Příspěvky a připomínky: j.tomiska@gmail.com. Aktualizace minulá: 22.5.2017 21:12, poslední: 23.5.2017 20:07.

Zde nyní najdete léta minulá: 2011, 2012, 2013, 2014, 2015, 2016 nebo přímo v "Kalendáři" níže.

"Naše" rozhledny:


Vlčí hora

Dymník

Vápenný vrch
(dříve Maškův)
plánovaná

Pro nové čtenáře:
Kalendář: po ťuknutí na akci v kalendáři se Vám otevře menší podokno s dalšími informacemi. Kalendář na rok 2017 v klasické verzi i ke stažení ve formátu pdf např. pro tisk je zde.
Album fotografií: při zobrazení obrázku z alba můžete na počítači stisknout pravé tlačítko myši a z nabídky vybrat, mezi jiným, zobrazení vekého obrázku na displej nebo jeho uložení na počítač. Na tabletu podobně, jenom podržíte na obrázku prst.

Aktuálně

Další ročník akce "ČSOB pomáhá regionům" –
obnova kapličky sv. Antonína Paduánského
Historický obrázek
(Wikipedie) Současný stav
Vážení přátelé, kamarádi a příznivci turistiky,
rád bych vám touto cestou poděkoval za vaše hlasy, kterými jste podpořili náš záměr v projektu „ČSOB pomáhá regionům: Obnova kapličky sv. Antonína Paduánského“.
Je úžasné, že tolika lidem (1 275 hlasů v soutěži) není lhostejný osud drobné sakrální stavby, která se připomíná již v roce 1721. Zakladatel a donátor kaple Johann Christoph Hesse a další generace rodiny se o kapličku starali téměř čtvrt tisíciletí! Současný vzhled je důsledkem 72 let „péče“ následných majitelů tohoto významného kulturního dědictví po 2. sv. válce.
Záměrem Klubu českých turistů, odbor Krásná Lípa je historickému objektu, který dotvářel ráz krajiny a byl svědkem radostí i starostí poutníků i lidem v kraji, vrátit jeho původní podobu a význam. Každý, kdo bude chtít podpořit obnovu kapičky, která bude znovu vysvěcena a věnována v souladu s patronací sv. Antonína Paduánského památce všem turistům, může přispět jakoukoliv částkou na konto 101 7777 101/0300 s variabilním symbolem 20170306. Vybraná částka určí rozhodující výši prémie od ČSOB. Klub přivítá i zájemce, kteří pomohou fyzicky, materiálně či jakkoliv jinak. Více info na adrese http://www.csobpomaharegionum.cz/projekty/ustecky-kraj/2016602/obnova-historicke-kaplicky-sv-antonina-paduanskeho.
Myšlenkou projektu je společně (znovu) vytvořit krajinotvorný prvek trvalé hodnoty, který bude zase vítat kolemjdoucí a stane se neměnnou hodnotou a odkazem příštím generacím.
Děkuji vám. Václav Hieke


21. 5. 2017 27. ročník turistického pochodu Pojďte s námi do pohádky
Start i cíl pochodu: Dům dětí a mládeže v Rumburku.
Start: 10.00 – 13.00 hodin.
Na trase: pohádkové bytosti, soutěže o sladkosti, koňský povoz, párek v rohlíku… Délka pochodu asi 5 km, trasa je schůdná i s kočárkem.
cíli: dětský kolotoč, trampolína, trdelník, cukrová vata, občerstvení…
Příspěvek na akci: dítě 20,- Kč; dospělý 30,- Kč; dítě v kočárku zdarma.
Leták ke stažení zde.


27. 5. 2017 Riegrova stezka v Českém ráji
Namísto plánované turistické akce Okolo Jedlové jsem zařadila návštěvu Českého ráje – Semilska do údolí Jizery, kde si projdeme Riegrovu stezku. Využijeme tarifní jízdenky Euro Nisa, která je pro 5 účastníků za 320 Kč.
Z Rumburku vyjíždí vlak v 6.04, z Krásné Lípy v 6.10 a 6.12, v Rybništi (6.27) přestup na Trilex do Liberce (7.55), dále rychlíkem do Semil (9.07). Zpět vlakem ze Semil ve 14.48, v Krásné Lípě v 17.34 a v Rumburku v 17.42. Podle zájmu vytvoříme skupiny a jejich zástupci koupí lístek.
Ujdeme asi 13 km.
Kontakt: Líba Šaferová, mail: saferovalibuse@seznam.cz, tel.: 723 864 824.


3. 6. 2017 Bad Muskau
Cena Nisa Neisse Jízdenka CZK 320,- Kč/5 osob.
Celkem místa pro 30 osob, což je dáno rezervací v úzkorozchodce, z toho 15 osob pro školu z Chřibské.
Rybniště odjezd 9.40.
Varnsdorf přestup 32 min., odjezd10.29.
Zittau přestup 13 min., odjezd11.01.
Weisswasser příjezd 12.20.

Jdeme rychle k úzkorozchodce, odjíždí ve 12.50, napřed jedeme vláčkem do Kromlau a zpět, není čas ani vystoupit, je to v parku rododendronů, to se bohužel nedá nic dělat, pak se vracíme do Weisswasser a hned ve 13.50 jedeme do Bad Muskau, tam je čas od 14.25 do 16:30, tedy 2 hodiny a v 16:30 jedeme zpátky do Weisswasser, kde jsme v 17:05.

Přechod zpět k vlaku:
Weiswasser odjezd17.36.
Zittau příjezd18.57.
Zittau odjezd19.30.
Rybniště příjezd20.06.

Přihlášky na e-mail: jiri.rak@ceskesvycarsko.cz, tel.: 775 552 792.


10. 6. 2017 Pohádkový les – 32. ročník


JDEME S NOVOU
Kde: náměstí v Krásné Lípě – vestibul A Aparthotelu Lípa
Kdy: start 8 – 10.30 hod., ukončení v 15.00 hod., vyhlášení soutěže o nejlepší pohádkovou bytost v 15.30 hod.
Trasy: 2 km městským parkem, 7 km parkem a lesem po zpevněných lesních cestách (i tato trasa je vhodná pro rodiče s kočárky
Startovné: 30 Kč pro děti i dospělé
Značení: zalaminované dětské obrázky, textilní značení
Odměna: diplom, upomínkové předměty, sladkosti, výtvarné dílny zdarma. Skákací hrad zdarma pro děti, které se zúčastníky pochodu doloží to účastnickým listem.
Bližší informace: na informační tabuli před startem a na prezentaci účastníků
Partnerem pěších tras je televize Nova, která pro vás v cíli přichystala upomínkové překvapení.
Konání akce umožnil podnik Lesy České republiky, s.p.

Doprovodný kulturní program na Křinickém náměstí:
      7.30-12.00 reprodukovaná hudba
    10.00-15.00 výtvarné dílny pro děti
    10.00-17.00 atrakce pro děti včetně skákacího hradu
    12.00-12.15 šermíři – Svobodní rytíři
    12.25-12.35 mažoretky – Rebelky
    12.40-13.15 kapela K-Band
    13.20-13.30 mažoretky – Rebelky
    13.40-13.55 šermíři – Svobodní rytíři
    14.00-14.30 loutkové divadlo Rolnička
    14.40-15.25 kapela K-Band
    15.30-16.00 vyhodnocení a odměnění pohádkových bytostí
    16.00-17.00 kapela K-Band


1. 7. 2017 České středohoří – okolí Třebušína
Vzhledem k návštěvě u našeho družebního klubu ve slovenských Práznovcích u příležitosti 10. výročí jeho založení, překládá se výlet v Českém středohoří – Třebušín, Panna, Trojhrana, Kalich na tento náhradní termín. Podrobnosti budou časem dodány.


6. – 9. 7. 2017 II. medzinárodný letný zraz turistov – Duchonka
Upřesnění 7. 4. 2017:
Došlo k podstatné změně délky trvání zájezdu - 6. až 9. 7. 2017. (Přihlásilo se 20 místo plánovaných 43 lidí.)
Pro všechny doprava autobusem 1 400 Kč.
Ubytování v penzionu Fortunáta společně s Moraváky a vedením ústředí KČT. Moraváky budeme brát autobusem při cestě na sraz i zpět.
Cena ubytování a stravování bude jednotná pro všechny účastníky. Ubytování celkem 1 311 Kč. Stravování polopenze 1 008 Kč (možnost jen snídaně za 420 Kč).
Všichni budou mít vyrobené na sraz propagační tričko za 265 Kč (napsat velikost).
Cenu zájezdu 4 000 Kč zaplatit do 20. 4. 2017 převodem na účet klubu: 182854970/0300, variab. symbol: datum narození ve tvaru DDMMRRRR, spec. symbol: 06112017 (nepovinné), konst.symbol: 08 (nepovinné). Do zprávy pro příjemce napište celé své jméno! Uvedené údaje poslouží pouze ke spárování plateb za zájezd a k vytvoření seznamu ůčastníkú zájezdu.
Do 20. 4. 2017 nahlásí každý účastník Mikuláši Peterkovi na tel.: 602 482 239 nebo na e-mail: mikulas.peterka@seznam.cz:
příjmení, jméno, datum narození, členské číslo KČT, ulice, č.p., město /obec/, mobil, e-mail, druh stravování a požadovanou velikost srazového trička.

Stránky srazu jsou: http://duchonka2017.rrkstto.sk/sk.


15. – 22. 7. 2017 15. ročník Cyklo Žďárské vrchy
Aktualizace 7. 3. 2017: cena ubytování 850 Kč/den + asi 8 Kč/kWh, obojí včetně DPH.
Proti všem předchozím ročníkům jsem musel změnit termín, a to vzhledem ke klubovému zájezdu na II. medzinárodný letný zraz turistov – Duchonka, viz výše.
Letos budeme ubytováni, po zvažování jiných lokalit, opět na chatě u rybníka Řeka. Chata je v lese asi 200 m od rybníka. Mapa je zde. K dispozici je kuchyňka, sprchový kout, WC, "společenská místnost" a v patře dvě ložnice pro celkem 8-10 lidí.
Přihlášky prosím SMS na tel.: 737 420 960 nebo na e-mail: j.tomiska@gmail.com. Děkuji.


11. – 13. 8. 2017 35. ročník Skalní hrádky Labských pískovců
Trasy 4 až 100 km, plavání, cyklo, běh maminek s kočárky a možnost plnit podmínky IVV. Akce byla letos poprvé zařazena do Česko-slovenského poháru v ultratrailu (CSUT) s trasou 106 km.
Německá verze propozic zde.


18. – 27. 8. 2017 Východní Slovensko a Polsko
Upřesnění od Jiřího Raka 24. 2. 2017:
Zájemci hlaste se u vedoucí akce Jiří Rak, tel.: 775 552 792 nebo na e-mail: jiri.rak@ceskesvycarsko.cz do 15. 3. 2017.
Po přihlášení dostanete informaci k zaplacení zálohy 4 500,- Kč. Zbylá platba 3 000,- Kč do 15. 6. 2017.
Kdo se rozmyslel a nepojede, prosím sdělte mi to hned.
Odjezd:
21.30 z Děčína autobusového nádraží, dispečink
22.30 z Krásné Lípy, náměstí, stanice linkových autobusů
Noclehy ve dvoulůžkových pokojích, se snídaní a večeří:
Čtyři noci ve Staré Lubovni, hotel Familia. Čtyři noci v Humenném, hotel Alibaba, dvoulůžkové pokoje.
Výlety: Pieniny, Beskid Sadecki, Čergov, Vihorlat, Poloninské Karpaty. Túry cca 15 – 18 km, převýšení 500 – 800 m, lesy, výhledy.
Návrat: 27. 8. odjezd v neděli ráno, přes den zpět.

V ceně je: doprava autobusem asi 2 300 km tam a zpět, na túry i po túrách + 2 hotely, druhý hotel v Humenném výrazně dobré kategorie asi i s wellness + průvodce.
V ceně není: vstup na pltě, do hradu Stará Lubovňa, do skanzenů v Lubovni, Svidníku a v Humenném, do muzea v Humenném, Medzilaborcích, do kostela v Bardejove.
Doporučuji minimálně 100 – 130 EUR + 50 – 100 zlotých na osobu a pobyt. V této sumě je zahrnuto cca 50 zlotých na plavbu na pltích).
Podrobný program je zde.

