|
Zde nyní najdete léta dřívější: 2003, 2005, 2006, 2007, 2008, 2009, 2010, 2011, 2012, 2013, 2014, 2015, 2016, 2017, 2018, 2019, 2020, 2021, 2022, 2023 2023 nebo od roku 2011 přímo v "Kalendáři" níže. |
"Naše" rozhledny: |
 Vlčí hora, v říjnu denně od 10.30 do 16.00 hodin |
 Dymník, soboty, neděle a svátky: 10.00 – 15.00 hodin |
 Vápenný vrch (dříve Maškův) plánovaná |
|
Podrobnosti o dění kolem kapličky sv. Anny jsou zde. |
|
Pro nové čtenáře: po ťuknutí na akci v kalendáři se Vám otevře menší podokno s dalšími informacemi. Kalendář na rok 2017 v klasické verzi i ke stažení ve formátu pdf např. pro tisk je zde. |
| Přání k novému roku |
|
|
|
|
Milí členové, kamarádi, vážení příznivci turistiky. Blíží se konec roku. Dvanáctého listopadu jsme oslavili 35. výročí našeho klubu. Zhodnotili jsme uplynulý rok. Připomněli jsme si významné a tradiční akce pořádané pro širokou veřejnost. I další aktivity pořádané klubem - výlety, zájezdy, přednášky a brigádnickou činnost, které jsou přístupné všem zájemcům. Chci vám všem touto cestou, jménem výboru KČT odbor Krásná Lípa, poděkovat za dosavadní aktivitu a do nového roku popřát mnoho zdraví, štěstí, spokojenosti a mnoho radostných zážitků v naší krásné přírodě. Václav Hieke. |
| Přání k novému roku od kamarádů z Neustadtu in Sachsen |
||
|
Milí toulaví přátelé KČT Krásná Lípa, V závěru roku 2016 zpětně vzpomínáme se srdečnými díky na společné zážitky a tyto pěkné vzpomínky si bereme s sebou do roku nového. Přejeme vám hezké vánoční rozjímání, pěkného Štěpána a dobrý přechod do nového roku. Do roku 2017 Vám předáváme ta nejlepší přání, radost a veselou mysl a co nejvíc zdraví a krásných úspěchů při péči o turistiku a přírodu. S nejlepšími pozdravy vaši vandrovní přátelé z Neustadtu v Sasku. Jürgen Gerstner |
| 13. – 15. 1. 2017 | Nejsevernější zimní stanování – pozor, změna místa konání | |
|
S majitelem turistické chaty KČT Česká Lípa na VLčí Hoře se nepodařilo domluvit poskytnutí zázemí na chatě pro zimní stanování.
Náš klub proto musí zimní stanování přeložit do Krásného Buku-Kamenné Horky na terénní základnu ochránců přírody
TILIA Krásná Lípa. K základně se dostanete z náměstí v Krásné Lípě po silnici směrem na Krásný Buk a Kyjov s odbočením nad továrnou Elite. Terénní základna je vzdálena od zastávky autobusu u Elitky asi 500 m směrem na Kamennou Horku. Možnost vystoupit i na zastávce autobusu v Krásném Buku, odtud na Kamenou Horku to je asi 300 m. Obojí bude dobře vyznačeno. Pro stanující bude k dispozici celý objekt s kuchyňkou, soc. zařízením i společenským sálem. Méně "otužilí" mohou i přespat po zaplacení poplatku v budově základny, kde bude k dispozici několik pokojů. Do NPČŠ a Kyjovského údolí to je po žluté 2 km, možnost stravování v restauracích v Krásné Lípě a v Kyjově, také do 2 km. U základny jsou dobré podmínky na stavbu stanů. Omlouváme se zájemcům o naše zimní stanovaní za tuto nepříjemnou změnu, kterou jsme sami nezavinili. Program: 13. 1. 2017: příjezd účastníků, prezentace do 15. hodiny. Individuální výlety po okolí, posezení na chatě s občerstvením. 14. 1. 2017: przentace od 8 hodin. V 9 hodin výlet s průvodcem k Brtnickým ledopádům (dle počasí) případně výlety vlastní. Od 16. hodiny bude v prostorách terénní základny přednáška našeho člena Šebestiána Šulce o jeho putování po Grónsku. Drobné občerstvení zajšťuje náš klub. 15. 1. 2017: postupná likvidace tábora, předpokládané uzavření chaty ve 12 hodin. Startovné 20 Kč. Vlastní hudební nástroje i hlasivky jsou vítány. Vedoucí stanování a zimního táboření, předseda klubu KČT odbor Krásná Lípa, Václav Hieke, tel.: 728 732 877, email: hiekev@cbox.cz. |
| 31. 12. 2016 | Silvestrovský výstup na Klíč |
|
|
Fotografie: Mikuláše Peterky 
Líby Šaferové
Jitky Štraubové
Karla Veselého
Martina Waldhausera
|
Je již osmiletou klubovou tradicí oslavit konec roku turistickým výstupem na velmi krásný kopec Lužických hor – Klíč (759 m n. m.). V prvních našich ročnících jsme obdivovali turisty a veřejnost, která v tento den ve velkém počtu od rána až do noci vystupuje na tento dominantní vrchol, a někteří dokonce i v zajímavých a pěkných maskách. V roce 2008 jsme se poprvé výstupu zúčastnili čtyři, poslední tři ročníky někteří naši členové chodí v maskách nebo různých čepicích a čepičkách, kteroužto "výzdobu" jsme okoukali při předchozích ročnících. Co nám letos naše děvčata Jitka Štraubová a Zdenka Churáčková zase připraví za překvapení? Jistě se zase vytáhnou? Od rána krásné mrazivé, ale slunečné počasí, někdo si dokonce o více jak hodinu asi nedočkavostí přivstal a čekal zmrzlý do odjezdu vlaku a byl rád, že ve vlaku bylo pěkné teplo nebo se mu to jen zdálo, jak byl zmrzlý... Letošní rok jsem čekal menší klubovou účast z důvodů zejména probíhající chřipkové epidemie. Na hlavním nádraží jsme byli pouze tři, ale nakonec se nás ve Svoru na nádaží sešlo 16, a to jsme ještě čekali 10 minut na vlak od České Lípy na dvě zajímavé masky. Také jsme se jich dočkali a nemohli je ani poznat. Přijela hlavní organizátorka akce Jitka Štraubová se svoji panímámou. Ve Svoru nevlídno, mlha, omrzlice, která štípala až za nehty i při tom krátkém čekání. Tak jsme si dali všichni po kalíšku, naposled úpravili masky, vyfotili a hurá na kopec. Letošní scénář masek – starý rok, půlnoc a nový rok s doprovodem vodníka a dalších 6 členů v různých obměnách, čepičkách, parukách – posudťe sami na fotkách. Je to výstup dost náročný, tak jsme také cestou odpočívali a kalíškovali. V poslední pětině byl výstup dost zledovatělý, ale zvládli jsme ho obezřetně a bez problému. Výstup se nám proto asi senzačně odměnil. Nefoukal skoro ani vítr, příroda nám ukázala svoji krásnou tvář. Byla inverzce, kochali jsme se vrcholy největších Lužických a Jizerských hor, které se nám nad mraky ukazovaly jako na dlani. Byla to naprostá bomba. Nádhera nejen pro profesionální fotografy, ale odměna pro všechny, kteří se šli na Silvestra protáhnout z tepla domova za kouzlem krásné přírody. Na vrcholu bylo mnoho kamarádů, gratulací, ani to jeden nestačil stihnout. Taktéž mnoho ochutnávek všeho druhu včetně přípitků. Před sestupem nemohla chybět ani naše klubová kalíšková hymna. Po hodinovém kochání jsme zvolili sestup opačnou jižní stranou, která byla zpočátku příkřejší, ale prakticky bez ledu. Po dalších zastaveních a ochutnávkách jsme se v Kytlici podívali na pěkný, velký dřevěný betlém u kostela, zazpívali tradičně vánoční koledu a navštívili rodinný hrob Horníčků. Ve 13.45 dorazili do zamluvené hospůdky jako jedni z posledních za zpěvu naší hymny. Hospůdka plná, ještě že naši „marodi“ Honza a Jitka, kteří se nemohli výstupu zúčastnit, drželi místa. Musela to být také fuška, jako při výstupu na vrchol Klíče. Dali jsme si s chutí pivečko, kávičku. Teplé jídlo bylo již bohužel vyprodáno včetně guláše, ale to byla chyba nás, loudalů, kteří si to ale dnes jinak maximálně užili a vychutnali. Lexa v pěkné masce obdaroval kamarády z Děčína a Varnsdorfu novoročními klubovými kalendáři a pozval je na naše blížící se 35. výročí našeho zimního táboření. Plni veselí a rozmaru jsme vlakem v 15.17 odjeli do svých domovů v rekordním počtu 20 členů a přátel. Překvapení další – náš klub byl jako jediný na vrcholu Klíče i v hospůdce v maskách. Věřím, že tomu bude tak i v roce 2017. Mámé dobré „jádro“ klubu, máme dobrou partu a jsem přesvědčen, že naše děvčata zase s něčím překvapivým na Silvestra 2017 určitě přijdou. Přeji kamarádům, přátelům a všem takové krásné a vydařené dny v roce 2017, jako jsme prožili my dnes. Když je štěstí, tak je zdraví, když je zdraví, tak je všechno. Mikša Peterka |
| 28. 12. 2016 | Rozloučení s rokem v Kyjově |
|
|
Fotografie: Mikuláše Peterky 
|
Dnešní počasí nepřipomínalo snad žádné roční období a už vůbec ne zimu. Pršelo a pršelo, foukalo, a pokud byl někdo odhodlán vyrazit na dnešní výlet, rozmyslel si to. Proto se na Maškově vrchu sešlo jen šest statečných, kteří pokračovali Na Fakultu k panu Halíkovi. Zbytek party přijel autobusem, někdo autem. Bohužel i marodka způsobila, že jsme se sešli v menším počtu než vloni. Velké poděkování Mirkovi, který i přes nemoc přijel a zahrál na harmoniku. Vašek a Mikša nás seznámili s novinkami, akcemi a mohli jsme přivítat i nové členy našeho klubu, manžele Kolářovy, respektive jen pana starostu. Dobrá kuchyně pana Halíka opět nezklamala. Všichni jsme si mohli dát, na co jsme měli chuť, obzvlášť výborný byl kančí guláš. Děvčata donesla sladké i slané cukroví. Náš předseda, Vašek Hieke, své narozeniny dlouho tajil, ale neutajil - všichni přítomní mu popřáli hlavně hodně zdraví do dalších let. Vše bylo potvrzeno dvěma lahvemi dobrého vínečka. Většina musela z důvodu autobusového spojení odjet již v 17 hodin, zbytek se roztrousil kolem 19. hodiny. Bylo to příjemné posezení a většina z nás se sejde na Silvestrovském výstupu na Klíč. Panu Halíkovi děkujeme za tradičně výbornou obsluhu. Na shledanou na Klíči... Jitka Štraubová Tradiční pochod do Hřenska a zpět Tohoto dne jsem se vydal v dešti kolem 4 hodiny ranní na cestu. Moje kroky směřovaly do Doubice, kde jsem se setkal s Oldou Zahradníčkem. Po uvítání jsme pokračovali po silnici k Saule a dál Na Tokáni. Zde jsme odbočili na cyklostezku, a po ní došli na Českou silnici. Po ní jsme pokračovali k rozcestí pod Šauštejnem a po žluté značce na Meznou Louku. Na Mezní Louce jsme posnídali v restauraci U Fořta. Po snídani a usušení jsme pokračovali do Hřenska. Zde byl brzký oběd v restauraci U Lípy a doplnění proviantu v místním krámku. Před 12 hodinou jsme byli u Labe a vydali jsme se do Schmilky. Po zelené značce jsme došli na Grossser Winterberg a odtud po modré značce k Zeughausu. Po krátkém odpočinku a sundání pláštěnek (konečně, už bylo 14 hodin) jsme šli dál ke Křinici a proti proudu do Zadních Jetřichovic. Odtud po modré a červené značce při baterkách přes Obere Schleuse do Zadní Doubice. Ze Zadní Doubice Kyjovským údolí do Kyjova, kam jsme došli kolem 20. hodiny. Podle nové tradice v restauraci Na Fakultě na nás nikdo nečekal a po odpočinku jsem dorazil kol 22 hodiny do Krásné Lípy. Cesta byla dlouhá cca 65 km, bylo to 10 hodin deště a rozmáčených cest, ale rádi jsme dodrželi tradici našeho klubu. Sepsal a prošel Jiří Pavlík. |
| 10. 12. 2016 | Turistický advent v Krásné Lípě |
|
Fotografie: Iva Šafuse 
Mikuláše Peterky
Jana Tomišky 
|
Letošní advent na našich stránkách zdobí pěkné fotky, ale článek chybí již několik dní. Škoda. Snad potěší pár vět a Ti, co letos váhali a nepřišli, to příští rok napraví. Počasí nám vcelku přálo, jen u stromků to foukalo a bylo cítit, že se blíží zima. Ti, co k nám zavítali a chtěli si užít a pocítit trochu adventní nálady, si mohli dopřát medovinu, svařák, gulášek nebo teplou klobásu v našem stánku. K mání byly ale hlavně vánoční stromečky, které šly na odbyt. Někteří nedočkavci si již v půl osmé odnášely první úlovky na balení. Ve vestibulu Resortu Lípa si mohl každý nakoupit nějakého Ježíška. Svíčky, stojánky, zavařeniny, ozdoby, skleněné vitráže, patchwork, domácí křížaly, mošt a spousty jiného sympatického zboží, které může pod stromečkem potěšit. Pro děti tu byly i tvořivé dílničky. Byl to příjemný adventní čas, který se tak dal prožít jinak, než s nákupním vozíkem v tlačenici v nějakém supermarketu. Poděkování TS za ochotnou spolupráci. Jitka Štraubová |
| 1. 12. 2016 | Exkurze do Dippoldiswalde a Pirny |
|
|
Fotografie: Václava Hiekeho 
|
Obecně prospěšná společnost České Švýcarsko je zřizovatelem destinačního fondu. Každoročně pro jeho členy připravuje odborné exkurze za účelem seznámení se zajímavou lokalitou, které mají za úkol inspirovat účastníky k další návštěvě s ostatními členy klubů. Tentokrát jsme se vypravili do podhůří Krušných hor. Ze zasněžené Krásné Lípy jsme vyjeli pohodlným autobusem za vánoční náladou. Přes Českou Kamenici, Děčín, Hřensko, Bad Schandau a Pirnu k železniční stanici úzkokolejky do Freitalu - Hainsbergu. Zde nás přivítala pracovnice místní dráhy, seznámila nás s jeho historii a závěrem nám předala propagační materiály, mimo jiné jízdní řád a vzorek bylinné s etiketou předmětného vlaku. Na konci soupravy na nás čekal žlutý "salonní vagon". Zájemci měli možnost se kochat pohledem ze zadní plošiny. Cesta na konečnou do Dippoldiswalde trvala skalním údolím podél řeky tři čtvrtě hodiny. V cílové stanici na nás čekala pracovnice místního sdružení cestovního ruchu, která nás dovedla k regionálnímu muzeu. Byli jsme pohoštěni chlebem se sádlem a svařeným vínem. Přivítal nás ředitel muzea a poté nás seznámil s jeho historii. Následovala individuální prohlídka expozic. Stovky dřevěných figurek, ztvárňujících řemeslníky, zvířátka, představitele známých pohádek nebo církevní postavy, množství tradičních dřevěných pyramid a betlémků. Některé lidové dřevořezby připomínají hornickou tradici. Na obědě jsme byli na kraji města v příjemném hotýlku s českou obsluhou. Podávala se bramborová krémová polévka, přírodní pečeně s růžičkovou kapustou a brambory. Po obědě nás přivítal primátor města. Při kávě a vánoční štóle se besedovalo o turistickém ruchu. Následoval přesun do Pirny. První kroky vedly na radnici. Byli jsme přivítáni primátorem. Přítomné seznámil s historii města a připomněl i spolupráci s městem Děčín. Po předání propagačních materiálů a žetonů na svařené víno nás pozval na před radnicí probíhající vánoční trhy. Nasvětlené, stylové dřevěné stánky lákaly návštěvníky svou nabídkou. Kromě uzenin, sýrů, sladkostí, bylinek, stánku s občerstvením a dětských atrakcí to byl místní fenomén, škála dřevěných figurek. Vánoční atmosféru umocňovalo barevné nasvícení historických budov, projekce vánočních motivů na zeď radnice a v neposlední řadě koncert živé hudby z radnčního balkonu. Návrat z exkurze plné zážitků do Krásné Lípy byl v 19.15 hod. Václav Hieke |
| 26. a 30. 11. 2016 | Výřez vánočních stromků |
|
|
Fotografie: Mikuláše Peterky 
|
Letošní výřez stromků nás ráno přivítal lehce mrazivým počasim. Pro výřez skoro ideální, později i sluníčko vykouklo a jinovatka, která tvořila na stromech sváteční kabát, začala tát. Bylo nás šest, ne že by nebyl zájem, ten byl nečekaně velký, ale vzhledem k terénu, kde se musely stromky hlavně hledat, menší počet zájemců stačil. Mikša jako vrchní "hledač" ukazoval Igorovi, který stromek má uříznout, a my čtyři snášeli k cestě. Vše klapalo jak mělo, jen pila maličko stávkovala, tak než se spravila, přišla k duhu i klasická ruční. Zařezal si i Mirek Řechtáček, který jel pro náhradní. Práce šla úžasně od ruky a závěrečné opékání špekáčků bylo zasloužené a hlavně u ohýnku bylo příjemné teplo. Druhá parta bude stromky nakládat již v pondělí ráno na valník Technických služeb města Krásné Lípy, aby je nenechavci neukradli. Bohužel zloději byli rychlejší, a když jsme časně ráno přijeli stromky odvézt, byla jich asi polovina pryč. Proto jsme museli pokračovat se souhlasem Lesů ČR s výřezem stromků ještě ve středu. Všem patří velké poděkování za obě brigády. Jitka Štraubová |
| 12. 11. 2016 | 35. výročí založení klubu a výroční schůze |
|
|
Fotografie: Václava Hiekeho 
Jaroslava Leksy - dort
Mikuláše Peterky - příjezd a odjezd Slováků
Romana Smity
Bogdana Stempkowského
Jana Tomišky
|
Volný výběr ze zprávy o činnosti klubu předsedy Václava Hiekeho Historie našeho klubu začala 11. 11. 1981, kdy skupinka nadšenců v tehdejším závodním klubu závodu Elite založila turistický oddíl TJ Krásná Lípa. Později se změnil na odbor turistiky a v roce 1990 na Klub českých turistů. Klub má k 12. 11. 2016 89 členů, z toho 6 cvičitelů a vedoucích, čtyři značkaře, kronikářku a správce webových stránek. Máme zástupce v oblastním výboru KČT a komisích při Ústředním výboru KČT. Při našem odboru pracuje pod vedením Hany Volfové oddíl keramiky, mající 6 členů. Naším členem je neúnavný cestovatel a propagátor, turistický filozof, Šebestián Šulc, který náš klub již propagoval na stovkách přednášek po celé naší republice. Hlavní náplní turistického klubu je turistika, a tak pořádáme každým rokem několik tradičních akcí (Novoroční výstup na Vlčí horu, Nejsevernější zimní táboření, Pohádkový les a pochody Skalními hrádky Labských pískovců). Proběhlo i 14 ročníků Cyklo Žďárské vrchy. K těmto každoročním stálým akcím je nutno přičíst desítky různých výletů, pořádání jarních srazů a setkání, které připravují naši cvičitelé. Podstatnou částí aktivit klubu je činnost brigádnická, publikační a propagační činnost. Klub sice není nástupcem Horského spolku, ale vždy se snažil být jeho pokračovatelem, od počátku své existence usiloval o obnovu odkazu našich předchůdců. Slovo "spolupráce" znamená pro činnost klubu velmi mnoho jak v turistice, tak i brigádnické činnosti. Aktivně spolupracujeme se sousedními kluby z Varnsdorfu, Rumburku, Dolní Poustevny a Šluknova, ale i s bývalými členy zaniklého klubu DAV Neustadt im Sachsen, s klubem PTSM Lubań (již 20 let) a od roku 2011 se Slovenským klubem turistů Horňan Práznovce. Přitom někteří členové jsou i členy klubu našeho. Nejvýznamnějším naším partnerem je mnoho let Městský úřad v Krásné Lípě. S pomocí technických služeb města uskutečňujeme většinu akcí pro veřejnost, jejichž zajištění by bylo nad síly klubu, ale i mnohé brigády. V příštím roce to bude zejména snaha o zřízení muzea turistiky v Krásné Lípě a rozhledny na Vápenném (Maškově) vrchu. Velmi dobrá byla i dlouholetá spolupráce s krásnolipskou školou a školní jídelnou. Spolupracujeme i s OPS České Švýcarsko i s Národním parkem České Švýcarsko. K naší činnosti přispívá i oboustranně výhodná spolupráce s folklorním souborem Dykyta, Lesy ČR, Českým svazem ochránců přírody, firmou Nobilis Tilia, Svazem dobrovolných hasičů i s Josefem Halíkem, majitelem naší oblíbené hospůdky Na Fakultě v Kyjově. Jsou ale i věci, které se nám nelíbí nebo se je nedaří plnit. Již se nekonají dříve oblíbené společné oddílové dovolené, je třeba oživit akci Skalními hrádky Labských pískovců. Již víceletým problémem je zvyšování věkového průměru členů klubu, chybí značkaři i vedoucí. Činnost klubu komplikuje i chybějící vlastní zázemí klubu. Za finančními prostředky, které byly nashromážděny naší činností, je zapotřebí vidět mnoho brigádnických hodin, spousty prodejních akcí, provoz rozhleden, pořádání veřejných akcí, využívání dotačních titulů a grantových programů. Díky tomu, že se nám podařilo vytvořit finanční rezervu, můžeme vstupovat do dotačních projektů, které vyžadují předfinancování. (Podrobnou zprávu o hospodaření klubu přednesl Jan Douda.) Celé znění výroční zprávy je zde. |
| 6. 11. 2016 | Za spadaným listím do Kunratického Švýcarska |
|
|
Fotografie: Jaromíra Petružálka 
Ilony Řechtáčkové
Iva Šafuse
Jana Tomišky
|
„Dámský“ výlet opět meteorologicky ohrožen! Sice listopadově šedo, výhledy nic moc, ale HLAVNĚ nepršelo. Ve třech plně obsazených autech jsme dorazili na cvikovské náměstí, kde se k nám připojil Honza a doplnil tak počet na šťastnou třináctku. Naše první kroky směřovaly ke kostelu, už se scházelo dost lidí na mši, tak jsme jen pokorně nakoukli, abychom nerušili a možná, že tam nám bylo shůry dopřáno to suché počasí. Vyrazili jsme za svými cíli. Lokalita má plno skalních útvarů a jeskyněk, obdivovali jsme několik krásných vytesaných reliéfů od učitele Karla Beckerta a strážmistra Karla Bundesmanna, čímž tuto oblast zatraktivnili. Jako první jsme míjeli Karolínin odpočinek s kamennou lavicí, jejíž opěradlo je ozdobeno reliéfem koruny. Po krátké procházce zůstáváme v údivu stát před dalším reliéfem na Dutém kameni, stoupáme po uzoučkých a příkrých schodech na plošinu s pozůstatky slunečních hodin. Původní pauzička měla být na rozhledy, když už jsme nemohli potěšit duši, tak jsme alespoň posvačili. Zanedlouho jsme došli ke Skalní kapli ve tvaru antického chrámu, kde jsme zanechali zapálené svíčky. Od ní jsme se prodírali vřesovištěm a míjeli několik skalních útvarů (Blíženci, Jehla) cestou ke Karlovu odpočinku, vytesané lavici pod převisem. Je to velice pěkně a zánovně opravené místo s širokým rozhledem. Sestoupili jsme na cestu a pokračovali v objevování. Zanedlouho jsme spatřili ukazatel k jeskyni Waltro, která byla na konci 2. světové války partyzánským úkrytem. Po chvíli jsme zahlédli další vyhlídku Švýcárnu, která byla postavena na pozůstatku zaniklé restaurace. Daleké výhledy nebyly, ale i pohled na blízké okolí – stromy oblečené do podzimních barevných hávů a v údolí poklidný Drnovec, stály za pokoukání. Poslední zajímavostí, kterou jsme míjeli, bylo lesní divadlo evidentně mimo provoz a když nám Jitka ukazovala historické fotografie, tak by jeden zaplakal. Nastal čas oběda, měli jsme rezervaci na náměstí v hostinci U Frajera, i v pokročilý čas byl výběr i hotovek. Nad svým talířem jsem sice měla dojem, že to moc domácí zástěru nevidělo, ale hlad je hlad a důležité je, že jsem to nemusela nakoupit, uvařit, sklidit a umýt, tak konec řečí! Už to vypadalo, že pomažeme domů, protože zájem o Skálu smrti jsem měla hlavně já, ale postupně jsme byli opět takřka „jeden muž“ až na Mikšu – hokej je hokej. Auty jsme se přepravili do Kunratic a za drobného mrholení absolvovali krátkou procházku kolem několika jeskyní ke Skále smrti – opět příběh vytesaný ve skále v úctyhodné výšce. S výletem jsme byli všichni velice spokojeni, Jitka nám poskytla vyčerpávající výklad a měla i několik ukázek dobových fotografií. Za letošní rok to byla poslední akce a určitě byla důstojnou a krásnou tečkou – Jituš díky. Ilona Řechtáčková |
| 30. 10. 2016 | Brigáda – úprava hrobu Dr. Johana Hilleho |
|
|
Jitka Peterková a Jitka Štraubová před památkou zesnulých upravily hrob prvního turistického předsedy v Krásné Lípě
Dr.Johana Hilleho, pochovaného na hřbitově v Krásném Buku, a upravily Farskou kapličku.
