John, Krupa, Leš, Podhorský Pavel, Rak, Janda.
Významné uznání 3. stupně: Steckerová, Koňaříková, Bydžovská, Štraubová, Peterková, Osif.
Následovala diskuze, usnesení a závěr.
Schůze se zúčastnilo 51 členů a na čápa černého se vybralo 970 Kč + 60 euro.
K obědu byl výborný vrabec se zelím a dva druhy knedlíků. Tradičně od pana Halíka z hospody Na Fakultě v Kyjově. Měl na starost i bufet, který byl k dispozici po celou dobu schůze. Káva a zákusek z cukrárny Monika.
Pak již proudila volná zábava a kolem 16. hodiny jsme se rozjeli domů.
Všem, kteří se podílejí na činnosti našeho klubu, patří velké poděkování.
Jitka Štraubová



10. – 12. 1. 2020

Nejsevernější zimní stanování v ČR, 38. ročník
Fotografie:
Evy Šteckerové, tak to začalo Mikuláše Peterky Jana Tomišky

Přestože páteční počasí nebylo nikterak zimní, přijížděli účastníci především ze vzdálenějších částí Čech. Více než dvě desítky táborníků, kteří se sjeli na akci již v pátek, využilo k posezení chatu ochránců přírody. Noc z pátku na sobotu byla deštivá a i sobotní den byl sice teplotně nadprůměrný, ale deštivý.
Přestože bylo sychravé a proměnlivé počasí, neodradilo to účastníky od výletů. Pořadatelé připravili dvě trasy do NP České Švýcarsko a jeho okolí, po kterých účastníky provedli cvičitelé pěší turistiky. Táborníci měli možnost i individuálních výletů na rozhledny provozované krásnolipským klubem (Vlčí hora a Dymník).
Na večer byla připravena přednáška mosteckého cestovatele a člena našeho klubu Šebestiána Šulce, jehož vyprávění o putování na Kamčatce přilákalo 35 diváků. Večer pokračoval společnou zábavou při kytarách. Táborníci ocenili zázemí a možnost občerstvení.
V noci ze soboty na neděli byla obloha bez mraků, a tak krajinu hezky osvětloval měsíční úplněk. Nedělní ráno bylo slunečné s teplotou pod nulou.

Statistika:
první noc – 19 lidí, 14 stanů, teplota +2 stupně
druhá noc – 22 lidí (do 17 hodin), 23 stanů, teplota -2 stupně
Celkem 41 osob, z toho 6 dětí
Nejmladší účastník – Samuel (2016) a Max (2014) Zahradníčkovi, nejstarší účastník – Semerád Jiří z Litoměčic (1941), nejvzdálenější účastník – Šafář Jan z Chebu.
Václav Hieke



1. 1. 2020

Novoroční výstup na Vlčí horu
Fotografie:
Mikuláše Peterky Ilony Řechtáčkové

Rok se s rokem sešel a další novoroční výstup na Vlčí horu je tu. Na náměstí v Krásné Lípě před budovou OPS se sešlo 22 turistů připravených přivítat rok 2020, včetně kamaráda z Ebersbachu. Nechyběli ani 3 psí kamarádi, kteří s námi statečně zdolali výstup na Klíč a byli připraveni věrně následovat své paničky i dnes.
Mikša přivítal všechny přítomné, představil senátora Zbyňka Linharta a předsedu oblastního klubu KČT Ústeckého kraje Jana Eichlera a všichni jsme vyrazili za doprovodu sluníčka a téměř blankytné oblohy podél Křinice do Krásného Buku. Zde se s námi rozloučili senátor Zbyňka Linhart a Lenka Peterková, jimž povinnosti a daleká cesta domů neumožnily pokračovat dál.
Naše kroky dále mířily přes Sněžnou, Dlouhým dolem a tradičně kolem kozí farmy a vyřezané sošky Ferdy Mravence. Cestou jsme se kochali krásnými výhledy, kterých nám díky slunnému počasí bylo krajinou mnoho nabídnuto. Pod Vlčí horou nás netrpělivě očekávala Eva Štekrová, takže nás na vrchol k rozhledně vystoupalo 21.
I zde byly naše řady rozšířeny o další příznivce turismu – čtyřčlennou rodinu Churáčkovou. Po výstupu na rozhlednu jsme vybalili menší zásoby dobrot a do kalíšků k novoročnímu přípitku rozlili, jak jinak, než tradiční Lužickou bylinnou. Zde se slova ujal Mikša. Zabilancoval nad uplynulým rokem, představil plány do roku 2020 a pronesl slavnostní novoroční přípitek. Jan Eichler se k přání připojil. Díky technickým vymoženostem jsme zavolali a hromadně pozdravili i předsedu KČT Krásná Lípa Vaška Hiekeho. V průběhu další hodinky jsme se pokochali výhledy z rozhledny, občerstvili a postupně se většina účastníků vydala zpět po vlastní ose.
Zbylo nás 9 a 3 psíci. Krásné počasí lákalo na další prohlídku téměř jarně vyhlížejíci krajiny, a tak jsme pokračovali z rozhledny přes Vlčí horu s panoramatickou tabulí a pohledem na Jedlovou, Pěnkavčí vrch, Klíč, dále na Telenec s výhledy na Studenec, Zlatý vrch a Spravedlnost. Odtud jsme sestoupili ke kapličce sv. Anny a dále Černý kříž k rybníku Šimlák. Po modré turistické značce pěšinou do Krásného Buku a po červené již za soumraku zpět do Krásné Lípy. Na autobusové zastávce jsme se po téměř 15 km zdravě unaveni rozloučili a rozjeli každý do svých domovů.
Prožili jsme společně krásný první den v novém roce. Všem přítomným děkujeme za hojnou účast a přejeme všem příznivcům turististiky vše nej.... v roce 2020, mnoho zdraví a krásných zážitků.
Lída Hanzlíková