Již proběhlo
21. 5. 2017 Z Hamru na Stříbrník
Fotografie:
Mikuláše Peterky
(část) Ilony Řechtáčkové Líby Šaferové
(ze 7. a 21. 5.)
Z Krásné Lípy jsme vyjeli v pěti a na Mejtě se k nám připojila rumburská základna s jiřetínskou Libuškou. Takže nás celkem bylo devět zážitků chtivých natěšenců a tradičně maskot Betynka. V Hamru jsme vzali útokem íčko, pak nás Jitka přivítala na výletě a hned zase kolovaly vynikající koláčky.
Vypravili jsme se po zelené značce podél kempu na Útěchovice, cestou jsme míjeli bývalý mlýn a papírnu, z velké části už v novém kabátě. Vzápětí se otevřela žlutozelená panoramata se zalesněnými kopci, kterým vévodil třpytící se Ještěd. Hezký pohled byl i na dva krásné koníky, sestupující od Stříbrníku. Po krátkém stoupání loukami jsme se dostali do lesa a při prvním možném posezení na kládách jsme posvačili. Posilněni jsme vyrazili k blízkému cíli.
Pod Stříbrníkem je dřevěná chatka s teráskou, na jejímž kraji jsou patrné základy kdysi možná i většího objektu. Patrně se o to místo nikdo nestará, zanedbanost byla víc než viditelná.
Abychom se mohli pokochat i pohledem na zvláštnost Stříbrníku, což je takový čedičový výrazný troujzub (s malinkým trochu splývajícím čtvrtým) se sloupcovitou odlučností, museli jsme to trochu obejít. Když foťáky docvakaly, vrátili jsme se na výstupovou cestu. Bylo tak nějak trochu i po čtyřech, ale nahoře to opravdu stálo za to! Mne ty krásy vždycky až dojímají a určitě mi pomáhají „smáznout disketu“, když mi straší něco v hlavě. Nejvýš se vypravil Jarda, až jsem se bála na něj podívat, natož ho oslovit, a sám přiznal, že dolů to bylo horší.
Všichni jsme se na té malé ploše uvelebili, nechali se pohostit Libušky nadýchanými sladkostmi, dorazili jsme Lenky domácí ředkvičky a dali si lůček ořechovky. Výhledy skvostné, počasí nám přálo. Na vrcholu byly patrné zbytky asi někdy zábradlí a nebude dlouho trvat a výhledy zmizí za přebujelou vegetací. Už teď je vidět podle různých propagačních materiálů, jak se i ten skalní majestát ztrácí a obrůstá.
Opatrně jsme slezli ze skály dolů a stejnou cestou jsme se vrátili do Hamru. Celkem jsme utrajdali necelých 10km. Naše loňská oblíbená a šmakózní hospůdka je k pronajmutí, tak Jitka zarezervovala na oběd stůl v hotelu Pacifik. Každý jsme si vybrali podle chuti, někdo se popral s velkou porcí, jiný ji zvládl s lehkostí, další se o jednu rozdělili, protože toho bylo opravdu hodně a dá se říct, že i za rozumné ceny. Pak byly trošku problémy s kávičkou – u koho objednat a mlíčko v nedohlednu, ale vzápětí se snížila viditelnost a hlavně dost velký zápach, zvědavost mi nedala – prý jim chytla pánev. Ten moment jsem si uvědomila, že čerstvý olej jen tak nechytí a ani jsem nechtěla pomyslet, v čem plavaly mé řízečky a už si nepřeju dnes nic jiného, než aby moji pánev urychleně opustily!
Ještěže jsem to venku hned přeléčila za korunu z flašky, prostě není nad to vypálit červa. Mezitím měla v autě Betynka nehodu, což pro Jitku s plným břichem oběda při uklízení vypadalo asi na další nehodu. Další cesta už pro Betynku proběhla díky Mikšově konejšení bez ztráty kytičky. Ještě jsme byli natěšení na zastávku v Jablonném v Podještědí s příslibem, že vylezeme na věž.
Nachází se u bývalého kostela Narození Panny Marie, který byl skoro vším a nevím, jestli rád jako Neruda. Byl v něm pivovar, pak i škola a asi měl kliku, že unikl ledku nebo prasatům. Absolvovali jsme 176 schodů, dílem točitých a dílem širokých, do vyhlídkové výšky 30 metrů. Kochali jsme se výhledy do dáli i na město a Baziliku, oběhli jsme to několikrát a pořád jsme objevovali něco nového. Jen nás zklamalo, že sice ve městě na dvou komínech jsou čápi, ale ti na komíně hned pod věží asi už toho lidského očumování jejich nejintimnějšího soukromí měli dost a odstěhovali se.
Ještě jsme zvědavě nakoukli do baziliky sv. Vavřince a sv. Zdislavy, je krásně vyzdobená a fascinuje 50 metrů vysoká kopule. Zapálili jsme svíčky, přispěli do kasičky a měli jsme i štěstí, že se tam procházel bratr Dominikán, který mi zodpověděl, co mne zajímalo, a jako bonus mne upozornil na ozvěnu pod kopulí – vzal modlitební knížku a prstem do ní klepl, šla jsem skoro k zemi, to bylo jak výstřel.
Venku nás vcucnul stánek se zmrzlinou a opět se potvrdilo, že oči by chtěly, ale břicho už stávkuje – přísahám, že velkou si nedám několik let a jsem ráda, že jsem nedopadla jako Betynka. Na náměstí jsme se rozloučili s osádkou Jardova auta a cestou jsme se ještě stavili na Mejtě okouknout kytičky. Nakonec nakoupil jen Mikša, sprdnul nás, že zachraňoval nákupní čest a jednu chvíli se to rýsovalo, že nacpe do auta i dost velikého vodníka – původně stál asi šest stovek, ale protože měl díru v zádech (no vlastně je neměl), tak mu ho cpali za dvěstěpáďo a nekup to!
V Krásné Lípě jsme výlet ukončili úplně, Jituš jela směr Kamenná Horka a mne Lenka zavezla až před branku, abych se náhodou ještě někde nezasekla.
Tak moc a moc, Jituš, děkujeme za krásný den, příjemné počasí a bolí mne víc pusa od smíchu než nohy od výšlapu, a tak je to správně.
Ilona Řechtáčková

20. 5. 2017 Za kvetoucí měsíčnicí
Fotografie:
Mikuláše Peterky
Dnešním pochodem Za kvetoucí měsíčnicí jsme chtěli podpořit spolupráci mezi naším klubem a městem Kamenický Šenov. U mne i milá "povinnost", protože tu bydlím.
Organizačně byl pochod dobře připravený,při prezentaci to šlo rychle a od startu v kulturním domě v Kamenickém Šenově nás na první kontrolu pořadatelé odvezli historickými autobusy, které jezdily kyvadlově a čekání bylo minimální. Autobusy převážely účastníky na trasy 3, 6 a 12 km, šenovská lokálka na 22 a 52 km.
První kontrola byla na Křížovém buku, odkud vedly všechny trasy za rozkvetlým pokladem. Kvetl, drobná fialová kvítka byla všude a sluníčko jim dávalo kouzlo. Na naší trase 14 km byly celkem čtyři kontroly a prošli jsme se sice malou, ale krásnou částí Lužických hor. Počasí vydrželo, a tak odměnilo organizátory za výbornou přípravu celé akce.
Celkem se pochodu zúčastnilo 747 účastníků, což je výborné číslo. V cíli dostal každý pochodník pamětní list, náramek a mýdlo od jednoho ze sponzorů. Byly zde vidět všechny věkové kategorie, a ani rodiny s kočárky se nevzdávaly, i když terén byl někde krkolomný. Na své si přišli i cyklisté, pro které byly připraveny trasy 42, 60 a 82 km.
Panu Kožíškovi velké díky za znovuobnovení tohoto pochodu. Zde jsme se mohli přesvědčit, že pochody mají velkou zelenou zejména jako jednodenní akce.
Jitka Štraubová

20. 5. 2017 41. ročník pochodu Severní stopou
Fotografie:
Jana Tomišky
Vzhledem ke zdravotní indispozici jednoho člena výpravy, jsme si dovolili obohatit trasy Severní stopy o autoturistiku. Po prezentaci jsme přejeli do Lipové, u Zámeckého rybníka jsme se zastavili u labutě a kačeny, které hledaly něco na přesnídávku, prošli se již upraveným parkem a posmutněli při pohledu na zdevastovaný zámek. Příroda je mocná čarodějka a nemůže se na tu hrůzu asi už dívat, a tak zámek pomalu zarůstá náletovými listnáči.
Od zámku jsme vyrazili po modré značce ke kapli sv. Jáchyma na kopci Jáchym. Mírné stoupání lesem plným štěbetání různých opeřenců bylo oddychové a výborné na nervy. Nad loukou jsme zahlédli kroužit i luňáka s typickým ocasem ve tvaru V.
Po asi 2,5 km jsme byli u kaple. Nu, byla v o něco lepším stavu než zámek - měla ještě jakous takous střechu. Její oprava se snad již blíží - u kaple je zřejmě Boží hrob, na jehož záchraně se již s viditelným výsledkem pracuje - nová střecha, zárubně u dveří. Okolo kaple bývala křížová cesta, kterou připomínají jenom její části vyrovnané na zemi. Ale i na ní se pracuje. Zatím jsou na okolních stromech malé, jednoduché obrázky s jednotlivými zastaveními, ale také jsou již připravené nové základy pro nová zastavení křížové cesty. Místo působí velmi klidným a vyrovnaným dojmem...
Cestou zpátky jsme u zámku zastihli pracovníka, který se stará i rozsáhlý park (je v něm mj. již vysázeno mnoho stromků, které budou časem tvořit bludiště), ale začíná s kolegou i opravovat vnitřek zámku. Nechci je podceňovat, ale bylo by třeba nasazení mnoha desítek zedníků a pod., aby dali zámek alespoň do stavu, kdy by neohrožoval kolemjdoucí. V Lipové jsme se ještě stavili u Infocentra, kde je v zahradě pěkná přehlídka mnoha druhů kamenů z okolí.
Dalším naším cílem byla původně rozhledna Unger, ale protože i přes příslib vedoucímu pochodu nebyla zpřístupněna, jeli jsme o kousek dále k rozhledně Gözinger Höhe. Pochopitelně jsme se nejdříve stavili u "naší" lípy přátelství, kterou členové našeho klubu vysadili spolu s turisty z Neustadtu v roce 1992, tedy před 25 lety. Lípě se daří, vyrostla do výšky i do šířky. Tak ať zdárně pokračuje.
Na rozhledně pěkně foukalo, ale rozhledy byly hezké, jenom až moc žluté – samá řepka. Rozhledna je volně přístupná, jenom u vstupu na schody je kasička na dobrovolné vstupné.
Čas se nechýlil, a tak jsme přejeli do cíle pochodu, který byl na tradičním Čtverci. Dobrou náladu, kromě výletního počasí, podporovaly stánky s občerstvením i živá hudba skupiny Srdíčko. Poseděli jsme a popovídali i s našimi německými přáteli – Kristýnou s mužem a krátce i s kamarády z polské Lubaně.
Akci měl Jarda Leksa opět velmi dobře zorganizovanou, vybrané trasy se určitě účastníkům líbily. Poprvé si mohli v rámci pochodu projít i novou žlutou z Dolní Poustevny nádraží k Solnému sloupu a dále na německé straně na rozcestí s modrou nad Rugiswalde a po ní až k rozhledně Unger. A účast 1 587 pochodníků při nepříliš dobré předpovědi počasí, hovoří za vše. Tak ať se, Jardo, daří i nadále.
Jan Tomiška

13. 5. 2017 Kulaté narozeniny Jiřího Raka
Fotografie:
Ilony Řechtáčkové
V sobotu 13. 5. oslavil náš člen Jiří Rak své životní jubileum se svojí rodinou, přáteli a pozvanými hosty v penzionu na Stodolci v Dolní Chřibské.
Jirko, přejeme Ti za náš turistický klub ještě jednou hodně zdraví, štěstí, pohody, pracovních a osobních úspěchů a s námi ještě hodně společných turistických akcí a výletů.
Mikša Peterka

11. 5. 2017 Z přípravy Pohádkového lesa
Fotografie:
Ilony Řechtáčkové
S propagací Pohádkového lesa se finišuje. Od 7 hodin ráno Pavel Podhorský a Mikša Peterka montovali s Technickými službami na náměstí propagační figury – krále a čarodějnici. Technické služby navíc ještě dávaly nad hlavní silnici nové bannery Pohádkového lesa. Dnešní dopoledne ještě Jitka Peterková upravovala na Techníckých službách velký propagační poutač, který bude připevněn na balkon jednoho domu na náměstí.