|
| 22. 10. 2016 | Okolo Jedlové |
|
|
Fotografie: Ilony Řechtáčkové 
Jana Tomišky
Společná fotografie Josefa Zosera
|
Kdysi bylo napsáno v jednom článku, že pokud u nás v klubu pořádají výlet ženy, většinou prší. Dnes "výletničila" Libuška, a světe div se, bez deště. Sešlo se nás na nově opraveném a velmi pěkně vyhlížejícím náměstí v Jiřetíně pod Jedlovou celkem 16 a 4 psi. Pejskové měli tentokrát větší účast než pánové, ti byli tři. První naše zastávka vedla do roubenky, postavené v roce cca 1790, která už má nový kabát, za kterým stojí, jak jsme mohli vidět na fotkách, moře a moře práce. Přivítal nás bývalý starosta Jiřetína, pan Josef Zoser, pozval nás na výstavu malíře Hudr. Josefa Poláčka, výstavu fotoaparátů, fotografií a také do sklípku, kde nás všechny pohostil kalíškem velmi dobré moravské slivovice. Rozloučili jsme se a vydali se za cílem naší cesty – na rozhlednu Jedlová. Libuška, jako správná vedoucí, nám cestou vyprávěla zajímavosti z Jiřetína a jeho okolí a ukázala nám některá svá oblíbená místa. Prošli jsme osadou Rozhled s místní architekturou. Nutno dodat, že nás doprovázela místy mlha, ale pokud ustoupila, mohli jsme se pokochat výhledy na krásně podzimem zbarvené stromy. Rozhledna byla v mlhovém oparu, tak výhled z její věže jsme zamítli a občerstvili se v místní restauraci, většinou něčím teplým. Tolik žádaná česnečka ovšem moc kladných bodů nezískala. Vše jsme si vynahradili na obědě v chatě Zvoneček. Krásné prostředí s kulisou u stropu pověšených zvonečků, údajně přes 3 000! Nad výčepem je ještě pár volných skobiček. Tak příště... Nový majitel pan Dlabola, jeho paní Pavlína a dcera Simona zaslouží velkou pochvalu, nejen za ochotu, ale hlavně za chutné jídlo. Porce byly tak velké, že se sice vešly na talíře, ale již stěží do našich bříšek. Pár odvážlivců to dalo i s polévkou. Také výbornou. Po tak chutném jídle, mnozí z nás pokukovali, zda není poblíž nějaký otománek na odpočinek. S plnými bříšky jsme pokračovali přes Křížovou horu do Jiřetína, kde jsme ráno náš výlet začali. To už začalo pršet, ale myslím, že to nikomu nevadilo. Byli jsme již na konci našeho výletu. Pokud budu mluvit za sebe, na Jedlové jsem již byla, ale touto trasou zcela poprvé, tak velká spokojenost. Libuško, děkujeme ti za pěkně připravený výlet i ochutnávku nejen svatebních koláčků, ale i velmi chutných tradičních křehkých domácích kokosek. A dovolím si použít Tvůj citát "Když cestují andělé, je pořád hezky " a to je nám s Tebou stále. Jitka Štraubová |
| 7. - 9. 10. 2016 | Krkonoše 2016 |
|
|
Fotografie: Mikuláše Peterky 
Líby Šaferové
Jana Tomišky
Mikša u pramene
VandejPUBLIC Video z oslavy
|
Z původního počtu 7 přihlášených bylo po pár týdnech 18, ale nakonec nás jelo jenom 10. Úbytek měly za následek zdravotní problémy, ale je možné, že i nepříznivá předpověď počasí. Podle plánu jsme vyjeli ve dvou autech v 9 hodin z náměstí v Krásné Lípě za slunečného, i když trochu chladnějšího, počasí. V Jiřetíně se z nás stala minikolona tří aut. První zastávka byla u restaurace Koitsche na kopečku u vesnice Hörnitz. V oparu či mlze jsme viděli jenom část Žitavy, ale i blýskavou hladinu jezera Olbersdorfer See. Po průjezdu Žitavou a trojnásobném dopravním přestupku (vedoucí) jsme již za slunného počasí nahlédli do pěkně osvětleného obrovského dolu Turów. Troufám si napsat, že vrcholem, bohužel ne turistickým, bylo posezení v útulné, pěkně zařízené, dobře zásobené a s velmi milou a rychlou obsluhou, cukrárně na náměstí v Novém Městě pod Smrkem. Přejezd do Karpacze, se zastávkou na vyhlídce u Zatáčky smrti kousek před Szklarskou Poręmbou, proběhl hladce a k Admirálu, místu našeho ubytování, jsme dorazili s asi tříhodinovým předstihem. Krátce po nás přišel s velkou skupinou dětí i náš dlouholetý kamarád a vedoucí pochodů Karkonosze 2016 Henryk i se svojí ženou. Po ubytování (3x2 a 1x4) bylo ještě do setmění času dost, tak jsme se rozjeli podívat do Kowar na expozici miniatur zámků a hradů Sudet. No miniatur, některé modely přesahují odhadem 2 m výšky! Pamětníci byli překvapeni úžasně pracným vylepšením celé plochy muzea i novými exponáty. Je to opravdu unikátní dílo, oživené dokonce i vláčkem, jezdícím v podhradí dvou miniaturních zámků. Den jsme zakončili společným posezením, kdy se k nám na chvíli přidal i Henryk s paní a později i Tadeusz a ostatní. Sobotní ráno nevěštilo nic dobrého - liják sice ustal, ale nízké mraky či mlha zůstaly. Přejeli jsme auty poblíž dolní stanice lanovky na Kopu, bylo to okolo 6 km. Jana s Hanou měly naplánovaný výjezd lanovkou s tím, že na nás nahoře v některé chatě počkají, my ostatní jsme u pokladny KNP zaplatili vstup 6 zł a vydali se po modré nahoru. Kamenná stezka byla dosti prudká, asi v 800 m n. m. byly první zbytky, asi v 1 000 m bylo již asi 25 cm mokrého sněhu. Naštěstí stopa byla prošláplá. Stále drobně mrholilo, několikrát i drobně zapršelo. Cestou jsme se seznámili s partou Poláků, s kterými jsme potom střídavě, s několika rozloučeními, prošli celou trasu. Také jsme si připomněli jeden z minulých ročníků (2014), kdy jsme na této trase potkali ženicha s nevěstou – ale to bylo krásné a slunečné počasí, i když trochu chladné a báli jsme se o zdraví nevěsty. V pořádku jsme dorazili k Malemu Stawu (nebyl zamrzlý...) a usadili se v chatě Samotnia (1 195 m n. m.) k posilnění i odpočinku. K překvapení nás všech byla i v tom nepříznivém počasí zcela zaplněná – Poláci mají turistiku v krvi již od školy. Janu s Hanou jsme ale nenašli. Po nějaké době nám sms oznámily, že musely kvůli opravdu nepříznivým podmínkám na Kopě, nízká viditelnost a hodně sněhu, změnit plán a po náročné procházce se vrátily k lanovce a čekají dole v Karpaczi. Po posilnění, mnoha kalíšcích a družebních objetí s našimi "novými" polskými kamarády, jsme vyrazili k chatě Strzecha Akademicka (1 250 m n. m.), která byla také plná. Opět jsme se s Poláky rozloučili a vyrazili po žluté cestě dolů do Karpacze. Zpočátku to bylo na mokrém a kluzkém sněhu náročné, ale zvládli jsme to. Posledních asi 2,5 km bylo již bez sněhu. U aut jsme byli opět všichni a vzhledem k dobrému času jsme popojeli ještě ke známému a hezkému dřevěnému kostelíku Wang, který byl do Karpacze převezen až z norské vesničky Vang. (Tam si chtěli protestanti postavit kostel nový a peníze chtěli získat prodejem dřeva, ze kterého byl postaven kostel původní. O dražbě se dověděl profesor z Drážďan, přemluvil obyvatele obce, aby kostel pečlivě rozebrali a po mnoha peripetiích byl na přání hraběnky Frideriky von Redern z Bukowce, která potřebovala pro evangelické obyvatelstvo horských vesnic na svém panství nový svatostánek, postaven v Karpaczi.) Den jsme opět zakončili společným posezením. Nedělní ráno bylo v podstatě sobotní přes kopírák, jenom mraky byly o něco níže. Zprávy o sjízdnosti silnic nic neříkaly o sjízdnosti silnice přes Pomezní Boudy, takže jsme s důvěrou vyrazili, nejdříve dolů, potom do řádného kopce s mnoha zatáčkami nahoru. Pomezní Boudy byly v mlze, teprve o několik stovek metrů níže jsme se dostali pod mraky. Do Jilemnice jsme dorazili právě v době, kdy většina osazenstva požadovala návštěvu cukrárny. Naštěstí byla jedna otevřená. Nabídka velká, dá se říci, že ceny také. Ale je pravda, že na vše bylo použito velice kvalitní čokolády. Po příjemné půlhodince jsme vyrazili na obhlídku Zvědavé uličky a následně jilemnického zámku i parku okolo něj. Obojí se nám moc líbilo, Mikšovi zejména z pořádných fošen udělané jednoduché lavičky v parku i odpadkové koše tamtéž. Zaujala nás i nově zrekonstruovaná jedna z budov nemocnice, pěkně upravená budova základní školy (bývalé školy střední) i malby na budově u náměstí. Dalším zastavením měla být vyhlídka ve Vysokém nad Jizerou. Vhledem k velmi nízko plujícím mrakům jsme ji po krátké poradě zrušili, bohužel stejně tak i návštěvu rozhledny Královka. Ovšem pekárnu ve Smržovce jsme nevynechali, i když pohled na poslední tři vánočky mizející z regálu nás vyděsil. Ale vzápětí nás prodavačky uklidnily, že velkých vánoček je ještě dost. Poté si Líba přesedla k Jitce, Mikšovi a Honzovi a rozloučili jsme se s Jitkami Štraubovými, které jely trochu jinou cestou do Stružnice. V pohodě jsme dojeli do Krásné Lípy, kde jsme se na náměstí rozloučili s bezvadnou Kristýnou a jejím mužem Berntem, Janou a Hankou. Všem se i přes nepřízeň počasí výlet líbil a vynechané vyhlídky třeba někdy navštívíme za lepšího počasí. Díky všem za účast a dobrou partu. Jan Tomiška |
| 5. 10. 2016 | Výlet do Prahy |
|
|
Fotografie: Věry Bartesové 
Veroniky Leškové
Mikuláše Peterky
Jaromíra Petružálka
Iva Šafuse
|
Město Krásná Lípa pořádá každoročně, jako poděkování spolkům a přátelům města, výlet do Prahy, který je pro všechny zdarma. Po příjezdu do Prahy nás přivítal pan senátor Zbyněk Linhart, který nás následně provedl budovou senátu parlamentu ČR – Valdštejnským palácem. Prohlídka trvala hodinu a účastníci byli z kapacitních důvodů rozděleni do dvou skupin. Zatímco probíhala prohlídka pro první skupinu, měla druhá skupina možnost volného programu a naopak. Volný čas většina využila k návštěvě centra hlavního města, Pražského hradu, Nerudovy ulice, Karlova mostu a jiných památek. Poté následoval přesun na výstaviště v Holešovicích, kde byl v restauraci Pražan také podáván oběd. Po dobrém obědě jsme se zúčastnili prezentace v planetáriu zvané "Noční obloha", která některé z nás zaujala natolik, že jsme se hned po skončení shodli, že bychom ji rádi viděli znova. Za organizaci zajímavé exkurze děkujeme Lucii Hankové a městu Krásná Lípa. Panu senátorovi Zbyňku Linhartovi děkujeme za jeho laskavou péči a báječné informace. Velké díky také patří panu řidiči našeho autobusu, za bezpečnou přepravu. Myslím, že mohu mluvit za všechny, když řeknu, že se výlet vydařil a měl velký úspěch. Veronika Lešková |
| 2. 10. 2016 | Brigáda na Sichovce |
|
|
Fotografie: Mikuláše Peterky 
|
Tento víkend zažila Sichovka opravdové veselí. Po sobotní ochutnávce Vlastíkova pivečka se sešla v neděli skupinka sedmi brigádníků, z toho šestice "aktérů" sobotního veselí, na menší brigádu – dělání dřeva a natírání okapů. Mikša v týdnu navozil dřevo, aby bylo v zimě čím topit. Vlastík ukázal, že je nejen skvělý výrobce piva, ale že to umí i s motorovou pilou. Mirek mu podával dřevo, Vlastík řezal, Mikša štípal, Jitka s Evou uklízely. Pavel se pustil do opravy lavičky, kde vyměnil stará prkna za nová. Jitka Peterková krásně natřela okapy, které už to za ty roky potřebovaly jako sůl, a novou lavičku. Všem šla práce skvěle od ruky a i počasí se vyladilo do pohody. Dřevník se naplnil na to tata a hurá na opékání špekáčků. Ve 13 hodin jsme odjeli domů a s dobrým pocitem. Všem nedělním brigádníkům velké poděkování. |
| 1. 10. 2016 | Výlet do NP České Švýcarsko |
|
|
Fotografie: Věry Bartesové 
Mikuláše Peterky
Jaromíra Petružálka
|
V sobotu ráno se uskutečnil plánovaný tajný výlet do NP České Švýcarsko. Sraz účastníků byl v 8.30 u tur. skřínky na náměstí. V 8 hod. bylo zataženo a padal drobný déšť, první po 14 dnech tepla a slunce. Déšť nevěštil nic dobrého, ale naštěstí to bylo jen pár strašících kapek. Sešlo se nás na 18 km trasu k překvapení celkem 9 a pes Čenda. Odtajněna byla trasa výletu – srub Sichovka s uložením nepotřebných věcí – Doubice, po žluté k památnému buku se svatým obrázkem, odtud již neznačenou cestou pod Sokolí vrch a ke Štylpnerově jeskyni. Zajímavé a pěkné místo pytláka Štylpnera. Všichni, kromě vedoucího, zde byli poprvé. Odpočali jsme si, posvačili, přečetl jsem jim o pytlákovi celé povídání z knížky, která je v jeskyni o něm k dispozici a cestou přes Divokou rokli a Starou Doubickou jsme se po zelené vraceli kolem stavby chalupy Mistra Gotta a Doubici zase jinou neznačenou cestou na srub Sichovka. Občerstvení bylo na výletě jen z vlastních zásob, nestavovali jsme se ani v žádném pohostinství, i když nám jazyk pěkně při tom teplém počasí šustil. Byl to jediný důvod – na srubu nás čekala příjemnější část výletu, a to ochutnávka vařeného výborného piva mistra sládka a našeho člena Vlastíka Kocmana, který ho autem dovezl z domova. Odpoledne přijelo ještě na srub 8 dalších kamarádů, kteří z různých důvodů s námi nemohli dopoledne jít. K velkému překvapení dorazila i naše velká sympatická fanynka klubu Jitka Košnerová se synem až z Litoměřic. Pivečko jsme zapíjeli dalšími tekutinami a z obavy, že to nevypijeme, brzy sešlo. Byl to pěkný večer prožitý s kamarády po dlouhé době u táboráku s opékáním špekáčků, a jak to je již tradicí (3. ročník), tak děvčata upekla a udělala další mlsky, takže nebylo o jídlo nouze, až na to že k velkému překvapení všech a hlavně Vlastíka, došlo výborné pivečko a v 21.30 nebylo již co pít. Na náladě nám to ale neubralo, zpívali jsme, vypravovali skazky a bylo nám všem při tom podzimní teplém večeru tak dobře, že přišly návrhy to ještě jednou v letošním roce zopakovat. Ukončení bylo ve 22.30, poněvadž nás druhý den čekala na srubu náročná brigáda na řezání dřeva a nátěry okapů. Mikuláš Peterka |
| 24. 9. 2016 | 120 let rozhledny Dymník |
|
|
Fotografie: Václava Hiekeho 
Mikuláše Peterky
Bogdana Stempkowskeho
Iva Šafuse
VandejPUBLICVideo z oslavy 
|
Krásný den babího léta přilákal v sobotu 24. září 2016 stovky "gratulantů", kteří přišli oslavit výročí rozhledny, která vzhlíží již 120 let na Rumburk a jeho okolí. Augustova věž, která dostala jméno podle svého donátora, zažila dny slávy i pádu. Díky Lesům ČR (majitel rozhledny) a KČT Krásná Lípa (provozovatel rozhledny) prožívá jeden z majáků turistiky "slunné dny". Pořadatelé pro oslavy připravili "retro" program, podobný tomu historickému. Již ve 12.30 měli zájemci možnost absolvovat pod vedením fundovaných průvodkyň dvoukilometrovou trasu pod Dymník. Ve 14 hodin zahájili trubači z Lesnické školy ze Šluknova fanfárou odpolední program. Na uvítanou vystoupil dětský pěvecký sbor Zpěváček – ZŠ Horní Jindřichov. Následovaly mažoretky z DDM Rumburk. Moderátor přivítal významné hosty: senátora Parlamentu ČR Ing. Zbyňka Linharta, starostu Krásné Lípy Jana Koláře, za KČT předsedu oblastního výboru Ústeckého kraje PaeDr. Jana Eichlera. Dále přivítal radní města Rumburku a vzácného hosta, pravnuka donátora rozhledny, pana Ulricha Wenschuha. Poté předal slovo starostovi města Rumburku Ing. Jaroslavovi Sykáčkovi. Potom předvedli herci pod rozhlednou historickou událost – slavnostní otevření rozhledny. Po tomto úvodu se vydal dlouhý průvod pod rozhlednu, která byla díky TS Rumburk slavnostně vyzdobená. Široké okolí věže bylo vysekáno, okraje cest včetně vstupních dveří zdobilo smrkové chvojí. Z věže vlály mohutné prapory. Kulisu rozhledny doplnila stafáž mnoha dobově oděných návštěvníků. Část programu pod rozhlednou zahájili Šluknovští trubači, důstojnost slavnostního aktu dodalo brilantní vystoupení Krásnolipského komorního sboru. Z moderátora se stal vypravěč, který uvedl přítomné do děje a představil historické osobnosti. Současný potomek mecenáše Wenschuha odhalil pamětní desku, která byla věnovaná před 120 lety jeho pradědovi. Herci svým perfektním vystoupením vtáhli diváky do děje. A po té měli návštěvníci možnost vystoupit na vrcholový ochoz a díky pěknému počasí z výšky pozorovat naši jedinečnou krajinu. Na parkovišti pod rozhlednou pokračoval do 17 hodin kulturní program, kdy se na pódiu střídal soubor historických tanců The Wings z Liberce v nádherných róbách a country kapela Ruksak. Po celý den probíhala výstava dobových fotografií. Komentovanou, velmi zajímavou, poutavou a poučnou výstavu připravila pracovnice muzea Rumburk Ester Sadivová. Pro děti bylo připraveno mnoho atrakcí. Svou prezentaci se představily Lesy ČR. Zájemci měli i možnost vyhlídkového letu vrtulníkem. Občerstvení pro účastníky zajišťoval KČT Krásná Lípa. Poděkování za zdařilou akci zaslouží celý tým pořadatelů pod vedením paní Libuše Hlinkové. Václav Hieke |
| 17. 9. 2016 | Z Božíkova do Zákup |
|
|
Fotografie: Ilony Řechtáčkové 
Jana Tomišky
|
Po noční průtrži a ranním „jen ošklivu“ jsem netušila, jaký bizár mne po celý den čeká. Opuštěné nádraží v Rumburku mne nepřekvapilo, obě prázdná v Krásné Lípě mne šokovala, naděje na společnost mne opustila v Rybništi a z Jedlové už jsem radši oslovila Honzu, jestli výlet nezrušil. Čekal na mne na rozkopaném českolipském nádraží, nevěřícně jsme se ještě přepočítali a rozhodli se, že to dáme ve dvou. Pro jistotu jsme vyčkali zpožděného vlaku na zastávce Božíkov, poté zaparkovali v Zákupech u zámku a vyrazili k prvnímu cíli – Kamenickému vrchu. Sice mokro, ale bez deště a posledních pár metrů strmých. Na hraně vytěženého lomu jsme se porozhlédli a pokračovali dál. Místy jsme se hodně prodírali podrostem a nejhorší byly zamotané šlahouny trnek. Hlavní procházka byla Kamenickým údolím s různými zajímavostmi – prameny, z nichž každý jinak chutná a pramen Tří svatých s altánem byl obklopen zájemci s kanystry a lahvemi, míjeli jsme také několik pomníků a křížů a spoustu informačních tabulí v různých formacích. Poučily nás nejen o flóře a fauně, ale také o historii lesnické školy, kapucínského kláštera, výcviku parašutistů po válce a také nám představily blízké okolí včetně dobových fotografií. Zvláštně působila socha na Mariánském sloupu – její modrá říza se v zeleni nedala přehlédnout, jako dva v jednom mi také připadala jedna z kapliček, která sice byla ovčácká, ale zasvěcena sv. Petrovi, který je patronem rybářů. Z plánovaného jsme upustili od prohlídky hřbitova, celkem jsme uťapali asi devět kilometrů. Závěrem jsme se ještě podívali na nádvoří zámku, kde svatba stíhala svatbu, zkontrolovali jsme páva a medvěda a obešli jsme celý park. Ten byl krásně udržovaný, všude čerstvě posekáno a naprostým kontrastem byly neopravené a částečně už i zborcené a stromy obrostlé budovy. Je to všechno o penězích, ale tak nějak jsem nabyla dojmu, že tady snad už ani ty nepomohou. Protože jsme výlet ukončili dřív a Honza měl později cestu do Krásné Lípy, nabídl mi, že mne přiblíží k domovu. Také měl asi obavy, že mne tak zablácenou do žádného prostředku nevezmou. Pozval mne k nim do Pihelu, kde jsem se, k mé radosti, seznámila se psem Brunem – hned poznal, že jsem „psí člověk“, lehce jsme ho vyvenčili, pak jsem si nacpala pupík vynikajícím obědem od paní domu a když jsme se zvedli k odjezdu, došla prosba od vnuka o odvoz z Osečné. Tam jsme byli vtaženi do oslavy veliké rodiny, spolykali jsme grilovaného čuníka, a ač neradi se vypravili směrem k domovu. Za tmy jsme dorazili k Mikšovi poreferovat o prožitém. Takže Honzovi moc děkuju, že to neodpískal, dlouho jsem tak zajímavý a překvapivý den neprožila a myslím si, že si po mé ukecané celodenní společnosti zaslouží veliký odpočinek. A vy ostatní – prostě vždycky za každého počasí!!! Ilona Řechtáčková |