5. – 7. 5. 2017 Za krásami západních Čech
Fotografie:
Věry Hernychové Iva Šafuse
Z Krásné Lípy jsme vyjeli za sychravého rána, zato na minutu přesně, časový harmonogram je dodržován po celou dobu zájezdu. Všichni respektujeme a jsme na daném místě vždycky včas.
Ubytování v penzionu Hestia nás mile překvapilo, na pokojích bylo útulno, nechyběla televize, sociálky čisté, v kuchyňce vše potřebné k rychlému občerstvení. Připravit si snídani s čerstvým pečivem nebyl problém, obchody v okolí byly dostupné. Do Bečova nad Teplou odjíždíme podle plánu v jedenáct hodin dopoledne.
Přivítají nás otec a syn Šindelářovi, členové KČT. Otec ing. Vlastimil Šindelář pro nás zajistí občerstvení v areálu botanické zahrady. Na výborný guláš a řízné pivo budeme určitě vzpomínat.
Bečovská botanická zahrada, jejíž rozloha je 9 hektarů, navazuje na historii areálu vybudovaného na počátku 20. století a patří mezi nejvýznamnější historické zahrady v Čechách. Ing. Jiří Šindelář se nám až do večera věnuje, provází nás po okolí Bečova, seznamuje nás se zajímavými místy kraje. Odpoledne navštívíme zámek Bečov nad Teplou, s relikviářem sv. Maura. A zážitek je to úžasný. V Bečově zajdeme ještě k židovskému hřbitovu, na Zlatý vrch a na vrch Šibeniční.
Autobusem dojedeme do města Krásno se žulovým kopcem Homole, někteří zdolají, ostatní si všímáme odlišnosti od našich pískovcových skal. V letech 1933 – 1935 byla na Krásenském vrchu postavena rozhledna, která je zajímavá zejména vnějším spirálovitým schodištěm. Rozhledna je vysoká 25 metrů, po vystoupání 120 schodů se nám nabídne poutavý výhled na Slavkovský les, Tepelskou vrchovinu, Krušné a Doupovské hory.
V louce přecházíme přes zachovalé koryto Dlouhé stoky, která měří 24 km a pochází ze 16. století. Kanál sloužil pro plavení dřeva a zásobování cínových dolů vodou. Ještě zajdeme k Otročínské studánce a ochutnáme její výbornou vodu.
Do Karlových Varů projíždíme za tmy po silnici, která vede nad osvětlenými lázeňskými domy a naskytne se nám úžasný pohled z ptačí perspektivy. A pak dobrou noc, ráno vyrážíme už v osm hodin.
Sobotní dopoledne začíná na rozhledně Diana. Rozhledna byla postavena v letech 1912-1914. Věž je vysoká 40 metrů, my se na její ochoz necháme vyvézt výtahem. Díváme se na město Karlovy Vary, Krušné hory s Klínovcem, Slavkovský les …..
Procházíme oborou sv. Linharta a z pozorovací lávky sledujeme divoká prasata se selátky. Blízko nás se pase i stádo daňků. U rybníčku Linhart se nasvačíme a pokračujeme ke kapličce sv. Linharta, prohlédneme si i zbytky, obvodové zdi románského kostela sv. Linharta, který byl založen už v roce 1246. Stihneme malé občerstvení v cukrárně a spěcháme do muzea Becherovky, kde máme zajištěnou prohlídku. Průvodkyně nás seznámí se zajímavými exponáty, vidíme skleněný rozvod likéru, přivoníme si ke směsi koření používaného do likéru. Podíváme se na zajímavý reklamní film, na závěr nás čeká ochutnávka tří druhů likérů. Odpolední individuální program využíváme každý podle svých představ. Někteří zavítají do zámku v Doubí na výstavu vánočních ozdob.
A protože právě probíhá zahájení lázeňské sezony, sledujeme průvod městem s králem Karlem IV. na koni v čele průvodu s celou svou družinou. Večer přesně v sedm hodin nasedáme před hotelem Richmond do autobusu a pomalu se cestou na ubytovnu loučíme s centrem Karlových Varů.
V neděli jako první navštívíme kostel Nejsvětější Trojice založený v letech 1692-1712. Počátkem 21. století prošel kostel rekonstrukcí. Další zastávkou je zřícenina hradu Andělská hora. První zmínka o hradu je z roku 1402, nejstarší zachovanou částí je čtyřhranná věž. Z hradu jsou krásné výhledy na krajinu Slavkovského lesa a Doupovských hor. Po sestoupení z hradu se společně vyfotíme a rozdělíme se na dvě skupiny.
První odjíždí autobusem do Dubiny, druhá část vyráží do Dubiny pěšky. Cesta vede po loukách i lesem. V zaniklé osadě Stichlův Mlýn se zastavíme u obnovené kapličky Panny Marie z roku 1851.
Cestu si zkrátíme po neznačené cestě, a když narazíme na místo, kde prudký potůček nemá místo na přejití, pobavíme se vymýšlením možností k jeho zdolání. Nakonec přejdeme skoro suchou nohou všichni. Obešli jsme Šemnickou skálu, která je součástí stejnojmenného přírodního parku, který byl vyhlášen už v roce 1933.
Z Dubiny vyrážíme už zase společně, projdeme kolem lesní kaple a blížíme se ke kamenné rozhledně Bučina, kterou nechal v roce 1880 postavit Heinrich Mattoni. Rozhledna je 11 metrů vysoká a cesta k ní nám dala pořádně zabrat.
Smutná procházka komplexem bývalých lázní Kyselka, jejich počátky sahají až do roku 1793. Budovy chátrají, chátrá i kdysi luxusní vila Mattoni. Největší slávu lázně zažily, když Heinrich Mattoni začal hlavní pramen stáčet do lahví a vyvážel minerální vodu do celého světa. V létě roku 2016 bylo otevřeno Muzeum, jehož expozice se soustředí zejména na Heinricha Mattoniho a historii jeho značky. Zajímavá prohlídka. Zajdeme k pseudorománské kapli sv. Anny, která byla postavena v roce 1884.
Autobusem dojedeme k Radošovskému mostu, který má pestrou historii, zažil mnohá vyhoření i následné rekonstrukce. Po rekonstrukci v roce 2003 byl most po dlouhých letech znovu otevřen.
Bývalý důl Rolava (Sauersack) – projdeme se mezi betonovými pozůstatky cínového dolu a nedalekého zajateckého tábora z 2. světové války.
Večeři máme zajištěnou v penzionu Selský dvůr. Po osmé hodině vyrážíme domů.
Veliký obdiv patří Jendovi Doudovi za perfektní přípravu celého zájezdu. Jendo, děkujeme za 3 krásné dny v okolí Karlových Varů. Helenka Doudová nás celou cestu s humorem jí vlastním seznamovala s místy, kterými projíždíme. Dík patří i Tobě, Helenko.
S úsměvem vzpomínáme na nedělní odpolední cestu autobusem, kdy se k Heleně přidal Ivo Šafus, oba se vtipně, věcně doplňovali a jejich informace byly super.
Věra Hernychová

5. – 7. 5. 2017 10. výročí založení KST Horňan Práznovce
Fotografie:
Václava Hiekeho Jana Tomišky
V rámci spolupráce tehdejší MAS Šluknov a slovenské MAS Svornost Nitranského kraje došlo při setkání 5. – 7. 5. 2011 z popudu turistického klubu KST Horňan k dohodě o spolupráci s naším KČT Krásná Lípa. Byla to šťastná volba a během šesti let proběhly vzájemné návštěvy jak činovníků, tak členské základny, vždy ve velmi přátelské atmosféře a poznávací a společenské akce tak přerostly v osobní přátelství.
Spřátelený odbor slavil 10. výročí, ke kterému pozval i naše zástupce. Přestože oslava byla v sobotu, tak na přání hostitelů jsme se sešli již v pátek. Před ubytovacím zařízením v Topolčanech nás naši kamarádi přivítali s krásnou kyticí pro Alenu a něco dobrého pití pro všechny.
Po ubytování a krátkém odpočinku nás přátelé převezli do Práznovců, kde byla druhá část milého přivítání. V nové pizzerii u slavnostně prostřené tabule nás očekával starosta obce. Při i po výborné večeři jsme si všichni hezky popovídali. Oba kluby mají to štěstí, že mají ve svých řadách starosty obcí, a bylo více než symbolické, že se mohli sejít. Večer rychle uběhl a nakonec nás hostitelé taxíky převezli na ubytování.
V sobotu v půl deváté nás přátelé čekali s auty, aby nám ukázali krásy svého okolí. První cesta vedla k památnému stromu, který má klub ve svém znaku a který je dominantou kraje – sekvojovci mamutímu. Obvod kmene má 432 cm, výšku 25 m, průměr koruny okolo 11 m a na Práznovce dohlíží již 76 let.
Další zastávkou bylo zahradnictví v Krušovcích-Hradu. Vzhledem k profesi obou starostů jim to bylo blízké, ale i pro ostatní to byl zajímavý zážitek. V pěkném prostředí se našel čas na kávu i něco k ní.
Následovaly termální lázně, které se nacházejí v regionu Horní Nitra na okraji města Partizánske, v části Malé Bielice. Jižně od nich se rozprostírá pohoří Tribeč a severně jsou to výběžky Strážovských vrchů. Do centra Partyzánského se z lázní dostanete autem za 6 minut. Lázně vznikly u vývěru slabě mineralizované léčivé vody, která má u pramene 43,6 °C. Příznivě působí na pohybové ústrojí, vegetativní systém a celkovou somatickou regeneraci organizmu.
Po relaxu v bazénech různých teplot jsme navštívili Mini Zoo Bojna. Nabízí přehlídku více než 120 zvířat 30 druhů ze šesti kontinentů. V ZOO jsou i dva rybníky určené k rybolovu. Zahrada je situovaná na úpatí Povážského Inovce, 44 km od Nitry. Závěrem poznávací části dne byl vynikající oběd v restauraci u Mini ZOO.
Mapa je zde.

V 17 hodin začalo vlastní připomenutí 10. výročí odboru KST Horňan Práznovce.
Perfektně zrežírované a důstojné oslavy začaly fanfárou a nástupem krojovaného mužského souboru. Za zpěvu státní a klubové hymny prošlo sálem defilé místního krojovaného souboru s prapory. Soubor následně předvedl své taneční umění. Po přednesení krátké zprávy o činnosti předsedou klubu, pokladní zprávy a zprávy revizní následovala diskuze. Byli přijati noví členové, oceněni členové výboru a předseda klubu. Náš klub dostal Čestné uznání za dlouholetou spolupráci. Vyvrcholením bylo ocenění od pana starosty „Pocta starosty“. Tuto cenu starosta udělil za 11 let pouze třikrát. Této pocty se krom předsedy hostitelského klubu dostalo i dvěma našim členům. Oficiální část byla zakončena krájením třípatrového dortu. Občerstvení bylo formou zabijačkových pochoutek. K pohodě a tanci hrála klubová hudba.
Pak nás už čekalo nedělní ráno. Ještě snídaně s přáteli, dojemné loučení ulehčené konstatováním, že se zase v červenci sejdeme na Mezinárodním turistickém srazu na Duchonce, který náš partner pořádá.
Václav Hieke

1. a 14. 5. 2017 Noví značkaři
Fotografie:
Václava Hiekeho
Doba, kdy měl náš odbor i osm značkařů, je minulostí. Tato pěkná práce v přírodě je i prací velmi prospěšnou, ale časově náročnou. Téměř pro každého, kdo vyrazí do přírody, je samozřejmostí, že hledá turistickou značku, která ho následně bezpečně dovede do cíle jeho putování.
Ale málo kdo se může pochlubit s tím, že potkal člověka s barvami, který značí cestu. Kritický stav krásnolipských značkařů se začíná lepšit. K Jitce Štraubové, která absolvovala školení v loňském roce, se letos přidávají noví zájemci. Začínajícím krokem abonenta značení je praxe v terénu pod vedením instruktora.
První značku symbolicky červenou si namalovala a absolvovala první tři kilometry na trase Horní Chřibská – Rybniště 1. května rodina Kolářových. Prokázali zručnost a pečlivost. Brzy by se z nich mohli stát členi značkařského kolektivu, který se stará o síť značených cest. Popřejme jim vytrvalost, na cestách pěkné počasí a mnoho hezkých zážitků z přírody.
Václav Hieke

28. – 30. 4. 2017 3 dny – 3 státy – 3 pochody
Fotografie:
Jany Králové Alexe Mihalíka Mikuláše Peterky Líby Šaferové Jana Tomišky
Na třídenní výlet do Polska a Jizerek se nás třemi auty vydalo 11 lidí a 1 fenka Betyna, v podstatě již stálých účastníků. Jenom pozorností Hanky jsme neodjeli bez Líby, na kterou vedoucí nějak zapomněl. Počasí moc přívětivé nebylo, ale k zastávce u vodní tvrze v Ruppersdorfu, užívané jako "škola misionářů", kde se nám dostalo i krátkého výkladu, nás neodradilo.
V nedalekém Herrnhutu jsme se po doporučení Alexe zastavili na starém hřbitově, na kterém nejsou klasické hroby, ale desky jsou položeny na úrovni terénu. Ze vzdálenosti několika desítek metrů je vidět jenom louka. Herrnhut (Ochranov)) byl založen roku 1722 německými potomky Jednoty bratrské z fulneckého kraje (Moravskými bratry), vedenými tesařem Kristianem Davidem, jimž k tomu poskytl své pozemky Mikuláš Ludvík hrabě ze Zinzendorfu. Na okraji jeho panství Berthelsdorf tak vznikla nová ves Herrnhut, česky pak Ochranov, a v něm Obnovená Jednota bratrská ochranovská. Uprchlíci sem přicházeli mezi lety 1722 až 1732. Pocházeli z různých regionů, kde byli katolíky perzekvováni. Mimo Ochranova byla přibližně ve stejnou dobu založena i obec Nowawes u Postupimi a Český Rixdorf v dnešním Berlíně (Wikipedie).
Po dobrých silničkách a pěknou krajinou jsme dojeli k Hagenewerde, vesnici na jižním okraji Berzdorfského jezera, které vzniklo zaplavením původního hnědouhelného dolu. Jezero má úctyhodnou plochu téměř 10 km2, max. hloubku 72 m a objem 330000000 m3. Návštěvník si může vybrat ze dvou velkých pláží se zázemím, velká placená parkoviště, 18 km dlouhou cyklostezku téměř okolo celého jezera a v širokém okolí již rekultivované haldy s rozhlednou. Vzhledem k roční době a počasí jsme vodu nevyzkoušeli, ale zastavili jsme u expozice věnované bývalému dolu – jednomu z velkých korečkových rypadel, které bylo jako jediné ze 16 (?) zachováno na povrchu.
Po projetí městem Görlitz a na polské straně Zgorzelcem jsme v poklidu dorazili až do Lubaně, kde jsme se přivítali s našimi dlouholetými polskými kamarády. Naše další cesta mířila do městečka Nowogrodziec. Přes náměstí jsme prošli až ke kostelu a velice rozsáhlé zřícenině bývalého kláštera Sester Majdalenek. Měli jsme štěstí, že jsme se díky Alexovi, který se dal do hovoru s přijedším knězem, mohli podívat do kostela. Kněz kostel otevřel a popovídal o historii.
Po několika málo kilometrech jsme se zastavili ve vesničce Gościszówě, kde jsme viděli tři velké zříceniny (renezančního zámku, sýpky a ?). Přestože tyto objekty jsou na seznamu Narodowego Instytutu Dziedzictwa, jsou naprosto neudržované a v žalostném stavu.
Další zastávkou měla být vesnička Niwnice, ale bohužel jsme asi inzerovanou zříceninu přehlédli, a tak jsme pokračovali plynule dále. Vzhledem k pokročilé době, kdy se začaly u několika účastníků projevovat abstinenční příznaky nedostatku kofeinu a nemožnosti najít vhodnou cukrárnu či kavárnu, jsme pokračovali do města Lwówek Śląski. Muselo to být dříve krásné historické město, ale nová paneláková doba znamenala jeho degradaci. Přesto jsme viděli mnohé dobře udržované staré budovy, části hradeb či věže. Sice jsme cukrárny našli, ale 9 míst nebylo v žádné, takže jsme se nakonec rozdělili a po kafíčku, někteří i po dortíčku, jsme se v pořádku sešli na náměstí, Alex s Monikou již čekali u aut.
Plánovanou zastávku u několika starých štol u vesničky Płoczki Dolne jsme vynechali a dojeli jsme až do Dělnického domu v Hejnicích, kde jsme si dali výbornou večeři. Večer jsme přejeli do Nového Města pod Smrkem, kde jsme se pozdravili s kamarády a poseděli, popovídali a někteří si i zatancovali při živé hudbě – zpěvačka, klávesy a tahací harmonika.
Počasí sobotního rána nebylo moc příznivé, ale po vydatné snídani z vlastních zásob jsme vyjeli auty na Smědavu, kde jsme se rozdělili nejdříve na dvě skupiny (jedna šla na Jizerku), zbytek pokračoval k Jizeře, kde se na Paulově pasece naše kroky opět rozdělily – více rozchození vyrazili na Polední kameny (a následně neplánovaně až na Frýdlantské cimbuří, viz dále), Honza s Janou k Čihadlům. Všichni jsme se hezky prošli, i když nejdelší trasa byla náročná, což bylo vidět zejména na Betyně. Všichni jsme také zažili docela pálivé sluníčko, sněhovou chumelenici a pod nohama místy i dost sněhu.
Večer jsme se sešli opět v Dělnickém domě s našimi kamarády Mirkem, Soňou a Jardou. Byl to vydařený večer, plný smíchu a dobré nálady.
Nedělní ráno bylo naprosto jiné, naštěstí – nebe bez mráčku a pálící sluníčko! Po snídani, úklidu a rozloučení s přívětivým a ochotným panem správcem jsme vyrazili auty opět na Smědavu, ale pokračovali jsme dále až do Josefova Dolu, s krátkou zastávkou na hrázi přehrady Souš. Plánovanou trasu k Protržené přehradě nakonec nešel nikdo, takže jsme se prošli všichni údolím Jedlové s jejími vodopády i vodopádky. Myslím, že to byl hezký závěr našeho třídenního putování.
Díky všem za účast, jenom mne mrzí, že ačkoliv byl program na všechny tři dny na stránkách snad 2 měsíce dopředu, nikdo, až na Líbu, nevznesl žádnou připomínku a vše se "řešilo" vždy až na místě. Domnívám se, že i případné problémy by se měly řešit přes vedoucího. Tak možná příště.
Jan Tomiška