| 3. 9. 2016 | Klubový zájezd na Litoměřicko |
|
|
Fotografie: Václava Hiekeho 
Jany Králové
Mikuláše Peterky
Líby Šaferové
Iva Šafuse
|
Tradiční autobusový zájezd, pořádaný ke konci turistického léta, nás letos díky Vaškovi Hiekemu a průvodkyni Mileně Šiklové (předsedkyni KČT odbor Lovosice) přivedl do dalších míst našeho kraje. Začali jsme na zřícenině gotického hradu nad vesnicí Klapý s historií sahající k počátku 14.století – Hazmburku, přezdívanému král Českého středohoří. Do letošních oslav Lucemburského roku byl zařazen jako zástupce opevnění doby lucemburské. Z Bílé věže na horním hradu, vysoké 26 metrů, jsme hleděli do kraje, který si tak oblíbilo mnoho umělců, mezi nimi básník Karel Hynek Mácha a kubistický malíř Emil Filla. Do Libochovic, kde jsme navštívili půvabný renesanční, později barokně upravený zámek ze 17.století, to bylo coby dup. Se svatbami se roztrhl pytel, a tak při čekání na prohlídku zámku jsme obdivovali nejen nevěsty, ale i zámecký park s francouzskou zahradou. Poslední zastávka byla v Litoměřicích, patřících mezi nejkrásnější a nejstarší česká města. Sestoupili jsme po Máchových schodech, prošli kolem barokního mlýna, postaveného na potoku Pokratci, dále jsme pokračovali na Dómský pahorek s katedrálou sv. Štěpána. Obrazy pěti oltářů pochází z dílny významného malíře Karla Škréty. Titulní obraz na hlavním oltáři znázorňuje kamenování sv. Štěpána. Po prohlídce katedrály se účastníci zájezdu rozdělili na dvě skupiny. Ta první vystoupila na zvonici, aby obdivovala pohled na město z výšky, ta druhá se vydala ke kavárně Káva s párou, která byla vybudována z bývalého dolního nádraží na trati na Děčín poté, kdy byla trať přemístěna. Prohlídka města končila na Mírovém náměstí, kde se dají obdivovat dvě kašny, morový sloup, architektonický cenné domy – radnice, dům Kalich, dům U Černého orla, dům U Pěti panen. S lítostí jsem si uvědomila, že dvě a půl hodiny na prohlídku města je žalostně málo a že bych se měla ještě vrátit alespoň na prodloužený víkend a vybrat si některou z prohlídek, které nabízí infocentrum – Po stopách Karla Hynka Máchy, Litoměřice a baroko nebo Kdo se to na nás dívá (o sochách). Děkujeme výboru KČT za další krásný výlet. Líba Šaferová Dle celoročního plánu činnosti našeho klubu se uskutečnila 3. září výjezdní exkurze do oblasti Litoměřicka. Výjezdy jsou zaměřeny k poznání zajímavostí místní oblasti, ale i památkám z odkazu našich předků. Výlet je odměnou aktivním členům a příznivcům turistiky za celoroční práci. Odjezd byl stanoven na 6.45 z Rumburku v 7.00 pak z Krásné Lípy, další účastníky jsme přibrali v Jiřetíně pod Jedlovou, v Novém Boru a v České Lípě. V Lovosicích přistoupila naše průvodkyně, znalec kraje, předsedkyně KČT odbor Lovosice Milena Šiklová. První zastávkou byl hrad Hazmburk (418m). Zřícenina gotického hradu postaveného v 2. pol.13 století nesla původně jméno Klapý. Po roce 1335 jej získali Zajícové z Hazmburka a pojmenovali podle svého rodu. Jméno Klapý zůstalo obci v podhradí. Odtud vedla naše cesta po žluté značce k hradu. Následoval přejezd do Libochovic (166m., 3 700 obyv.), města na levém břehu Ohře vzdáleného 12 km od Lovosic. Zde byl do 14.30 rozchod. Část turistů si šla prohlédnout zámecký park, ten vytvořil již kolem roku 1685 "krasosadovník"Jan Tulipán podle návrhu Antonia delta Porta. V 19. stol. byl přeměněn v anglický park a v roce 1912 podle plánu J. Rubiše opět ve francouzský, zvolna přecházející v anglický. Park má rozlohu 26 hektarů. Většina účastníků navštívila renesanční zámek, který vznikl za Lobkoviců přestavbou gotické tvrze z roku 1560. Prohlídka architektonického stavebního skvostu s bohatými sbírkami trvala více než hodinu. Zámek má slavného rodáka, kterým je J. Evangelista Purkyně. Na tuto skutečnost upozorňuje krom pamětní desky v přízemí zámku i pomník před zámkem od Josefa Strachovského z r. 1887. Poslední část výletu patřila centru Litoměřic (136 m n. m., 24 000 obyv.). Naše milá průvodkyně nás provedla historickým jádrem, seznámila nás s historii významných objektů. Od sochy K. H. Máchy se nám naskytl krásný pohled na městské parkány. Pokračovali jsme po Máchových schodech na Dómský pahorek s katedrálou sv. Štěpána. Obrazy pěti oltářů pochází z dílny významného malíře Karla Škréty. Titulní obraz na hlavním oltáři znázorňuje kamenování sv. Štěpána. V chrámu je uloženo srdce biskupa ThDr. Antona Aloise Webera, který se narodil 24. 10. 1877 na Vlčí Hoře v čp. 1. Zbyl čas i na posezení v některých z mnoha restaurací. Závěrem bych chtěl všem účastníkům poděkovat za disciplinovanost a milou společnost. Potěšující byl plně obsazený autobus (44). Václav Hieke |
| 3. 9. 2016 | XVI. ročník Srazu milovníků jízdních kol |
|
|
Fotografie: Jana Tomišky 
|
Jenom pro zpestření fotografie ze srazu cyklistů ve Cvikově s neobyčejnými koly. |
| 22. 8. 2016 | Brigáda – čištění Křinice a Brtnického potoka |
|
|
Fotografie: Václava Hiekeho 
Veroniky Leškové
Jaromíra Petružálka
Iva Šafuse
|
Dalo by se říci, že se dnes konal "2. ročník" brigád na čištění a uklízení Brtnického potoka a říčky Křinice. Loňská akce se osvědčila jak našemu klubu, tak i NP České Švýcarsko. Spokojenost byla na obou stranách. Stejně tak si myslím, že i letos. Nedělní počasí bylo hororové, ale pondělní bylo již příznivé. Ráno jsme se sešli v 8.30 na náměstí v Krásné Lípě. Naplánováno bylo vyčištění obou toků najednou, což se podařilo – počet brigádníků byl suprový, sešlo se 23 "vodníků". Z módního hlediska zejména pro nás ženy i slušná přehlídka holínek různých typů a barev. Úsek Křinice od hospody na Fakultě až po statní hranice Zadní Doubice měří 6,5 km. Brtnický potok od sv. Antoníčka v osadě Kopec do ústí řeky Křinice měří 3,5 km. Pracovali jsme ve dvojicích, každý měl svůj pytel na odpadky. Měli jsme ve smlouvě čistit i břeh, proto určení jednotlivci šli po břehu a nutno dodat, že tam bylo odpadu asi více než ve vodě. Vysbírali jsme i odpadky na druhé straně cesty, která sice ve smlouvě nebyla, ale jelikož tam bylo nepořádku dosti, uklidili jsme vše. Jen se divím, že zejména ženy po sobě zanechávají nevábnou kulisu, která lesu krásu nepřidá. Práce nám šla dobře od ruky nebo od vody? Ve dvanáct hodin bylo hotovo, nikdo se letos nevykoupal, škoda, mohla jsem mít konkurenci:-). Našli se však jedinci, kterým "teklo do holínek". Vysbíralo se odpadu méně než vloni, což je dobrá zpráva z pohledu přírody. Odměnou nám bylo občerstvení na Fakultě pana Halíka, který nám jako vlastně vždy vyšel vstříc. Klub uvolnil na občerstvení pro každého 100 Kč. Příjemně jsme poseděli, popovídali a tradá domů. Byla to zase jedna z prima brigád, která se vydařila. Všem členům i nečlenům, dobrovolníkům i nově příchozím patří za jejich ochotu a práci velké poděkování. Byli jste úžasní. Jitka Štraubová |
| 12. – 14. 7. 2016 | Skalními hrádky Labských pískovců |
|
|
Fotografie: Jaromíra Petružálka 
Bogdana Stempkowského
|
Při pohledu na volné místo vedle fotek ze Skalních hrádků, které je i po čtrnácti dnech bez článku, jsem se rozhodla pár větami to prázdno napravit. I když hodnocení by měl provést vedoucí Skalních hrádků (Jiří Pavlík). Letošní Hrádky se uskutečnily za příjemného počasí. Proti minulému ročníku měli účastníci přímo ideální podmínky. V pátek večer se počasí sice mračilo a i déšt útočil, ale sobota byla již vysluněná. V letošním roce, kromě již stálých tratí, přibyly na zkoušku dvě nové trasy – běh maminek s kočárky a trasa 4 km. Účastníci měli zajištěn jak nocleh, tak i naše klubové občerstvení, které mnozí využili. V pátek hrála k poslechu country kapela Ruksak (bohužel jenom pro pár lidí, podobně jako vloni) a v sobotu pan Peřina zajistil reprodukovanou hudbu. Oproti loňskému roku bylo dvakrát tolik pochodujících, ale je škoda, že lidé již tolik zájem o pochody nemají. Proto i při úctě k dlouhé tradici tohoto pochodu by bylo dobré udělat z tohoto pochodu akci jen jednodenní. Statistika: Pátek 12. 8. 12 km – 7 účastníků 100 km – 6 účastníků 50 km noc – 4 účastníci Sobota 13. 8. kočárky – 6 účastníků 4 km – 4 účastníci 12 km – 54 účastníků 25 km – 26 účastníků 35 km – 7 účastníků 50 km – 11 účastníků cyklo – 6 účastníků Neděle 14.8. cyklo a pěší – 7 účastníků Celkem: 138 účastníků Nejvzdálenější účastníci – Jaroslav Ingr (Olomouc) a Haška Ivo (Brno) Nejstarší účastník – Jindřich Prokopius (Litoměřice) 1924 Poděkování patří všem, kdo se na přípravě Skalních hrádků podíleli, pořadatelům, občerstvení, prezentaci, hudbě, Technickým službám Krásné Lípy za perfektní spolupráci. Všem zúčastněným přejeme hodně dalších pohodových kilometrů. Jitka Štraubová, doplňky v závorkách Jan Tomiška |
| 6. – 14. 8. 2016 | Lechtál, Tyrolské Alpy |
|
|
Fotografie: Jana Tomišky 
Panorama s Jöchelspitze
|
Několik členů a sympatizantů KČT Krásná Lípa se zúčastnilo zájezdu do Tyrolských Alp, který pořádal KČT Děčín a zorganizoval
jako již mnoho úspěšných zájezdů, Karel Veselý. Využil osvědčené JEKY, cestovky, která zajišťuje pobyty skupin od 15 lidí
s ubytováním ve svých budovách po celé Evropě.
Byli jsme ubytováni v údolí řeky Lech ve vesnici Häselgehr v domě Marnix. Pokoje s palandami, umyvadlem, společnými WC a sprchami,
s velkou a dobře zařízenou kuchyní a velkou jídelnou. Suroviny do kuchyně dodával správce JEKY každý den, o jejich zpracování
se staraly naše výborné kuchařky. Při stolování a úklidu jsme pomáhali skoro všichni, někteří se nemohli nějak do kuchyně prosadit.
I tento postoj ke kamarádům něco říká o charakteru... Na výlety jsme vycházeli, vyjížděli naším nebo místním autobusem. Měli jsme zakoupenou kartu LechtálActiv, takže místní doprava již byla zadarmo, stejně tak i většina lanovek – jednu jsme platili s výraznou slevou (místo 17 euro jenom 3). První dva dny bylo počasí přímo ukázkové, další den místy drobně pršelo, pak bylo jenom zataženo a poslední den se s námi Lechtál loučil zalitý sluncem. Trasy byly pro mnohé náročnější, ale byla vždy lehčí varianta, případně bylo možné udělat si vlastní program. Nejnáročnější trasu k jezeru Rosskarsee prošli celou jenom tři. Ale i ti, kteří jezero neviděli, měli nádherné zážitky, někdy i trochu adrenalinové. Ti, kteří na horách moc nebyli, mohli fotit skoro pořád. Ale asi se málo kdy podaří vyfoti ty velké vzdálenosti a obrovské prostory tak, aby to na fotce bylo vidět. I přes drobnou nepřízeň počasí se zájezd všem líbil a je třeba poděkovat Karlovi Veselému za jeho zorganizování. Díky i všem kamarádkám a kamarádům, bylo s vámi dobře. |
| 31. 7. 2016 | Brigáda u Mnišského pramene |
|
|
Fotografie: Mikuláše Peterky 
|
Mnišský pramen už zase teče! Po čtvrteční údržbě studánky Pavlem Podhorským, kdy voda několika dní netekla, jsme se obrátili na technické služby města s žádostí o zapůjčení čistícího železného péra v délce 10 m. V nedělním odpoledni jsme si udělali brigádičku ve čtyřech na pročištění studánky, aby tato dobrá voda zase sloužila veřejnosti k občerstvení. Po příchodu k prameni jsme byli příjemně překvapení, že nouzové pročištění Pavlem bylo dostačující. Přesto jsme využili zapůjčeného čistícího péra a horní i spodní část hadice jsme v délce 20 m pročistili. Eva Steckerová mezitím natřela lavičku u pramene. Ke studánce jsme již po několikáté opět dali i dva hrníčky. Odcházeli jsme s dobrým pocitem, že dobrá voda bude zase sloužit veřejnosti k osvěžení. Mikuláš Peterka |
| 27. 7. 2016 | Köglerova stezka – dvě nové tabule |
|
|
Fotografie: Mikuláše Peterky 
|
Po vzájemné dohodě s MěÚ Krásná Lípa a KČT, odbor Krásná Lípa, jsme vylepšili Köglerovu stezku o dvě nové tabule – v oblasti
Kamenné Horky tabule se zpěvným ptactvem, které zde na loukách hnízdí, a asi 200 m od rozcestí Pěti cest tabule se šelmami,
které se zde vyskytují nebo máme zájem, aby zde byly. Tabule dle originálu vyrobil pan Václav Baňka ze Všemil, všechny obrázky namalovala naše členka Jitka Štraubová, technické zajištění NP České Švýcarsko a grafické zpracování pan Radek Tesař z Jiřetína. Tabule financoval MěÚ Krásná Lípa. Děkuje všem, kteří se na tomto vylepšení Köglerovy stezky podíleli. Mikuláš Peterka |
| 20. a 23. 7. 2016 | Návštěva u slovenských přátel v Práznovcích |
|
|
Fotografie: Václava Hiekeho 
Palo Jančeka
Mikuláše Peterky
|
Výjezdu předcházel tradiční kolotoč přihlašování a odhlašování, akce se nakonec mohla uskutečnit jen díky mimořádné dotaci. Účelem cesty bylo hlavně setkání s našimi slovenskými přáteli, část byla i pracovní. V příštím roce budou naši přátelé hostiteli a pořadatelé 2. mezinárodního srazu turistů (Slovensko, Čechy, Polsko a Maďarsko.) Měli jsme možnost vidět jednotlivá místa, kde se sraz uskuteční. Na úrovni předsedů byla dohodnuta další spolupráce. K cestě: obava z malého nepohodlného autobusu typu Quik byla zažehnána příjezdem 22 místného Mercedesu s polohovatelnými sedačkami a klimatizací. Bylo nás 15. Bonusem byl zkušený a příjemný řidič František Matulík. Povinnou hodinovou zastávku jsme ve Skuhrově využili k naobědvání. Další cesta, až na dálniční kolony kamionů, proběhla bez problémů, a dle plánu jsme dojeli v 18 hodin do cíle naši cesty. Práznovce: sraz byl plánován u kulturního domu v Práznovcích. Ještě jsme se rozhlíželi a už nám naproti běžel Ivan a za ním Anička s Pavlem a další. Následovalo velmi vřelé přivítání. Pro naše přátele bylo milým překvapením, že s námi přijela Eva Hamplová (MAS Sever). Překvapení druhé : ještě při poslední návštěvě klubovna, nyní je přestavěna na restauraci. Překvapení třetí: v restauraci prostřeno krom brambůrků i mísy plné napečených slaných koláčů od Aničky (12 plechů!). Následoval přípitek kvalitní domácí slivovicí, a potom kdo co chtěl - pivo, víno, pálenka, nealko, káva. Sezení bylo zakončeno citrus fernetem. Přátelé nás doprovodili do 3 km vzdálených Topolčan, kde jsme byli ubytováni v internátě hotelové školy. Další překvapení: na každý den jsme měli vyjednánu eurovou slevu a na pokojích jsme spali po dvou. Následovala večerní prohlídka města. Překvapilo nás velké, čisté, zrestaurované náměstí s dominantním kostelem, nádhernou radnicí, ale i opravené historické budovy. Průvodci nám řekli něco o historii města a ukázali jednotlivé prodejny - pekaře, občerstvení, foto, tržiště a podobně. Den druhý: vzhledem k tomu, že na Slovensku mohou jezdit na základě patřičné průkazky důchodci z celé Evropské unie ve vlacích zdarma, byl jeden z pracovních cílů zajistit zájemcům tuto průkazku. K průkazce je potřeba fotka neobvyklého rozměru 1x3 cm. Pavel nám zajistil focení se slevou. Pokračovali jsme na nádraží, kde jsme získali patřičnou průkazku. Hlavní náplní tohoto horkého dne byla poznávací činnost. Autobus nejprve turisty dovezl k vodní nádrži Nemčička, jejíž voda sloužila jako zdroj pro pivovar (Topvar). Dnes, když pivovar už pivo nevaří, slouží přehrada jako zdroj pitné vody městu Topolčany. Pěším přesunem (4 km) po naučné přírodní stezce pod staletými duby nás čekal rekreační areál Duchonka. Je to vodní nádrž vybudovaná na potoku Železnica asi 3 km severně od obce Prašice. Zatopená plocha je 14 ha, maximální hloubka je 9.1 m. vyhrazená pláž má hloubku od 30 do 120 cm. Celý rozlehlý areál je obklopen břízo-borovým lesem. Duchonka bude centrem mezinárodního srazu. V místní restauraci jsme poobědvali. Po oběde jsme navštívili opravený Topolčanský hrad. Přáním většiny účastníků bylo navštívit salaš. Naši průvodci přání splnili a měli jsme možnost ochutnat ovčí brynzu, brynzovou pomazánku, ovčí sýr nebo ovčí žinčici. Přestože účastníci měli v pokynech vzít si pro případnou potřebu plavky, bylo pro všechny překvapením, ale i splněným přáním našimi přáteli domluvená návštěva s padesáti procentní slevou téměř na čtyři hodiny v termálech. Měli jsme neomezenou možnost projít všechny bazény. Den třetí: po snídani jsme se přepravili do Topolčanek. Pro milovníky koní splněné přání - začínáme ve státní hřebčíně, kde se chovají vzácní koně, mimo jiné lipicáni. Následovala prohlídka zámeckého muzea. Vedlejší zámeček je obklopen obdobně, jako Topolčanský zámek, nádherným lesoparkem a od dob Tomáše G. Masaryka sloužil československým prezidentům. Ve stylové restauraci "Panský dvor" nás čekal výborný oběd. Po obědě jsme pospíchali za další raritou asi 10k m od Topolčanek - zubří obora, která vznikla v roce 1953 a obhospodařují ji Lesy Slovenskej republiky. V oboře odchovali na 200 těchto býložravých zvířat. Poslední bod programu, návštěvu vinařských závodů, jsme bohužel nestihli. V 18 hodin jsme byli očekáváni v Práznovském kulturním domě. Přivítaly nás krásně prostřené stoly, následoval přípitek pálenkou, skvělý guláš připravený přímo starostou. Přikusovali jsme krom tradičně dobrého chleba ještě pro nás neznámé osuchy (chlebové placky se zapečenou slaninou). K pití bylo červené víno, káva, minerálky, pálenka a přátelům chutnal i náš polotmavý Falkenstein. V polovině večera nás hostitelé překvapili, když zaplnili stoly tácy plnými opečených zabijačkových dobrot - pro nás nezvyklé ale výborné jitrnice s rýží, klobásky a zeleninový salát. Samostatnou kapitolou byla zábava. Naši kamarádi mají ve svém středu i folklorní soubor: Pavel, krasavice Zuzanka, Anička a Tomáš nám celý večer předváděli, co umí. A krom tancování nám předseda Práznovských turistů Pavel Janček předvedl, jaký je skvělý muzikant a zpěvák. V tanci i zpěvu nezůstali pozadu ani naši členi. Na rozloučenou dostali všichni naši účastníci láhev kvalitního vína. O půlnoci nás přátelé taxíky odvezli na ubytování. Sobota: ráno nás před ubytovnou v 8 hodin čekal autobus a zástupci Práznovských turistů, kteří se s námi přišli rozloučit a popřát nám šťastnou cestu. Pak už nás čekala jen cesta domů. Co říci závěrem: politici mohou rozdělit státy, ale opravdové přátelství obyčejných lidí nerozdělí žádná hranice. Chtěl bych touto cestou poděkovat našim hostitelům za vše, co pro nás připravili. Byly to pro nás krásně strávené dny. Chtěl bych poděkovat účastníkům exkurze za disciplínu a reprezentaci. V neposlední řadě i našemu perfektnímu řidiči. Václav Hieke |
| 20. a 22. 7. 2016 | Brigáda u studánek a na Karlově výšině |
|
|
Fotografie: Jitky Štraubové 
|
Ve středu jsem brigádničila na studánce Blažena, kterou jsem očistila i s kládami před studánkou, které byly zaneseny listím
a hlínou, poté jsem vše natřela. Bohužel nezbytnou součástí je mít po ruce igelitový pytel na nepořádek, který byl i u studánky.