Výlet na Polední kameny
V sobotu ráno vyjíždíme za pěkného počasí na Smědavu. V takovéto nadmořské výšce je sníh i v tuto jarní dobu normální, přesto to některé účastnice překvapí. Na trasu k Poledním kamenům (1006 m n. m.) z jedenáctičlenné skupiny vyrážíme jen čtyři (já, Mikša, Jitka st a Libuška). Ostatní na Čihadla nebo Jizerku. Sluníčko svítí, ale i přesto je terén mokrý, blátivý a o to na chůzi náročnější. Libušky hůlka připomíná po karambolu paragraf, ale Mikša ji vrátil do původního stavu.
Paulova paseka zůstala daleko za námi a my už zdoláváme Polední kameny, kde ještě místy visí malé ledopádky. Čeká nás nádherný výhled, který nemá chybu. Kocháme se. Sluníčko nám dopřává požitek, jakoby chtělo říci, že za chvíli bude vše jinak. Jen co začínáme svačit, začíná padat hustý sníh, přípomínající bílý závoj. Narážíme šátky, čepice a míříme k Frýdlantskému cimbuří (900 m n.m.). Cestou zapojujeme fantazii a hádáme, co nám jednotlivé skály připomínají. Tu psa, obličej či zubní stoličku. Na vrchol cimbuří není lehké se dostat. Přes velké kameny a kovový žebřík. Až na úplný vrchol to zdatně zvládla vedle Mikši i Líba s Jitkou st. Skvělý výkon. Gratulace. Já snad příště.
To už opět začíná chumelit s deštěm. Klesáme a vzápětí stoupáme, hodně kluzkým terénem k Černému potoku. Prošel revitalizací a i okolí s hmyzím domem stojí za pokoukání. Ten by se mohl stát součástí trasy pohádkového lesa. K Čihadlům se brodíme sněhem nesněhem. Kouzelné rašeliniště, mající v každou roční dobu svůj půvab. Na Knajpě využíváme sluníčka a občerstvujeme se. Kdysi to bývala ubikace pro lesní dělníky, dnes občerstvení v sezoně.
K cíli na Smědavu to už máme kousek. Ještě pokukujeme na Jizeru, ale vzhledem k času to necháváme na jindy. Na Smědavě už zbytek party nečeká, tak odjíždíme na zasloužený oběd do Dělnického domu. Mají sice už jen jelení guláš, zato velmi chutný. Ušli jsme 14 km v nelehkém terénu, který hlavně Jitka st a Libuška zvládly s mým obdivem. Užili jsme si i přes aprílové počasí moc hezký výlet.
Jitka Štraubová

22. 4. 2017 Vlakem do Míšně
Fotografie:
Jaromíra Petružálka


21. 4. 2017 Otevření Křinické cyklotrasy Krásná Lípa – Bad Schandau
Fotografie:
Mikuláše Peterky Jitky Štraubové
V pátek ve 12.30 to u OPS České Švýcarsko vypadalo na hemžení cyklistů, kteří se vydávají na cestu kolem světa, ale kdeže... I když!... OPS České Švýcarsko zahajuje tento víkend turistickou sezonu a začala dnes cyklovýletem "Otevření Křinické cyklotrasy".
Vyměnili jsme pohorky za kola a hurá do pedálů. Na náměstí nás bylo patnáct, chvíli to vypadalo, že šlápne do pedálů i pan starosta Kolář, ale kolo předal své ženě Martině. Podporu vyjádřil i senátor Zbyněk Linhart, který se po pár kilometrech z důvodů pracovního zaneprázdnění s námi musel rozloučit. K mání byla i čtyři elektrokola od Pavla Brabce z Rumburka, který působil i jako servisní technik.
Vyjeli jsme směr Kyjovské údolí, kde nám dělala krásnou společnost Křinice, ta, které se to vše týkalo. Projíždíme Zadní Doubicí, kdysi tu stávaly domy, dnes jen dva na německé straně. Kousek dál, opačným směrem než jedeme, je odbočka na Obere Schleuse, kde jezdí lodičky, stejně jako u nás v soutěskách. První poctivé stoupání nás čeká do Hinterhemsdorfu. Opravdu poctivý kopec. Uf, už jsme nahoře. Skvělý výkon ode všech, klobouk dolů před Maruškou, která bravurně šlapala celou cestu.
Po vydýchání se seznámíme s panem Klausem z NP Saské Švýcarsko. Vypráví nám historii Hinterhemsdorfu. Po pár metrech už na nás čeká v místním Haus des Gastes přivítání a dobrý čaj. Rozloučíme se a ujíždíme dále. Sjedeme na Wettinplatz na staré české silnici a pokračujeme na Bad Schandau.
Zastavujeme se u Marienquelle (Mariina pramene) a boudy, která sloužila v dobách, kdy se na Křinici plavilo dřevo. Je to opravdu pěkné místo, kde vidíte protékat čistou Křinici mezi úchvatnými skalami. Mám problém, co dřív. Zda koukat na cestu, či na tu krásu kolem. Vyhrává to druhé, takže mám krk jako žirafa. Ale stojí to zato. Na konečné stanici křinické tramvaje se s námi loučí Karl a společnost nám dělá Hans Petr, tiskový mluvčí NP Saské Švýcarsko.
Mrknutí na vodopád Wafferfall a souběžně s tramvajovými kolejemi přijíždíme do Bad Schandau. Zvládáme to dobře, do odjezdu vlaku do Rumburka máme ještě 20 minut. Společné focení, občerstvení a už se nakládáme s naší "výbavou" do vlaku. Máme zamluvený vagón jen pro nás a hodná paní průvodčí nám pomáhá uskladnit naše oře. Ochutnáváme něco dobrého na zub od Richarda Nágela a Mikši a je nám fajn. Dobře jsme se ve vlaku rozseděli.
V Rumburku nám ukázal pan Brabec své "království", včetně historického muzea kol a moštárny, a nám se už do sedadel ani moc nechtělo. Ale musíme a šlapeme do Krásné Lípy, převážné dosti vlhkým terénem lesními cestami pod Dymníkem a Skřivánčím polem. Do Krásné Lípy k OPS dojíždíme v 19.30 a po našlapaných 55 km jsme se rozloučili.
Děkujeme jak Jirkovi Rakovi i děvčatům Romaně a Daně, kteří již zůstali v Rumburku.
Byl to pěkný výlet a doufám, že se celá letošní sezona vyvede dobře a lidé budou jen spokojeni.
Jitka Šraubová

9. 4. 2017 Žehnání křížů v Lipové
Fotografie:
Václava Hiekeho Alexe Mihalíka
Poválečné vysídlení původního obyvatelstva mělo na krajinu neblahý vliv. Nikdy se oblast nepodařilo dosídlit. První přistěhovalci neměli ke krajině vztah, byly přerušeny místní tradice a zvyky. Zaniklo mnoho industriálních a obytných objektů, včetně budov občanského a kulturního vybavení obcí. Jedním z negativních důsledků výměny obyvatelstva byl dopad na drobné krajinotvorné sakrální prvky. Pokud nedošlo k fyzické likvidaci, tak vzhledem ke lhostejnosti k průběžné údržbě i vlivem povětrnostních vlivů došlo k postupné devastaci předmětných objektů.
Naštěstí v poslední době dochází ke změnám v myšlení společnosti. Vznikají nové tradice, obyvatele zajímá místní historie, uvědomují si, že i každá drobná stavba má svůj příběh. Obce za účasti patronů obnovují zaniklou infrastrukturu. Dlouhodobě se této aktivitě věnuje například Krásná Lípa nebo Dolní Poustevna, výrazně se připojila i obec Lipová.
Symbolicky na květnou neděli bylo za hojné účasti zájemců z Čech i Německa požehnáno v Lipové devět zrestaurovaných sakrálních objektů.
Ve 14 hodin přivítal před místním hřbitovem přítomné starosta obce pan Pavel Svoboda, slovo předal patronovi a zároveň průvodci Ing. Wernerovi Henschelovi, žehnajícím byl arciděkan R. D. Pavel Procházka ze Šluknova, administrátor Římskokatolické farnosti – děkanství Lipová.

Prvním zastavením byl Kunertův kříž (Kuners Kreuz), (1800).
Žulový sokl je osazen železným kovaným křížem, výzdobu tvoří plechové figury: Boží oko, ukřižovaný Vykupitel, Marie a Marie Magdalena, Smrtka a had. Na kříži je nápis „Otče, do tvých rukou vkládám svou duši“, na soklu je „Pro pravdu snášel naše nemoci a naložil si na sebe naše bolesti“. Na soklu je umístěný držák s lucernou. Staré jasany nahradily tři mladé vzrostlé stromky. Dříve se ke kříži konalo procesí na sv. Marka.

Druhým zastavením byl Kostelní kříž (Kirchen Kreuz)
Kříž se nalézá před lipovským kostelem. Původně zde stával dřevěný misijní kříž z roku 1749, ten byl v roce 1836 nahrazen současným litinovým, vsazeným do kamenného soklu.

Třetí zastavení bylo u patronů lipovského děkanského kostela sv. Šimona a sv. Judy. Apoštoly připomínají dřevěné sochy, které byly vytvořeny při dřevosochání v roce 2013. Jsou instalované v parčíku pod kostelem.

Socha sv. Josefa (Die Statue des hlg. Josef).
Čtvrtá zastávka byla u pozdně gotické pískovcové sochy sv. Josefa, kterou vytvořil velkošenovský sochař K. Riedl. Socha, která je prohlášena za kulturní památku, byla v roce 1898 přemístěna, aby uvolnila místo pro stavbu nové školy. Nové místo dostala naproti vzdělávacímu úřadu. Na soklu je nápis „Svatý Josefe, pros za nás!“. V roce 2012 byla v kostele nalezena kartuše, která k soše náležela a na které je nápis „Ke cti domu Davidova“. Po zrestaurování byla zpětně nainstalována k soše. Skulptura je doplněna třemi pyramidálními červeně kvetoucími hlohy.

Pátou zastávkou byl kříž U Pivnice (Das Bierhallen Kreuz).
Opět fortelný odlitek z Adamovských sléváren na Moravě. I když patřil k č.p.21, stojí mezi domy č.p. 137 a 302, a proto se mu také často říká Hessův kříž (Hessen Kreuz). Na kamenném soklu je nápis „Dokonáno jest“, na podstavci „Pochválen buď Ježíš Kristus“.

Šesté zastavení bylo u Ježíše na Janově mostě (Der Heiland auf Johannesbrücke).
Nejmohutnější a nejhezčí kříž se zlaceným Kristem dominuje obci. Místní divadelní spolek nechal zhotovit v roce 1850 kříž a zároveň zakrýt potok. Sokl zdobí mramorová deska s nápisem „Ježíš trpěl za nás a vám zanechává příklad následovat jej v jeho šlépějích“.

Sedmé zastavení nás čekalo u sochy sv. Jana Nepomuckého.
Socha zemského patrona Čech, vytvořená v 1. polovině 18. století, stála původně na Janově mostě. Zde ale trpěla provozem i silniční údržbou, a proto byla v roce 2004 přesunuta na nedaleký pozemek. V roce 2006 byla přeskládaná, jednotlivé fragmenty byly doplněny a pozlaceny. Na podstavci s lucernou je zvolání „Svatý Jane Nepomucký, oroduj za nás!“ Socha je vedena jako kulturní památka.

Osmé zastavení bylo u Kříže rybničního kováře (Teichschmieds Kreuz).
Kříž se nalézá u domu č.p. 32. V roce 2006 byl zrestaurován podstavec, vyroben nový kovaný kříž, který byl doplněný na plechu malovaným Ježíšem a nad ním tabulkou INRI. Pod ní je štítek s nápisem „Děkujeme Ti Pane Ježíši, který jsi za nás zemřel na kříži“. Na soklu je obnoven nápis: "Postůj můj milý poutníče! Hleď, co Ježíš pro tebe udělal! Pohlédni na jeho smrt a krvavý pot. Pak jdi a konej svou pouť!“.