Potom jsem natřela lavičku pod Kočičí skalou a nad srubem Sichovka, obě se loupaly, proto jsem je musela nejdříve osmirkovat.
Na Karlově výšině se lavičky loupaly také, proto i je jsem musela smirkovat. Šlo to docela těžce, proto jsem udělala jen
jednu (cca 1h) a ve čtvrtek jsem osmirkovala i druhou a obě natřela. U Pěti cest byl opět nepořádek, který jsem uklidila. V sobotu jsme společně se Sonou Sičovou a Evou Pěčovou vyčistily odvodový příkop u studánky Blažena a upravily okolí studánky, vyhrabaly staré listí a trávu. Poté jsme se přesunuly na Mnišský pramen, očistily ho a natřely. Bohužel voda netekla. Nakonec jsme ještě jednou natřely lavičky na Karlově výšině. Děvčata, děkuju, byla to s vámi bezva sobota. Jitka Štraubová |
| 2. – 9. 7. 2016 | Cyklo Žďárské vrchy |
|
|
Fotografie: Mikuláše Peterky 
Jitky Štraubové
Jana Tomišky (zatím bez popisů))
|
Rok se s rokem opět sešel a nás čekal cyklotýden, již 14. ročník. Kola připravená, přehazovačky seřízené, dresy, helmy,
mastičky, nejen na nohy, zabalené, kondička, jak jinak než perfektní. Naše Tour de Vysočina mohla začít. Z Krásné Lípy
vyjíždíme ve čtyřech, s novým benjamínkem Eliškou, vedoucí akce Honza čeká v Pihelu. Cestou se stavujeme tradičně
v Golčově Jeníkově na obědě a hurá směr Staré Ransko, kde se setkáváme s dalšími novými tvářemi, Petrou a Jirkou z Prahy.
Sedm statečných cyklistů a jeden psí dozor Betyna. Ubytování je stejně perfektní jako vloni, v chatce v lese. Oáza klidu
a pohody. Po zprávách z domova to vypadalo, že hezké počasí se odstěhovalo na Vysočinu, takže jsme měli kromě malé bouřky v sobotu stále hezky. Po ujetí prvního kilometru jsme chtě nechtě museli zakotvit v hospodě, ale pak již s námi sluníčko šlapalo do pedálů. A jak vlastně celý týden vypadal? Projížděli jsme krásnou krajinou luk, polí, se zlatě zrajícím obilím, lesů, rybníků, jezírek, na kterých kvetly lekníny. Viděli jsme spoustu památek, kapliček, křížků, hřbitůvků, kostelů i kostelíčků. (Tetelila jsem se blahem). Šlapali jsme do serpentin, kopců i kopečků, někdy s jazykem vyplazeným, jak Betyna, abychom si pak mohli užít sešup dolů s větrem v zádech a za odměnu si dát pivečko v příjemné hospůdce. Vysočina má své kouzlo a půvab. Navštívili jsme Chotěboř, Žďár nad Sázavou s poutním místem Zelená hora, Sokolohrady (kdysi tam stával hrádek), kouzelné údolí Doubravy s vodopádkem a Mikšovou tůní, rybník Velké Dářko (Největší rybník na Českomoravské vrchovině, a také největší v Kraji Vysočina. Je v nadmořské výšce 610 m a má rozlohu 206 ha.), Nové Město na Moravě s prohlídkou sportovního areálu i města, Havlíčkovu Borovou, na kterou se asi nejvíce těšil Honza, jelikož při stoupání do kopce recitoval "Havlíčku, Havle jedeme k tobě"... , Pilská přehrada se sportovním areálem, či Sobětín. Ve Škrdlovicích zrovna probíhaly oslavy 130. výročí místního hasičského klubu. Turisticky jsme vyšlapali na skalní útvar Devět skal (nejvyšší vrchol Ždárských vrchů 836 m n. m.) a Čtyři palice. Prožili jsme příjemné setkání s přáteli s Rakachaty v Račíně, stejně jako vloni. Celý týden s námi byl náš velký kamarád Jindra, pak se k němu přidala jeho Růženka. I když každý měl své zásoby jídla, Jindra se o nás s radostí staral – přivezl napečené koláče, dršťkovou i bramborovou polévku, maso na guláš a spoustu zeleniny. Ochotně nás rád odvezl a přivezl kamkoliv, jeho mercedes nezná překážek a Jindra se dostane všude, stejně jako odvést sedm kol najednou, to byl zážitek hlavně pro Elišku. Jízdu mercedesem jsem si vyzkoušela i já a Jindra měl po ježdění. Honza nás mile překvapil, když dovezl svoji sestru Hanku (ve svém domku v Hlinsku poskytla ubytování účastníkům předchozích 11 ročníků) a oslavila s námi Honzův svátek posezením u ohýnku a opékáním špekáčků. Další oslavenec byl Mirek se svojí kulatou padesátkou. Měli jsme dobrotu za dobrotou, dohromady tři dorty z cukrárny ve Ždírci. Zaslouží pochvalu, jak za ochotu, tak za to, jak byly dobré. Hodovali jsme si, ještě že jsme měli kola!!! I když jsem ve skupině nebyla nováček, přece jen jsem zažila něco POPRVÉ. Bylo to takové hecnutí od Brňáků, kteří nás fotili na Devíti skalách, ať určitě navštívíme Kadov s "Kadovánkem". Již jsem o něm slyšela vloni a i letos. Mnohonásobní absolventi "Kadovánkovské školy" po špatných zkušenostech s návštěvou hospůdky U Janečků ve dvou minulých letech moc nadšeni nebyli, ale nakonec podlehli. Nebyla jsem zvědavá sama, a tak jsme jeli. Bylinný likér s rodinnou tradicí má opravdu své kouzlo a prohlídka "kadovánské kroniky" hovořila jasně o tom, že našemu klubu Kadovánek MOC a MOC CHUTNÁ:-). Složili jsme i letos básničku, a to jsme ještě netušili, že se tam za dva dny vrátíme znovu. Inu, Kadovánek je jako magnet. Dokonce jsme ho vložili jako druhou verzi do naší klubové hymny: Po kalíšku, po kalíšku, po kalíšku dáme, Kadovánek máme.....ve veselém rozmaru Mikša vymyslel i třetí: Po kalíšku,po kalíšku, po kalíšku dáme, řidičku už máme......to když jsem Jindrovi okupovala mercedes. V Tipsportu ve Ždírci jsme sledovali ME ve fotbale, místní barmanka nezapomenutelná, nebo hráli žolíky, které ovládla perfektně Petra. Byl to moc hezký týden s příjemnými lidmi, zážitky a legrací. Děkujeme, Honzo, za pěkně vybrané trasy, organizaci a počasí, které jsi objednal.:-) Jitka Štraubová Trasy: 2. 7. sobota: chata – Krucemburk – Stružinec – Benátky – Krucemburk – chata, 21 km. Mapka zde. 3. 7. neděle: chata – Ranská jezírka – Pilská přehrada – Zelená hora – Polnička – Hluboká – chata, 37 km. Mapka zde. 4. 7. pondělí: chata – Krucemburk – Košinov – Malý Černý – Herálec – Devět skal – Kadov – Fryšavský kopec (2x) – Cikháj – Krucemburk – chata, 55 km. Mapka zde. 5. 7. úterý: chata – Račín – Velké Dářko – Škrdlovice – Velké Dářsko – Radostín – Hluboká – chata, 20 km. Mapka zde. 6. 7. středa: chata – Obrázek – chata, 12 km. 7. 7. čtvrtek: chata – Sobiňov – Bílek – Sokolohrad – Chotěboř – Havlíčkova Borová – Ranská jezírka – chata, 44 km. Mapka zde. 8.7. pátek: výlet auty do N. Města na Moravě (sportovní areál, pěšky na Harusův kopec, město) Sněžné (japonská zahrada), České Milovy (výstup na Čtyři palice). Mapka zde. |
| 6. 7. 2016 | Okolo Luže |
|
|
Fotografie: Jaromíra Petružálka 
Ilony Řechtáčkové
Líby Šaferové
|
V náhradním termínu a s dodatkem, že za každého počasí, jsme konečně zrealizovali dubnový výlet. Na to, že jsme z Rumburku
jeli jen ve dvou, se nás na startu nakonec sešlo deset a dopravně jsme se spravedlivě rozdělili po pěti na vlakovou
a autobusovou přepravu. Tentokrát byl za pašu jediný muž Jaromír, snad jsme si ho dostatečně hýčkaly. Na vlakové zastávce Nová Huť už nás organizátorka Líba očekávala a hned po pár krocích u rybníčku nás čekalo první překvapení – na břehu stáli paní s pánem a krmili nutrii, žasli jsme, jak byla ochočená, brala si z ruky a když frekvence polevila, tak si stoupla na zadní a šplhala po noze pro další sousto. Opatrně jsme přeběhli hlavní silnici a po asfaltce směrem na Světlou jsme vyrazili ke svým cílům. Ještěže jsme po chvíli měli možnost zmizet do lesa, protože provoz byl značný a v husím pochodu jsme si moc nepopovídali. Okamžitě nás obklopila voňavá zeleň, kterou krásně zdobily rozkvetlé náprstníky různých barev. Semtam jsme nacházeli i nějaké houby, převážně růžovky. Došli jsme až na křižovatku lesních cest „U Jána“, kde jsme si prohlédli kopii sochy, která byla osazena na pískovcový sokl na jaře 2015. Předtím byla dvakrát socha odcizena. Po chvíli jsme dorazili k Sirným pramenům, jejichž barvu neurčuje síra, ale žlutá bakterie. Tak trochu nerozumím, proč tedy sirné prameny, ale ne vše musí mít logiku. V každém případě je to pěkný koutek, tak jsme zasedli k první svačině. Počasí bylo jak bych to trefně nazvala „už čtvrtý měsíc duben“ – než jsme se rozhodli pro pláštěnky, už zase svítilo sluníčko! Na frekventovanou cestu na Luž jsme se napojili v osadě Myslivny a okamžitě všude plno lidí. Na vrcholu byla početná skupina Němců, kteří víc panáčkovali než se rozhlíželi, asi už byli po rozhlížení. Líba nám přečetla historii a dali jsme si pauzu na kochání se, focení a další sváču. Zrovna krásně svítilo sluníčko, tak byly výhledy parádní a hodně větrno. Sestoupili jsme na německou stranu, kde jsme narazili na studánku, ze které oslíci nosili vodu na Luž v době, kdy tam ještě stála chata. Ještě než jsme přešli na naše území, míjelo nás několik cyklistů, tak jsme se dozvěděli, že jsou účastníky závodu 1000 miles, který se jede podél hranic z Německa (až Ašsko) na Ukrajinu! Fakt borci, taky jsme jim tleskali. Pohodu nám nechtíc narušila Líba, když těsně Pod Ptačincem zakopla o kořen a upadla na obličej. Nejen ona, ale i my jsme byli vyjukaní. Dnes už víme, že ruka dobrý, koleno trochu bolí a po Jiřetíně chodí jak mafián v černých brýlích, aby nebyly vidět móňa. Takže to lze trochu nadlehčit, že prostě každý turista nějak značí a Libuška ten konec červené označila svou červenou, být to kousek dál po modré, tak by musela mít urozenou krev. Pokračovali jsme na Výhybnu a dále po naučné stezce Milířka až do Dolního Podluží. Míjeli jsme také v samém závěru firmu Helix, kde nás ohromily veliké hromady pytlů na paletách se šnečími ulitami. Dočetla jsem se, že je to jediná firma u nás, která se zabývá zpracováváním šneků. Tam bych zhubla razdva a žaludek bych měla naruby. Zdvořile jsme odmítli Líby pozvání na kávu a vypravili se do Zlaté podkovy. Už cedule hlásala knedlíčkovou polévku a i v jídelníčku bylo pár oblizovaček. Při objednávce to dopadlo tak, že jsem slečnu vyzvala, že bude možná kratší, když nám řekne, co jim zbylo, protože to bylo samé „ne“ a „došlo“. Minule sice byl drzý vrchní, ale najedli jsme se. Tak jsem si místo polévky dala pivo a jako hlavní jídlo druhé. Rozešli jsme se opět na vlak a autobus a já si střihla ještě 4km domů. Nutno říct, že bych se ráda poznala s člověkem, který tvrdí, jak ladí vlaky s autobusy. Ráno jsem kvůli minutě čekala hodinu v Rumburku (8,17 odjezd vlaku, 8,18 příjezd autobusu od Jiříkova) a odpoledne 15.39 odjezd autobusu a 15.41 příjezd vlaku. Nechala bych toho panáčka šlapat a šlapat mráz nemráz! Ušli jsme 15km, Líbě moc děkujeme za přípravu a organizaci, a těšíme se na další akce. Ilona Řechtáčková |
| 4. 7. 2016 | Brigáda NS Dymník |
|
|
Fotografie: Míly Wisinové 
|
Tak a máme také hotovo. Dnes od 9.30 do 14 hod. jsme s Jaromírem natřeli 1 infotabuli, 3 lavičky, 1 držák na kola a zábradlí jak kovové tak i dřevěné přes Pstružný potok. Nasbírali jsme jeden pytel odpadků. Nejhorší snad bylo vyčistit okolí mostu od náletů a oškrabování mechů jak ze zábradlí, tak i ze samotného mostu. Snad to nebude marná práce a nové nátěry vydrží aspoň do oslav 120. výročí rozhledny na Dymníku. Míla Wisinová |
| 27. 6. 2016 | Oslava 80. narozenin nestora české turistiky Ing. Jana Havelky |
|
|
Fotografie: Václava Hiekeho 
|
Krásnou Lípu a Resort Lípa si pro oslavu svých 80. narozenin vybral pan Ing. Jan Havelka, dlouholetý předseda celostátního
Klubu českých turistů. Dnes působí již jako čestný předseda, ovšem stále aktivní a činný v turistických aktivitách. Blahopřát
mu k významnému životnímu jubileu přijela i řada zahraničních hostů, předsedů turistických svazů především z Německa. Blahopřát osobně přijela i paní Lis Nielsen z Dánska, předsedkyně EWV - Europäische Wandervereinigung - Evropská turistická asociace, která v současné době sdružuje 54 turistických spolků z 29 evropských států s 6 mil. členů. Měli jsme možnost pozdravit a přivítat významné hosty v Krásné Lípě a připojit se ke gratulantům. S narozeninovým dortem se dostavili i Václav Hieke a Mikuláš Peterka za KČT Krásná Lípa. Lavička Václava Havla byla více než vhodným místem pro společnou fotografii. (Jan Kolář, starosta města Krásná Lípa, citace článku z facebooku zde.) |
| 25. 6. 2016 | Brigáda NS a rozhledna Dymník |
|
|
Fotografie: Jitky Štraubové a Mirka Podhorského 
|
Naučná stezka LČR, lesní správa Rumburk, má celkem 4 km, naše parta udělala asi jednu třetinu. Brigádu jsme provedli ve třech
etapách v neděli 19.6-, v úterý 21.6. a v sobotu 25.6. V neděli nás doháněl déšt, ale další dva dny jsme pracovali ve velkém v
edru, které nás dostihlo i v lesním porostu. Pracovali jsme u rozhledny (kde to opravdu pálilo) a pár metrů pod rozhlednou v tomto složení – Jitka a Mikša Peterkovi, Mirek Podhorský, Soňa Síčová a Jitka Štraubová. Pečlivě jsme lavičky, tabule, stojany na kola, přístřešky zbavili pavučin, mechu (některé byli dosti zamechované, hlavně střechy. Tu nejhůře znečištěnou Mirek čistil 2 hodiny), nánosů hlíny, smirkovali jsme nápisy na lavičkách, bohužel mnohé jsou tak silně vyryty, že i přes velké úsilí tam zůstaly. Nakonec provedli nátěry. Součástí bylo i odstranění buřeně i sběr odpadků, kupodivu velké množství bylo hlavně u rozhledny. Ošklivě a velmi nevábně působil velký přístřešek pod rozhlednou. Byl velmi zarostlý nálety a plevelnými dřevinami – bezu, břízy, kolem hodně poházené odpadky, naprosto temný a nevlídný kout. Navíc tam byly 3 plné pytle s odpadky. Dohromady jsme odklidili pět pytlů odpadků!!! Mirek s Mikšou vyřezali v okolí náletové dřeviny, aby byl přístřešek prosvětlen a k svému účelu používán. Velké množství vyřezaných náletů odklidili do volného mýtního porostu pod velký přístřešek, vytrhali kopřivy a okolí hráběmi upravili. Práce trvala neskutečných 5,5 hodiny. Ale výsledek byl famózní! Z temného místa bylo rázem příjemné místo k posezení. Došlo také na nátěr vyšisovaných nepěkných dveří u rozhledny. Velikým pomocníkem nám byly štafle a žebřík zapůjčený velmi ochotně panem Porubou z místního fotbalgolfu, i když jeho nošení na další dva vzdálené úseky nebyl v tom vedru žádný med. Naše skupina udělala 3 velké a 1 malý přístřešek, 3 stojany na kola, 5 laviček, 5 tabulí NS. I přes dnešní velké vedro jsme naše úseky úspěšně dokončili a unaveni, ale radostně s hřejivým pocitem hlásíme HOTOVO. Parto, díky vám všem. Byli jste úžasní. Jitka Štraubová |
| 23. 6. 2016 | Brigáda NS Dymník |
|
|
Fotografie: Ilony Řechtáčkové 
|
Ve čtyřech lidech jsme od 9 do 15 hodin (celkem 24 hodin) očistili a natřeli 2 tabule, 4 lavičky a jeden altán se spotřebou
cca 1 a 1/4 plechovky nátěru. Vzhledem k tomu, že jsme si nátěr rozlily do několika nádob, abychom každá něco natíraly,
nedokážu říct, kolik která věc spotřebovala a i kdybychom tento matematický úkol věděli dopředu, tak si to taky neumím dost
dobře představit, protože odměrku na pečení jsem si s sebou nevzala! Opět jsme žasli, co se dá napáchat, kolem altánu to byla katastrofa a mechy na střechách jakbysmet. Naštěstí stačil žebřík i na tu proláklou stranu, ale radši jsme ten kolmý sklon pořádně jistili. Když jsme se od průchozích dozvěděli, že už opravené věci jsou zničené, nechtěli jsme tomu věřit. Bohužel, v pátek mi volala Lenka, že šla s vnoučkem procházkou snad se i pochlubit, jak je to hezké, ale ouha – u první opravy toaleta "na velkou", dále plechovka od piva, krabička od cigaret, cedulka "natřeno" stržena a rozcupovaná na malé kousky, určitě přibyl i nějaký hákový kříž..... tak nějak to bere chuť a motivaci do další práce! Ilona Řechtáčková |
| 11. 6. 2016 | Pohádkový les |
|
|
Fotografie: Václava Hiekeho 
Vlastíka Kocmana
Mikuláše Peterky
Jaromíra Petružálka
Jana Tomišky
|
Jak už bývá tradicí, i letošní 31. ročník Pohádkového lesa se konal druhou sobotu v červnu, za spolupráce města Krásná Lípa
a TS města. Letošní počasí se od rána kabonilo, a jak to jindy bývá k zlosti, letos to bylo k dobru. Je až úsměvné napsat,
že se vyplatilo. Po prezentaci od 8 do 11 hodin, kdy děvčata zavařila své pravačky a ruce od psaní budou bolet asi i zítra,
se na trasu vydalo rekordních 1779 platících účastníků!!! Což je oproti loňskému ročníku o 707 více. Krásné rekordní číslo. Dvoukilometrovou trasu s osmi stanovišti prošlo celkem 752 účastníků, trasu delší, sedmikilometrovou, prošlo 1 027 účastníků. A padl rekord i v počtu stanovišť – o dvě stanoviště více než vloni – 24. Obě trasy byly označeny obrázky i fáborky z krepového papíru. Na trase se objevovaly nejen již tradiční pohádkové bytosti, ale i spousta nových, ještě pro děti neznámých. Nutno dodat, že i mezi pohádkovými bytostmi došlo k pěkné spolupráci, když anděl s Mikulášem půjčil svoji čertici k doplnění jiného stanoviště. I nu jako v pohádce. V cíli dostal každý platící účastník diplom, upomínkové předměty, děti i sladkosti a vstupenku na skákací hrad. Zdarma byly i tvořivé dílničky. Pro děti krásná odměna. Proto je ku podivu, že se najdou ještě pořád lidé, kteří nedokáží zaplatit 20 Kč a účastní se bez placení! V lese se to hemžilo drobotinou a soutěžilo se o razítka. Ale i na náměstí bylo živo. Byl připravený již zmiňovaný skákací hrad, dílničky, později i vystoupení Svobodných rytířů, pohádka z DS Koloběžka z České Lípy, rytmické vystoupení malých mažoretek Rytmic z České Lípy a k tanci i poslechu hrála country kapela Ruksak. Program doplňoval od 8 hodin pan Peřina s reprodukovanou hudbou. Kulturní program mohli účastníci proložit v našem stánku s občerstvením nebo nakoupit upomínkové předměty týkající se Pohádkového lesa či turistiky. Pak již došlo k samotnému vyhodnocení pohádkových bytostí. Hlavního slova se ujal Mikša Peterka, vedoucí pohádkového lesa, společně s předsedou Vaškem Hiekem. I letos bylo hodnocení provedeno jako vloni podle abecedy, jen v opačném pořadí, takže se začínalo od konce. Všechny stanoviště byla odměněna bohatým dárkovým balíčkem a první tři i domácím dortem od paní Krupové. Letos byla novinka i při počítání hlasů – pro urychlení se knoflíky ručně nepočítaly, ale vážily. A jak to letos dopadlo. Tramtarárá.... 1. místo – MIMONI (191 g knoflíků) 2. místo – HMYZ (66 g knoflíků) 3. Místo – SPEJBL, HURVÍNEK, MÁNIČKA A BÁBINKA (50 g knoflíků) Celkem se zúčastnilo 86 pohádkových bytostí. Milým překvapením byli účastníci na 7 km trase z dalekého Švédska. Závěrem bych chtěla citovat slova Mikši při vyhodnocení pohádkových bytostí: "Dovolte mi, abych všem, kteří se letošního náročného Pohádkového lesa pořadatelsky zúčastnili a při zajištění nám pomohli, vřele poděkoval. Velké poděkování a uznání zaslouží hlavně pohádkové bytosti, poněvadž bez vás by pohádkový les neexistoval. Snaha, ochota a obětavost udělat něco hlavně pro děti je ohromná, nehledě na čas i peníze. Chtěl bych poděkovat také vedení města Krásná Lípa a jeho TS, bez kterých bychom naši největší akci roku nemohli uskutečnit. Chtěl bych poděkovat také sponzorům za finanční a materiální pomoc, všem skupinám, které se na kulturním doprovodném programu podílely, všem členům klubu a pořadatelům, kteří nám jakýmkoliv způsobem pomohli zpříjemnit a zabavit během dnešní soboty jak děti tak dospělé". Myslím si, že děti i rodiče prožili příjemnou sobotu. A to jsou ty chvíle, které za to stojí. Zúčastnila jsem se Pohádkového lesa potřetí a moc jsem si to letos užila. Jitka Štraubová Všem zainteresovaným na organizaci Pohádkového lesa je jistě jasné, komu je především třeba poděkovat. Díky vám oběma. Jan Tomiška A ještě trocha statistických dat zpracovaných Mikulášem Peterkou: Na dvoukilometrové trase celkem 752 presentovaných, z toho 402 dětí. Na sedmikilometrové trase celkem 1023 presentovaných, z toho 578 dětí. Dle zastoupení z měst a obcí: Nejvíce z Krásné Lípy 388, dále z Varnsdorfu 381, Rumburku 353, Prahy 73, Šluknova 63, Jiříkova 57, Podluží 56... Dle zastoupení států: Z Německa 7, ze Švédska 4 a z Anglie 3. Je ale třeba bohužel i zde připomenout, že mnoho dospělých se ani neprezentovalo, aby ušetřili 20,- Kč! |
| 9. 6. 2016 | Brigáda na NS Dymník |
|
|
Fotografie: Václava Hiekeho 
|
Skupina: P. Podhorský, E. Steckerová, V. Bartesová, A. Hieková, V. Hieke Objekty: info tabule 2x, lavičky samostatné 3x, kolostav (nahnilý) 1x, přístřešek 1x Spotřeba: 2,5 l barvy Celkem: 5x4 odpracovaných hodin Provedené práce: posekání trávy, výřez náletových dřevin a ořez větví zasahujících do profilu cesty, ometení objektů od prachu, listí, jehličí a nečistot, obroušení poškozených míst, obroušení nápisů a částí objektů extremně vystavených nepříznivým podmínkám počasí (venkovní lavičky, kolostav). Vše bylo po očištění slabě natřeno rozředěnou emulzí, po zaschnutí byl proveden druhý (hustší) nátěr. Podhledy byly ošetřeny jednou vrstvou. Z přístřešku bylo smeteno jehličí. V. Hieke. |
| 4. 6. 2016 | Výlet na Lovoš a Oparenské údolí |
|
|
Fotografie: Ilony Řechtáčkové 
Líby Šaferové
Jana Tomišky
|
Vlastíkovy výlety do Českého středohoří začínají být pojmem, vždyť není marné se občas podívat i za humna, a my jsme
za to vděčni. Tentokrát byl cílem našeho výletu Lovoš (čedičová hora nedaleko Lovosic, 570 m n. m.) a Oparno (zřícenina
gotického hradu bez věží z 1.pol. 14.století) s Oparenským údolím, jímž protéká Milešovský potok, na němž bylo postaveno
několik mlýnů. Z Krásné Lípy a přilehlého okolí přijelo do Děčína 11 turistů, k nim jsem se přidala já a šest Vlastíkových kamarádek z Děčína. V Ústí na nás čekal Honza a Jitka z Litoměřic, na poslední chvíli se ve vlaku objevil Sebastian z Mostu. Už chyběl jen průvodce – ten přistoupil až v posledním úseku cesty v Dolních Zálezlech. Takže se nás sešlo 22 a 2 psi. Z Malých Žernosek jsme se vydali na horu Lovoš, na jejímž vrcholu je turistická chata, od které je výhled na všechny strany. Přestože nám počasí přálo, kopce byly v oparu, na ty vzdálenější jsme nedohlédli. Připomněli jsme si loňský výlet – Varhošť, Kamýk. Při pohledu na Radobýl jsme se shodli, že by nebylo marné se tam podívat v příštím roce. Cestou zpět jsme se zastavili na dobrý oběd. S plným žaludkem jsme pokračovali na zříceninu hradu Oparno a dál Oparenským údolím zpět do Malých Žernosek. V závěru cesty jsme se pobavili v seniorském parku, nakoupili čerstvou zeleninu a po stejné trase jsme vlakem pokračovali domů. Děkujeme Vlastíkovi za krásné zážitky a těšíme se na další exkurze do přírody. Líba Šaferová Mapa je zde. |
| 4. 6. 2016 | Líšenské pochody Českým rájem |
|
|
Fotografie: Jaromíra Petružálka 
|
|
| 28. 5. 2016 | Hamerský okruh |
|
|
Fotografie: Jaromíra Petružálka 
Ilony Řechtáčkové
|
Je s podivem, že jakmile organizují výlet ženy, tak počasí stávkuje! Ještě v sedm hodin to vypadá, že si dáme v Krásné Lípě
spicha a rozhodneme se, co dál. Mávnutím proutku vyskočí žluťák a výlet může začít. Připojením Rumburáků na Mejtě je nás
celkem 17 v pěti autech. Poslušně podle pokynů „modříme“ každý něčím – většinou tričkem, ale i kšiltovka nebo hůlky bodují. Na parkovišti v Hamru nás organizátorka Jitka znovu všechny přivítá a kromě náušniček ve tvaru modrých motýlů, nás všechny dojme bednou s krabičkami minikoláčků s modrým mákem, čímž výlet po modré značce doladila k dokonalosti. Krátce atakujeme otevřené infocentrum a už se vydáváme ke svým cílům. Vlasta je krapet nemluvný, svádí to na introvertní povahu, ale natolik ho známe, že to odhadujeme na červíka v hlavě a taky jo, touží po výšlapu na Jelení vrchy, které jsou krkolomné a nejsou zahrnuty v trase. Protože je zkušený samotář, vydává se k nim s Čendou sám. První zastávkou je přírodní památka Černý rybník s rašeliništi, kde nás zaujalo hemžení stovek pulců – to až se vylíhne, tak bude skřehotando slyšet hodně daleko. Pokračujeme ke skalnímu suku Stohánek, vyšlapané pískovcové schody jsou jako z pohádky a po pravé straně vidíme patrné výklenky po křížové cestě. Zaskočily nás dvě holčičky, které se při sestupu pochlubily, že si tam vydrápaly svá jména, tak jsme jim vysvětlili, že se to nedělá a vzápětí sestupujícímu tatínkovi, tomu to nebylo vůbec po chuti, až mi přišlo, jestli tam nedrápal náhodou s nima! To jen na okraj, asi by ta příroda semtam mohla mít ruce, obživnout a někomu nafackovat uši do hlavy. Takže po výchovné vsuvce jsme se vyškrábali na vrchol, dali si pauzu na svačinku a rozhlížení a že bylo na co. Nejvíce nás asi zaujala protější skalní stěna Titanik a v oparu se trochu ztrácela typická silueta Ještědu, který na nás vykukoval ještě mockrát po celé trase. Posilněni jsme se vydali k dalšímu cíli – skalnímu Divadlu, kde asi nejvíc zaujme skalní brána a procházka po okraji, kam jsme se ne všichni vrhli. Cestou jsme míjeli i pomník hrdiny 2. světové války Antonína Sochora, který zde zahynul při autonehodě. Velice zajímavý pohled je na Široký kámen nebo Chrastenský vrch, který vypadá jak pugét. Dostáváme se k novému dřevěnému altánu, kde je kulatá plastická mapa a poučení o geostezce. Závěrem nás čeká ještě výstup na zříceninu hradu Děvín a navíc je ještě návrh na zacházku k Chrastenskému vodopádu. Vzhledem k tomu, že se zatahuje a hřmí čím dál blíž, vydáváme se v pěti k vodopádu a zbytek pokračuje plánovanou trasou. Vodopád stál skutečně za to, vody dost a dost a doufám, že dá Ivo na stránky krátké video jako lákačku na příště. U vodopádu si partička vaří v kotlíku a poskytne nám ukázku matriarchátu, kdy hudrající muž míchá pokrm, druhý asistuje a na dece se válí žena, což míchač komentuje, že čumí na stromy…. Vracíme se stejnou cestou opět k altánu, hrdinně snášíme drobný déšť a přece jen taháme bundy, pláštěnky a deštník. Míra se od nás odpojuje a jde rovnou do obce, ve čtyřech se vrháme ještě na zteč Děvína. Stálo to za to! Je to velice rozsáhlá rozvalina se zbytky hradeb, asi strážnice, pod mříží je hluboká díra, která je předmětem bádání. Výhledy pěkné, jezero jako na dlani, ale přece jen vzrostlé a olistěné stromy neumožňují panoramata. Když jako poslední dorazíme do hospůdky na pozdní oběd, je už jedna parta odjetá a před chvilkou dosedli Míra s Vlastíkem, kteří se náhodou potkali. Tak mi to hned přišlo jako podle jídelníčku, že jsme dnes byli tak trochu jako rozstřelení ptáčci! V kuchyni s námi počítali, takže jsme si podle libosti vybrali ze široké nabídky a byly to porce veliké, chutné a cenově příznivé. Závěrem ještě za roh juknout na kapličku Panny Marie – někdo už tam byl, někdo nechtěl, nakonec jsem lačně koukala jen já, tak se Jituš s Betynkou obětovaly a těch 115 schůdků jsme vyšláply. Mezitím odjeli Rumburští, tak asi nemáme úplně společné foto. Jitka nám a my Jitce jsme poděkovali za pěkný den a nutno dodat, že to opravdu stálo za to, s vodopádem jsme našlapali 16 km a uvidíme, co to s námi přes noc udělá! Jitko, díky, bylo to super připravené a i sluníčko jsi vyškrábla. Ilona Řechtáčková |
| 22. 5. 2016 | S jízdenkou Labe Elbe na túru z Mikulášovic do Saského Švýcarska |
|
|
Fotografie: Mikuláše Peterky 
Ilony Řechtáčkové
Iva Šafuse
Jitky Štraubové
|
Na túru z Mikulášovic na Weifberg, do Hinterhermsdorfu a skalami Zadního Saského Švýcarska na Kuhstall, dlouhou 16 km,
nás vyrazilo celkem 38 osob + 1 pes, a vytížili jsme tak na maximum lokální motorák na naší oblíbené trati přes Brtníky.
Pikantní je, že tento motorák je jediný vlak, který po dobu výluky trati přes Jedlovou projíždí Krásnou Lípou. Vybaveni jízdenkami Labe Elbe jsme dorazili do Mikulášovic střed. Tomáš Fúsek zajistil kolonu aut, jež nás vyvezla na Hančperk, a ušetřili jsme tak první výstup. Jirkovi Rakovi, který to zajistil, jsme však za to nepoděkovali, má totiž co odčiňovat: předchozí den, na společné túře v Lužici, zavelel totiž k odchodu z horské chaty na Bielobohu tak, že několik našich žen odpočívajících na útulných toaletách toto vůbec nezaregistrovalo, a potom hledalo po lesích jádro výpravy, které mezitím rychle sestupovalo do Cunewalde. Nakonec vše dobře dopadlo, ale na Jirku se stejně zlobíme. Zdolali jsme rozhlednu na Weifbergu. Je před rekonstrukcí, dnes ale nabídla vynikající výhled, celý den bylo horké počasí s výbornou viditelností. Velká zastávka byla hned nato v Hinterhermsdorfu, přátelé Manfred Dittrich a Heiko Hesse zajistili chleby se sádlem a čaj a otevřeli nám společenskou místnost v Haus des Gastes. Což o to, chleby byly výborné, ale Němci nás nutili, abychom je snědli všechny, což hraničilo s ohrožením zdraví. Nakonec jsme dokázali několik chlebů nechat, už jsme fakt nemohli, a utekli na náves, kde se Jitka Štraubová chtěla vrhnout do rybníku, ale hladina pokrytá špínou ji odradila. Linkový kloubový autobus nás dovezl do zastávky Sturmbauers Eck. Odtud jsem putovali krásnou krajinou kolem Křinice ke skalní bráně Kleinsteinhöhle a neznačenou stezkou na skalní hrad Arnstein. Po strmé skalní stezce odmítla Ilona závěrečný výstup, ale ani se nenadála a silní šluknovští muži ze skupiny kolem Andrey Přidalové ji uchopili a na vrchol skály ji vynesli. Šluknováci, děkujeme, že i Ilona tak mohla užít krásný výhled z jednoho z nejkrásnějších skalních hradů Saského Švýcarska! Sestoupili jsme zkratkou Jirky Raka dolů do údolí Křinice. Měl štěstí, že stezka byla dobře schůdná, jinak bychom už s ním krátce a rychle zúčtovali! No, snažil se být hodný a mírný, aby napravil sobotní přečin. Kolem penzionů Buschmühle a Neumannmühle jsme nastoupili krátký úsek Vorařské stezky/Flössersteig, po levém břehu Křinice, strmým výšvihem do rokle Malý Zschand, a z ní jsme vystoupili - opět zkratkou - na plateau u chaty Kuhstall. V krásném letním odpoledni jsme se občerstvovali německým pivem, někteří potom nemohli skoro chodit. Horko udělalo své. Přesto většina z nás absolvovala skalní bránu, výstup Nebeským žebříkem na skalní vrchol se skvělým výhledem i výstup do Krejčovy díry (Schneidersloch). Tam se některé ženy v úzkém komínu zaklínily, ale společným úsilím jsme je osvobodili. Závěrečný sestup krásným bukovým lesem zpět do údolí Křinice už byl hračkou. Od konečné tramvaje Lichtenhainer Wasserfall jsme v 18:37 na naše jízdenky Labe Elbe odjeli dalším linkovým kloubákem na nádraží v Bad Schandau a vlakem do Rumburka (samozřejmě tratí přes Brtníky, abychom podporovali naši trať). Výlukový bus odvezl zbytek výpravy do Krásné Lípy. Co závěrem: Betyna zaslouží největší pochvalu. Neúnavně běhala tam a zpět celý den, takže proti našim 16 "ušla" 48 kilometrů. Jirkou nabídnutým koláčkem pohrdla, protože se na něj také zlobila za to, co provedl v sobotu, ale jinak byla velmi způsobná. V dopravních prostředcích se chovala velmi hezky a neštěkala. Ve vlaku dělala, že spí, ale přísná průvodčí ji přesto objevila, označila za černého pasažéra a chtěla vyhodit z vlaku. Betyna mohla být ráda, že nakonec vyvázla bez pokuty, pouze musela zakoupit jízdenku. Jitka ji za ni zaplatila, neboť Betyna neměla u sebe peníze. Ilonu jsme již zmiňovali. Byla výborná na celé túře. Mimo Arnstein zdolala všechny skály s grácií a chtěla, aby Jirka ještě nějakou vyhlídku přidal. Mikša neúnavně propagoval kapličku a příspěvky na ni. V autobusu si sedl vedle Andy Přidalové v protisměru jízdy. Tím jí zamotal hlavu a po přesvědčivém monologu ji získal pro kapličku tak, že Andy - mimo již svůj zaslaný příspěvek - začíná od pondělí obíhat celý Šluknov, Rožany a Království a přesvědčovat místní, že nejlepší věcí v životě je financování kapličky krásnolipského KČT. Více takových krásných dní a výletů! Jiří Rak |
| 21. 5. 2016 | Za výhledy a podstávkovými domy Horní Lužice |
|
|
Fotografie: Mikuláše Peterky 
Jaromíra Petružálka
Ilony Řechtáčkové
Iva Šafuse
|
Když jsem dnes ráno poslouchala v autobusu Jirku, který nám říkal plán dnešního výletu, byla to pro mě místa
neznalá, tudíž mi proletěla hlavou jako vítr a názvy vesniček a míst, kam půjdeme, byly pryč. Věděla jsem, že tudy
cesta nepovede a pokud budu chtít napsat článek, musím na to jinak. Vytáhla jsem notýsek a tužku a hned to bylo lepší.