Devátým zastavením je Černý kříž (Das Schwarze Kreuz).
Při silnici na Lobendavu po levé straně je mezi dvěma vzrostlými lípami do kamenného podstavce vsazený mohutný železný kříž s masivní figurou Ježíše. Kříž byl vysvěcen za přítomnosti svého donátora, starohraběte Franze Vinzenze Salm-Reifferscheidta, a jeho choti Johanny Marie hraběnkou Pachtou, 25. 7. 1829. Naproti stával dřevěný Červený kříž.

Do výčtu patří i desáté, poslední zastavení u Harfové lípy (Harfenlinde).
Při stejné silnici, jak je uvedeno výše, býval na kmenu lípy obraz Marie Pomocné. Lípa dostala své přízvisko po větvi, která zasahovala nad silnici a připomínala svým tvarem harfu. Lípa byla sice dávno pokácená, ale na stejném místě roste lípa nová a zdobí ji nový obraz, který namaloval místní občan a věnoval ho obci.
Václav Hieke

6. 4. 2017 Výjezdní seminář na Žitavsko
Fotografie:
Václava Hiekeho Mikuláše Peterky
Jednou z náplní činnosti destinačního fondu OPS České Švýcarsko je pomoci výjezdních seminářů metodicky seznamovat své členy s významnými cíli okolních lokalit. Získané poznatky mají účastníci možnost přenést na své cílové skupiny. V případě našich zástupců to jsou turisté a příznivci turistiky.
Poslední perfektně připravenou akcí byl výjezdní seminář v sobotu 7. 4. 2017 na Žitavsko.
Žitava leží severozápadně od česko-německo-polského trojmezí, poblíž soutoku Mandavy a Lužické Nisy.
Okresní město Žitava náleží do správního celku Löbau-Zittau. Z jeho bohaté historie je pro nás zajímavé to, že osadu založil český král Přemysl Otakar II. a roku 1255 ji povýšil na město. Žitava náležela až do roku 1635 české koruně, kdy byla v rámci Horní Lužice postoupena Sasku.
První zastávkou byly Květinové hodiny a zvonkohra, které se nachází při jižní stěně Bašty řezníků. Tvoří je bývalé věžní hodiny, jejichž ciferník je každoročně tvořen novými květinami. Poblíž je pak umístěna zvonkohra z míšeňského porcelánu, která každou půlhodinu hraje různé lidové melodie. Následovala návštěva městské radnice.
Novorenesanční radnice byla postavena podle plánů K. F. Schinkela (1791–1841) v roce 1840-1845. Vedením stavby byl pověřen architekt C. A. Schramm (1807–1869). U vchodu se nachází dvě velké pískovcové skulptury od sochaře K. G. Beyera. Levá ,Sophia, představuje bohyni spravedlnosti, pravá ,Themis, bohyni moudrosti. Padesát metrů vysoká věž na levé straně je upravený zbytek původní budovy radnice, která byla zničena požárem v roce 1757. Všechny zaujal impozantní interiér stavby s nádherným zasedacím sálem a vitrážovými okny. Na radnici nás přijal primátor města, seznámil nás s historií i současností Žitavy. Po předání propagačních materiálů následovala průvodcem vedená vycházka.
Díky své poloze na staré obchodní stezce mezi Čechami a Baltským mořem se město stalo centrem obchodu a průmyslu. O tom svědčí i nádherná městská architektura. Radnice, postavená v italském renesančním slohu, mohutné měšťanské domy, postavené na základech středověkých pivovarnických dvorů, sedmipatrový „Solný dům“ (jedna z největších sýpek v Německu), bývalý Františkánský klášter, množství barokních okrasných kašen.
Navštívili jsme farní kostel sv. Jana Křtitele (St. Johanniskirche), který byl založen kolem r. 1230 jako románská bazilika, později byl goticky přestavěn. V roce 1757, během sedmileté války, byl kostel téměř zcela zničen. Při velkém požáru města shořel včetně Silbermannových varhan, ale v roce 1770 byl znovu postaven. Kvůli statickým problémům klenby pro střešní konstrukci, díky níž se ve zdivu severní stěny a věže objevily trhliny a věž se naklonila (je znatelné dodnes), byla stavba několikrát pozastavena. Teprve 80 let po požáru dokončil stavbu podle plánů K. F. Schinkela C. A. Schramm. Oltářní obraz od W. B. Rosendala pochází z roku 1836. Roku 1843 získal kostel varhany od Jehmlicha z Drážďan s 55 píšťalami, které r. 1929 rozšířila žitavská firma varhan Schuster o dalších 28 píšťal. Pozoruhodný je kazetový strop v kostele. Gotická plastika sv. Václava, dříve umístěná na západní fasádě, se dnes nachází v městském muzeu. Kostel má 60 m vysokou věž, která je přístupná. Z věže je nádherný pohled na město, Lužické a  Jizerské hory, Hornolužickou vrchovinu.
Následovala prohlídka chlouby Žitavy, a to postního plátna.
Jako zázrakem se v Žitavě dochovala dvě jedinečná postní plátna. Zvyk zahalovat v kostelech celý oltářní prostor (tedy ne jen jednotlivé oltářní obrazy) v době mezi popeleční středou až po velikonoční týden velikým plátnem byl ve středověku velmi rozšířen. Textilie tak oddělovala věřící od liturgických obřadů konaných u oltáře. Půst očí tak doplňoval půst tělesný. Původně bílá nebo fialová plátna byla později opatřena obsáhlými obrazy s biblickým obsahem. Sloužila stejně tak vnitřní meditaci, jako i ilustrace křesťanské věrouky. Po reformaci jejich používání de facto skoro úplně vymizelo, a to jak v evangelických, tak i v katolických kostelech. Proto jsme mnoho těchto křehkých dokladů lidové zbožnosti pozbyli.
Malé postní plátno pochází z roku 1573 a jeho ústředním motivem jsou Arma Christi. (Kristovy zbraně). Jde o nástroje Kristova umučení, přičemž pro laika překvapivě mezi ně nejsou počítány jen předměty očekávané, jako hřeby, důtky, kopí a podobně, ale například i džbán, který použil Pilát, když si myl ruce, kostky, které posloužily zbrojnošům při hře o Kristův oděv, 30 stříbrných, za které Jidáš Krista udal, a též slavné turínské plátno. Seznam má celkem 32 položek. Toto morbidní téma, rozvedené na 12 m2 (poměr stran je 4:3) malého žitavského postního plátna, je v německých reáliích naprosto jedinečné a ojedinělé i světově, protože podobných pláten je celkem pouze šest.
Do neobyčejného kostela Svatého kříže, největší a nejvyšší jednosloupové stavby svého typu, návštěvníky z celého světa láká Velké žitavské postní plátno z roku 1472. Svými obřími rozměry 6,80 x 8,20 metrů patří k nejpůsobivějším ukázkám textilního umění západního světa. V Německu je zcela ojedinělé a patří zároveň k posledním dochovaným v Evropě. Devadesáti malovanými obrazy ze Starého a Nového zákona vypráví toto umělecké dílo biblické příběhy od stvoření světa až po poslední soud.
Dopolední část exkurze byla zakončena obědem ve výše zmiňované Solnici.
Žitavská úzkorozchodná parní železnice (Zittauer Schmalspurbahn) zahrnuje dvě trati: Zittau–Hermdorf a Zittau-Kurort Oybin/Kurort Jonsdorf. Saské státní dráhy neměly zájem stavět do těchto málo průmyslově rozvinutých obcí klasickou železnici. Proto r. 1888 vznikla v Žitavě soukromá společnost Zittau-Oybin-Jonsdorfer Eisenbahn-Gesellschaft (ZOJE), která o rok později zahájila stavbu úzkokolejné dráhy a na konci r. 1890 byla trať již oficiálně v provozu. ZOJE objednala 5 lokomotiv typu H V TK u firmy Hartmann v Chemnitz. V roce 1906 byla společnost zestátněna. Časem získala úzkokolejka velký význam pro cestovní ruch a Sasko se rozhodlo podporovat privatizaci dráhy. Roku 1994 byla založena společnost Sächsisch-Oberlausitzer Eisenbahngesellschaft, mbH (SOEG).
Ta roku 1996 převzala úzkokolejku a její provoz, včetně všech drážních budov a lokomotiv od Německých drah a provozuje ji dodnes. Již od  r. 1874 vznikaly na české straně plány o prodloužení trati z Jonsdorfu přes Dolní Světlou, Mařenice a Jablonné v Podještědí až do Mimoně. Nakonec však stavební inženýr Richard Müller navrhl jen napojení železnice z Žitavy na českou trať Česká Lípa – Varnsdorf. K zamýšlenému prodloužení ze Saska přes Žitavské pohoří až do Mimoně nikdy nedošlo.
Úzkokolejná parní dráha, místními nazývaná Bimmelbahn (vlak beze spěchu), jezdí podle normálního jízdního řádu, v sezoně je několik spojů přidáváno kvůli turistům. Desetikilometrová jízda z Žitavy do  Lázní Oybin trvá zhruba 45 min a svézt se při ní můžeme za krásného počasí otevřeným vyhlídkovým vagonem nebo jedinečným barovým vozem. V roce 2016 dostaly osobní vozy původní nátěr zelenou barvou a byly vybaveny původními dřevěnými lavicemi. Také orientační tabule na  nádražích v Žitavě, Bertsdorfu, Oybině a Jonsdorfu se stkví v původní podobě ze začátku 20. stol.
Na nádraží v Oybině je pak možné navštívit malé muzeum o historii Žitavské úzkokolejky.
Rozchod kolejí je 750 mm. K přepravě je možné využít jízdenku Euro-Nisa-Ticket ( dříve LIBNET).
Naši odpolední cílovou zastávkou bylo letovisko Oybín. Na nádraží nás čekal p. starosta s místní dobově oděnou průvodkyní, ač se jmenovala Brunhilda, místní jí familierně říkají Bruny. V místním infocentru, kde nás čekalo malé občerstvení a propagační materiály, jsme se dozvěděli o místním cestovním ruchu a o místních turistických zajímavostech. Též zde byl prostor pro vlastní prezentaci a navázání kontaktů.
„Bruny“ nás provedla a seznámila s horským kostelem (Bergkirche). Je to luteráský farní kostel postavený v letech 1709–32 na svahu pod někdejším hradem a celestinským klášterem. Prostá stavba ve stylu saského protestantského baroka má originálně dochovaný interiér se dvěma řadami empor s malovaným zábradlím.
Autobus nás přepravil kolem Kelchsteine, což je pískovcový útvar, který se nachází nedaleko česko-německého hraničního přechodu v Krompachu v Žitavských horách u silnice vedoucí z Oybinu do obce Lückendorf. Tvoří ho skupina zvětralých skal ve tvaru kalicha. Jejich specifické zabarvení má na svědomí oxid železa. V Lückendorfu jsme se pokochali pohledem na kopce s Ještědem a Hvozdem. Následoval kilometrový vyhlídkový okruh nad Jonsdorfem, kde nás čekal historický motorový úzkokolejný vlak a cesta do Žitavy a návrat do Krásné Lípy.
Článek by měl být výstupem z exkurze a měl by motivovat naši cílovou skupinu k návštěvě popsané lokality. Případní zájemci mohou získat od účastníků podrobnější informace.
Václav Hieke.

2. 4. 2017 Dubské Švýcarsko – okolí Holan
Fotografie:
Alexe Mihalíka Ilony Řechtáčkové Jitky Štraubové Míly Wisinové
Nedělní výlet s Jirkou Rakem nás zavedl na Českolipsko. V České Lípě se nás sešlo celkem patnáct, včetně dvou děvčat z Ústí nad Labem a navíc i tři chlupáči. Vlak na Kravaře byl plný, krásné počasí zvalo k výletům. Naší výstupní stanicí byly Stvolínky. Tam nás Jirka seznámil s plány dnešního dne. Po domluvě vybíráme trasu kolem Holanských rybníků.
Jitka Štraubová st. naprosto skvěle vypráví o místech, kde prožila dětsví, cestou vlakem ukazuje i svůj rodný dům. Zaslouží velkou pochvalu. Celou cestu byla perfektní vypravěčkou i průvodkyní. Zná každé zákoutí, cestičku a dům. Procházíme Stvolínkami, míjíme kostel a místní zámek, obklopený místy lešením. Vypadá to, že i jemu se blýská na lepší časy. Chvilku šlapeme po silnici, abychom se dostali k prvnímu pěknému místu – vyhlídka Smrtka. Trochu morbidní název pro tak romantické místo s rybníkem, který se jmenuje Koňský.
Pokračujeme okolo sochy Jana Nepomuckého, který tiše na vše dohlíží, po červené do Malého Boru. Nacházíme tam Hrázský rybník (dle Jitky se mu říkalo i Mlýnský – to proto, že tam kdysi stával velký mlýn, údajně až se čtyřmi mlýnskými koly). Opodál je nově opravený přepad s mostem a sochami. Romanticky působí i cca čtyřmetrový vodopád s jeskyní a tůní. A poblíž, u kamenného mostu, svačíme.
Po příjemné pauze pokračujeme na zříceninu Vítkovec. Celou cestu je výhled jak na holanské rybníky, tak na Vlhošť a Ronov, kam jsme původně měli také zamířeno. Kulisa obou kopců nad mozaikou rybníků v nás vyvolává nadšené vzdechy. Sluníčko opravdu ukazuje svou sílu, a proto jen tiše závidíme Betyně a Bessy, které dovádějí ve vodě.
Ze zříceniny míříme do Holan. Zde na náměstí v hospůdce Na Rychtě někteří obědvají, ale pivečko pěkně zašumí snad do každého. Tři zůstávají.
My ostatní se vydáváme do Zahrádek. Cestou vidíme v dáli zámeček Vřísek, bohužel v žalostném stavu, a zbytky tvrze Jiljov, kam se zvědavě vydáváme. Další pěkné místo na naší trase. Pak již lipovou alejí do Zahrádek, krátké pokoukání na zámek, schlazení zmzlinou a autobusem zpátky do České Lípy.
Pan řidič byl srandista a vtipálek. Málokdy se vidí tak dobře naladěný člověk v pracovním procesu a ještě v neděli. V České Lípě děvčata z Ústí, díky zpoždění, chytla spoj, někteří i na Rumburk. I zpoždění se někdy vyplatí.
Viděli jsme krásu holanských rybníků – mimo Koňského a Hrázského i Dolanský či Milčanský (zvaný též Velká nohavice) a novozámecký. Krása.
Byl to jeden z krásných dnů a výletů. Díky Jirkovi Rakovi za organizaco výletu a Jitce Štraubové st. za moc pěkný výklad. Chyběli nám někteří kamarádi, hlavně Mikša s Jitkou, tak se na ně budeme těšit příště.
Mapka je zde.
Jitka Štraubová