Při psaní poznámek, čísel a zajímavostí jsem se zapotila podruhé, jelikož v každém názvu na mě trčelo typické
německé "r" a já doufám, že jsem to napsala správně. Posuďte sami... Dnešní výlet pořádala OPS ČŠ s KČT Krásná Lípa a měli jsme navštívit podstávkové domy Horní Lužice a výhledy. Jen jak jsme přejeli za pomyslné hranice, byli jsme jak v Jiříkově vidění – všude pěkně upravená pole, louky, zahrádky, domy. Kvetoucí rododendrony, azalky, šeříky, na polích žlutá řepka. To vše umocňovalo krásu těchto míst. Vůně nakonec bylo tolik, že způsobila bolehlav, který má jindy na svědomí kalíšek... Naše první zastávka byla vesnička Weifa. Při stoupání na Weifaerberg, jsme se mohli pokochat výhledy na Jedlovou, Luž, Hvozd, Ještěd, Hrazený Faltenberg atd. Nahoře na nás čekal trochu smutný pohled na již nefungující chatu s rozhlednou. Pokračovali jsme do Neuschirgiswalde, a to Cestou českého Vaška (Bohmischer-Wenzel-Weg). Ale žádného loupežníka jsme nepotkali, jen dole u zvoničky na nás čekal náš Vašek. Pokochali se zvoničkou, která zvoní třikrát denně, či v úmrtí a narození. Křížek doplňoval pěknou kulisu. Další zastavení bylo po dvou kilometrech v Schirgiswalde. Pěkné, čisté městečko s evangelickým i katolickým kostelem. U něho se každé dva roky pořádá výstava betlémů, která má velký úspěch. Kuriozitou byly malované postavičky, znázorňující někoho "významného" z městečka. Například "Housková bába" – Semmelfrau, která každý den nosila housky z Weify do Schirgiswalde. Nádherný zážitek na nás čekal v kostele v Crostau, kde mají jedny z nejslavnějších varhan na světě, jak nám povyprávěl kantor Lucas Pohle. Vzácný klenot je ale bohužel na opravě a znovu by měl zaznít 4. září, kdy ho vysvětí zemský biskup. Varhany vyrobil Gottfried Silbermann, v počtu 47 kusů, dnes jich je ještě 31. O varhanní hudbu jsme ošizeni nebyli. Pan Pohle nám ochotně zahrál a byl mu předám malý dáreček starostou panem Kolářem a Jirkou Rakem. Kultury bylo dosti a my popojeli autobusem do Neudorfu. Hřebenovkou jsme šlapali na rozhlednu Bieleboh (Bílý bůh). Výhledy trochu v oparu, ale pěkné. Občerstvili jsme se v restauraci, kávička byla lahodná a česnečka chutná. Do Cunewalde to byl trochu kvapík, zřejmě pro zpestření dne. Prošli jsme po kdysi železniční trati, dnes cyklostezce, které prý litují a chtěli by železnici zpátky. No, vyznejte se v tom. Místní kostel byl další skvost na dnešní trase. Patří k těm největším. Má tři patra a 2 632 míst k sezení! Stavěl se třináct let. Když došly peníze, byla vypsána loterie a prodáno 14 000 losů. Peníze nestačily a lidé ochotně zastavily své domy... Dnes už kostel navštěvuje jen jedno procento obyvatel, asi 40 lidí. Jeho varhany mají nejkrásnější zvuk v Horní Lužici. V Cunewalde jsme navštívili i park miniatur podstávkových domů. To byla bomba. Připadali jsme si jako obři v pohádce. Je zajímavé, že se mu v roce 2010 vyhnula veliká povodeň. Poslední cíl naší cesty bylo městečko Löbau, někteří z nás tam byli již v pondělí. A ti, co nebyli, si prohlédli vilu Schminke a náměstí. Zde se nevinná ochutnávka zmrzliny, vlastně neochutnávka změnila v lehce erotickou. Jirka utekl i se zmrzlinou. Pak už jsme mířili na rozhlednu. Je to mimořádná litinová dáma se 120 schody, jak bylo Jarkou napočítáno. Něco úžasného, co se musí vidět. Vypadá jak zhotovená cukrářem. Mám strach, ale lezu. Jak říkal Vašek "kronikářka tam musí". Strach se mění v úlevu a krásu z toho, co je vidět. Dokázal to i Vašek, který zde byl poprvé. Trefně to komentovala Ilonka, kterou cituji: "Hokej jsme sice prosrali, ale jednu medaili máme". Myslela právě Vaška, který ke své radosti vylezl až nahoru. Pak jsme už jeli domů. Byl to moc pěkný výlet a je moc velká škoda, že i přes velkou snahu Mikši, nebyl autobus zcela obsazen. Bylo nás 45 spokojených přátel turistiky. Nutno dodat, že byl zdarma. Poděkování Jirkovi za průvodcovství a Mikšovi za celou přípravu a organizaci zájezdu. Jitka Štraubová |
| 16. 5. 2016 | Výjezdní zasedání Krajské rady seniorů Ústeckého kraje v Krásné Lípě |
|
|
Fotografie: Václava Hiekeho 
|
Krajská rada seniorů přijala pozvání našeho klubu (náš klub je členem) k jednání do Krásné Lípy. Účastníky na radnici mile
přivítala místostarostka paní Jana Drobečková. Přítomné seznámila s chodem města, s činností a spolupráci města se spolky
a odpověděla na dotazy. K milému nečekanému překvapení patřilo, že během pracovního jednání přišel aktéry pozdravit senátor Parlamentu ČR. Ing. Zbyněk Linhart. Přes časovou vytíženost odpověděl na dotazy, které se hlavně týkaly jeho práce v době starostování, ale i v nynější funkci. Dotazy směřovaly i k pozitivní změně města, k získávání a hospodaření města s financemi. (Mnozí si pamatovali minulý vzhled města.) Na závěr jednání se dostavil (vrátil se z jednání v SRN) starosta města pan Jan Kolář. Účastníky podrobně seznámil s historii i současností města a připomněl, podobně jako jeho předřečníci, spolkovou činnost ve městě. Následovala beseda, ve které byl nejvíce zmiňován vzhled města a vybudovaná infrastruktura k cestovnímu ruchu. Následovala z časových důvodů jen krátká vycházka (průvodcem byl pan starosta Kolář) s prohlídkou domu s pečovatelskou službou. Hostům se domy velmi líbily. Zvlášť ocenili sídlištní zeleň a celou parkovou úpravu města. Zde průvodce připomněl svou zahradnickou profesi a velmi zajímavě přiblížil hostům formou malé dendrologické přednášky místní zeleň, ale i další zajímavosti města. Po prohlídce expozice v Domě Českého Švýcarska následoval přesun do kyjovské restaurace Na Fakultě k panu Halíkovi na pozdější oběd. Na závěr celý pracovní výjezd odlehčil se svou harmonikou a zpěvem (přidali se i účastníci) skvělý Mirek Novotný. Rád bych touto cestou poděkoval všem, kteří se podíleli na programu pro náš klub významné návštěvy. Václav Hieke |
| 16. 5. 2016 | Historickým vláčkem do Löbau |
|
|
Fotografie: Mikuláše Peterky 
Jaromíra Petružálka
Ilony Řechtáčkové
Bogdana Stempkowského
Jana Tomišky
A video z vlaku (148 MB!)
|
Nevím, zda zájem o akci překonal očekávání – v každém případě připomínalo rumburské nádraží před jednou hodinou vzhledem
k teplotě jediný hlučný úl široko daleko. Na peróně se shluklo 52 natěšených účastníků a zakrátko se objevily dva vagony
historického vlaku. Všichni jsme se usadili a vyslechli si přivítání vedoucího akce p. Jiřího Raka. Oznámenou změnou,
že místo na rozhlednu se vypravíme k větrnému mlýnu, bylo pár lidí zklamáno, ale ne natolik, že by se odmítli zúčastnit. Také nás přivítal kudrnatý „stevard“ a to sice lámanou, ale srozumitelnou češtinou. Nabídkou dvou druhů kávy, čaje, piva, nealko nápojů a různých koláčů se náš dopravní prostředek stal rázem jídelním vozem. Kochali jsme se pozorováním ubíhající krajiny, všude čerstvá zeleň střídající se se sytou žlutí kvetoucí řepky. Jediný smutný pohled byl na opuštěná nádraží, která na této zaniklé trati jsou a kdoví, jaký je čeká osud. V Löbau nás čekal předseda spolku, jenž se snaží uchovat tradice na této trati, stará se o historické vlaky a depo starých lokomotiv, kterým nás provedl s podrobným výkladem. Všude byl cítit olej a „šmír“ a teprve takhle zblízka si člověk uvědomil velikost a sílu těchto strojů. Kromě lokomotiv jsme viděli i údržbový vagon, venku zrenovovaný drážní jeřáb, tendr a různé druhy vagonů. Po mašinové historii jsme byli pozváni k zhlédnutí té architektonické asi hodinovou procházkou po městě. Viděli jsme několik kostelů, bývalé lázně, pěkně upravené vily, náměstí s měšťanskými domy a impozantní radnicí v rekonstrukci, vtipný rohový dům kožešníka a hlavní perlu: jeden ze čtyř funkcionalistických skvostů Evropy dům Schminke. Má podobu lodě i s můstkem, v přízemí zimní zahrada, výhled do rozsáhlého parku s rybníčkem… je zajímavé, že z celé své historie sloužil pouze 12 let jako rodinné bydlení. Zarazilo nás, že bylo město dost liduprázdné, sice v Německu den sváteční, ale bylo nám vysvětleno, že za NDR bylo městem posádkovým a v posledních letech došlo k velkému úbytku obyvatel. Za drobného deště jsme se přesunuli zpět na nádraží a popojeli do stanice Dürrhennersdorf, kde na nás čekal historický autobus a převezl nás do sousedního městečka Kottmarsdorf, kde nás čekala prohlídka větrného mlýna. Mlynář nás provedl třemi podlažími mlýna a vysvětlil nám proces proměny zrna v mouku. Celý interiér nabízel k shlédnutí i různé drobnosti, které byly pro chod mlýna nezbytné. Mimo jiné nás zaujal mlynářský kamrlíček, kam by se urostlejší člověk nevešel. A pro názornost jsme si užili i otáčení lopat, kterým musel průvodce pomáhat, protože prý je malý vítr, čemuž jsme profouklí na kost moc nevěřili. Mlýn je postaven na vyvýšenině a toto místo poskytuje nádherný výhled na celou pahorkatinu, s pýchou jsme koukali na tu krásu do Čech. Do odjezdu autobusu zbývalo asi půl hodiny, kterou jsme využili k prohlídce barokního kostela vystavěného v roce 1736, kde nás uchvátil mimořádně zachovalý malovaný dřevěný interiér. Že se tímto skvostem rádi pochlubí, svědčí i fakt, že mají k dispozici podrobný výklad k jednotlivým partiím v češtině. Autobusem jsme se dokodrcali, kde nás vlak vyklopil a pokračovali jsme v jízdě do Rumburku. Bylo to pěkné odpoledne, děkujeme organizátorům za železniční zážitek. Ilona Řechtáčková |
| 14. 5. 2016 | Výlet lodí po Labi |
|
|
Fotografie: Mikuláše Peterky 
Ilony Řechtáčkové
Jitky Štraubové
|
Dnešní článek by se dal vystihnout jedním slovem – LUXUS, ale to bych to měla moc jednoduché. Tak tedy pěkně od začátku.
Už od rána jsem si říkala, že máme jistě nějakého soukromého strážného anděla, jelikož dle "rosniček" mělo pršet, ale nám
svítilo sluníčko. Dnešní výlet byl jiný v tom, že jsme nepotřebovali turistické hole, ani mapu či turistické značení. Spíše
rukávky, šnorchl, nebo pro otužilce plavky. Čekal nás totiž výlet lodí. Natěšeni jsme přijeli ranním vlakem do Ústí,kde na nás čekal organizátor dnešní akce Vlastík. Po přivítání si "rozbil" svůj sekretariát ve snack baru, který doplnila děvčata z Děčína, která přijela dalším vlakem. My ostatní šupky dupky na sedáka nebo na stojáka do bistra na kávu nebo polévku. Po naplnění břicha jsme autobusem č. 15 zamířili do Vaňova. Na silnici byl asi nějaký problém, jelikož jsme se spíše plížili a Vlastík musel telefonicky ujistit kapitána, že opravdu jedeme. U vody na nás čekalo překvapení. Malá sympatická lodička jménem Marie. Se svým kapitánem Ivo Jirouškem tvoří nerozlučnou dvojku. Lekli jsme se, že něco tak malého nás nemůže uvést, a to ve Vaňově čekali ještě manželé Rakovi, Mirek, Božena a Mikšův bratr Zdenek. Dohromady nás bylo třicet námořníků. Někteří se usadili v "podpalubí", zbytek nahoře. A mohlo se vyplout. Dobře naladěný kapitán nám vyprávěl, nejen kudy pojedeme, ale i historii Marie, která byla vyrobená v roce 1908 a právem patří mezi veterány. Zachránil ji před sešrotováním a běhen čtyř měsíců ji vrátil na Labe. Poslouchali jsme zajímavosti spojené s místy, která jsme míjeli. Třeba v Církvicích kostel Nanebevzetí Panny Marie se čtyřhrannou zvoničkou, které jsou u nás jen dvě, Dubický kostelík, Mlynářův kříž, Radobýl, Lovoš ne Milešovka! V Dolních Zálezlech jsme museli udělat pro Vlastíkovu Marušku symbolické kolečko, která byla na chalupě, a navzájem si zamávali. Ve Velkých Žernosekách jsme chvilku přestávkovali na cokoliv co bylo potřeba a díky dvěma sympatickým slečnám, které si dělaly v klidu piknik, jsme se zvěčnili i s propagací na foto. Dojeli jsme až do Píšťan, kde koukal z vody vrak betonového šífu. Dle kapitána při jeho projektu udělali "soudruzi z NDR" nejednu chybu. Jitka Peterková nám vyprávěla, jak na jezeře kdysi bruslila, o čemž rodiče neměli ani tušení. Došlo i na gratulaci k narozeninám Jirkovi Rakovi, který se narodil ve stejný den jako Karel IV. Pohostil nás becherovkou. Možná čeká Jirku ještě bohatá budoucnost. Jirko, vše nejlepší... Zábava probíhala nejen na přídi, kde si Ilonka chtěla střihnout romantickou scénu z filmu Titanic, ale i v podpalubí, kde se točilo pivo, víno, jedly se chuťovky a hlavně se zpívalo za doprovodu Mirkovy harmoniky. Došlo i na taneček... Najednou došlo k něčemu nečekanému. Naši lodičku přepadla krásná pirátka. Šel z ní trochu strach, ale byla to naše nápady nabitá Eva, dokonce i s bambitkou vlastní výroby – co dům dal. Na zpáteční cestě v Dolních Zálezlech vystoupili někteří členové na vlak a vyložil se nedopitý soudek piva na chalupu Vlastíka. Velké překvapení zažil i Mirek, který z Yacht klubu udělal Nigt klub. Inu podnik jako podnik. Plavba příjemně ubíhala, všichni se dobře bavili a najednou tu byl k naší smůle konec. Rozloučili jsme se s kapitánem, poděkovali a autobusem jsme uháněli do Ústí, kde jsme zavítali do hospody na Rychtě. Hospůdka pěkná, jen trochu zklamání z výběru jídel. Pokoukali jsme na probíhající pivní festival, kde byl i náš Falkenštejn. A někteří aktéři budou mít ráno asi krušné. Ve vlaku se už únavou usínalo, jen Mikša si s Lenkou vyměňovali názory na pěstování a péči o hlávkový salát – jak to udělat, aby rostl do šířky a ne do výšky... Vlastíku, chtěli bychom Ti moc a moc poděkovat za organizaci a přípravu výletu i občerstvení. Bylo to moc pěkné a pro mnohé velký zážitek. Všichni jsme byli spokojeni a dobře se bavili. Poděkování patří i Mikšovi za přípravu a starost s jízdenkami i kapitánovi Jirouškovi za příjemnou plavbu. Trasa: Vaňov– Brná – cyklokemp Loděnice – Sebuzín – Dolní Zálezly – Církvice – Libochovany – Kalvárie – Velké Žernoseky – Píšťany a zpět. Jitka Štraubová |
| 14. 5. 2016 | Severní stopou – 40. ročník |
|
Fotografie:Jaroslava Leksy 
Jana Tomišky
|
Nešťastnou volbou termínu výletu lodí po Labi, který kolidoval s již 40 let neměnným termínem Severní stopy, kterou pořádá
KČT, odbor Dolní Poustevna, vedený naším dlouholetým kamarádem Jardou Leksou. Pochod byl, ostatně jako vždy, velmi pečlivě připraven,
trasy vyznačeny fáborky, v cíli možnost rozmanitého občerstvení s poslechem kapely. Vzhledem k tomu, že jsem šel sám, jsem 12 km trasu opustil po prvních kilometrech a šel jsem, kudy jsem ještě nešel. Vše popsáno u fotografií. Část hodnocení 40. ročníku pochodu Severní stopou, Jaroslav Leksa. Celé znění zprávy je zde. V sobotu 14. května 2016 uspořádal Klub českých turistů Dolní Poustevna ve spolupráci s Městem Dolní Poustevna 40. jubilejní ročník turistického pochodu SEVERNÍ STOPOU. Počasí bylo celý týden před Stopou slunečné. V pátek odpoledne už ale pršelo. Předpověď počasí na sobotu se vyplnila. Nepršelo, dopoledne bylo oblačno a odpoledne slunečno. Celý den bylo chladněji, ale to turistům nevadilo. Letošní Stopa měla velkou účast – 1 749 účastníků. (Třetí nejvyšší účast v historii pochodu). Severní stopa startovala s ohledem na čtyřicáté jubileum na třech místech. Hlavní start byl v Dolní Poustevně v areálu turistické základny, druhý start ve Velkém Šenově od Centrofloru. Třetí start byl v osadě Kopec, z turistické základny KČT Rumburk. Turisté si mohli vybrat pěší trasy od 3 km do 28 km (celkem 9 tras). Cyklisté absolvovali trasy od 24 km do 42 km (celkem 4 trasy). Turistickou atrakcí letošní Stopy byla trasa 28 km z osady Kopec vedená národním parkem České a Saské Švýcarsko. Turisté zde navštívili Vosí vyhlídku a Tyrolskou jeskyni. Další cíle byly rozhledna Weifberg, Liščí kameny u koupaliště ve Velkém Šenově, smírčí kříž na Tomášově, rozhledna Tanečnice, vilémovský kostelík a fotbalový stadion ve Vilémově. Na kontrolách obdrželi účastníci zajímavá razítka (barevné kontrolní etikety). Na krátkých trasách byly pro děti již tradičně připraveny soutěže o bonbóny. Zvláštní odměnu získaly malé děti, které plnily podmínky akce „Toulavý kočárek“. Účastníci s kočárky absolvovali krátké trasy 3 km, 5 km a 8 km. V cíli pochodu na ČTVERCI bylo opět velmi rušno! Účastníci obdrželi barevný pamětní list a keramický suvenýr. Zvláštní odměnu obdrželi 3 nejmladší a 3 nejstarší účastníci. K občerstvení byly připraveny párky z udírny, guláš a polévka z polní kuchyně, pivo, limo, sladkosti, aj. Hudební produkci zajistila country kapela z Ústí nad Labem. Účastníci si mohli zakoupit turistické suvenýry, mapy a výrobky z keramické dílny. Děti i dospělí si mohli vyzkoušet střelbu – paintball. Mnoho dětí využilo i malování na tvář. Byl zde stánek s prodejem rukodělných výrobků z dílen Integrovaného centra. Na stánku AGENTURY PONDĚLÍ bylo možno zakoupit drobné předměty za účelem podpory sbírkové kampaně „AKCE CIHLA“. Statistika Letošní STOPY se zúčastnilo 1 749 účastníků a 100 pořadatelů, tedy 1 849 celkem. Letošní ročník byl 3. nejúspěšnější v historii pochodu. Nevyšší účast byla v roce 2006 na 30. ročníku - 1 917 účastníků. Druhá nejvyšší účast v r. 2008 na 32. ročníku - 1 805 účastníků. |
| 7. 5. 2016 | Eurorando 2016 - prameny Křinice |
 |  | 
|
|
Fotografie: Mikuláše Peterky 
Romana Smity
Líby Šaferové
Iva Šafuse
|
V květnu 2015 se uskutečnil na krásnolipské radnici seminář Euroregionu Nisa o připravovaných projektech mezi ČR a Svobodným
státem Sasko. Výbor klubu se rozhodl, že se pokusí získat dotaci na některou akci. Když jsme byli Ústeckou oblastí KČT pověřeni
pořádáním významné celoevropské akce Eurorando 2016, bylo rozhodnuto. Následovalo několik cest do Liberce ke konzultacím. Ještě
na podzim byly na pramenech Křinice (předpokládané místo turistického setkání) Mikulášem Peterkou zorganizované brigády