1. 4. 2017 Bad Schandau a stolové hory
Fotografie:
Alexe Mihalíka Jaromíra Petružálka Míly Wisinové
Na sobotní výlet se nás sešlo ve vlaku pouze 5. Po příjezdu do Bad Schandau jsme nejdříve navštívili v Domě Saského Švýcarska burzu cestovního ruchu, kde jsme pozdravili naše zástupce na stáncích Domu Českého Švýcarska a města Rumburk, a pak jsme si udělali krátkou procházku městem.
Odpoledne jsme už v 8 lidech vyrazili společně s Jirkou Rakem nejprve na vyhlídku Zaukenhorn nad městem. Pak jsme sestoupili přes park k přívozu, se zastávkou v luxusním infocentru v hotelu Haus des Gastes, kde je možné si nejen koupit, ale i vypůjčit turistické vybavení.
Autobusem od nádraží jsme přejeli na zastávku Parkplatz v městečku Gohrisch. Dál už jen po svých k vrcholu. Stoupání pod skály bylo celkem pohodové, což se už nedá říci o samotném výstupu. Minuli jsme ukazatel k výstupu po schodech a vydrápali se obtížným výstupem Sokolí soutěskou. Tmavé myší díry a žebříky vyžadovaly dost odvahy. Zato odměna výhledy z obou vyhlídek na vrcholu byla luxusní.
Po sestupu do sedla nás čekal další výstup, ale tentokrát pohodlnými schody na vrchol Papststein. Opět krásné výhledy, pak občerstvení v místní restauraci s česky mluvící obsluhou a pomalu se vydáváme na zpáteční cestu. Zajdeme ještě ke třem jeskyním Hampelhöhle na úpatí Kleinhennersdorfer Stein. Poslední zastávka je u starého kamenného rozcestníku. Poměrně strmým klesáním se vrátíme na nábřeží a k nádraží.
I přes dost velkou náročnost to byl nádherný zážitek a všichni ve zdraví došli. Jirko, děkujeme.
Míla Wisinová

26. 3. 2017 Za orchidejemi do Drážďan
Fotografie:
Líby Šaferové
Vydali jsme na výstavu orchidejí v pěti na skupinový lístek Labe/Elbe vlakem z Rumburku do Drážďan s přestupem v Bad Schandau. Před dvěma roky jsme tuto cestu podnikli z Varnsdorfu přes Žitavu a Ebersbach, ale to jsme museli kombinovat dva lístky – jeden bez slevy Varnsdorf-Zittau zpáteční a druhý skupinový pro 5 lidí na vlak z Liberce do Drážďan, protože na lístek EuroNisa se až do Drážďan nedostanete.
Teď se prosím pokochejte obrázky, kterými jsem se snažila zachytit tu neskutečnou nádheru, za níž jsem se vypravila v posledních šesti letech už počtvrté. Pro milovníky flory opravdu zážitek.
A cesta vlakem z Bad Schandau podél Labe pod Liliensteinem, Bastei, Königsteinem je také okouzlující.
Příští rok se pokusíme hledat další možnosti spojení, aby se mohli přidat zájemci z celého Šluknovského výběžku. Podaří se?
Líba Šaferová

26. 3. 2017 Výlet k vodopádu Velký Štolpich v Jizerkách
Fotografie:
Mikuláše Peterky Jana Tomišky
Nedělní výlet do Jizerských hor byl z hlediska počasí jarní luxus. Obloha modrá, sluníčko zatopilo svými paprsky. Ale nejen počasí, hlavně krása Jizerských hor měla velký půvab. Cestou k našemu cíli – vodopádu Velký Štolpich, jsme míjeli buky, které se připravují na „novou sezónu“, a malé i větší tůňky napovídaly tomu, že se blížíme k cíli. Všude byl klid, jen ptačí štěbetání dolaďovalo krásnou atmosféru dne. Užili jsme si i sníh, kterého bylo u vodopádu ještě dosti.
Honza byl trochu zklamaný, čekal, že se voda bude rozbíjet o kameny, ale i přes to, že tomu tak nebylo, naskytl se nám pěkný pohled na Velký Štolpich. Na své si přišel i Mikša, to když jsme objevili malé ledopádky.
Prošli jsme po staré historické silnici a u pamětní desky císařovny Alžběty se občerstvili. Nemohli jsme vynechat pohled na kostel Navštívení Panny Marie, která má zase architektonické kouzlo, dokonce s nedělní mší. Stejně tak cukrárnu a oběd v Dělnickém domě, který má zase chuťové kouzlo. Honza zamluvil malý salonek na konec dubna, kdy tam pořádá turistikou akci. Vyšlo prostě naprosto všechno. Dokonce i krátká návštěva lázní Libverda a pozdravení přátel Mirka a Soni. Vraceli jsme se domů maximálně spokojeni a s pěknými zážitky.
Honzo, moc děkujeme za krásný výlet.
Jitka Štraubová

25. 3. 2017 Otvírání studánek u pramenů Křinice
Fotografie:
Alexe Mihalíka Mikuláše Peterky Jaromíra Petružálka Líby Šaferové Jana Tomišky
Sluníčko dnes svítilo od rána. Vytvořilo pravou jarní atmosféru pro dnešní akci - otvírání studánek. Nebo jen nedočkavostí vykouklo, aby se podívalo na partu místních celebrit ze čtvrteční akce na náměstí, která na internetu zastínila daleko větší hvězdy? Dnes jsme se sešli dalo by se říci ve stabilní partě a po 10. hodině vyrazili směr studánky. S radostí jsme přivítali naši kamarádku Jitku z Litoměřic, navrátivší se z lázní.
Měli jsme trochu dilema, které dítko letos studánky otevře, jelikož na náměstí žádné nebylo, ale po příchodu ke studánkám naše obavy zmizely. Dětí bylo jako smetí. Smetí a nepořádek nebyl k naší radosti podél cesty. Výsledek čtvrteční brigády byl vidět, nebo že by jen někteří lidi dostali rozum a nepořádek začali házet do popelnic? Trochu scifi, ale proč ne. Došli jsme v pohodě a dobré náladě ke studánkám, kde už čekali další naši kamarádi, děti ze školy Pastelka z Rumburka, rekordních 30 účastníků z Horního Podluží a další příznivci. I s dětmi nás bylo dohromady 77 studánkářů a pár čtyřnohých hafanů. Horní Podluží, Jiříkov, Jiřetín, Krásná Lípa, Litoměřice, Pihel, Prysk a další pestrá účast z okolí.
Otvírání studánek je každoroční tradice, ale bez klíče to nejde, jak jsme posléze zjistili. Kde byl? Spokojeně trůnil v kufru mého auta. Pro nás turisty však žádný problém, poradíme si se vším. Proto po půl dvanácté, kdy nás Mikša seznámil s historií studánek, součastností i budoucností (studánky by měly projít renovací), dvě půvabné slečny, možné adeptky na Pohádkový les, nalezeným klíčem studánky odemkly. Chvilka poezie byla na místě. Slova básně "Znám křišťálovou studánku" někteří horko těžko lovili z paměti, ale sborová recitace drobné nedostatky zamaskovala a pro danou chvíli se výborně hodila. Stejně tak tóny naší hymničky, když Jitka s Ilonkou udělaly na zábradlí altánku ořecho-griotkový bar. K otvírání studánek patří i opékání buřtíků, pro mnohé první v tomto roce. Účastníci ocenili i hezký pamětní list, který dostal každý na památku.
Postupně jsme se rozcházeli, po skupinkách či jednotlivě. Jádro nejvěrnějších zakončilo tuto, myslím si vydařenou akci, v cukrárně u Moniky.
Byl to moc pěkný den a poděkování všem, kteří předem vše uklidili a připravili, i těm, kteří přišli a otevřeli naše krásné studánky.
Jitka Štraubová

23. 3. 2017 Brigáda u pramenů Křinice
Fotografie:
Jitky Štraubové, Ilony Řechtáčkové, Mikuláše Peterky
Ve tři jsme se v dostatečném počtu šestičlenného manšaftu slétli na náměstí v Krásné Lípě. Zrovinka se tam vyskytoval pan Michal Horáček, který v místním pivovaru chystal podvečerní přednášku. Bylo to docela vtipné, protože to byla samá kamera a mikrofon a flaušák, a my tam v gumákách a postrojení jak panoptikum, jsme byli krásným kontrastem. Velice milé bylo od pana starosty Koláře, že když nás míjeli, tak nás představil jako důležitou oporu chodu města s tím, že se nejedná o skupinku bezdomovců, ale že jdou turisté na jednu z brigád. Takže „ántré“ super!
U Klabečáku jsme se rozdělili, já s Jitkou Peterkovou jsme zůstaly tady a sbíraly jsme až k rozcestí, kde jsme se setkaly s Jitkou Štraubovou a společně jsme vyčistily ještě jednu neplánovanou odbočku. Muži: Mikša, Mirek a Pavel Podhorský, měli na starosti altán s okolím a cestu až k parkovišti.
Nasbírali jsme pět plných velkých černých pytlů a ještě zůstal nepobratelný odpad několika pneumatik, monitorů a dalších pokladů. Tradičně nejzahnojenější místa byla ta, kam se dá zajet autem a bylo toho opět požehnaně všeho druhu. Na parkoviště už zajelo další auto, a když si všimlo, že tam pánové sbírají odpad, tak odjelo. Měl kliku, asi by byl bit tolik, že by z něj byla taky hromádka odpadu.
Odměnili jsme se upečeným buřtíkem a zázvorovým čajem od Jitky Peterkové a ořechovkou od Mikši a rozloučili jsme se. Jitka ještě narvala škodovku celým tím pytlovým humusem a už jsme uzavírali sázky, kolik bordelu se objeví do soboty, až tudy půjdeme odemykat studánku.
Ilona Řechtáčková

21. 3. 2017 Za bledulemi ke Skalici
Fotografie:
Mikuláše Peterky Ilony Řechtáčkové Jana Tomišky Ráno to nevypadalo zrovna na zářivě slunečný den, ale hlavně, že neprší. Plno známých tváří, ale namířeno k různým cílům, tak nás „Skaličáků“ nakonec zůstává sedm. V Krásné Lípě se kupodivu připojují jen Peterkovi, v Nové Boru máme malinko čekačku na Jitku Štraubovou st. a u vlaku v cílové stanici na nás čekají Jíťa s Betynkou a Tomiškovi. Takže prezentujeme devět žen, čtyři muže a jednu čtyřnožku.
Mikša nás přivítá na dnešní akci, potěší nás panáčkem ořechovky a odzpíváme hymničku. Pak už se vydáváme vstříc bledulím a doufáme, že terén bude shovívavější než vloni, kdy místy nebyla volba mezi lepším a horším terénem – matlali jsme se v bahně úplně všude, divím se, že nás z hospody nevyfofrovali. Celou cestu nám Betynka svou přítomností zajistila koncertní doprovod – široko daleko nebylo psa, který by nás nepozdravil.
Někteří z nás už letos nějaké bledulové lokality navštívili, tak mohli porovnávat a naše dnešní volba byla nejlepší: bílo, kam se podíváš a bláta přiměřeně vyhnutelně. Došli jsme až k rybníku, chvíli si odpočinuli a rozhodli jsme se ještě navštívit Farskou louku se šafránem ve Slunečné.
Kostelík prošel zřejmě nedávnou rekonstrukcí a právě zvonilo poledne. Kvítky byly jen bílé a drobounké, ale sem tam už se objevují i sasanky, fialky a další kvítka, jejichž názvy jsem zapomněla. Zašli jsme na hřbitov vzpomenout na pana Brodského, a pak jsme se vydali celou obcí až kolem jeho chalupy do Skalice. Nutno podotknout, že i takovéto naprosto rané jaro, kdy nemají listnáče ještě ani plavečky, má taky hodně do sebe. Otevíraly se nám překrásné výhledy na kopečky Českolipska i Máchova kraje – jen pro názornost: Klíč, Špičák, Ortel, Hvozd, Bezděz, Ralsko... Je tu také hodně zachovalých a udržovaných chalup a celá lokalita je velice malebná a krásná.
Z fauny jsme mohli obdivovat chlupatého hnědého obra – že by jak? Z ohrady nás zblízka bez bázně pozorovaly laně s jelenem a zpovzdálí pár muflonů. Taky jsem po letech zahlédla načepýřeného krocana. Protože jsme letos došli do hospody U Slunce z jiné strany, neviděli jsme se s kaňourem, který se k nám vloni přes plot, kvalitou pro malé prasátko, málem proboural.
V hospůdce jsme se krásně vešli k jednomu stolu a vybírali si z bohaté nabídky, a jak už to bývá, tak i z bohatosti někdy něco vypadne, takže Honza utřel se segedínem a Jituš oželela nejen kaši, ale i brambory, tak vzala za vděk hranolkami. Nejlíp to vyřešil Mikša s dietou – tomu se to vymklo tak, že si dal nejen polévku, ale i kačenu – prý dietní. Zavzpomínali jsme se smíchem na několik lumpáren z minulosti a najednou nás honil čas, takže rychle účet a Jituš s Honzou nás auty přesunuli na nádraží.
Z okna jsme viděli, že nejdřív jen tak nesměle, ale pak už úplně bez ostychu pršelo a pršelo, takže jsme měli kliku na suchou a tentokrát i docela čistou botu, v nohách asi 10 km, viz mapa ..
Mikšo, děkujeme a vývoj ukazuje, že příští rok v tričku a kraťasech.
Ilona Řechtáčková

18. 3. 2017 Jarní sraz turistů ve Varnsdorfu
Fotografie:
Václava Hiekeho Jaroslava Leksy Mikuláše Peterky Jaromíra Petružálka Iva Šafuse
Tak nám jarním srazem turistů ve Varnsdorfu začala turistická sezóna 2017. Letos setkání turistů zajišťoval KČT Varnsdorf, se zahájením a kulturním programem v pivovaru Kocour.
Ranní počasí ale spíše nasvědčovalo zimnímu období. Ráno v 6 hodin u nás na Kamenné Horce bylo nečekaně všude bílo s dvoucentimetrovou vrstvou mokrého sněhu, a k tomu velká chumelenice. No, to bude účast. Upřímně lituji děvčata a pořadatele z varnsdorfského klubu, poněvadž velmi dobře vím, co je to za starost takovou akci připravovat a pořádat.
Odjíždíme autobusem v 9.20 do Varnsdorfu, ale již počet nastupujících do autobusu nasvědčuje, že to nebude asi tak tragické. Po příjezdu v 9.35 jsme měli do zahájení v 11 hodin hodně času, a tak se zvědavostí navštěvujeme novou mlékárenskou prodejnu s velkým výběrem zboží. Každý si něco dobrého koupil. V 10.25 jsme přišli do pivovaru. Překvapeně jsme zjistili, že v hlavní části pivovaru, kde byla presentace a připravovala se i kapela Malvaz, již nebylo místo. Tak jsme se „utábořili“ k velkému stolu naproti barovému pultu společně s kamarády z Děčína.
V 11 hodin předsedkyně klubu Irena Uličná zahájila jarní sraz. Přítomné následně pozdravil předseda ústecké turistické oblasti Jan Eichler i také starosta města Varnsdorfu. My jsme v zadní části pivovaru neslyšeli sice vůbec nic, ani zahájení, ani co kapela hraje, ale nám to v družné zábavě vůbec nevadilo.
Bylo to povedené jarní setkání mezi spoustou přátel a s dobrou přípravou pořadatelů. K účastnickému listu a dalším propagačním materiálům pořadatelé (pořadatelky!?) upekli směs cukroví, a každý účastník obdržel při presentaci pěkný balíček.
Turistického srazu se dle pořadatelů zúčastnilo 197 turistů a přátel turistiky. Potěšením mým byla nečekaně velká účast členů našeho klubu v počtu 31 členů a přátel včetně 7 členů z Neustadtu.
V odpoledních hodinách jsme všichni spokojeně odjížděli domů. Bylo to vydařené vykročení do letošního turistického roku 2017.
Mikuláš Peterka

4. 3. 2017 Výlet vlakem do Lipové
Fotografie:
Václava Hiekeho Alexe Mihalíka Jitky Peterkové Líby Šaferové Jitky Štraubové
Dle plánu činnosti uskutečnil náš klub již tradiční předjarní výlet s připomínkou nadcházejícího Mezinárodního dne žen. Většina se nás sešla na krásnolipském nádraží, další se připojili v Mikulášovicích, s rumburskými jsme se sešli na zastávce Lipová. U podstávkového domu v Lipové se nás sešlo i s autoturisty 26.
Zde nás očekával pan starosta Pavel Svoboda, který se stal naším pozorným a milým průvodcem. Čekala nás podrobná prohlídka objektu podstávkového domu, ve kterém je infocentrum s regionálním vlastivědným muzeem, ale i prostory pro volnočasové aktivity.
Následovala procházka kolem revitalizovaného jedenáctihektarového zámeckého rybníku. Obdivovali jsme obnovený zámecký park, měli jsme i možnost nahlédnout do zchátralého interiéru barokního zámku. Díky panu starostovi, který se nám trpělivě věnoval, jsme se dozvěděli mnoho informací o výše zmiňovaných objektech. Za to si zaslouží naše poděkování. Jeho zásluhou jsme měli zajištěnu restauraci U Lípy, kde jsme si dali pozdní oběd a poseděli.
Letošní dobrovolnou výzdobou účastníků byl doplněk k oděvu – klobouk. Nutno přiznat, že naši členové umějí být kreativní.
Celý den nás doprovázelo krásné slunečné počasí. Jediné, co chybělo, byla absence některých klubových bavičů.
Václav Hieke


Brtnické ledopády v pořadu Česko – země neznámá
Videoreportáž z návštěvy Brtnických ledopádů redaktorkou ČRO Sever zde.

27. 2. 2017 Posezení u příležitosti kulatých narozenin Jana Doudy
Fotografie:
Mikuláše Peterky

V pondělí 27. 2. 2017 oslavil společně s členy našeho klubu v restauraci Na Fakultě 70. narozeniny dlouholetý člen výboru OKČT Jan Douda. Mezi gratulanty byl i starosta města pan Jan Kolář a místostarosta paní Jana Drobečková.
Oslavenec je velmi skromný člověk, ne každý ví, že se nezištně stará o provoz rozhleden, je naším „ministrem financí,“ vyřizuje účetní doklady, střeží naše skladové zásoby, organizuje naše prodeje, je platným při pracovních aktivitách, úspěšně řeší grantové programy, je vizionář, ale především vždy podá pomocnou ruku.
Patnáctá hodina byla určeným časem setkání. Účastníky, kteří přijeli linkovým autobusem, auty nebo přišli pěšky, přivítal jubilant. Následoval přípitek. Svůj vztah ke klubu mile prezentoval ve své řeči v rámci přípitku, kdy konstatoval, že má dvě rodiny fyzickou a turistickou.
Téměř tři hodiny proběhly v příjemné atmosféře při družném povídání. Každý mohl dle své chuti ochutnat nabídky kuchařského umění pana Halíka. Vyvrcholením byl dvoupatrový čokoládový dort. Gratulanti pak byli rozvezeni do svých domovů.
Co říci závěrem? Jendo, děkujeme Ti za vše, co jsi pro klub udělal, přejeme Ti mnoho zdraví a elánu do dalších let, (čeká nás ještě moc výzev). Poděkování zaslouží i Tvá rodina, která Ti vytváří zázemí.
Václav Hieke

25. – 26. 2. 2017 Školení vedoucích pěší turistiky
Fotografie:
Jitky Štraubové

Tento víkend byl pro nás šest krásnolipských turistů školící. Zúčastnili jsme se školení "Vedoucích pěší turistiky" v Ústí nad Labem v Domě dětí a mládeže. V sestavě Jitka Štraubová, Líba Šaferová, Vlastík Kocman, manželé Kolářovi a Jirka Rak. Další adepti byli z Karlových Varů, Litoměřic, Rumburka, (naše kamarádka Miluška Sempdnerová), Štětí a Varnsdorfu, celkem kolem třiceti.
Pod vedením sympatického pana Klikara jsme pečlivě naslouchali zajímavým přednáškám. Seznámil nás s historií KČT a její organizací, programem, kulturně poznávací činností, meteorologií, nebezpečím v turistice, výkonnostní turistikou, výstrojí na turistiku, ochrannou přírody atd. Dalšími přednášejícími byli Milan Hoke - právní předpisy v turistice, Václav Nič - značení a Martin Bartl - zdravověda a první pomoc. Tato přednáška trvala skoro tři hodiny, ale myslím, že to nikomu nevadilo. Byla opravdu zajímavá.
Pak již přišly na řadu zkoušky v písemné podobě. Zvládli jsme je všichni. Možná i proto, že jsme měli výborný sladký doping, o který se postarala po oba dny Libuška - výborné koláče. Libo, děkujeme.
Poděkování i panu Klikarovi, všem přednášejícím i Honzovi Eichlerovi, který nás přišel pozdravit.
Jitka Štraubová a pět nových vedoucích pěší turistiky.

11. 2. 2017 Zamrzlé Máchovo jezero
Fotografie:
Mikuláše Peterky

Několik fotografii ze zamrzlého Máchova jezera.

7. 2. 2017 Konference Klubu seniorů Ústeckého kraje
Fotografie:
Mikuláše Peterky

Volební konference krajské Rady seniorů se konala v sále kulturního domu v Ústí nad Labem. Náš Klub českých turistů zastupoval Mikuláš Peterka a Václav Hieke. Jednání zahájil v 10.15 hod. předseda krajské Rady seniorů Alois Malý. Řízení konference se ujala místopředsedkyně krajské Rady seniorů Paedr. Květoslava Čelišová. Úvodem byli přivítáni hosté: primátorka města Ústí nad Labem Ing. Věra Nechybová, předseda republikové Rady seniorů Zdeněk Pernes, náměstek hejtmana Jaroslav Foldyna a herec Jiří Krampol.
Úvodní zdravici přednesla paní primátorka V. Nechybová, mimo jiné poděkovala seniorům za jejich aktivity a slíbila další podporu. Krátce delegáty pozdravil náměstek hejtmana J. Foldyna. Předseda republikové rady seniorů Dr. Pernes v obsáhlém projevu zhodnotil uplynulé čtyřleté volební období. Přítomní se dozvěděli, co se podařilo a co se bude prosazovat v dalším volebním období.
Po představení kandidátů do nového pléna krajské rady Ústeckého kraje následovala volba, navrženi byli zvoleni aklamací všemi 108 delegáty. V sedmnáctičlenném plénu má náš klub svého zástupce. Plénum si následně tajnou volbou na příští čtyři roky zvolilo staronového předsedu Aloise Malého.
Po přestávce, kterou vyplnil svým vystoupením Jiří Krampol, následovala bohatá diskuse, kde na dotazy převážně odpověděla Květoslava Čelišová a předseda Zdeněk Pernes. Po obědě ve 14.15 hod. předseda Alois Malý konferenci ukončil.
Václav Hieke

2. 2. 2017 Brtnické ledopády
Fotografie:
Mikuláše Peterky Jaromíra Petružálka Ilony Řechtáčkové Iva Šafuse

Jako každoročně, tak i letos jsme se vypravili na vycházku k Brtnickým ledopádům- ta pravidelnost už připomíná každozimní TV vysílání pohádky Mrazík, jenomže tam dávají pořád první díl, kdežto ledopády jsou nejen každý rok, ale i každou návštěvu prostě jiné. Díky precizní prezentaci klubových stránek, což je zásluha Honzy, se nás na akci sešlo 24 účastníků + 3 psi. U zastávky autobusu jsme se setkali z různých směrů – stálá parta, ale i několik nováčků, Vlastík přivezl tři naše děčínské kamarádky a zavítal k nám i jeden Tepličák.
Organizátor Mikša nás přivítal a seznámil s plánovanými třemi variantami tras. Nejdříve jsme si vyšlápli kopec nad Brtníky a s krátkou zastávkou u nového rozcestníku jsme pokračovali k bývalému zámečku Šternberk. Tady nás kromě výkladu o historii a upozornění na nové prvky jako je oprava lávky, studánky a lavičky zaujal Ivo, který se na lavičce ujal operace nasazení „nesmeků“, které vypadly spíš jako železa na nějakou škodnou. Nutno dodat, že v určitých úsecích jsem mu je pak i záviděla.
Ani jsme se nenadáli a byli jsme u cíle nejkratší trasy a musím nás všechny pochválit, že jsme bez váhání všichni pokračovali. Oproti loňsku, kdy jsme v tuto dobu už od mokrého a neprochozeného sněhu byli zmáchaní jak nutrie, tak letos to terénně byla paráda – prohrnutá autostráda, pěkně uťapáno, takže jsme v pohodě prošli střední trasu, kterou jsme výsledně naměřili něco málo přes 9 km. Zhlédli jsme deset krásných ledopádů: Nad Soví jeskyní, Malou kaskádu, Oponu, Konírnu, Betlém, Varhany, Vlčí stěnku, Velký sloup, Divadlo a Křepelčí stěnku. U Velkého sloupu jsme posvačili a posilnili se, i jsme si zlehýnka zapěli naši hymničku.
Děčínská parta vyrazila první na autobus a zbytek se rozdělil: Mikša, Vráťa, Mirek a Ivo se rozhodli pro nejdelší variantu. Vrátili se na Turistický most a prohlédli si Jeskyni víl, Vinný sklep a málo známé ledové stěnky nad Sýrovým potokem. Pak pokračovali dále do Kyjova, kde je zklamala zavřená Fakulta, takže pokračovali pěšky až do Krásné Lípy, a tak měli v nohách 20km – smekám. Určitě i trochu zmokli, protože i nás „středňáky“ už omrzlice a drobný déšť taky zastihly, zítřejší obhlídka ledopádů bude asi pěkná klouzanda, takže jsme to zase pěkně vystihli. Mělo to jedinou vadu na kráse – na závěr chyběla hospůdka, široko daleko ani ň a jsem si jistá, že to ještě nebylo vinou EET.
Po delší době jsem se zúčastnila společné akce, tetelím se radostí a určitě nejen já. Byla to pěkná vycházka v dobré společnosti, tak zase za rok ahoj ledopády a doufám, že i s Jíťou a Betynou.
Mikšo děkujeme.
Ilona Řechtáčková