na úpravu studánek. V lednu jsme podali projektovou žádost, která byla v březnu schválena a následně v květnu podepsaná. Po březnovém schválení projektu následovala příprava na celou akci, v rámci povinné publicity byly vydány propagační letáky, plakáty, pozvánky, byla objednaná dřevěná známka s vizitkou, srazové odznaky, byly vyrobeny turistické deníčky. Těsně před setkáním byla členy klubu provedena poslední brigáda na úpravu a čistotu areálu studánek a přístupových cest. Manželé Doudovi zorganizovali bohaté občerstvení. Vlastní akce: Pozvání přijmuli senátor Parlamentu ČR Ing. Z. Linhart, starosta města J. Kolář, mistostarostka J. Drobečková, tajemnice Mgr. L. Hanková, ředitelka školy RNDr. I. Preyová, starostka města Šluknova Mgr. E. Džumanová, tajemnice města Šluknova Ing. Bc. I. Lukešová, manažerka RIC Šluknova Bc. A. Přidalová, projektová manažerka Euroregionu Nisa Ing. L. Hobrlantová, předsedkyně revizní komise KČT R. Streiutauová, předseda KČT oblasti Ústeckého kraje PaedDr. J. Eichler. Předsedkyně turistických klubů: odbor Varnsdorf I. Uličná, odbor Štětí H. Krejčová a odbor Šluknov Mgr. H. Landová. Přijeli i zástupci partnerských klubů z SRN a PL. V ranních hodinách, za nezbytné pomoci TS města Krásné Lípy, byly navezeny stánky, lavice, stoly, podium a vše potřebné k realizaci velké veřejné akce. V souladu s povinnou publicitou byla upravena vlajková výzdoba spolu s klubovými prapory. Od půl deváté se začali scházet účastníci. Někteří pěšky, ale většina využila možnost autobusové kyvadlové dopravy. V deset hodin bylo slavnostní fanfárou v provedení trubačů Lesnické školy ze Šluknova zahájeno setkání Eurorando 2016. (Fanfárou bylo uvedeno i každé vystoupení). Moderátor celého programu Mgr. K. Jarolímek předal slovo předsedovi pořádajícího klubu, který krátce přivítal účastníky. Následovalo vystoupení senátora Parlamentu ČR Ing. Z. Linharta (patrona akce), který ve svém projevu mimo jiné ocenil práci klubu. Následovalo vystoupení předsedy oblastního výboru KČT Ústeckého kraje. Úryvkem z básničky J. V. Sládka "Znám křišťálovou studánku", připomněl místo konání (tři studánky). Příspěvek byl zaměřen k významu turistiky. Prvními účinkujícími byl Krásnolipský komorní soubor pod vedením Mgr. M. Sudka a M. Jániše. Tento soubor vystupuje na všech významných klubových akcích, kterým dodává na vážnosti a důstojnosti. Následovala Country kapela Harcovníci z Děčína. Zazněly známe skladby od Tučného, Martinové, Matušky a podobně. O tom, že se obecenstvu líbili, svědčí zpívání diváků s kapelou. Také si publikum dvakrát potleskem vynutilo prodloužení koncertu. Mnoho diváků se těšilo na další vystoupení folklorního souboru Dykyty. Podobně jako Komorní soubor tak i Dykyta nezištně dlouhodobě podporuje naše akce. Milovníci folkloru si přišli na své. Opět nové dynamické pásmo, perfektně secvičené, ocenili nejen naši diváci, ale i naši zahraniční hosté ze SRN a PL. Za svůj um Dykyta sklidila velký potlesk, který si bezesporu zasloužila. Následoval očekávaný koncert dechové hudby z německého Bautzenu (Budyšína). Kapela nezklamala, repertoár složený z českých polek rozezpíval obecenstvo. Skladby od F. Kmocha vylákaly i tanečníky. A kulturní část akce uzavřelo vystoupení polského pěveckého folklorního souboru ze Smolniku - "Smolniczanie". Soubor sice u nás neznámý, o to více překvapil. Živá hudba a lidový zpěv všechny zaujal a velmi se líbil. V programu bylo připomenuto významné výročí KČT, odbor Varnsdorf – 60 let od založení. Krom kulturního programu a zážitku z pěšího výletu (ti, kteří hvězdicově přišli pěšky) měli všichni možnost bohatého občerstvení, o které se postaral J. Douda se svým týmem. Zaregistrováno bylo 582 účastníků. Jako připomínku na akci dostali účastníci pamětní razítko, pamětní list, příležitostní pohlednici a turistický deníček. Pořadatelé děkují všem za účast. Akce byla podpořena z Evropského fondu pro regionální rozvoj z Programu spolupráce mezi Českou republikou a Svobodným státem Sasko 2014 – 2016, prostřednictvím Euroregionu Nisa. Václav Hieke. |
|
| 5. 5. 2016 | Brigáda u pramenů Křinice |
|
|
Fotografie: Mikuláše Peterky 
Ilony Řechtáčkové
Jitky Štraubové
|
Naše generace vyrostla na befelech „když musíš, tak musíš“, ale přesto jsme se přerodili do stavu, že když chceš,
tak je to nádhera. Sešli jsme se v nefilmové pravé poledne u lípy na náměstí v počtu deseti dospělých, jednoho
předškoláčka a tradičně zvířecí říše zastoupena Betynkou. Přesunuli jsme se k pramenům Křinice, kde už na nás čekalo plno úkolů. Vybaveni různým nářadím – lopatami, hráběmi, špachtlemi, pytli na odpad a nezbytnými rukavicemi jsme se všichni rozprchli za svými svěřenými povinnostmi. Tím rozstřelem to bylo o to zajímavější, že jsme se pak vzájemně mohli obdivovat – my „pytlaři“ svými sesbíranými úlovky – a že bylo čím!!! Opět důkazy nejen potřeb na poslední chvíli, ale i lásky, a taky i v rozkladu asi stan i se spacákem a fakt nevím, jestli ta kost nebyla stehenní … po dovlečení pytlů ke studánce jsme žasli, co se tu zatím událo: vyčištěné studánky, kolem nich vysypáno štěrkem včetně cestiček, zbývalo už jen rozproudit potůček odstraněním naplavených šišek a větviček. Ve slunečních paprscích se šňořilo nové posezení laviček se stolečkem – to chtělo křest, tak šup ohýnek a po práci zasloužené buřtíky s chmelíkem a zdravotní šnapsík k hymničce! V té euforii vykonané práce nás vyrušil záškodník v autě, plni rozhořčení jsme zjistili, že to je „kontrola ze štábu“, hned jsme se prsili nad svými výkony. Už při příchodu nás čekala velká skupina německých cyklistů, po vzájemné výměně zdravých nápojů a uzenin byli srdečně pozváni na sobotní velkou událost, řekla bych, že „bír a blásmusig“ je navnadilo, tak uvidíme a i závěrem došlo k dalším „frojndšaftu“. Je nutno říct, že termín dnešního dne byl okolnostmi daný úplně nafest a klaplo to dokonale – počasí, sestava, elán, výsledek! A o tom to je! Pěkný pocit, že se povedla dobrá věc a jako parta máme zase na co vzpomínat. Tak v sobotu ahoj, ať je hezky a ať se všem líbí, protože kolem studánek to nemá chybu a troufám si říct, že jsou to láááázně. Ilona Řechtáčková |
| 22. – 24. 4. 2016 | 3 dny – 3 státy – 3 pochody |
||||
|
Fotografie: Mikuláše Peterky 
Jaromíra Petružálka
Líby Šaferové
Jitky Štraubové
Ilony Řechtáčkové
Jana Tomišky
|
|
| 17. 4. 2016 | Okolo Luže |
|
|
Fotografie: Jana Tomišky 
|
Když jsem četl SMS od Lídy Šaferové o zrušení výletu vzhledem k deštivému počasí, byl jsem již na odchodu z domu, a tak jsem
se nevracel. Průběh dne mně dal za pravdu. V Novém Boru na nádraží ještě poprchávalo, ale na Nové Huti již ani nekáplo. A kousek od zastávky mne čekalo také největší překvapení - po vodě ke mně cosi plavalo. Vylezlo to na břeh a krmilo se to zřejmě připravenými kousky snad kedlubny. Bohužel jsem neviděl ocas, takže mně není jasné, o co šlo - zda to byla nutrie nebo bobr. Doplnění – podle zjištění kolegy to je bobr. Podle zjištění dalšího kolegy to je nutrie, jak dokládá fotografiemi. Cesta byla příjemná, jenom před Myslivnami trochu mrholilo. A tady jsem neobešel Luž, jak název výletu "přikazoval", ale vylezl jsem na vrchol doufaje, že bude třeba nad mraky. Nebyl. Ale stejně zamlžené buky, nádherně zelené mechy, paráda. Z Luže jsem šel po německé straně, okolo konečné vleku a přes Černou bránu na rozcestí Pod Ptačincem. A potom už jenom z kopce okolo starých lomů a šachet na Mejto, kde jsem asi 20 minut čekal na autobus do Nového Boru. Je škoda, že předpověď počasí není zatím tak přesná a mnohé ranní déšť odradil, ale v náhradním termínu si tuto hezkou trasu projde určitě lidí více. Líbo, díky za inspiraci. Trasa byla dlouhá asi 13 km a mapa je zde. Jan Tomiška |
| 16. 4. 2016 | Žijeme s vodou |
|
|
Fotografie: Mikuláše Peterky 
|
Sobotní ráno vypadalo velmi uplakaně, přesto jedeme do Srbské Kamenice na jarní setkání. Bohužel i přes dobrou propagaci
a rozesílání e-mailů Mikšou, jsme se sešli jen ve čtyřech. Sraz byl v "Kavárničce v přírodě", příjemné místo pro odpočinek.
Zde nás přivítala, již za deště, sympatická paní starostka Jitka Voglová a ředitel Agentury ochrany přírody a krajiny ČR
pro Ústecko ing. Petr Kříž. Za NP České Švýcarsko přijal pozvání ředitel Benda. Výlet začínáme u startu NS, která vede kolem přírodní rezervace Arba. Nestačíme se divit jak je NS pestrá. Nejen že je velmi pěkně a nápaditě vyrobená, jak se později dovídáme hlavně jistým panem Švejnohou z Kytlic, ale zejména pro děti velmi poučná a hravá. U každého zastavení se dovídáme nějakou zajímavost, třeba i to, že zde bývala spousta bělidel. Přecházíme lávku či můstek, který vypadá pěkně, ale jak se brzy dovídáme, má svůj účel. Vyskytuje se zde chráněná zmije obecná. Samotná Arba je louka v nivě řeky Kamenice, která pramení pod Jelení skálou v Lužických horách, a začínala vznikat v roce 2007. Vyskytuje se zde velmi vzácná a původní společenstva rostlin a živočichů, potřebující ke svému bytí vodu. Je zde velký výskyt bledule jarní a zajímavostí je až 15 druhů vážek. Pak již naše cesta vedla na vyhlídku nad obcí se skalní dutinou, sloužící za válek jako úkryt. Vyhlídku zpřístupnil horský spolek. Je zde pěkný pohled na místní chloubu – kostel, také na kopec Růžák, jezírka i samotnou obec. Po pokochání se odcházíme do místního infocentra, kde na nás čeká velmi milé a nečekané překvapení ve formě občerstvení. Jednou větou – naprosto luxusní a chutné. Koláčky, dortíky, káva, čaj, řízečky a spousta zeleniny. Došlo i na ochutnávku pálenky z jablek. V "Íčku" jsme si prohlídli fotografickou výstavu "Obojživelníci ve svém živlu", fota z historie i současnosti, vitráže, šperky i výrobky ze dřeva. Na závěr jsme zhlédli divadelní představení amatérského sdružení S. K. Hoblík v nově obnoveném lesním divadle. Co napsat závěrem? Bylo velmi příjemné vidět, jak funguje spolupráce mezi paní starostkou, místními občany a posledních tří letech i s Agenturou ochrany přírody v Ústí nad Labem. Srbská Kamenice vzkvétá do krásy. Je vidět, že tu nežijí lidé, kteří jen čekají se založenýma rukama a hubují na svět. Ale žijí zde aktivní lidé, kteří svoji obec milují a není jim lhostejná. Budují pod vedením své starostky něco velmi pěkného a pozitivního pro život. Potvrzením je velká účast lidí v tak uplakaném počasí. Dost často tudy projíždím do Všemil, a je velká ostuda, že až dnes jsem poznala, jak je Srbská Kamenice nádherná. Děkujeme moc paní starostce i panu Křížovi za velmi pěkný den, velmi hodnotný výklad prakticky u každého zastavení, velmi chutné a pestré občerstvení, zajímavé vyprávění a jejich ochotu. Je jen velká škoda, že zájem o tak pěkný výlet byl ze strany našeho klubu tak malý. Tak snad příště. Jitka Štraubová |
| 3. 4. 2016 | Bledule v Pekle |
|
|
Fotografie: Jarky Lisskové 
Líby Šaferové
|
Na nádraží v České Lípě jsem čekala na spoj od Jedlové a k mému překvapení vystoupili z vlaku pouze tři turisté - Jindra,
vedoucí výletu, a Jarka s Katkou z Kyjova a Prahy. V tomto komorním složení jsme se vydali městem, abychom nastoupili
na červenou značku. Brzy jsme se dostali z města a podél Robečského potoka jsme došli po krátkém zastavení ke Skautské
skále u vstupu do Pekla. Všude klid, turistů jsme potkali minimum, pěnkavy nám notovaly do kroku, dokonce se objevil první žluťásek. Sledovali jsme probouzející se přírodu – tu sasanky, tam blatouch, orsej, fialky a samozřejmě koberce bledule jarní, za kterou jsme se vydali. Zachytili jsme poslední okamžiky před odkvětem, za týden už asi v tomto údolíčku nebude po bledulích ani památky, ale to už se budou zelenat stromy, rozkvétat trnky a zase bude co pozorovat. Došli jsme údolím do Karby, prošli pod viaduktem – technickou památkou, a kolem zámku pokračovali na vlakové nádraží. Trasu dlouhou asi 9 km jsme zvládli za 3,5 hodiny. Děkujeme Jindrovi Suchému za pěkný výlet. Líba Šaferová |
| 26. 3. 2016 | Otvírání studánek – prameny Křinice |
|
|
Fotografie: Mikuláše Peterky 
Jaromíra Petružálka
Líby Šaferové
Jitky Štraubové
|
Když jsme po náležitém přivítání Mikšou a hromadném foto v počtu dvaceti nadšenců vyrazili z krásnolipského náměstí, netušili jsme, že se nás výsledně sejde přes šedesát. Nadšenci jsem nás nazvala s ohledem na dost hnusné počasí. Poprvé jsme se zastavili u rybníka, byli jsme seznámeni s jeho historií a pokoukali na rejdící parníček na dálkové ovládání, který nejvíc zaujal Betynu – takového psa ještě neviděla. Jakmile jsme došli na parkoviště, zděsila se Jitka nad novým odpadem, to je opravdu nekonečná práce. U pramenů Křinice už bylo živo, ohýnek plápolal a varnsdorfští už opékali. Tentokrát bylo zastoupení účastníků opravdu ze všech koutů – Krásná Lípa, Varnsdorf, Jiřetín, obě Podluží, Prysk, Jiříkov, Kamenický Šenov, objevila se skupinka i z Jičínska a taky dorazila Jitka z Litoměřic. Také spousta dětí a omladiny nám vylepšila jindy vysoký věkový průměr. Dokonce i počasí se umoudřilo a sem tam se objevilo sluníčko, pořádně se rozzářilo až cestou zpět. Mikša se ujal slova, povyprávěl o tom, v jakém stavu prameny KČT převzal, jak o ně pečují a co se v nejbližší době ještě vylepší. Také jsme byli pozváni na další akce. Poté se Vlastík s jedním juniorským účastníkem sklonili s velikým klíčem ke studánce a slavnostně ji odemkli. Čas příjemně plynul, papuly umaštěné, volátko napojené, sladká tečka v podobě vynikajících makových a tvarohových koláčků od Jitky Štraubové…. a přeci to nebylo ono: už na třetí akci nám chyběla Jitka Peterková, která onemocněla. Tak přejeme brzké a důkladné uzdravení. Cestou zpátky nás potěšil malý Vítek, vysmejčil škarpy a sbíral ošklivosti, které do lesa nepatří, dostal velikou pochvalu. Kolem jedné hodiny jsme se na náměstí rozloučili, ještě jsme odhadovali, kde je asi Vlastík, který směřoval na Jedlovou a pak možná až domů, jak síly vydrží. Mikša si vrněl, protože ulovil nové pomocníky na pohádkový les, takže shrnuto: povedlo se! Děkujeme za zpříjemnění Velikonočních svátků a jdeme se vrhnout na ty kachničky, nádivky a mazance – hezky si to všichni užijte. Ilona Řechtáčková A ještě trocha poezie: Znám křišťálovou studánku, kde hluboký je les, v ní máme krásnou studánku, kterou odemkli jsme dnes. |
| 25. 3. 2016 | Brigáda u pramenů Křinice |
|
|
Fotografie: Mikuláše Peterky 
|
Tak, jako každý rok, se i letos konala úklidová brigáda u pramenů Křinice – v sobotu 26. 3. nás totiž čeká Otvírání
studánek. Většinou blízké i vzdálenější okolí studánek uklízeli Jitka a Mikša Peterkovi sami. Klobouk dolů před nimi.
Dnes nás bylo pět a měli jsme co dělat. U hlavní studánky jsme měli tábor. Pavel Podhorský šel s Mikšou na jednu stranu,
já s Evou Steckerovou na druhou příchodovou cestu. Mirek Podhorský zůstal u altánu, zametal, uklidil pečlivě okolí
a nařezal spoustu klacků na opékání buřtíků. Velmi rychle jsem pochopila, jak moc jsou dnes důležité rukavice a velké pytle. O chování lidí v lese jsem nikdy neměla dobré mínění, ale toto... Všude tam, kam se dá vjet autem, se válely pánské použité ochrany. Slušně řečeno milování v přírodě má své kouzlo, ale proč nechávat za sebou takový "suvenýr"? No, děvčata nad tím zrovna asi moc nepřemýšlí, hlavně, že se sypou penízky. Mezi tím vším se povalovaly použité ubrousky a bohužel i dámské hygienické potřeby. Jedním slovem, a omlouvám se za jeho použití, pohled na blití. Nutno podotknout, že se tu našly i velmi pěkné sluneční brýle a deštník. Děvčata myslí opravdu na vše. Mikša s Pavlem na druhé straně na tom byli stejně, asi i hůře, dva napěchované pytle sotva nesli. U rybníčku Klabeček to bylo úplně kritické. Zřejmě je v naší republice nedostatek košů na odpad, nebo někteří primitivové nevědí, na co je použít. V jedné z tašek byly kartony s vajíčky, silně zapáchající. Že by velikonoční nadílka? Dohromady jsme nasbírali na tomto úseku šest velkých pytlů. Nemohu napsat ani to, že jsou lidi prasata. Byla by to urážka pro to zvíře. ČLOVĚČE, STYĎ SE A ZAMYSLI SE NAD SEBOU. NENIČ NĚCO, CO JINÝM PŘINÁŠÍ RADOST. Díky všem, kteří se dnešní brigády zúčastnili. Jitka Štraubová |
| 24. 3. 2016 | Za bledulemi do Skalice |
|
|
Fotografie: Mikuláše Peterky 
Jaromíra Petružálka
Líby Šaferové
Jitky Štraubové
|
I když ranní pohled z okna ve čtvrtek 24. března 2016 vzbuzoval dojem, že jsme se přenesli v čase zpět minimálně o měsíc a místo jara máme opět zimu, našlo se pár statečných, kteří vyrazili na plánovaný výlet za bledulemi do Skalice. Postupně se seskládalo 15 dospělých, 3 děti a jeden pes. Houfy omladiny, jedoucí stejným vlakem, naštěstí pokračovaly směrem do Děčína a na exkurzi do skláren v Novém Boru. Ve Skalici všechny přítomné přivítal Mikša Peterka a nastínil časový plán dnešní pochůzky. Po známé trase k nenápadnému lesíku a pozorné oči již na dálku vidí prosvítající bílou. Les plný, plničký nádherných rozkvetlých bledulí. Kde nejsou souvislé koberce, jsou alespoň trsy, kde nejsou trsy, jsou alespoň jednotlivá kvítka. Určitě jich je tu mnohem víc než v loňském roce. Ovšem z pobíhání sem tam máme za chvíli všichni bláto až za ušima, takže Mikša se stává terčem vtipů za hlášku v pozvánce "po dobrých tvrdých cestách". Obkroužíme bílé údolíčko kolem dokola, foťáky cvakají, aranžují se společné fotky a pak nastává pracná fáze čištění, abychom se vůbec mohli vrátit do civilizace. Protože letos nemíříme do Slunečné na Farskou louku, tak abychom nemířili rovnou do hospody, zajdeme se ve Skalici podívat k oboře – jeleni a daňci si nás prohlíží z uctivé vzdálenosti, odhadem kolem 50 kusů vysoké. Cestou ještě míjíme hlídacího divočáka s už tak trochu vachrlatým plotem a končíme dnešní pochůzku U Slunce. Tahle část pozvánky naštěstí neklamala – velký výběr, dobré jídlo, příznivé ceny (i kdy králíka a kachny se dostalo jen na první objednávající). Spokojeni a nasyceni se o hodinu dřív, než bylo v plánu, ocitáme na nádraží, takže sláva nazdar výletu a v sobotu na pramenech Křinice u odemykání studánek. Ivo Šafus A ještě trocha poezie: Vyjeli jsme do Skalice, podívat se na bledule. Bledulí tu byly trsy, v blátě mizí naše boty. Tolik krásy, tolik kvítí, už i gatě blátem svítí. Nevadí, že jsme celí špinaví, kaluže to napraví. Boty si v ní umyli, z veselí se těšili. Zazpívali písničku, dali si po kalíšku. Navštívili oboru, a pak hurá k obědu. Bláto uschlo docela, je nás plná hospoda. Za rok zase pojedeme, z bledulí se pomějeme Jitka Štraubová |
| 19. 3. 2016 | Jarní sraz turistů na Chlumu |
|
|
Fotografie: Mikuláše Peterky 
Jaromíra Petružálka
Líby Šaferové
Jitky Štraubové
|
Ranní vlak v 8.17 z Rumburka se dnes nestačil asi divit. I když počasí, jak už to tak o víkendu bývá, se mračilo, vlak byl plný ranních ptáčat, která mířila na Jarní sraz turistů na rozhlednu Chlum u Děčína. Z Rumburku, Krásné Lípy, Jiříkova, děvčata z KČT Varnsdorf. My všichni jsme vyskákali v Březinách z vlaku jako kobylky. Tam na nás již čekal kamarád Jarda Šulc a Jitka Štraubová st. Po společném focení - v takovém počtu to dalo trochu zabrat, abychom se tam všichni vešli, vyrážíme po asfaltové neznačené cestě vzhůru. Procházíme okolo místních chaloupek, nikde ale ani človíček. Zpestřením pro pár jedinců byl zaniklý hřbitůvek u Chlumu, který zřejmě pár nadšenců dává dohromady. Všímaví pozorovatelé mohou vidět kromě sněženek a bledulí i první petrklíče a podléšky. To již procházíme vesničkou Horní Chlum a odbočujeme po červené turistické značce k rozhledně. Nahoře je už pěkně živo. Členové KČT Děčín připravili chutné a perfektní občerstvení. Ohýnek hořel, kdo měl chuť, opekl si buřtík či ochutnal velmi dobré domácí koláčky s teplým čajem, svařákem nebo pivkem. Každý účastník obdržel pamětní list. K dispozici byl i stánek s propagačním materiálem a maxi razítkem. V 11.30 předseda značení Václav Nič přivítal slavnostně všechny přítomné i kamarády z Neustadtu. Všechny potom pozval k výletům po okolí, třeba na nedaleký Vrabinec. Všechny také pozdravil i předseda oblasti ústeckého kraje Jan Eichler. Rozhledna byla volně přístupná, jen viditelnost krapet horší. Potkáváme zde i našeho kamaráda z Ebersbachu, který se zúčastnil i našeho novoročního výstupu na Vlčí horu. Přípitkem na Vlčí hoře se zřejmě poučil, protože ochotně vytahuje lahvinku čehosi "bylinného". A rád si s námi připijí. Jak jinak než za zpěvu naší hymny "Po kalíšku...". Na oplátku dostává Mikšovu ořechovku. U rozhledny bylo veselo a štěbetavo. Jen počet náš všech zůstane utajen, jelikož nás nikdo nespočítal. Bylo nás prostě "hodně". Za příjemného veselí odcházíme po červené do Děčína. Došli jsme až do místní hospůdky Kocanda, kde byla milá a ochotná obsluha. Při jídle fandíme naší "Soukalce", která dojela čtvrtá a velký křišťálový globus je její. Bravo... Pak už hurá na vlak a domů. Bylo to milé a pěkné setkání všech nadšenců turistiky. Velké poděkování zaslouží členové KČT Děčín, jak za organizaci, tak i pestré občerstvení. Jitka Štraubová |
| 12. 3. 2016 | Netypický výlet do Šluknova u příležitosti MDŽ |
|
|
Fotografie: Mikuláše Peterky 
Jaromíra Petružálka
Ilony Řechtáčkové
Jitky Štraubové
|
Po ránu počasí, že bys psa nevyhnal, ale turista maže fofrem do Rumburku na nádraží, aby čapnul vlak do Šluknova a hlavně setkání s potrefenou partou! V počtu zatím osmnácti švejků jsme byli nepřehlédnutelní – dámy ozdobeny čelenkami dle vlastní fantazie a pánové omotýlkovaní , a ne kdejakým hadrovým šmetrlinkem, ale pestrobarevnými fešáky na klipsu. Musím pochválit za aktivitu i Vlastu s Pavlem za důmyslné čelenky a Jarda přikvačil s blikajícími růžky. Jedna Jitka hned oběhla všechny s krabičkou krásných a křehoučkých slepovaných srdíček, druhá Jituš kontrovala s jednohubkami, no a pánové začali cinkat zásobami zahřívadel. Z nádraží ve Šluknově jsme se procházkou za drobného mrholení vydali k zámku, kde se k nám připojili další účastníci. Měli jsme ještě časovou rezervu, tak jsme navštívili v přízemí informační centrum – nevěděli jsme, kam se dřív podívat, spoustu brožur, publikací, map, pohledů, průvodců, regionálních výrobků všeho druhu, zkrátka dokonalá prezentace této naší rodné hroudy. Slova se ujal Václav, aby nás přivítal na této krásné akci u příležitosti MDŽ a předal nám dárek – fundovanou prohlídku celého zámku. V přízemí nás hned úvodem seznámila Bc. Andrea Přidalová s nejen dávnou historií zámku, ale i s tou novodobou kapitolou, která se odvíjela od ničivého požáru. Když si člověk představil, že to byla ruina s obvodovými zdmi, tak je takřka neuvěřitelné, co je vidět dnes. Každá místnost má jinou podlahu, jiný strop, schodiště a chodby zdobí spoustu loveckých trofejí a obrazů. Obdiv si zaslouží i několikerá kachlová kamna, obzvlášť, když byly po požáru takřka na padrť. V každém prostoru jsme se dozvěděli něco z historie a představeny nám byly i dobové exponáty, měli jsme také vzácnou příležitost nahlédnout pod pokličku připravované nové expozice, tentokrát už vlastní, a nutno podotknout, že se návštěvníci mají od dubna nač těšit – už teď jsou místnosti vybaveny krásným nábytkem, doplňky a zbývá doladit závěsy, které jsou ve všech interiérech citlivě vybrané. Jako poslední část prohlídky zbyla úžasná půda o rozloze 600 m2, kde je čajovna a stálá expozice Vítězslava Fischera Brabenci a létající stroje. Je to asi nejvyužívanější prostor, kde se konají různé koncerty, výstavy, divadelní představení. V jiných prostorách se pořádají svatební obřady a jiné akce týkající se veřejného života města. Prostory si lze i pronajmout. Do budoucnosti se počítá se záchranou pivovaru a vzhledem k nepřízni počasí jsme se nepokochali nádherným zámeckým parkem. Během výkladu padla také otázka, jestli by i dnes byli lidé ochotni pořádat sbírky nebo se nějak výrazně přičinili o vzkvétání zámku a města….. tak mne okamžitě napadlo, že takového člověka tu mají v osobě Andrey – studnice informací, ochotná, vtipná, samý úsměv, je vidět, že ji tato práce baví a tu radost předává dál. Takže dnešní krásný den byl z velké části její zásluha. Na rozloučenou jsme každý dostali výslužku v podobě taštičky plné překvapení, kromě materiálů o zámku a městě i brožury o zaniklých krásných koutech a DVD, mockrát děkujeme ještě jednou. Někdo byl na zámku poprvé, někdo po několikáté a shodli jsme se, že stojí za to se vracet, protože pořád je něco nového, pořád se něco děje – zkrátka tady to žije! S nakrmenou duší, ale prázdným břichem jsme se přemístili do Klubu na oběd. Útržkovitě jsem zaslechla, že došlo k nějakému infošumu a o rezervaci se personál dozvěděl hodinu před našim příchodem. Nutno dodat, že jsem byla šťastná, že v té kuchyni ani za barem v takové situaci nepracuju a řekla bych, že se toho personál zhostil na jedničku a milou pozorností byla i pocukrovaná kostka makovníčku po jídle. Po pohlazení do bříška došlo i na vyhlášení soutěže o nejhezčí čelenku, kterou s naprostou převahou vyhrála Evina – musím popsat, kdyby nebyla fotka dost obsáhlá – lahvinka s kořaličkou, dva páry miniklobásek, bonbón, tuším, že i oplatka a završením bylo zapálení konfety „ohňostroj“, takže diplom opravdu zasloužený takřka s nasazením života. Zbývalo ještě trochu času, tak se nás pár vydalo prohlédnout si zdejší křížovou cestu a zapálit svíčku u pomníku rodiny Bienertových, kteří se obrovskou měrou zasloužili o poválečný vývoj turistiky a zachování krásných koutů tohoto kraje. Cestu zpět jsme opět zvolili vlakem a v hale rumburského nádraží jsme chvíli diskutovali nad příští sobotou a už aby to bylo. Tak za dnešní hezký den za všechny děkuji organizátorům a tleskám. Ilona Řechtáčková |
| 27. 2. 2016 | 30 let turistiky v Lubani |
|
|
Fotografie: Václava Hiekeho 
Bogdana Stempkowského
|
Na pozvání partnerského odboru turistiky se zúčastnili členové našeho odboru v sobotu 27. února 2016 oslavy založení PTSM Lubaň. S tímto
klubem si v příštím roce připomeneme dvacet let spolupráce. Společně s Janem Doudou, Karlem Hanouskem a Janem Eichlerem jsme kolem jedenácté hodiny odjeli do Lubaně. Cestou jsme se zastavili ve Zhořelci, kde jsme u památníku obětí koncentračních táborů položili kytičku. Setkání proběhlo v kulturním domě ve středu města. Byli jsme tradičně velmi vřele přivítáni, náš stůl byl označen státní vlaječkou. Krátce po našem příjezdu jsme se přivítali i se zástupci Neustadtu. Po zahájení jednání byli moderátorem přivítáni další hosté z Nového Města pod Smrkem, Žitavy, Varšavy a mnoho dalších funkcionářů turistiky i veřejného života. Po zahájení vystoupily žákyně lidové školy umění. Následoval projev předsedy Henryka Slawinského, který s pomocí projektoru prezentoval celých 30 let činnosti klubu. V uváděných dokumentech mnohokrát připomněl naši dlouholetou spolupráci - náš klub obdržel bronzový odznak a dva diplomy, Karel Hanousek byl dekorován zlatým odznakem. Po té následovaly projevy hostů. Za naši delegaci jsem krátce pozdravil účastníky a připomněl blížící se dvacáté výročí spolupráce. Hlavní projev přednesl předseda oblasti a náš člen Jan Eichler. Shodou okolností dva naši polští členové oslavili v těchto dnech svá jubilea, tak jim rádi předali drobné dárky. Lubani jsme k výročí věnovali vázu se znakem PTSM. Po společné večeři a rozloučení jsme se vrátili domů. Jendovi Eichlerovi děkuji za dopravu. Václav Hieke |
| 25. 2. 2016 | Otevření žluté Dolní Poustevna – Gerstenberg – Unger |
|
|
Fotografie: Mikuláše Peterky 
Jaromíra Petružálka
Líby Šaferové
Iva Šafuse
Jana Tomišky
|
Město Dolní Poustevna společně s OPS České Švýcarsko, KČT Dolní Poustevna, s německými turisty a zástupci německých měst Sebnitz a Neustadt,
slavnostní otevření nové přeshraniční žluté turistické stezky Dolní Poustevna – Maxova bouda – st. hranice – Solný sloup – rozhledna Unger. Sraz byl ve 13 hodin na vlakovém nádraží v Dolní Poustevně, kam naše hojná skupina přijela vlakem od Rumburka ve 12.10. Měli jsme ještě chvíli čas, který jsme měli strávit v místní restauraci. Ale ouha, bylo zavřeno. Když jsme se chtěli vydat do místní cukrárny, dveře se otevřely a mohli jsme jít dále. Někteří ano, někteří čekali venku. Čím více se blížila 13. hodina, tím více přibývalo hemžení před nádražím. Turisté a zvědavci se scházeli v opravdu hojném počtu. Kamarádi z Rumburka, Krásné Lípy, Děčína, Šluknova, Jiříkova, Jiřetína, Ústí nad Labem atd. Vyrazili jsme po "ŽLUTÉ" nově vyznačené turistické stezce. Kousek za městem na louce pod lesem nás přivítal za OPS Jirka Rak. Seznámil nás se vznikem stezky, poděkoval všem, kteří se na vzniku podíleli. Hlavním motorem a myšlenkou vzniku této stezky byl člen KČT Dolní Poustevna Martin Kučera. Spolupracovali starosta Dolní Poustevny p. Tesařík, předseda značení oblasti p. Nič, předseda KČT Dolní Poustevna p. Lexa a další. Po přivítání a focení, jsme pokračovali dále po žluté. Musím podotknout za příjemného počasí.! Cesta lesem ale připomínala díky těžbě dřeva a dešti místy tankodrom nebo kluziště, po kterém se dalo krásně klouzat. Ale všichni jsme se s tímto statečně poprali. Došli jsme až k Maxově boudě. Čím více jsme se přibližovali k cíli, tím se začínalo měnit i dosud pěkné počasí. Nenápadné romantické poletování vloček se rázem proměnilo ve vánici. U státní hranice potom stálo asi 150 skorosněhuláků. Ten, kdo se bude poctivě dívat na fota, bude si myslet, že jsme procházeli ročními obdobími. Slavnostní řeč pronesli a stuhu přestřihli starosta města Neustadt p. Mühle, starosta Sebnitz p. Ruckh, starosta Dolní Poustevny p. Tesařík, za OPS p. Rak, který i všechny projevy překládal. U slavnostního šmiknutí nechyběli ani oba značkaři Martin Kučera a Helmut Venus. To už se opravdu čerti rojili, ale k Solnému sloupu chybělo už jen pár kroků. Pod vrchem Gerstenberg na nás čekalo slíbené a příjemné občerstvení. A i když se pan starosta Tesařík omlouval, že se asi díky hojnému počtu na všechny nedostane, opak byl pravdou. Výborný gulášek chutnal všem a dostalo se na všechny. Díky patří FAJN KLUBU z Dolní Poustevny. Výtečně chutnal i svařáček a čaj, který zase připravili němečtí přátelé. Mnozí se zašli podívat i na již zmiňovaný Solný sloup, jinak též historický triangulační sloup "Ruhebänke". Došlo ale hlavně na setkání přátel, kteří se dlouho neviděli, a nikomu vlastně ani čerstvě napadaný sníh na dobré náladě neubral. Pro nás Krásnolipáky bylo i velmi milé setkání s Jürgenem Gerstnerem a jeho manželkou Renatou z Neustadtu, kteří jsou i členy našeho klubu. Mnozí z nás se vydali zpět na vlak po žluté do Dolní Poustevny. Někteří ještě zůstali v příjemné družební náladě. Domů jsme se vraceli v dobré náladě, s potěšením, že se nás sešlo požehnaně - asi 150!, jak z naší strany, tak i německé. Velké zastoupení měli i naši čtyřnozí kamarádi. Poděkování patří opravdu všem, kteří se na přípravě stezky a dnešním slavnostním dni podíleli. Věříme, že to příjemné hraniční setkání českých a německých turistů a otevření nové turistické přeshraniční stezky nebylo první ani poslední. Jitka Štraubová |
| 24. 1. 2016 | Brtnické ledopády |
|
|
Fotografie: Mikuláše Peterky 
Ilony Řechtáčkové
Jitky Štraubové
|
V devět jsme se sešli v Brtníkách, tři účastníci přijeli autobusem a zbytek z různých směrů auty. Zaregistrovali jsme
nového účastníka, ze kterého se vyklubal princ: aby bylo jasno, tak syn krále z Pohádkového lesa a našeho kamaráda
fotografa Iva Šafuse. Prý s námi půjde jen kousek, udělá fotky ledopádu a odpojí se, dopadlo to přímo pohádkově –
odčaroval se nikdo neví kdy. Mikša nás přivítal, seznámil nás s trasou a vzápětí jsme v počtu deseti lidí a dvou psů
vyrazili po zelené značce z Brtníků. V mokrém, místy neprošlapaném sněhu se šlo trochu ztuha, ale i tak jsme se dostali
až k bývalému zámečku Šternberk. Zde jsme byli seznámeni s historií i se smutným koncem, a když člověk trochu přivřel
oči a popustil uzdu fantazii, tak nebylo těžké si toto krásné místo představit v jeho plné kráse v lepších časech. V současnosti došlo v blízkosti k opravě lávky a studánky, k posezení je připravena nová lavička. Malinko jsme odbočili ke Křtitelnici a Křtícímu kameni a poté již začala přehlídka slíbených ledopádů: Křepelčí stěnka, Divadlo, Velký sloup, Vlčí stěnka, Varhany, Betlém, Maštale, Malá a Velká Opona a Soví jeskyně. U Velkého sloupu jsme posvačili a posilnili se nápoji teplými i studenými a začali jsme sem tam někoho potkávat. S přibývajícím časem houstly davy a v okolí Maštalí jsme se takřka nevešli, protože jsme se srazili se čtyřicetičlennou skupinou z Ústí nad Labem. Naši ledovou kruhovou exkurzi jsme uzavřeli opět u Šternberku, kde jsme se rozhodli, že zpět do Brtníků půjdeme tentokrát po silničce, abychom se nebrouzdali mokrým sněhem. Celkem jsme ušli necelých devět kilometrů, takže na nás nic moc, ale chůze byla náročnější, tak unavenost se jevila na vyšší číslo. Svou nedělní pouť jsme završili návštěvou hospody U Krkovičky, byli jsme vlastně prvními a jedinými hosty. Kuchyně opět nezklamala, těžko říct, co bylo lepší – jestli gulášovka nebo dršťkovka, soupeřily mezi sebou segedínek se španělským fóglem, výpečky se špenátem a bramborovým knedlíkem ozdobeným křupavou cibulkou měly také něco do sebe a i ta nejobyčejnější sekačka s kaší byla taky na oblíznutí. Během naší konzumace se z hospody stala nafukovačka, protože docházeli další hladoví špacíranti, takže jsme zaplatili a uvolnili místo dalším. V závěru se po pošmourném dni na nás ještě začalo prodírat sluníčko jako bonus navíc. Ledopády byly překrásné a bohaté, termín byl určitě zvolen vhodně, protože jestli bude obleva pokračovat, tak už třeba nebude co obdivovat. Takže kromě díků za pěknou vycházku děkujeme i za operativní rozhodnutí. No – a už aby bylo zase nějaké příště! Ilona Řechtáčková |
| 8. – 10. 1. 2016 | Nejsevernější zimní stanování, Vlčí Hora, 34. ročník |
|
 Fotografie: Mikuláše Peterky 
|
Tradičně druhý lednový víkend patří Vlčí Hora zimním táborníkům. Zázemí táborníkům poskytli na své chatě českolipští turisté. Příjemně vytopená klubovna vítala od pátku přijíždějící účastníky. K občerstvení patřila ochutnávka naložených produktů léta (naložené houby, okurky, zelenina a pod), kterými se navzájem přátelé počastují. K následnému posezení patří zpěv a kytara. Léta hojné účasti jsou minulosti, ale přesto, že je návštěvnost komornější, místní krajina každoročně přiláká k setkání partu kamarádu. A tak i letos přijeli turisté z Karlových Varů, Prahy, Jirkova, Litoměřic, Litvínova, Mariánských Račic, Hradce Králové, Petrovic, Nového Boru, České Lípy, ale také z Mikulášovic, Dolních Habartic, nedaleké Sněžné a z Krásné Lípy. K programu patří výlety k ledopádům, výstup na rozhlednu i návštěva okolní hospůdek. Zájemci mají možnost plnit podmínky oblastních turistických odznaků – Krásná Lípa má 3. Letošní počasí táborníkům přálo. Již v týdnu se ochladilo a napadl sníh, ve skalách začaly narůstat ledopády. Z pátku na sobotu se tábořilo při -5°C, ze soboty na neděli při -2°C. V pátek měla sněhová vrstva celých 10 cm. Táborníky přišlo během dne pozdravit několik desítek turistů, největší parta turistek, jak je již tradicí, přijela z Varnsdorfu. K táboření se zaregistrovalo 21 táborníků, nejstarší byl Petr Pickl (1940) z Karlových Varů, nejvzdálenější byl Oldřich Vladyka z Hradce Králové, nejmladší účastnicí Barborka Dohnalová (2007) z Krásné Lípy a nejmladším účastníkem historicky doložitelným byl teprve 21 měsíců starý Max Holáň z Petrova. Poslední statistické údaje vedou pořadatele k lehkému optimizmu, že tradice zimního táboření na Krásnolipsku bude zachována. Václav Hieke. |
| 6. 1. 2016 | Sbírka "Světlo pro rozhlednu" skončila |
 |
Sbírka skončila 6. ledna. Celkem přispěli dárci na rozhlednu 31 808 Kč. Díky všem se projekt umístil na druhém místě za projektem "Citadela park" (35 800 Kč), což znamená, že jsme získali dotaci 40 000 Kč. Všem dárcům jménem rozhledny děkujeme. Informace o sbírce zde. |
| 1. 1. 2016 | Novoroční výstup na Vlčí horu |
|
|
Fotografie: Míši Křivohlavé 
Ilony Řechtáčkové
Jitky Štraubové
|
Před půl dvanáctou jsme se sešli na náměstí v počtu osmnáct a čtyři psi. Pro mne spoustu nových tváří, hlavně přespolňáci –
díky Jitce Štraubové kamarádi, se kterými se setkává na brigádách ve Všemilech na hřbitově, v Zadních Jetřichovicích
a Dolském mlýně. Cestou se k nám ještě přidal mladík ze Cvikova, který absolvuje již po páté a ze strachu, abychom nebyly
zvědavé celý rok, jsme se neptaly na jméno a pracovně jsme si ho nazvaly „cvikovský koloušek“. Objevili se také dva od léta
noví obyvatelé Krásné Lípy a mezinárodní účast zajistil pán z Ebersbachu. Svou účastí nás poctili i předseda oblastního
výboru KČT Ústeckého kraje pan Eichler, senátor pan Linhart a ředitelka ZŠ paní Preyová. Velice nás mrzelo, že musel Mikša
omluvit nemocnou Jitku, tak doufáme, že se tu opravdu neuplatní "jak na Nový rok, tak po celý rok". Z náměstí jsme vyrazili souběžnou cestou s hlavní silnicí směrem na Krásný Buk. Jakmile jsme překřížili hlavní cestu, uvědomila jsem si, jak příznačné je přídavné jméno krásný – všude malebné chaloupky vyzdobené nejen vánočně, ale nápadité zvláštnosti byly takřka na každé kroku – zajímavý rozcestník, moudrost sdělená na omítce, různé keramické parádičky. U jednoho z domečků jsme zazvonili na Igora v domnění, že vytáhneme jezevce z nory, ale nepodařilo se. Překvapil nás dlouhými kalhotami a oznámením, že má ještě návštěvu. Pokračovali jsme na Sněžnou, kde jsme u kapličky zapálili svíčky a vydali se dál Dlouhým dolem. Míjeli jsme kozí farmu, kde nás přivítaly pouze husy, které unikly svátečním pekáčům, cestou jsme ještě pozdravili velikého Ferdu Mravence a míjeli několik křížků. S blížícím se cílem houstla mlha a výstup na Vlčí horu probíhal opatrně, protože začalo na sněhovém poprašku klouzat. Na vrcholu nás již očekával předseda klubu Vašek a ještě osm příznivců klubu a dostihl nás i Honza. Vybalili jsme skromné zásoby z batůžků, došlo na novoroční přípitek Lužickou bylinnou a jak předseda klubu, tak i zástupce oblastního výboru a pan senátor nám popřáli úspěšný nový rok a nastínili plány a úkoly, z nichž je stěžejní budoucí výstavba rozhledny na Maškově vrchu a osvětlení rozhledny Vlčí hora. Chvíli jsme se zdrželi a vzhledem k tomu, že nás počasí neodměnilo výhledy, jsme se pokochali alespoň pohádkově ojíněnými stromy. Opatrně jsme sestoupili různými směry dolů a rozprchli se do svých domovů. Příjemné bylo zjištění, že jsme potkali docela dost lidí všech věkových kategorií, takže aspoň v tomto směru se zdá být svět ještě v pořádku. Nezbývá než poděkovat za hezký výlet a už se těšit na další akce, na které nás Mikša namlsal rozdanými klubovými kalendáři. Ilona Řechtáčková |