25. 1. 2017 Cestovatelská beseda o Laponsku (Šebestian Šulc)
Fotografie:
Ve středu jsme se dočkali dalšího cyklu přednášek v Pivovaru Falkenštejn v Krásné Lípě. Tyto přednášky mají už svou tradici a pestrostí si každý přijde na své. Tentokrát nás čekalo cestovatelské povídání o Laponsku, zemi věčného ledu, v podání našeho kamaráda a člena klubu Šebestiána Šulce z Mostu. Chvilku jsem přemýšlela, jestli za hojnou účastí bylo téma nebo přednášející, ale určitě nás všechny přilákala hlavně osobnost Šebestiána Šulce, protože jeho povídání garantuje pěkné zážitky.
Seznámil nás s historií Laponska minulou i nedávnou, přiblížil cestovatelské zážitky z cesty po Laponsku, rozmanitost přírody, život lidí a vše doplnil projekcí fotografií a videí. Tato země je z valné části za polárním kruhem, veliká rozlohou a s malou hustotou obyvatelstva. Způsob života Laponců je drsný a pro nás asi nepředstavitelný. Je obdivuhodné si zapamatovat nejen jména měst a míst, kudy vedla trasa, ale potěšila i ukázka tamního jazyka na několika příkladech a leckterá historka měla vtipnou pointu.
Také jsme si mohli prohlédnout různé obrazové materiály, mapy i vzorky hornin. Velice zajímavá byla následná diskuze, kdy se každý mohl zeptat na další podrobnosti. Zbytek jsme dopovídali v lokále u zlatavého moku.
Tak, pane Šulci, děkujeme a zase někdy velice rádi na shledanou.
Ilona Řechtáčková

17. 1. 2017 Výroční schůze družebního STP v Lovosicích
Fotografie:
Mikuláše Peterky

S předsedou klubu Václavem Hiekem jsem se na pozvání zúčastnil za náš klub výroční schůze družebního STP v Lovosicích. Jeli jsme vlakem, na nádraží na nás překvapivě čekal místopředseda klubu pan Moravec s paní Valentovou a autem nás odvezli na velmi dobrý oběd.
Výroční schůze začala ve 14 hodin pěknou kulturní vložkou mateřské školky. Schůze byla na velmi dobré organizační i programové úrovni i s drobným občerstvením. V diskusi vystoupil náš předseda s návrhy další možné spolupráce, pozváním na naše zajímavé akce a předal upomínkové dárky. Na závěr schůze byl opět kulturní program s živou hudbou za poslechu hezkých písniček, ale my jsme již museli odjet včas domů vzhledem ke sněhové kalamitě.
Mikuláš Peterka

13. – 15. 1. 2017 Nejsevernější zimní stanování
Fotografie:
Šárky Peškové Jana Tomišky

Doslova zasypáni sněhem byli účastníci už třicátého pátého ročníku Nejsevernějšího zimního stanování pod Vlčí horou, tentokrát na Kamenné Horce na základně ČSOP. Organizátoři akce z Klubu českých turistů z Krásné Lípy si letošní počasí pochvalovali, neboť po dlouhých letech chudých na sníh se letos akce zdařila nejen co do počasí, ale i co do počtu účastníků. Akce se zúčastnilo kolem šedesáti turistů, ale jen 49 jich skutečně nocovalo venku pod širým nebem. Na sněhu stálo třináct stanů, jedno iglú a někteří z účastníků se ani neobtěžovali se stavbou přístřešku a přespali tam, kde bylo vhodné místo. Úplně nejmladším účastníkem byl teprve tříletý Maxík Holáň z Petrova u Prahy, kterého pod Vlčí Horu přivezl jeden z bratrů Zahradníkových, kteří se této akce rovněž účastní od svých čtyř let. Nejstarší sedmasedmdesátiletý Jiří Kouba se pod Vlčí horu přijel vyspat z Litoměřic. Kouzlo zimního stanování si nenechal ujít ani Jiří Janda, který vyměnil teplo své postele za spacák, a to i přesto, že je přímo z Vlčí Hory. Atmosféru táboření navodí foto z akce.
Chtěl bych poděkovat všem, kteří se podíleli na akci Nejsevernější zimní táboření v ČR. Manželům Doudovým za logistickou přípravu, průvodcům na ledopády p. Peterkovi a p. Pavlíkovi, p. Šulcovi za přednášku o Grónsku a především pí. Steckerové, pí. Peterkové a pí. Píšové, které zajistily občerstvení, prezentaci i závěrečný úklid. Ale i TS města Krásná Lípa.
V. Hieke.

Trocha statistiky:
Celkem na zimním stanování spalo 49 účastníků, z toho venku 21 dospělých a 2 děti.
Dvě noci spalo 9 lidí, z toho 2 členové KČT (Václav Hieke a Jiří Pavlík).
Jednu noc spalo 12 dospělých a dvě děti.
Odměnění:
Nejvzdálenější: Jindra Opat ze Škrdlovic - krásná klubová kniha "Pohledy do minulosti", obdobně také nejstarší účastník pan Jiří Semerád, ročník 1941 z Litoměřic.
Nejmladší: děti pana Zahradníčka ze Sněžné - Filip (2012) a Max (2014), kteří spali venku ve stanu - odměnění bonbonierou.

14. 1. 2017 Brtnické ledopády
Fotografie:
Líby Šaferové Jana Tomišky

Výlet za ledopády byl součástí 35. ročníku Nejsevernějšího zimního stanování, proto jsme vycházeli ze základny. Sobotní ráno nás přivítalo novou nadílkou sněhu, takže cestu na autobus do Krásného Buku, jsme si museli pěkně prošlápnout. Vystoupili jsme v Brtníkách, kde na nás čekala Libuška se sestrou a neteří, a Vlastík, který dříve nemohl vyjet kvůli sněhu, a dojel v Brtníkách. Dorazil ještě Jindra ze Škrdlovic s kamarádem. Jeho dábelský mercedes projede vše, i haldu sněhu.
Bylo nás sedmnáct a po Mikšově přivítání jsme mohli vyrazit. Mohli, ale... Po chvíli si Jindra všiml, že má na nohou tenisky! Rychle přezout a hurá na ledopády. Stoupali jsme od točny autobusu nahoru na Šternberk. Bylo to jako v pohádce, krásně bílo, stromy se prohýbaly pod nánosy sněhu, sem tam jen stopa od zvířátek a minimálně i od turistů, hledajících ledopády.
Došli jsme k Soví jeskyni, kde byl první ledopád. Pokračovali jsme k Malé a Velké Oponě. Ta byla opravdu úžasná, počasí ji svědčí a roste do krásy opravdu jako z vody. Pokud vydrží mrazy, bude ještě hezčí. Po malém občerstvení a kalíškování všeho druhu jsme šlapali kolem Velkého pruského tábora do Koníren, či Maštalí. Tam díky zemině, kterou voda protéká, vidíme hnědě zbarvené ledopády, jejich barva může být i jako hořká čokoláda. Mňam... Cesta pokračuje dolů z kopce k Betlému, Vlčí stěnce a k Velkému sloupu. Ten nás přivítal chumelenicí, kterou vyvolal závan větru ve stromech nad ním. Nezklamal, i on zdatně narostl.
Po občerstvení šlapeme na Varhany. Potkáváme tu druhou skupinu vedenou Jirkou Pavlíkem. U Varhan se naše skupina dělí na dvě. Jedna míří kolem ledopádů Divadlo a Křepelčí stěna zpátky do Brtníků k autům, my ostatní ke Kapličce ševce Kocha. To už se k nám přidal i kamarád Jirka ze Cvikova, kterého jsme náhodou potkali. Dosud to byla procházka, ale teď nás čekala neprošlápnutá trasa. Mikša, který jediný ví, kde kaplička je, prošlapuje cestu a místy i proráží haldy sněhu mezi smrčky nebo přes vývraty. Jdeme nedutajíc v jeho stopách a přemýšlíme, jestli nezapadneme dříve, než tam dojdeme. Místy předvádíme opravdu akrobatické prvky, první z nich přes potok. Hurá,jsme za ním. Mít někdo kameru, určitě by uspěl v pořadu Natoč to. Jdeme po Poštovní stezce (ve skále je vytesaný letopočet 1749 a poštovní trubka) a již stojíme pod kapličkou. Brodíme se vzhůru do pěkného "krpálu", protože ji chceme vidět. A po chvíli i vidíme. Je to opravdu pěkné místo, s ledopádem a mapou předválečné České republiky. Švec Koch zde oddával tajně snoubence. Stálo to za to. Za pomocí výmyků, přemetů a dalších pro turisty netypických prvků scházíme zpět na cestu. Pochvalu pro Jitku Štraubovou st., mákla si, ale jak později řekla, byla štastná.
Pak jsme již došli Rákosovým dolem do Kyjova a po silnici zpátky na základnu. Ušli jsme zdatných asi 13 km a s chutí si dali teplý guláš, výborné klobásky na pivku, držkovou polévku nebo kafíčko.
Díky Mikšovi za pěkný, místy náročný výlet. Stálo to za to. Mnozí z nás viděli Kapličku ševce Kocha i samotné ledopády poprvé.
Jitka Štraubová

1. 1. 2017 Novoroční výstup na Vlčí horu
Fotografie:
Václava Hiekeho Mikuláše Peterky

1. leden je pro náš klub dnem zahájení nové turistické sezony. Tradičně jsme se hvězdicově sešli na námi provozované rozhledně. Co nebylo tradiční, bylo počasí. V minulých letech převládalo zatažené počasí, většinou se špatnou viditelností. Letošní rok byl zcela jiný. Krajinu postříbřenou jinovatkou prosvětlovaly sluneční paprsky, vše umocňovala blankytná modř oblohy. Účastníkům, kteří vyšli v 11.30 z Krásné Lípy, cestu zpříjemňovaly pohledy na zimní krajinu. Mezi tím už ráno od devíti hodin na kopec vystupovali jedinci i skupinky turistů – do 14 hodin napočítal provozovatel 104 návštěvníků.
Ve 13.40 na vrchol vystoupila organizovaná skupina z Krásné Lípy, Křečanská parta přišla ve směru od Panského o třičtvrtě hodiny dříve. Následovalo přání do nového roku. Popřát přišel jako téměř každý rok i předseda oblasti Ústeckého kraje Jan Eichler. Přítomní si připili klubovou Turistickou Lužickou bylinnou, někteří ještě něčím ostřejším. Kolovaly krabičky s vánočním pečivem.
Z oken rozhledny jsme pozorovali okolní krajinu přesto, že nebylo vidět daleko a pro opar se nedalo dobře fotografovat. Tento nedostatek nahrazovala nádherná kulisa ojíněných stromů.
Všichni návštěvníci si odnesli kalendář na rok 2017 s plánem akcí na letošní rok. Zajímavostí je, že správce rozhledny i přes to, že rozhledna měla mít 31. ledna zavřeno, vyhodnotil, že se vzhledem k pěknému počasí najdou zájemci o tradiční výstup o den dříve, a tak rozhlednu otevřel a vyplatilo se – prodal 105 vstupenek.
Výbor OKČT děkuje všem zúčastněným a těší se na další účast na klubových akcích v tomto roce.
Václav Hieke.

Ranní novoroční probuzení do krásného dne úplně tahalo veřejnost po silvestrovských oslavách na nějakou procházku do přírody. Bylo sice mrazivo, 6 stupňů pod nulou, ale azuro, vyčištěná obloha a již po sedmé hodině červánky osvítily naplno největší hory Lužických hor – Jedlovou, Pěnkavčí vrch a Luž, které od nás mám jako na dlani. Naprostá bomba a paráda, tak krásný novoroční den snad ani nepamatuji.
Myslel jsem si, co přátel nepřijde po náročném silvestrovském veselí k našemu tradičnímu novoročnímu výšlapu na rozhlednu na Vlčí horu, i když se odchází z náměstí až v 11.30, ale jak jsem se zmýlil! Ve stanovený čas nás bylo jen 8, ale díky čekání na spoje od Rumburku a Rybniště jsme vycházeli až v 11.45, a tak přišli ještě opozdilci. Bylo nás celkem 16. Přišel nás tradičně podpořit senátor Zbyněk Linhart s paní Preyovou, ale pro nachlazení s námi jen popovídali.
Po trase se ale počet doplňoval, kochali jsme se krásnou novoroční přírodou a focením, takže nás šlo na rozhlednu celkem 25 účastníků klubu a přátel. Na vrchol věže jsme přišli až ve 13.45.
Zde nás čekal předseda klubu Vašek Hieke s několika tradičními účastníky a přáteli a ostatní veřejností, takže na ochozu bylo plno a my jsme měli jednu z nějvětších účastí. Sešlo se nás zde jenom v tento čas 35 osob.
Předseda přivítal účastníky, popřál k novému roku 2017 vše nejlepší. Jako vždy s námi byl i náš člen a předseda oblastního výboru KČT Jan Eichler, který nás také pozdravil. Já řekl několik slov k blížícímu se zimnímu stanování ve dnech 13. – 15. 1. a pozval přítomné nejen na stanování, ale i na pěkný kulturní program s možností spaní i v rekreačním zařízení. Tradičně si připili na nový rok 2017 naším výrobkem – Turistickou Lužickou bylinnou. Tentokráte jedna lávev ale nestačila... Zájemcům jsem rozdal novoroční klubové kalendáře a propozice zimního stanování. Hezky jsme si popovídali, pokochali se nádhernou, ojíněnou a sluncem ozářenou přírodou a fotili, a fotili. Jen škoda že nebyla viditelnost do větší vzdálenosti. Na ochozu věže jsme se rádi zdrželi, poněvadž přicházeli díky překrásnému počasí další a další přátelé a známí, takže jsem věž rozhledny opustil až ve 14.30, a to ještě proto, že jsem chtěl využít tohoto překrásného dne a ještě jsem se úprkem vydal za Brtnickými ledopády, abych je stihnul ještě za světla.
Mikša Peterka

</